Kapitola třetí

Neděle v 21:13 | Pret |  Anděl a démoni
Dneska další díl Patrika... Vím, že čekáte hlavně na Čaroděje... dočkáte se. Jednou...


Kapitola třetí

"Vítku, máš mě rád?"


Patrik dnes dorazil domů obzvlášť pozdě. Po škole měl ještě trénink. Na autobus čekal jen málokdy, takže než pěšky dorazil domů, už se začínalo stmívat. Nespěchal. Učení mu problémy nedělalo. Většinou mu stačilo si všechno přečíst a uměl. Dával v hodinách pozor. Ne, jako někteří jeho spolužáci.
Vítek byl zpátky na koleji, ale sliboval, že bude domů jezdit častěji než jednou do měsíce. Patrikovi jejich odloučení nevadilo. Vždyť se na sebe budou aspoň pořádně těšit. Bylo mu smutno, to nepopíral, ale viděl v tom i pozitiva. Nebudou flákat školu. Patrik byl ve třeťáku a za chvíli ho čekala maturita na gymplu a Vítek se věnoval jazykům. Přes týden budou mít dost času na učení a víkendy přece budou jen jejich. Aspoň si to tak slíbili.
"Zas pěšky? Mohl jsi zavolat. Vyzvedl bych tě."
"Tati, prosím tě, to je v pohodě. Aspoň jsem se prošel, srovnal si pár věcí v hlavě… A je to jen pár kilometrů."
Usadil se u stolu s učebnicí fyziky. Radši se učil z knížek než z poznámek. Zítra je čekal test na teorii a on si to chtěl trošku oživit.
"Nemůžeš si to vzít k sobě, Patriku? Budu prostírat k večeři."
"Mami?"
"Copak?"
"Myslíš, že bych mohl na podzimní prázdniny za Lubošem?"
"Za Lubošem nebo spíš za Vítkem?"
Ten úsměv ho prozradil.
"Ale spát budeš u Luboše na bytě, ano?"
"Jasně."
"A vezmeš mu tam nějaké věci…"
"Určitě."
"A nebudeš se sám courat po Praze v noci."
"To by mě ani ve snu nenapadlo."
"A nikam nepolezeš!"
"Rozhodně ne!"
"Ani žádné bary!"
"Maminko, fakt si myslíš, že bych zrovna já šel do baru? Já?"
"Pravda, to platilo spíš pro Lubu."
Patrik se tomu musel rozesmát. "Budu tam hodný a vzorný a budu na slovo poslouchat svého staršího bratra."
"Nech toho, ty komediante," zamračí se matka. "A ty se moc nesměj. Jste oba stejní," osopí se i na otce.
"Ale drahoušku… Stejní ne. Mě jsi třeba vždycky zajímala jen ty. A pokud vím, tak rozhodně nejsi chlap."
Patrik vyprskne smíchy. Ani mamku to nenechá chladnou.
"Já se z vás dvou nejspíš brzy zblázním."
Patrik odloží učebnici, vstane a přitulí se k mámě. "Nezblázníš… Bez tebe bychom byli úplně v háji, maminečko."
"Ty jeden…" Copak může protestovat proti něčemu takovému? "Mazle…"
Patrik se jen zasměje. "Byla bys radši kdybych jako správný puberťák těžce opovrhoval svými pány rodiči?"

"Lubo, čau," vyhrkne Patrik překvapeně, když narazí zcela nečekaně na svého bratra. Měl přijet až ten další víkend. S Markétou. A teď tu byl o týden dřív a sám.
"Nazdar." Dostalo se mu ne moc nadšeného pozdravu.
"Ty vado, co tak pohřební… jej, s Markétkou je konec? Že by?"
Vzhledem k bratrovu zamručení to bylo Patrikovi jasné.
"No tak, brácho. Ženských je na téhle planetě hafo. Třeba se jednou nějaká fakt skvělá splete a nabrnkne si tebe. A máš štěstí, protože mě žádná ženská nezajímá. Takže ti do zelí nepolezu. A víš co? Ta Markéta byla stejně děsná pipka."
"Bráško, ty jsi fakt neskutečný," zavrtí Luboš pobaveně hlavou. "A co ty a Vítek? Dobrý?"
"Jasně. Létám si na růžovém obláčku a je mi děsně fajn."
"To je dobře. První láska je nezapomenutelná."
Patrik se rozesměje. "To si piš, na tohle nikdy nezapomenu. Hlavně, jestli mi poskytneš krytí, brácho."
"Kdykoliv, cokoliv… brácho."

Vítek se naklonil, aby Patrika políbil na rty a přitáhl si ho těsněji k sobě. Jejich poprvé bylo… pro Patrika poprvé. A podle toho to taky vypadalo. Patrik byl nezkušený, ale Vítkovi to vůbec nevadilo. I v sexu se musí sehrát. Teď to bylo spíš takové rozpačité a Patrik byl dost nervózní. Vítek od toho stejně neočekával nic světoborného. Jeho poprvé taky nebylo ve stylu "země se zachvěla", ale chtělo to čas, aby si to doopravdy vychutnal.
Patrik se přitiskne vděčně do nastavené náruče. Poprvé to nebylo tak úžasné, jak si to představoval. Zavře oči. "Máš mě rád? Aspoň trošku?"
Té otázce se Vítek musí usmát. "Jistěže mám. Hodně. Jinak bychom tu teď nebyli. Nebo myslíš, že bych se s tebou vyspal jen tak?"
Patrik zavrtí hlavou. "Ne, já jen… chtěl jsem to slyšet. Je to hloupé, já vím…"
"Rozhodně není, Patriku. Poprvé je jen jednou a chápu, že chceš ujištění…"
"Miluju tě," vydechne tiše, bázlivě.
"Vím. A já tebe." Vítek nebyl z těch, kteří by to museli slyšet nebo vyslovit, ale chápal, že Patrik to teď slyšet potřebuje. "Jsi v pořádku?"
"Budu…" pousměje se Patrik. Tohle potřeboval trošku zpracovat.

Když se druhý den dostal Patrik na byt k Lubošovi, už na něj bratříček čekal. A usmíval se jako jelito. Patrik si ho změřil pátravým pohledem.
"Něco se stalo?"
"Koukám, jestli tě to nějak změnilo…"
"Co jako… aha…" Patrik jen pokrčí rameny. On změnu nějak nezpozoroval.
"Zadek dobrý?"
Patrik vyprskne smíchy. "Bráško, jestli chceš slyšet detaily…"
"Ne, díky… Hele, co radši vyrazit někam na oběd? A pak bys mě mohl doprovodit na trénink."
"Myslíš, že je to dobrý nápad? Nikoho tam neznám."
"Znáš mě. A taky Adama."
Patrik se na chvíli zarazí. "Adama? Jako toho Adama, co s tebou seděl na základce v lavici a věčně u nás prudil?"
"Přesně toho," přikývne Luboš pobaveně.
"Toho, co ojel už na střední všechno, co dýchalo a chtěl se dostat do kalhot i tobě?"
"Jo, to je on," rozesměje se Luboš.
"No, tak to si ujít nenechám. Už jsem ho hrozně dlouho neviděl."
"Hlavně by mě zajímalo, jestli to zkusí i na tebe… momentálně mi oblízá v týmu jednoho kluka, který je fakt talent a já nechci, aby mi utekl, protože ho Adam ošustil a opustil. Ale zatím mu David odolává."
Patrik se rozesměje. "To může být docela dobrá legrace… "
"Tak jo, oběd a pak hurá protáhnout… ale ty už protažený jsi, ne?"
"Vole! A to jsi starší a rozumnější, jo? To bych chtěl vidět."

"Takže pro dnešek konec, pánové," zavelí Luboš a propustí ze svých trenérských spárů celý oddíl. Patrik nikam nespěchá. Ještě se pořádně protáhne, než se trošku vylidní ve sprchách a v šatně. Skoro se lekne, když mu na ramena dopadnou dvě velké dlaně. "Tak co, sluníčko? Jak se pořád máš? Dlouho jsem tě neviděl. Naposledy jako takhle malýho prcka," uculí se Adam a ukáže mezi prsty pidiprostůrek.
"Adame, tohle mi nedělej, máš stisk jako medvěd," pousměje se Patrik a setřese ze sebe jeho dlaně. "A takhle malej jsem nikdy nebyl. Teda byl, ale tos mě ještě neznal." Rozesměje se. "Mám se dobře. Odmaturuju a máte mě tu."
"Půjdeš za námi do Prahy, to je fajn," přikývne Adam. "Ale to abych si dával pozor. Luboš je poslední dobou nějak přehnaně ochranitelský. A teď, když vím, že tě nelákají holky… Víš, že z tebe vyrostl fakt hezký muž?"
Patrik se rozesměje. "Já se ještě jako muž moc necítím… A měl bys zařadit zpátečku, Luboš tě nějak moc důkladně pozoruje." Pousměje se bratrovu zkoumavému pohledu. "Navíc jsem zadaný a zamilovaný až po uši."
Adam si povzdechne. "Ach jo. A zrovna kvůli tobě bych zkusil být monogamní."
"Je to blbý, ale musíš si na to najít někoho jiného."
"Jsem fakt chudák, víš? Luboš mě nechce, ty mě nechceš… kruci, tohle pro mě vypadá dost smutně."
"Jak tě znám, tak ty se s tím jistě nějak vyrovnáš… navíc… prý tu máš vyhlídnutou nějakou kořist, říkal brácha…"
"Hm, David… je to kus." Mrkne Adam nenápadně na Davida, postávajícího s Lubošem u dveří.
"Má krásný oči," přikývne Patrik s úsměvem. On si nevšímal moc těla a vzhledu, ale Davidovy šedivé oči ho zaujaly.
"Tak oči jsem teda fakt nezkoumal…" uchechtne se Adam. "Mě zajímají jiné části těla…"
Toho si popravdě Patrik všiml už dávno. Adam byl úplně jiný než on. Hledal něco jiného, než po čem toužil Patrik. Ale Adam byl zábavný kamarád. A znal ho stejně dlouho jako Luboše. "Víš, až tě jednou začnou zajímat ty jiné části, třeba zjistíš, že jsou krásní i ti, do kterých bys to na první pohled neřekl," pousměje se.
"Patriku… ty jsi mnohem krásnější, než si ty sám myslíš," pousměje se Adam. "Ale nejsi nic pro mě. Neuraz se."
"V tomhle případě to neberu jako urážku," pokrčí Patrik rameny. Tohle byl od Adama kompliment.

 

Část desátá

1. září 2019 v 21:00 | Pret |  Čaroděj od vedle
Sorry, sorry, sorry...
Já to asi prostě nezvládám publikovat tak nějak dřív. Po měsící pouštím počítač. A jestli někdo namítne, že můžu publikovat přes mobil, tak ho kousnu. Jako vážně, fakt ho rafnu.
A to mám dva díly už dávno obetované a nachystané. Jsem prostě poslední dobou tak unavená, že se mi nechce čekat, až naběhne noťák. Asi si napíšu Ježíškovi o nový přístroj.


Část devátá

31. července 2019 v 11:14 | Pret |  Čaroděj od vedle
Vzhledem k tomu, že už mám obetovaný už i desátý díl, tak jsem se rozhodla, že vás tentokrát nenechám čekat tak dlouho.
Docela mě chytila inspirace. A kdybych se dostala k počítači častěji, nejspíš už mám Čaroděje dopsaného. Ale bohužel nedostanu. A psát na mobilu mě nikdo nedonutí!
Pomalu spějeme do finále. Nedokážu odhadnout, kolik kapitol ještě zbývá. Možná jedenáctá bude poslední. Ale spíš ne. Ale už jsem rozhodnutá, jaký konec bude. Tak snad si to zase nerozmyslím. Užijte si další díl.

 


Kapitola druhá

25. července 2019 v 10:52 | Pret
Nu dobrá,
už jste se s tím komentováním zlepšili... jsem poctěna a potěšena. A trošku mě to ukonejšilo.
Dneska přidávám další díl povídky, která vznikla i díky Čarodějovi. I když Patrik existoval ještě před tím, než se v Čarodějovi objevil. A musím říct, že je to jedna z postav, které miluju nejvíc. I když, ukažte mi některou mou postavu, kterou nemiluju... Někdy si přeju, aby byli skuteční... No, kdo ví, třeba někde vážně existují...


Část osmá

17. července 2019 v 10:45 | Pret |  Čaroděj od vedle
Vážení,
dost ty komentáře šídíte, víte o tom? A já poslední dobou víc než kdy jindy potřebuju pořádně nakopnout.

Máte ale štěstí, že Ester je netrpělivá. A taky, že Jíťa betuje jak o život. A že mám Voldíčka. Jinak by ještě hooooodně dlouho nebylo nic.

Možná už jsem konečně přišla na to, jak to zakončit. A nebo, že bych napsala konce dva, aby si každý přišel na své??? Uvidíme.

Dnešní díl věnuju všem, kteří nechávají komentář. Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená a motivuje mě k dalšímu psaní. Díky.



Kapitola první

13. července 2019 v 11:05 | Pret |  Anděl a démoni
Vím, že spousta z vás čeká na Čaroděje. Ale když já jsem se na něm drsně zasekla. V počítači se dostanu asi tak jednou za čtvrnáct dní a to musím mít ještě štěstí. Ale jako náplast tu pro vás mám povídku, kterou jsem napsala pro Voldíčka. A i když měla být původně jen a jen pro ni, tak jsem dostala povolení ji publikovat. To je ale Voldíček hodnej, co?
No, a má to jednu velkou výhodu. Povídka je kompletní a celá obetovaná, takže se nikde nezaseknu. To je myslím hodně dobrá zpráva.
Nuže, jdeme na to...

Ale ještě jednou... Voldíčku, tohle je pro Tebe. Vím, že to víš. Vím, že už mám přečteno, ale ani tak si to prostě nemůžu odpustit. Vím, že víš, že Tě Pretynka miluje. Ale já Ti to moc ráda zopakuju. A klidně takhle veřejně!!!

A teď už dost zdržování... Snad se Vám povídka bude líbit...



Část sedmá

30. května 2019 v 21:49 | Pret |  Čaroděj od vedle
Jsem ostuda ostudná, ale konečně další část...


Část šestá

13. dubna 2019 v 9:57 | Pret |  Čaroděj od vedle
Dneska radši ani nebudu komentovat. Jsem si téměř na stoprocent jistá, že se vám tahle kapitola nebude moc zamlouvat. Tak mě hned nekamenujte.


Část pátá

23. března 2019 v 12:24 | Pret |  Čaroděj od vedle
Zase jsem dlouho nepřídávala. Ani mi to nějak nepřišlo. Čas mi utíká nějak moc podezřele rychle. Takže dneska napravuju. Už toho moc nemám a nějak není inspirace, ale však ona zase přijde... časem.
Děkuju všem, kteří jsou věrní Šuplíku, i když je to se mnou a publikací čím dál horší.


Část čtvrtá

5. února 2019 v 20:12 | Pret |  Čaroděj od vedle
Řekla jsem si, že pokud se tu objeví aspoň tři komentáře, dám další díl. Splněno, tudíž plním i já. Pěkné počtení vám přeji.


Kam dál