Kapitola druhá - Akrod

31. března 2010 v 18:26 | Pret |  Vládci ohně
Tak, druhá kapitola... tady se do hry přimíchá Akrod... mám ho obzvlášť ráda... působí možná trošku ustrašeně, ale však on vám to ještě předvede... pamatuju si, jak jsem vymýšlela jména postav a u Akroda jsem měla extra problémy... nic mi nebylo dost dobré... ležela jsem na posteli, vztekle koukala do papírů a drmolila si různé přesmyčky jmen... až jsem se zahleděla na stůl a tu mi můj mlsný jazýček (ano, čtete správně) vnuknul až ďábelský nápad... když se mě pak kamarádka ptala, jak jsem vymyslela jeho jméno, myslím, že jsem ji tím totálně odzbrojila... no, jen si přečtětě pozpátku FIDORKA a vynechejte první dvě písmena... ano, to je on... a když musíš, tak musíš...


Ráno se všichni sešli ve stanovenou dobu u vyhaslého ohniště. Přes noc se jim to, co viděli včera, rozleželo v hlavě a shodli se, že se nic jako míchání hvězd nedělo. Včerejší noc byla bezpochyby zvláštní. To bylo určitě tím, že četli ten starý pergamen nalezený u Kaly na půdě. Ano, to bylo vysvětlení. Všichni s tím souhlasili, ale někomu to přece nedalo.
"Já mám stejně pocit, že se něco dělo." namítl zamyšleně Fally. Ostatní měli stejný pocit, ale nechtěli si ho připustit.
"Co nás čeká, to nás nemine!" zafilozofoval si Razzy.
"Správně! Ale první rok na střední nás zaručeně nemine, takže bych doporučil užít si ty dva měsíce, co nejvíc a nepřemýšlet nad tím, jestli se vyplní nějaká blbá legenda, která se nás snad ani netýká." navrhl Rengi.
Kaly se na něho dlouze zadívala a pak prohlásila: "Pamatuj si, že na každé legendě je něco pravdy. Zní to opravdu bláznivě, ale co když se tahle opravdu vyplní a my v ní máme sehrát hlavní roli?"
"Kaly má pravdu. To, co se včera stalo, se nám nezdálo. Nikdo jinej to sice neviděl, ale nezdá se vám divný, že bychom usnuli všichni najednou a zdálo se nám to samý?" Liky souhlasil s Kaly. Všichni s ní souhlasili.
"No jo, ale kde náš tu vodní bestii a toho čaroděje?" nevzdával se Rengi.
Liky se na něho zašklebil: ,,Všechno bude. Jednou... časem."
"Už toho nechte! Jdeme k řece, ne?" navrhl Evry.
"Jo, a tam nás chytne ta potvora, ne?" rozesmál se
Army.
"Prosím tě, můžeš alespoň něco brát vážně?" zeptala se ho Remi.
"Ne!" zavrtěl hlavou, chytl Remi za ruku a táhl ji ze zahrady ven na ulici: ,,Tak pojď, ať si užijeme léta!"
Všichni vyrazili ze zahrady za Remi a Armym. Proběhli Dlouhou ulicí a zamířili na okraj města, kde se líně vlekla řeka svým korytem, které se mírně stáčelo a vytvářelo malou zátočinu. Kousek dál od zátočiny řeka dělila les od mýtiny. Les byl hustý a v některých místech neprostupný. Mýtina byla jako stvořena na tajné schůzky. Ze tří stran ji chránil listnatý háj a ze čtvrté široké koryto řeky. Řeka zde tekla klidně, ale byla v tomto místě široká a hluboká. Sem, stejně jako do lesa, si troufl jen člověk s notnou dávkou odvahy a té oni měli na rozdávání. Došli k řece a chvilku jen tak seděli na břehu v trávě. Bylo zde krásně. Ve vodě dováděly malé děti a jejich radostné výkřiky byly slyšet daleko od řeky a doléhali až k rodičům, kteří je pozorovali ze břehu a nastavovali tváře letnímu slunci, které pálilo jako o život. Nad řekou se proháněly vážky, které se podobaly malým letadélkům svištícím nad vodou.
"Pojďte už do vody nebo se usmažím." zakňučel Army. Vstali tedy a s rozběhem skočili do vody. Bylo to příjemné osvěžení. Chvíli se jen tak potápěli a stříkali po sobě vodu, ale pak se rozhodli, že se kouknou do zátočiny.
V zátočině byl klid, jen tu a tam zčeřil hladinu drobný hmyz, který potřeboval ukojit svou žízeň. Slunce se zrcadlilo na hladině a jeho paprsky se od ní odrážely do všech možných směrů.
"Už jste si všimli, jak je tu krásně!" zasnila se Remi, když vyběhli na břeh a sedli si do trávy.
"Kdybys tu nebyla, tak by tu bylo daleko hezčejc." poškádlil ji Rengi.
"Ty!!!" Remi ho chytla pod krkem a snažila se mu ubrat trošku kyslíku: "měl bys tu radši nějakou příšeru?"
"Nechte toho!" napomenul je Aky.
Remi Rengiho pustila, ale přesto zůstávala v jeho blízkosti pro případ, že by se snažil být opět tak vtipný.
Plánovali program na zítřek, když se ozvalo zahřmění. Všichni naráz vyskočili.
"Asi bude pršet." zavrčel Fally naštvaně, protože déšť by narušil jejich další plány na večer. Měli totiž dohodnutý další táborák.
"A nevíš z čeho by asi tak pršelo?" podíval se Liky na oblohu a viděl jen azurově modré nebe bez jediného mráčku.
Všichni okamžitě vzhlédli a viděli přesně to, co Liky. Udiveně se na sebe zahleděli. Všem se v očích zrcadlilo to samé. Překvapení.
"Tak tomu vůbec nerozumím." Evry byl už se svým vědeckým myšlením v koncích. Všechno se snažil vždy vědecky vysvětlit, ale od včerejšího večera se mu to vůbec nedařilo.
"Co když to má něco společného s tou legendou?" napadlo Razzyho.
"Dejte už s tou legendou pokoj!" zavrčel Evry: "Nic takového jako vodní démonové neexistuje!"
"Mýlíš se, pane!" ozvalo se jim za zády. Všichni sebou trhli a obrátili se za hlasem, který je zde tak překvapil. Před nimi stál vysoký, sotva osmnáctiletý, mladík s tmavými vlasy až na ramena. Měl tmavé smutné oči a nesmělý usměv. Byl oblečen ve zvláštním starobylém plášti, který vypadal, jako by byl ušit z noční oblohy a poset miliardami zářících hvězd. Všichni si ho se zájmem a taky trošku překvapeně prohlíželi. Nevypadal jako z dnešní doby. Spíše jako z minulosti...
Evry si ho pohrdavě změřil od hlavy k patě: "Kdo vlastně jsi a co tu děláš?"
"Jsem Akrod, pane." odpověděl mu pokorně a přišel k nim blíže.
Evry se zhroutil na zem: "Do háje s blbou vědou!"
"To bude dobrý, Evry." konejšila ho Remi: "Určitě se to vědecky vysvětlí."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 13:52 | Reagovat

Ked musis tak musis--ano(fidorka)? Ak sa mam priznat tak ma tento pribeh zaujal,zvedava som ako si to budu vysvetlovat teraz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama