Kapitola čtrnáctá - Skelorkové

2. dubna 2010 v 17:45 | Pret |  Vládci ohně
A na scéně se objevuje další záporná postava... záporáci mi nejdou, nešli mi ani tehdy, kdy toto vznikalo... takže se omlouvám, představte si  prostě, že je to fakt zlý záporák...


Šedivý holub zakroužil po tom, co vyslechl rozhovor krále a Xarxe, nad Eldorem. Vykonal hned několik kruhů nad
celým Arinem, jako by se obyvatelům tohoto vznešeného města vysmíval. Pak zamířil na sever a za pár okamžiků zmizel za obzorem.
Uletěl vzdálenost několika desítek mil než se ocitl tam, kde potřeboval. Před ním se rozprostírala zbídačená zem. Všude vypálené lesy, jen ohořelé pahýly trčely do výše, horká sirná jezera, která svoji páchnoucí páru vypouštěla do velkých vzdáleností a zrádné ohnivé močály, kde končilo vše živé v nenasytných plamenech. Na otrávených půdách rostly jen jedovaté či dravé rostliny.
Uprostřed té zkázy se tyčila do výšky černá věž Temného paláce, který kdysi nechal zbudovat Sirax. Z paláce už zbyly jen zříceniny. Jen ta věž dosud stála nepoškozena časem.
Holub dosedl na ochoz věže a unaveně se přehraboval v peří. Dlouho se neupravoval, protože se z vnitřku věže ozval hromový hlas.
"Orgus! Jaké to překvapení… Dal si na sebe dlouho čekat." hlas zněl jízlivě. Orgus se zachvěl a proměnil do své obvyklé podoby.
"Pane, mám dobrou zprávu. Vím, kde jsou Tritolovy děti." uklonil se hluboce a popostoupil ke vchodu.
Hlas se rachotivě rozesmál. Na ochozu se objevila mužská vyzáblá a bledá postava již hlas náležel.
"Že víš o Tritolových parchantech?!" naklonil se k Orgusovi a propaloval ho nenávistnými pohledy. Vztáhl k němu kostnaté ruce a chytl ho pod krkem. Přitáhl ho blíž a zlostně zasyčel: "Kde jsou? Mluv!"
"V budoucnosti ve světě lidí, pane Morgubale." zasténal Orgus. Čaroděj jím nešetrně smýkl.
"Proto je nemohli moji vojáci najít. V budoucnosti." zavrčel vztekle.
"Tritolův syn byl celou dobu tady... Xarxův učeň…" ozval se Orgus a mnul si otlačený krk.
Morgubal ho propaloval očima: "Akrod? To nedochůdče, že je Tritolovým synem?!"
Orgus se tiše přikrčil v koutku. Čaroděj byl v takové náladě, že by byl schopen zahubit i nejvěrnějšího sluhu.
Zlostně přecházel sem a tam a pak vešel do útrob věže. Uvnitř bylo šero, které mírnilo jen mihotavé světlo několika svíček. Stěny byly z tmavého kamene a držela se v nich vlhkost. Místnost neoplývala nábytkem. U stěny proti vchodu z ochozu stál obrovský trůn, vytesaný z kamene a posázený černými diamanty. Působil chladně a příliš uměle. Uprostřed pokoje bylo jakési lůžko, na kterém bylo umístěno scvrklé mumifikované tělo.
Morgubal k němu udělal několik kroků a dotkl se prstenu s obrovským černým diamantem, podobným těm na trůně, který měla mrtvola na ruce.
"Můj pane, již brzy oživím tvé tělo a tvá duše už nebude vězněm toho prokletého prstenu. Již brzy získám krev Tritolova syna. Už vím, kde je. Pošlu za ním dva ze svých nejlepších zabijáků." rachotivě se rozesmál.
Tlesk do dlaní a za chvíli se před ním objevily dvě temné postavy, od hlavy k patě zahalené v černém plášti, z něhož vykukovaly pouze kostnaté ruce. Stály zpříma a bez hnutí čekaly na rozkazy svého pána.
Morgubal popošel
k nim na vzdálenost několika centimetrů a změřil si je ostrým pohledem:
"Víte, co je vašim úkolem najděte a zabijte Tritolova syna! Zde je nádoba na jeho krev. Chci aby umíral pomalu. Dlouze trpěl. Rozumíte?"
Postavy přikývly a čaroděj se hlasitě rozesmál: "Tak běžte. Zabijte ho!"
Máchl rukou do vzduchu a něco zamumlal. Před ním se objevil podivná brána, která propojovala tento mystický svět se světem lidí. Vypadal zvláštně, jako velká vodní stěna propletena blínem a hrozivě bublajícím bahnem.
"Tak běžte a splňte svůj úkol." ukázal k průchodu.
Za několik vteřin zmizely obě postavy v otevřené bráně a ta se za nimi zavřela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama