Kapitola devátá - Legoda

1. dubna 2010 v 15:20 | Pret |  Vládci ohně
Tahle kapitolka je takový malý odskok jinam... zaměřuje se na svět, kde žil Akrod, na Legodu... pokud snad bude tato kapitola někomu něco připomínat, tak se mu to nezdá... vznikala v době, kdy jsem byla silně ovlivněna Pánem prstenů a tak jsem se prostě nevyvarovala některým věcem... já vím, jsem ostuda...
Objeví se na scéně nové postavy... Telron, miláček mojí kamarádky... asi by ji neunikl, kdyby opravdu existoval ... dál Efen a u toho se raději zdržím komentáře... a Orgus... tak, to byl pro mě oříšek... záporáci mi moc nejdou, tak se předem omlouvám... snažila jsem se... a i snaha se snad dá ocenit...


Zlatavá záře vycházejícího slunce se odrážela od nablýskaných křišťálových oken největšího legodského města Arinu. Zdálo se, že celé město ještě spí, ale všichni už byli na nohou. Čaroelfové, skřítci i všichni ostatní se již shromáždili u hlavní brány Arinu, nazývané Brána králů, kterou vjížděli králové od nepaměti do Arinu, aby společně uvítali návrat krále Telrona s celou jeho družinou. Telron už vládl téměř patnáct let. Ujal se vlády po svém zemřelém bratru Tritolovi do doby, kdy se objeví jeho syn a ujme se vlády. Korunní princ však krátce po Tritolově smrti zmizel i se svou sestrou a nikdo nevěděl kam. Šeptalo se, že oba zabili Skelorkové, ale jejich návrat byl přesto očekáván s velkou nadějí…
Vše se odehrávalo v dávné Minulosti, která byla domovem Akroda, v zemi zvané Legoda. Byla to krásná země. Stále zelené lesy střídaly zasněžené pahorky vysokých, téměř nedostupných, hor. Šumějící vodopády, nádherná květena rozkvétající i v zimě. Obyvatelé byli mírumilovní a spravedliví, ale i přesto se mezi nimi našli i ti, kteří byli zkažení touhou po moci, jak například Skelorkové. Zakladatelé Legody, Čaroelfové, byli předlohou dokonalých tvorů. Milovali volnost a přírodu. A jak se tady vůbec objevili? Jsou to vlastně napůl čarodějové a napůl elfové, odtud název Čaroelfové, kteří vypadali jako lidé, ale přesto na nich bylo znát, že se od lidí podstatně liší. Od obou ras zdědili jen dobré vlastnosti - kouzelnou moc, statečné srdce, moudrosti i rozvahu. Jejich přesných opakem se stali Skelorkové. Temní tvorové toužící po absolutní moci a krvi Čaroelfů, která jim dodávala větší sílu. Teď toužili jen po vzkříšení svého Temného pána Siraxe, poraženého Tritolem před patnácti lety. Oživit ho mohli jen pomocí krve Tritolových potomků, ale ti zmizeli.
Telron se konečně objevil i se svým průvodem v bráně města. Všichni ho netrpělivě očekávali a jeho příjezd byl uvítán velkým a veselým halasem. Právě se vracel z vyhrané bitvy se Skelorky, ale nebyla to bitva poslední. Skelorkové cítili, že se brzy objeví ten, jehož krev dokáže přivést Siraxe zpět k životu, a tak jejich výboje byly častější a zuřivější než kdy jindy. Byli to silní protivníci, ale Čaroelfové v sobě měli sílu, které se obyčejný Skelork nemohl rovnat. Jen Sirax by dokázal zničit Čaroelfy a ovládnout Legodu, kdyby se vrátil…
Telron byl dobrým králem, ale Tritolovi, svému staršímu bratru, se vyrovnat nedokázal, Tritol byl silný, odvážný a velmi moudrý. Telronovi chyběla jen jedna tato vlastnost. Bitvy vedl dobře, avšak nikdy neměl takovou odvahu jako Tritol. Nikdy zbytečně neriskoval, vše vždy pečlivě promyslel. Byl vysoké a štíhlé postavy s hrdým držením těla. Dlouhé kaštanové vlasy protkané stříbrem mu dosahaly až na ramena. Už podle postavy bylo poznat, že vládne velkou silou. Seděl hrdě na kaštanovém hřebci, nejlepším a nejrychlejším koni čaroelfských stájí, ustrojen v královský čaroelfský šat barvy mramoru, místy protkávaný stříbrem a zlatými nitěmi, ozdoben zářivým mečem zdobeným velkým diamantem ve tvaru královského symbolu, letícího orla, předsta-vujícího čaroelfí svobodu.
Vedle něho jel na neosedlaném sněhobílém koni mladý Čaroelf. Už z jeho hrdého držení těla se dalo usuzovat, že z elfích předků zdědil daleko víc, než ostatní Čaroelfové. Dlouhé plavé vlasy mu dosahovaly téměř do půli zad a ze zářivě modrých očí vyzařovala hrdost a velká odvaha. Kdysi se ho Telron ujal a nedávno, díky jeho odvaze a chytrosti z něho udělal, ve věku pouhých osmnácti let, velitele královské gardy. Byl odvážný a stal se z něho nejlepší bojovník v Arinu a snad i v Legodě. Jemně zelená látka oděvu vyšívaná zlatými nitěmi dávala najevo jeho postavení a přízeň Telrona. U pasu měl připnutý meč s nablýskaným ostřím a před ramena přehozený černý plášť, připnutý zlatou sponou.
Za nimi jela početná armáda složená převážně z Čaroelfů, ale byli mezi nimi i kouzelníci a nejrůznější tvorové Legody. Jednorožci, draci i ostatní se odpojili před Arinem a vrátili se do svých domovů, nejrůznějších částí Legody.
Zbylý průvod vjel Bránou králů do Arinu a všichni je radostně vítali. Telron pokynul veliteli gardy a vydali se sami dva k Eldoru, arinskému paláci.
"Efene!" oslovil Telron velitele své gardy: "Řekni mi konečně, co se stalo s Vládci?!"
"Všichni jsou mrtví, pane." Odpověděl Efen, ten mladý bojovník.
Telron prudce zastavil koně a vykřikl: "Všichni?! To znamená, že i Xarx?!"
Efen smutně přikývl.
"A co ten Xarxům učeň? Jak se jen jmenoval?!" vzpomněl si Telron na mladíka, který Xarxe doprovázel.
"Jeho jméno neznám, pane. Xarx ho nikdy nejmenoval." odpověděl Efen.
"Máš pravdu. Za celou dobu, co zde pobývali, Xarx ani jednou nezmínil jeho jméno. To je velmi podivné." Telronovi se to zdálo divné už tehdy, ale ten chlapec mu byl nějak povědomý. Někomu se hodně podobal, ale Telron si nemohl vzpomenout komu. Navíc Xarx byl jeho dobrý přítel a Telron jeho počínání vždy plně důvěřoval.
"A co je s tím prokletým démonem?" zeptal se Telron na Aguoma.
"Zmizel a nikdo neví kam." odpověděl Efen a rozhlédl se kolem: "Měli bychom už jet, pane."
"Ano, jistě." přikývl Telron a pobídl koně. Efen jel za ním a neustále se rozhlížel kolem. Měl za úkol dbát o Telronovo bezpečí. Zrovna v této chvíli měl pocit, že jsou sledováni. Nebyl to jen pocit, spíše tušení, které mělo velice blízko k pravdě. Opravdu je kdosi sledoval. Tmavá postava krčící se na střeše věže Arinského paláce, odkud měla dobrý rozhled. Z té věže se dal bez problémů přehlédnout celý Arin. Byl to špeh Skelorků. Mrzký a proradný Orgus, jediný svého druhu. Démon z říše Temna, měnící podoby podle potřeby. Jeho pravou či spíše nejčastější podobu, nikdo už nevěděl, jak přesně vypadá, jste mohli vidět právě v tu chvíli na věži, kdy shlížel dolů na Telrona a Efena. Mělá shrbená postava s podivně šedou scvrklou kůží místy porostlou řídkými bílými chlupy, vyvolávala v jiných pocit, že se to křehké tělíčko, pokud se to tělíčkem vůbec dalo nazvat, nejspíš brzy rozpadne. V někom vyvolával Orgus soucit a v jiných zhnusení a opovržení. Malý, podivně špičatý obličej s vel-kýma, jakoby potrhanýma ušima nebyl nijak hezký a podivná ústa podobná jizvě po sečné ráně nevyvolávala zrovna nejlepší pocity. Z očí hluboko zasazených v křivém obličeji vyzařovala nenávist. K okolnímu světu, ale hlavně vůči Čaroelfům. Měl za úkol hlídat Telrona na každém kroku a pátrat po jeho nástupci, synovi Tritola, který se má podle věštby vrátit a převzít vládu a jehož jediná kapka krve by dokázala probudit Siraxe k životu.
"Co se děje, Efene?!" všiml si Telron nervozity svého strážce.
"Nic, pane. Jen jeďte." odpověděl Efen a jeho bystré oči spočinuly na shrbené postavě choulící se na věži paláce. Věž byla celkem daleko, ale přesto si Efen všiml těch nenávistných očí a utkvěly mu hluboko v paměti. Orgus si všiml, že byl odhalen a s hbitostí ještěrky zmizel ve věži.
"Co to bylo?!" všiml si mizejícího stínu Terlon.
"Nevím, pane, ale nic dobrého. Vypadá to na zvěda Skelorků. Zjistím to!" Efen pobídl koně a zamířil k oné věži.
Kůň se tryskem řítil arinskými ulicemi k paláci. Efen ho zastavil až na nádvoří, které rozezvučely jeho podkovy. Jemný zvonivý zvuk se rozléhal po celém paláci. Kůň se vzepřel na zadních, Efen z něho elegantně seskočil a rozběhl se ke vchodu do věže. Jeho kroky byly neslyšné jako kroky kočky. Otevřel těžké dveře a vyběhl nahoru. Když dorazil nahoru, nikoho tam nenašel. Jen na zábradlí ochozu seděl šedý, skoro vypelichaný holub s podivně planoucíma očima. Seděl tam jako král a hrdě natřásal své ohyzdné zbytky peří. Zdálo se, že se Efenovi vysmívá. Efen obešel ochoz hledaje toho podivného tvora, ale bez úspěchu. Byl tam jen ten holub.
"Přece se nemohl jen tak vypařit?!" Efenovi se to ani trochu nezdálo, měl takový zvláštní pocit. Cítil zlo.
Opřel se lokty o zábradlí a shlédl dolů. Telron už také dorazil na nádvoří. Právě sestupoval z koně. Bylo na něm vidět, že je už hodně unavený. Dlouhá jízda z bitevního pole ho velmi vyčerpala.
"Efene, pojď dolů. Musím s tebou mluvit!" křikl směrem k Efenovi.
Efen přikývl a pomalu scházel dolů. Holub stále seděl, ale jakmile uviděl, že je Efen pryč, seskočil na zem a pomalu se začal proměňovat zpět v Orguse. Nejdříve mu vypadal zbytek šedého peří, pak se začal zvětšovat. Jeho kůže se pomalu zbarvovala do šeda a scvrkávala se. Pak se začalo formovat celé tělo. Z křídel se vytvořily dlouhé křivé pařáty s dlouhými nebezpečnými drápy a začaly se prodlužovat ptačí nohy, ale na nich se mnoho měnit nemuselo. Orgusovy nohy se podobaly těm ptačím téměř do detailů.
Nenávistně shlédl dolů na Efena a zlostně zaskřehotal: "Ty budeš mou další obětí. Máš statečné srdce a přesně to potřebuju."
Zlostně zaťal pěsti a pozoroval Efena mizejícího v paláci: "Přesně to potřebuju…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 14:55 | Reagovat

Pripomina,no a co-kazdy mame svoj oblubeny film,suhlasim s Tvojou kamaratkou Efen mi je velmo,ale velmo simpaticky(Legolasa som mala najradsej...pšt..!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama