Kapitola devatenáctá - V moci kouzla

3. dubna 2010 v 1:43 | Pret |  Vládci ohně
Telron je pod vlivem zakletí a Irael udělá vše proto, aby mu pomohla... dokonce se odváží i jedné malé troufalosti, která nakonec jako jediná pomůže... ale všechno má své následky... možná se neukáží hned, ale to neznamená, že nebudou...


Telron se ocitl uprostřed jeskyně podivně velkých rozměrů. Jeho postavu ozařovaly louče rozestavené kolem
v kovových stojanech, ale stěny jeskyně ozářit nedokázaly.
Nebylo to děsivé místo, ale nabádalo k opatrnosti. Temnota kolem a tísnivé ticho podněcovaly v Telronovi pocit úzkosti. Nepatřil k těm, co se jen tak lehce vyděsí, ale toto místo se zdálo zlověstné.
"Tak tady máme krále Čaroelfů." jízlivý hlas se tupě rozezněl po celé jeskyni a rozpáral kulisu ticha.
Popravdě…To ticho bylo lepší.
Král se zmateně rozhlédl. Ozvěna způsobila, že nedokázal odhadnout, odkud se hlas ozývá.
"Král nejmocnějšího národa je teď bezmocný jako ubohý králíček."
"Z jakého důvodu jsem tady a proč jsi tady ty?" odpověděl ozvěně otázkou.
"Ty tu zemřeš, králíčku, a já se budu dívat." odpověděl hlas a rozesmál se na celé kolo.
Telron zoufale sevřel pěsti. Mluvil s největším nepřítelem a ani ho neviděl, natož aby se mu mohl postavit.
"Dej si pozor, Morgubale. Nejsem nenahraditelný. Je plno schopných Čaroelfů, kteří mě mohou nahradit."
"Ach, ano. Máš samozřejmě na mysli Akroda. Ale to by musel být nesmrtelný. Za chvíli mi moji věrní služebníci donesou jeho krev."
"Ty…"
"Ale, ale! Ušlechtilý Telron se snižuje k nadávkám?"
Telrom bezmocně sklonil hlavu, aby ovládl svůj hněv. Musel dobře zvážit vše, co udělá, aby už nikoho neohrozil.
"Kde to jsem?" zeptal se nakonec po těžkém vnitřním boji.
"Jak bych ti to tak vysvětlil?!" odpověděl mu hlas jízlivě: "Jsi ve své vlastní mysli…Uvězněný navěky, ehm, tedy spíše do doby, než zemře tvoje tělo. A pak… sbohem velký králi."
Morgubal se chtěl ještě vysmívat, ale v tom byl Telron zpět a nad ním stála čarodějka.
"Co se…" chtěl se zeptal, ale ona ho přerušila:
"Nemluvte a poslouchejte… Byl jste očarován a já nevím, jestli se mi to podaří odvrátit. Vím jen jedno… Sama tak mocné kouzlo neodvrátím. Musíte mi pomoct! Bojujte s tím…" pak její tvář zahalila mlha a král byl znovu v jeskyni.
"Pořád mi musí někdo kazit plány… Zatracená čarodějka…" ozval se naposledy rozzuřený čaroděj a král zůstal sám.
Začal chodit sem a tam, ale přesto nemohl přijít na to, jak se dostat ze svého nynějšího vězení pryč.
Náhle se ozvalo zahřmění a před ním stanula čarodějka.
"Pane!" řekla a poklonila se.
"Co tu děláte?" zeptal se jí a zastavil.
"Přišla jsem Vám pomoci."
"Kdo jste a jak jste se sem dostala?"
"Jmenuji se Irael a byla jsem zvolena Xarxovým nástupcem. Přenesla jsem se sem kouzlem…"
"Jak se odsud dostaneme?"
Irael přešla blíž ke králi a podívala se mu do očí: "Ještě nevím, pane, ale něco vymyslím…"
"Doufám, že to bude rychle, protože Morgubal něco chystá na Akroda."
"Na Akroda? Ale ten je mrtvý. Zemřel společně s Xarxem."
Telron záporně zavrtěl hlavou. "Ne. Je naživu."
"Ale proč se o něj zajímá, vždyť ten hoch neumí nic z umu velkých čarodějů?"
"Věřte, že má velký důvod, ale teď se musím dostat rychle pryč."
"Udělám vše, co je v mé moci." řekla Irael a poklonila se.
"Udělejte víc! Na příštích dnech závisí celý osud Legody."
Irael přikývla a pak mávnutím ruky zmizela.

Irael vrátila svou mysl do svého těla a zhluboka se nadechla. Musela shromáždit veškeré znalosti Morgubalových zaklínadel.
Do pokoje vstoupil Efen a tu si uvědomila, že se dlaní stále dotýká Telronova čela. Rychle ji stáhla a pohléd-la na Efena. Ten sledoval každý její pohyb a byl schopen kdykoliv, v případě králova ohrožení, zasáhnout.
"Sehnal jste mi ty rostliny?" zeptala se zčásti také proto, aby přerušila trapné ticho.
"Ano, všechny jsou zde." odpověděl a podal ji drobný váček.
"Budu teď ještě potřebovat někde připravit lektvar…"
"Jistě doprovodím vás do kuchyně, Kira vám se vším pomůže."
"Není třeba, zůstaňte s králem." řekla a rozplynula se.

Irael s Kirinou pomocí uvařila lektvar hustšího složení s velkou mocí a rychle se svými obvyklými prostředky přemístila do králova pokoje.
Efen u něho seděl a nespouštěl oči z jeho bledé tváře. Jakmile se Irael zhmotnila vyskočil a pohlédl
na ní s velkou nadějí.
"Prosím, abyste opustil tuto místnost. Provedu nějaká kouzla." vyzvala ho a Efen, ač nerad, odešel a čekal na chodbě.

Irael s králem osaměla. Pohled na něj ji vyděsil víc než předtím.
"Doufám, že to zabere." zašeptala a položila lahvičku na stůl. "Snad pověsti o vaší síle nelhaly, pane."
Lektvar obsahoval všechny byliny, které Efen donesl a jejich síla byla ještě obohacena o kouzelná zaříkávání. Přesto si Irael nebyla jista tím, že opravdu zabere. Obyčejně působil, ale král byl jiný případ. Morgubal se ve svých špatnostech zdokonalil a to znamená, že i v zaklínání byl lepší. Spíše by se dalo říci, že vychytralejší a krutější. Krále proklel mnohonásobně a takové prokletí se dalo zlomit velice těžko. Přesto čarodějka stále doufala, že se jí to podaří. A doufala v to i proto, že si krále, ačkoliv si to v tu chvíli neuvědomovala, zamilovala.
Popošla k němu a zadívala se na jeho dokonalou tvář. Ještě tu byla šance…
Vzala ze stolu lahvičku, trošku jejího obsahu kápla na bříška prstů a začala lektvar jemně roztíral králi po čele. Lektvar působil téměř okamžitě, ale ne tak jak měl.
Králi se sice vrátila barva do tváře, ale stále měl víčka pevně sevřená.
"To, ne!" zašeptala Irael: "Přece to musí účinkovat! Musí! Co jsem udělala špatně?"
Chvíli hleděla na krále a tiše si nadávala. Pak začala v zoufalství pochodovat po pokoji stejně, jak měl ve zvyku Telron.
"Něco přece udělat musím, ale co? Co dokáže zlomit prokletí? Přemýšlej, Irael! Přemýšlej!"
Pak ji v mysli vystoupil jeden nápad…
"Ne, to nemůžu!" okřikla se nahlas. "Nemůžu políbit krále! To nejde! Nesluší se to. A co by na to řekl on?! Ale nic jiného mě nenapadá. Tak co mám dělat? Smím si troufnout? Řekl přece, že se odtamtud musí rychle dostat a mě v tuhle chvíli nic jiného nenapadá, když ten lektvar nezabral. Tak mám to zkusit? Ale když to nezkusím, budu si to vyčítat. Dobře, dobře. Dej se do toho, Irael. Nebuď zbabělec! Přinejhorším to bude přestupek proti kouzelnickým pravidlům a jen mě vyloučí z rady. Co to říkám?! Jen vyloučí? Vždyť to by znamenalo, že… No tak! Nech toho, Irael! Na to teď není čas!"     
       Po vnitřním souboji se přece jen rozhodla, že to zkusí ať to stojí cokoliv.
"Promiňte, pane, ale nic jiného mě nenapadá." řekla omluvně a pak se konečně odhodlala.
Letmo se dotkla Telronových rtů, ale účinek byl maximální.
Král otevřel oči téměř okamžitě, a tak zpozoroval, jak se Irael podařilo vyrvat ho ze spárů Morgubala.
"Promiňte, pane, ale nic jiného mě nenapadlo, když lektvar nepůsobil." omlouvala se už podruhé: "doufám, že to nebudete hodnotit jako troufalost. Opravdu jsem nechtěla…"
"To stačí!" přerušil ji Telron a opatrně vstal : "Nemáte se za co omlouvat: Udělala jste, co bylo nezbytné."
"Pane, dovolte, abych Vám to vysvětlila.."
"Opravdu se nemáte za co omlouvat, tak na to zapomeňte."
"Dobře, pane. Jsem ráda, že jste zpět."
"To já také, ale teď musíme rychle něco udělat…" přikývl a více si čarodějky nevšímal. Začal se shánět po Efenovi.
"Efene!" zavolal mocným hlasem. Unavenost, kterou způsobovalo prokletí, ho opustila.
Efen neklidně pochodující po chodbě ho zaslechl a bez zaklepání vtrhl do pokoje. "Pane," zvolal překvapeně a klesl na kolena.
"Efene, rychle svolej radu! Jde o velmi naléhavou věc, tak si pospěš!" přikázal a Efen jeho rozkaz začal okamžitě plnit. Vyskočil na nohy a rychle vyběhl ven.
"Vděčím Vám za mnoho, a proto… Jakou žádáte odměnu?" obrátil se znovu k Irael.
Čarodějka sebou trhla, protože byla v myšlenkách někde jinde. "Byla to moje povinnost, proto nemám na odměnu nárok, pane. Mým úkolem je pomáhat."
"Dobrá tedy. Avšak já vždy odměňuji toho, kdo pomáhá obětavě a nezištně, proto Vám splním nějaké přání. Můžete si přát cokoliv." nemínil se vzdát svých zvyklostí.
První, na co pomyslela, byl ten letmý polibek. Při té vzpomínce jí zazářily oči a Telron si toho dobře všiml. Zpozorovala jeho zkoumavý pohled a na chvíli se začervenala.
"Pane, nechtějte po mě, abych si něco přála. To není důležité. Důležitější věci čekají venku. Víte dobře, že toto bude těžké období. Musíme zachránit prince a Akroda a … počkat! Prince a Akroda?! Není to náhodou prince Akroda? Proto se o něj Morgubal
tak zajímá, že ano? On je Váš synovec."
Telron mlčky přikývl. Překvapilo ho, že si Irael dala souvislosti tak rychle dohromady. Postoupil ke dveřím a
jak se tehdy slušelo, otevřel je a nabídl Irael své rámě.
"Ne, pane. Nesluší se, aby král doprovázel své poddané. Půjdu za Vámi, když dovolíte."
Telron chtěl něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel. Čarodějka byla příliš neústupná a měla vlastně pravdu. Král byl, stejně jako Irael, vázán zvyklostmi, které nepovolovaly nic z toho, co se v tomto pokoji událo.
Král tedy vyšel z pokoje a Irael ho následovala. Mířili na nové zasedání Rady…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 3. dubna 2010 v 17:15 | Reagovat

Ten napad na zachranu krala sa mi mimoriadne lubil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama