Kapitola druhá - Těžká jsou rána opilcova

23. dubna 2010 v 13:46 | Pret |  Sluneční kámen
A Zack je tu opět. Tentokrát má veliké problémy s následky minulé noci. A taky napovrch vypluje jeho ošklivá noční můra, co ho děsila v dětství. To snad může trošku vysvětlit jeho podivnou reakci na Didelu. Ale když si vezmeme, jak vypadá, tak by tak vlastně reagoval snad každý. Občas se naše podvědomí holt nezachová tak, jak by se nám líbilo… Tom projeví svůj vytříbený smysl pro humor, a vybije si ho na Zackovi, což se dotyčnému vůbec nebude líbit. Tentokrát se opět nedozvíte, proč tam ti tři jsou, z jaké důvodu, ale to napraví příští kapitola.
Jo, a mimochodem… omluvte místy vulgární výrazy. Veskrze jsem velice slušné děvče, ale holt se takhle mluví, tak tu nebudu nějak moralizovat ani svoje postavy… Jsou to holt taky jen lidi.


Zacka trápila neobyčejně ostrá bolest hlavy a neustálé nutkání na zvracení. Jakoby nestačilo, že se ocitl mimo svoji realitu, daleko od přátel, od rodiny, od… všeho. Ještě se o slovo hlásila kocovina jako následek prohýřené noci. Takže ani pořádně nevnímal, o čem se Elena s Tomem baví. Jestli se ještě někdy dostane domů, o čemž pochyboval, ačkoliv byl většinou optimista, tak už na alkohol nesáhne… bude z něj sportující abstinent, pokud se tedy nezmrzačí nebo ho někdo nezmrzačí. A jestli to vůbec přežije. Super vyhlídky.
Zpozorněl, když do místnosti vstoupil Didela. Jen ho uviděl, naskočila mu husí kůže. Tak přesně takovými stvůrami děsí rodiče děti, že je odnesou do pekla. Zack si velice detailně vybavoval zážitek z dětství, kdy ho jeden z přátel jeho otce, namaskovaný ne hůř než vypadal Didela, strčil do pytle a odnesl ho za dům. Díky tomu měl několik let panickou hrůzu z vousatých mužů. To už ale bylo spoustu let, to byl ještě mrně. A jak věřil, tak tuhle noční můru už překonal. Ale vidět první po probuzení zrovna Didelu mu rozhodně nepřidalo. Ještě teď se podvědomě oklepal, když ho uviděl. A znovu si vynadal. To musel tak ječet?!? Mohl si normálně mužně zařvat a ne ječet jako holka. Ani si nebyl jistý, jestli to vůbec křičel on. Sice to byl jeho hlas, ale někdo musel zaručeně použít jeho hlasivky za něj a bez jeho vědomí a svolení.
Složil hlavu do dlaní a neúspěšně se snažil předstírat vlastní smrt. Bylo mu mizerně, po všech stránkách. Co je mu do toho, že tenhle svět začíná zanikat? Proč si nenašli někoho jiného, kdo je v lepší formě a netrápí ho následky alkoholového opojení? Proč si vlastně museli vybrat zrovna jeho? Není na něm přece nic zvláštního, no ne?
Didela nebyl zrovna ukázkou přitažlivého muže. Pokud se tedy dalo toto stvoření jako muž označit. Zřejmě bylo mužského pohlaví, ale ani za to by Zack ruku do ohně nedal. Zack se na něj nedíval, ale přesně věděl, že jde Didela k němu. Stačil ten zvuk kopyta dopadajícího na dlaždice. Zack se znovu otřásl. Proč já, proboha?
"Zacku." oslovil ho syčivým hlasem. Zack by byl nejraději v tu chvíli tak o dobrých třicet kiláků dál.
"Ehm, no?" vyrazil ze sebe ztěžka. Proč zase já? Radši nechal hlavu v dlaních. Další pohled to těch rudých očí by nemusel ustát.
"Po něm nic nechtěj, má ji jak z praku." ozval se škodolibě Tom.
"Tome, mohl by sis odpustit ty komentáře?" zeptala se Elena klidně a podívala se na Didelu. Jí pohled na něj na rozdíl od těch dvou nic nedělal. Zato Tom hezky zezelenal, ale nikdy by nepřiznal, že mu přítomnost osoby vyhlížející jako samotný satan neděla dobře po těle.
"No jo." zamračil se a ztichnul. Elena byla jen o tři minuty starší, ale peskovala ho neustále. Ve většině případů ani netušil proč. Ale to bylo nejspíš způsobeno tím, že neměl příliš vyvinutý cit pro takt. A mít dvojče nebylo zase tak špatné. Obzvlášť když vás tahalo z průšvihů typu zapomenutý úkol. Vlastně k ní měl mnohem blíž než ke komukoliv jinému a Elena by pro svého bratra udělala téměř cokoliv.
Didela se tázavě zadíval na Elenu.
"To znamená, že to včera trochu přehnal s alkoholem a to zanechalo dočasné následky." vysvětlila, jak nejlépe dovedla.
Didela se zatvářil, že rozumí. Takže vytvořil mnohem děsivější grimasu, než jak se tvářil obyčejně. Toma polilo horko. Jeho by fakt nechtěl potkat někde v noci a sám.
Sjel ty tři pohledem rudých očí a kývnul na Elenu. Naznal, že nejlepší bude zasvětit ji. Na ty dva, kteří neměli aktuálně na tváři příliš inteligentní výraz, nějak nevsázel, že by pochopili. Navíc si byl víc než jist, že jim jeho přítomnost nedělá nejlépe. Elena se zdála být poněkud psychicky odolnější.
Elena se vydala za odcházejícím Didelou a sjela ty dva pohledem. "Měli byste se trochu vzpamatovat."
Jen, co za těmi dvěma zapadly dveře, sjel Tom Zacka kritickým pohledem. Kritickým a zatraceně důkladným.
"Ty vole, to musela ale být kalba."
"Ne tak nahlas, kruci."
"Nejspíš bys potřeboval trošku smočit tu svou škebli. Venku je kašna." popadl ho za paži: "To tě trochu probere." Tom si byl s velkou dávkou škodolibosti jist, že to ho probere dokonale a zaručeně.
Zack se nechal zcela bezelstně vést a s velkou úlevou se nahnul přes okraj kašny a vrazil hlavu do studené vody uvnitř. Byla to velice osvěžující a do určité míry ho to probralo. Ovšem udělal jednu chybu, no ikdyž ani ne tak chybu…
Otevřel pod vodou oči. Přímo v jeho zorném poli, voda byla velice čistá, se objevila rybka, které jaksi něco přebývalo. A to asi osm očí, které na něj tak nějak podivně mžouraly. Ve chvíli, kdy rybí obludka otevřela tlamku a cvakla několika řadami ostrých zoubku, ano cvakla, ten zvuk byl velice dobře slyšet i pod vodou a o to zněl děsivěji, Zack sebou leknutím škubl až sklouzl před okraj kašny a tvrdě dopadl na zadek, kousek od vychechtaného Toma. Ten už s těmihle kašnovými mazlíčky měl jisté zkušenosti a nechtěl o tuhle nečekanou zkušenost Zacka ochudit. Tak dobrá to byla duše.
"Co to sakra bylo?" vydechl Zack a snažil se vymnout si vodu z očí.
"Nazval jsem to čumící rybičky." odpověděl Tom s úsměvem potěšený, jak mu tenhle vtípek krásně vyšel: "Nebo možná čumpiraně."
"Tím chceš říct, že jsi o tom věděl?" zeptal se Zack nakvašeně. Pomalu vstal a mnul si naražené pozadí. Na pádu na dlažbu nebylo nic příjemného. Čí to byl vlastně nápad dělat dlažbu z kamene?
Tom nahodil úsměv naprostého neviňátka. "Ale jsou docela roztomilý, ne?" a začal zdrhat.
Zack na něj totiž hodil celkem výmluvný pohled a začal ho pronásledovat. "Za tohle ti dám přes hubu, blbečku."
Honili se kolem kašny. Toma to bavilo a Zack byl vzteky bez sebe.

Z okna je pozoroval Didela s Elenou.
"Budeš to mít hodně těžké." oznámil ji vcelku jasnou věc svým syčivým hlasem.
"No to mi došlo." pousmála se a nespouštěla z nich pohled: "myslím, že to zvládnu. Neměj jim to za zlé, jsou jen tak trochu pod tlakem a ty velice připomínáš vzhledem něco, co u nás ztělesňuje strach a zlo."
"Chápu." kývl vědoucně Didela.
"Já jim to přetlumočím." pousmála se Elena. "Ode mě to možná vezmou lépe."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dahaka Dahaka | 23. dubna 2010 v 14:17 | Reagovat

No já tleskám, opravdu mě čumpiraňa pobavila jako už dlouho co. Živě jsem si ji uměla představit stejně jako Didelu.
Zack to náhodou zvládá po kocovině dobře...já bych nebyla schopná jednoho slova a vstaní z postele.
Těším se na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama