Kapitola dvacátá druhá - Ples

3. dubna 2010 v 23:58 | Pret |  Vládci ohně
A teď trošku delší kapitolka... stále se mluví o plesu, ale na ten se musí člověk také přichystat... Kaly neumí tančit a jako jejího učitele vybere král Efena... no, není to zrovna ideální učitel, ale když nastanou menší komplikace s bezpečností, je Efen ta pravá volba... ale pro koho?


Přípravy na ples po ukončení Rady probíhaly v plném proudu. Rada zasedala chvíli po tom, co se král rozloučil s Vládci a skončila před několika minutami.
Král si nechal zavolat Efena. Za chvíli byl u něho.
"Zachránil si mi neteř. Jak se ti mám odměnit?" zeptal se ho král s úsměvem.
"Pane, udělal bych to, i kdyby Kaly nebyla princezna. Nenechám nikoho napospas Skelorkům."
"To tě jen ctí, ale přece jen ti musím něco splnit. Povýšit tě už nejde. Tak si přej něco jiného. Co by ti udělalo radost?"
"Nevím o ničem, pane." odpověděl mu ne příliš popravdě. Něco tu přece jen bylo.
Ozvalo se zaklepání a do pokoje vešla Kira.
"Odpuste, že ruším, ale vyskytl se problém. Pamatujete si na ten zvyk, kdy si ženská zastupitelka rodu musí na plese zatančit s těmi nejvýznamnějšími členy Rady?"
"Samozřejmě. Teď tu máme po letech konečně dívku z rodu. Kaly…"
"To je právě ten problém…" přerušila ho netrpělivě: "Kaly neumí tančit."
Král zbledl. "To není možné. Ale ona musí tančit."
"Přesně tak. Musíme najít někoho, kdo ji to dokáže rychle naučit." nadhodila řešení.
"Kiro, já tě nemít a koho navrhuješ?" zeptal se.
"Tak to nevím, pane. Snad by pan Efen mohl. Tančit přece umí." navrhla Kira.
"Ale pane, já..."
"Efene, jsi jediný, kdo to může Kaly naučit a jestli je po matce i v tom, naučí se tančit rychle."
"Dobrá, pane, udělám to." souhlasil Efen.
"Tam neváhejte a pojďte. Nemáme moc času." pobídla ho a společně vyšli na chodbu.

Kira zaklepala na dveře Kalyna pokoje a čekala, až se ozve povolení ke vstupu.
"Kiro, pojď dál. Mám tak trochu problémy s těmi šaty. Nejdou zapnout." křikla Kaly z pokoje.
"Počkejte chvíli zde." požádala Efena a vstoupila dovnitř.
Kaly byla oblečená v šatech světle modré barvy a dlouhé vlasy měla rozpuštěné. Spadaly jí téměř do půli zad.
"Kiro, pomoz mi. Nemůžu je zapnout."
Kira přiskočila a několika pohyby Kaly uvěznila v šatech.
"Připadám si v tom hrozně svázaná. Nejraději bych si vzala kalhoty."
"Na to si zvyknete, princezno. Moc vám to sluší." pochválila ji.
"Vůbec se mi na ten ples nechce…" prohlásila a opatrně si sedla na postel.
"Nebojte se, našli jsme někoho, kdo vás do večera naučí tančit." oznámila nadšeně Kira a došla ke dveřím.
"Pojďte dál." vyzvala Efena a ten vstoupil. Zarazil se ve dveřích a s obdivem hleděl na Kaly.
Kaly byla udivená stejně jako on. Čekala kohokoliv, jen ne jeho.
"No, nechám vás o samotě." Kira se vytratila tiše z pokoje.
"Ty umíš tančit?! Myslela jsem, že jsi voják."
"Vojáci nemají umět tančit?" zeptal se jí Efen a znovu si ji důkladně prohlédl.
"Tak jsem to nemyslela. Nečekala jsem tebe. Nedívej se na mě tak." zaprosila. "Necítím se v těch šatech zrovna nejlíp."
Efen se usmál: "Ale vypadáš v nich tak nějak jinak. Jako princezna."
"Tak to ti pěkně děkuju."
"Proč?"
"Nechme toho. Máš mě přece učit tancovat."
"Ano, proto jsem tady."
"Tak začni." vybídla ho.
Efen ji vzal kolem pasu a přitáhl ji k sobě. "Základem je pevné držení."
"Tak jo, to chápu." přikývla. "A dál?"
"Co dál?! Pak je potřeba hudba."
"A tu tady nemáme." konstatovala Kaly.
"V sále už nejspíš hudebníci nacvičují, tak bychom mohli jít tam. Z hudbou je to přece snazší." navrhl ji Efen.
"Tak dobře. Nejsem proti."

Hudebníci už pilně nacvičovali. Byli jen rádi, že můžou hrát pro princeznu a Kaly byla ráda, že může tančit s Efenem. A on rád tančil s ní.
Král měl pravdu. Kaly byla v mnoha směrech po své matce a tančit se naučila velice rychle. Za chvíli s Efenem protančili celým sálem naprosto dokonale.
Král přišel před malou chvíli zkontrolovat hudebníky a zůstal, když viděl ty dva tančit.
"Nádherné." zatleskal, když skončili. "Vy dva tančíte nádherně."
"Děkuji, strýčku, ale co kdyby sis to se mnou zkusil také ty?" vybídla Kaly Telrona.
"Dovolíš, Efene."
"Jistě, pane."
I s Telronem odtančila Kaly celou skladbu bez chyby.
"Dobře si ji to naučil, Efene. Teď bude důstojně zastupovat náš rod."
"Děkuji, pane. To bezpochyby bude." potvrdil králova slova a podíval se na princeznu.          
"Strýčku, kde jsou ostatní?" zeptala se Kaly.
"Myslím, že jsou na zahradě a učí se bojovat." odpověděl král.
"A já tady trdluju. Kolik zbývá času do plesu?"
"Asi čtyři hodiny."
"Tak to se k nim přidám. Smím?"
"Jistě. Efene, doprovoď ji."
"Ano, pane. Princezno, pojďme."
Kaly se převlékla a svázala si vlasy. Pak vyšla s Efenem mlčky na zahradu.
To, co se tam odehrávalo, by se dalo nazvat všelijak, jen ne učení boje. Všichni seděli v trávě a smáli se.
"Slyšela jsem, že tu bojujete a vy se tu zatím chechtáte jako malí." usmála se Kaly.
"Rengi nám dokazuje, že se dá uchechtat k smrti." odpověděla jí Remi.
"A více méně se mu to daří, že jo."
"Jak si to uhádla, Kaly?" zeptal se jí s hranou naivitou Fally.
"Jen hádám. Proč se nejdete radši projít?"
"Já už mám chození plné zuby." ozval se Aky.
Kaly se rozesmála. "To se ti nedivím, ale večer bude ples a počítám s tím, že tam budete."
"Cože?! Ještě ples?! Tam už mě nikdo nedostane." prohlásil Rengi.
"Ale dostane. Co když pěkně poprosím? Vždycky jsem si přála vidět pořádný ples." zaprosila Remi.
"Tak dobře." souhlasil ne moc nadšeně Rengi.
"Budeš tam také?" zeptala se Kaly Efena, když poodešli kousek od ostatních.
"Ne, paní. Dnes večer mám hlídku."
"Jakto? Vždyť jsi přece velitel."
"I tak mám jisté povinnosti, které musím plnit."
Kaly si povzdechla. "To je škoda. Nezaskočíš ani na chvíli?"
"Je mi líto, paní, ale nemyslím, že by se králi líbila moje přítomnost. Účastním se pouze jednání vojenského charakteru." odmítl, ač nerad.
"Strýček by to jistě povolil, kdybych ho poprosila." namítla Kaly.
"To nedělejte. Nesluší se to, má paní."
"Efene, já nechci tančit s nějakými neznámými lidmi celý večer."
"Je to vaše povinnost, stejně jako je mojí povinností poslouchat krále. Mezi těmi lidmi je také několik princů ze sousedních zemí. Bylo by pro ně urážkou, kdyby jste si jich nevšímala kvůli gardistovi."
"Proč to říkáš? Nejsi o nic horší než oni. Oni jsou neznámí a tebe…"
"Mě také neznáte, má paní." přerušil ji.
"Znám tě. Přece si mi zachránil život."
"To o mě nic neprozrazuje."
"Ale ano, víc než si myslíš."
"Mám vás chránit. To je můj úkol. Pro vaši zábavu jsou tady jiní. Princové ze vznešených rodů, ze kterých si jednou vyberete manžela."
"Tak o to tady jde. O rod. Tak já ti něco povím: Kašlu na rodovou příslušnost. Mám radši obyčejné gardisty, než tisíc urozených princů. Nejde mi o rod, ale o srdce. A jestli si myslíš, že… To je vlastně jedno." Kaly se málem rozbrečela, ale dokázala se ovládnout. "Dovolte, vrátím se do svého pokoje, pane." dodala ironicky, prosmekla se kolem něho a utíkala do zámku.
Přivedl jsi ji skoro k slzám, ty hlupáku! Chtěla, aby si byl s ní a ty jí místo toho ublížíš. Efen na ni zoufale hleděl a nevěděl, co dělat. Ale jinak to nejde. Ona nesmí mít ráda mě a já ji. Ona mě teď nejspíš nenávidí a já musím zapomenout.
Hlouček zpozoroval Kalyn rychlý odchod a zaměřil pozornost na Efena.
"Co se jí stalo?" zeptal se Akrod.
"Nevím, pane." zalhal Efen: "Promiňte, už musím jít."
"Tohle se mi nezdá. Ví moc dobře, co se jí stalo." ozvala Remi, když Efen odešel.
"Naše znalkyně." ušklíbl se Evry.
"Nech toho, nezapomínej, že holky vidí mnohem víc věcí než chlapi." odporoval mu Rengi a objal Remi. Moc dobře si pamatoval, že nebýt Kaly, hádali by se ještě teď.

Kaly už to nevydržela a rozbrečela se. Blbec, je to jenom blbec, opakovala si, ale nijak to nepomáhalo.
Zahnula do jedné chodby a tam se srazila s nějakou ženou. Byla to Irael. Měla zrovna namířeno ke králi.
"Copak se vám stalo, princezno?" zeptala se starostlivě.
"Nic." odpověděla Kaly a otřela si slzy. "Rozhodně nic, co by stálo za pláč."
"Tak vidíte. Pojďte se mnou, jestli chcete. Jdu za vašim strýcem."
"Vy jste Irael, že? Slyšela jsem ho o vás mluvit."
"Ano, jsem to já." přikývla Irael.
"Někdy si spolu promluvíme, ale teď ne."
"Dobrá, ještě se určitě uvidíme, princezno."
Rozloučily se a každá se vydala svým směrem. Irael ke králi a Kaly do svého pokoje.

Efen si pospíšil, aby Kaly dohnal, ale ve spleti chodeb ji neměl šanci najít. Zamířil tedy rovnou k jejímu pokoji.
Tam se také střetli.
"Má paní, nechtěl jsem…"
"To je jedno." odpověděla mu nepřítomně Kaly a vešla do svého pokoje.
Na posteli jí seděl šedý vypelichaný holub a koukal na ni.
"Co tu děláš, holoubku?" zeptala se ho a vztáhla k němu ruku.
"Přišel jsem si pro tvou krev." odpověděl holub skřehotavým hlasem, proměnil se v Orguse a sápal se po Kaly.
"Efene!" vykřikla. Byl první, kdo ji napadl. Zčásti také proto, že doufala, že je ještě u dveří jejího pokoje.
"Ten ti nepomůže." ušklíbl se Orgus, chytil ji za ruku a vytáhl nůž.
"Pojď sem. Nemusíš se bát. Bude to bolet." rozesmál se.
Kaly už nedoufala, že z toho vyklouzne tak lehce, jako v lese. Ale zjistila, že se opět plete.
Orgus ji obrovskou silou přitáhl k sobě a položil jí nůž na krk. Cítila jeho chladnou čepel a musela zadržet dech, aby se o něj nezranila.
Právě se chystal proříznout Kaly hrdlo, když dovnitř vběhl Efen. Okamžitě pochopil, co se děje.
"Pust ji!" přikázal mu ledově klidným hlasem, jako kdyby o nic nešlo.
Orgus se ušklíbl: "Nevidím žádný důvod."
Efen vytáhl meč a napřáhl ho proti Orgusovi. Stál od něj jen několik kroků a jeho hrotem se ho skoro dotýkal. "Pořád ho nevidíš?"
"My se spolu ještě setkáme." zašeptal Kaly do ucha. "A s tebou si to vyřídím." křikl na Efena, pustil nůž a pak zmizel.
Kaly se zhroutila k zemi. Efen se k ní vrhl. "Jsi v pořádku, Kaly? Neudělal ti nic? Mluv na ně!"
Místo odpovědi se mu vrhla kolem krku a rozbrečela se. Efen ji k sobě přitiskl a pevně objal.
"Už je dobře." šeptal.
"Jak se sem dostal a co to bylo zač?" zeptala se chvějícím se hlasem.
"Na to teď nemysli. Hlavně, že jsi v pořádku."
"Ale on se vrátí. Slíbil to."
Do pokoje vtrhl Telron a s ním i Irael přivoláni Kalyným výkřikem.
"Co to má znamenat?" zeptal se přísně Efena, když je spatřil v obětí.
"Pane, určitě ne to, co si myslíte. Podívejte!" Irael ukázala na nůž nedaleko od Kaly.
"Byl tady Orgus, pane. Přišel jsem v poslední chvíli." odpověděl Efen a nepouštěl Kaly z náručí.
"Neudělal ti nic?" zeptal se ustaraně král.
"Ne, nestihl to." řekla tiše Kaly.
"Pojď se mou, Efene. Musíme si promluvit." vybídl Telron Efena a pak požádal Irael, aby s Kaly zůstala.

"Co je mezi tebou a mojí neteří?" zeptal se ho rovnou, jakmile vyšli z pokoje.
"Nic, pane. Byla příliš vystrašená a já byl na blízku."
"Věřím, že mluvíš pravdu. Už po druhé jsi ji zachránil a proto se teď od ní nehneš ani na krok. Budeš pořád s ní. Rozumíš?"
"Ale, pane!"
"Efene, jsi jediný, komu ji můžu bez obav svěřit."
Efen s těžkým srdcem svolil. Nedokážu na ni zapomenout, když ji budu mít pořád u sebe, napadlo ho.

Irael se o Kaly postarala vzorně. Uklidňovala ji a za chvíli se Kaly skutečně uklidnila.
"Mezi tebou a tím mladíkem něco je?" zeptala se ji.
"Ne, není." odpověděla ji Kaly rázně a konečně se dokázala zvednout ze země.
Irael pokývala hlavou. "Přede mnou nic neskryješ, ale neboj se, že bych to prozradila králi."
"Děkuju, ale není to tak, jak si myslíte."
"Jak můžeš vědět, co si myslím? Netrap se. Všechno jednou nějak skončí."
"Ale jak? Dobře nebo špatně?"
"To je jen ve hvězdách, ale nevypadáš na někoho, kdo se jen tak vzdává."
"Tohle všechno pro mě není jednoduché, jak se mi podaří nevzdát se?"
"Jednou přijdeš na důvod, který tě bude nutit žít a bojovat."
"Jaký důvod?" zajímalo Kaly.
"Včas ho poznáš, ale zatím je skryt."
Kaly se chtěla vyptávat dál, ale to už do pokoje vběhli Vládci a obklopili ji. Chtěli vědět, co se stalo a proč se zrušil ples.
"Ples se zrušil?" nevěřila Kaly.
"Jo, prej se ti stalo něco závažnýho." potvrdil jí Army.
Akrod se velice vyděsil, když zjistil, že ji napadl Orgus. "Ten tvor je nebezpečnější než horda Skelorků. Měla si štěstí, že se objevil Efen."
Kaly přikývla a bratra objala. Měla obrovské štěstí. Efen přece slíbil, že bude pořád u ní a nedovolí, aby jí ublížili. Tehdy v lese, když nemohla usnout, jí to slíbil.

Efen slíbil, že bude Kaly chránit, že se od ní nehne. Měl výčitky svědomí, že králi neřekl pravdu, ale jako pravdu mu to vlastně chtěl říct? Pravdu, že se zamiloval do princezny? A co ona? Vedle ní si připadal jako otrok. Vždy byl hrdý na to, kým je, ale poslední dobou litoval, že není z nějakého starého a váženého rodu. Hned by si troufnul povědět králi pravdu. Ale byl jen nalezencem, kterému osud sice hodně přál, ale to po čem nejvíc toužil, neměl nikdy mít.

"To myslíš vážně, strýčku?" zeptala se nevěřícně Kaly.
"Ano, myslím." přikývl Telron: "Nechci riskovat, že by tě někdo napadnul znova."
"Nemyslíš, že je to trochu odvážné, nechat v její přítomnosti Efena?" zeptal se Akrod s úsměvem.
"Jak to myslíš, bratříčku?" změřila si ho.
Akrod neřekl nic, jen se potutelně usmíval.
"S Efenem budeš v bezpečí, holčičko." odpověděl bezelstně král.
"No, jen aby." šeptla Remi Rengimu. Dávno pochopila, co se tu děje.
"A Efen souhlasil?" zajímalo Rengiho.
Telron na jeho otázku přikývl.
"Co se smějete?" okřikla Kaly kamarády: "Strýčku, já nechci žádného strážce. Dokážu se o sebe postarat sama."
"Jo, to už jsi nám dokázala." usmál se Liky.
"Sklapni!" doporučila mu. "Strýčku, nechci, aby mě někdo hlídal a Efen má určitě plno jiných povinností."
"Jo, tak povinností." usmál se Rengi.
"Tak dobře." svolila nakonec, ne moc nadšeně.

Efen tiše přecházel po chodbě a čekal, až král opustí Kalyn pokoj. Netrvalo dlouho a otevřely se dveře. Z nich vyšel král s Vládci. Rengi zrovna vyprávěl zajímavý zážitek a všichni se u toho smáli.
"Efene, jdi za Kaly a řekni jí podrobnosti." přerušil král na chvíli Rengiho.
"Jistě, pane." přikývl Efen a zaklepal na dveře.

Kaly prudce otevřela dveře, v domnění, že je to nějaký Likyho trapný vtípek.
"Co chceš?" zakřičela, ale vzápětí si všimla svého omylu. "Promiň, Efene, myslela jsem, že je to Liky. Dneska mě už začíná rozčilovat."
"Král mě poslal, abych…"
"Jo, já vím." přerušila ho. "Abys mě hlídal. Pojď dál."
Otevřela doširoka dveře, aby mohl Efen vejít. Pak je zabouchla a posadila se k oknu.
"Je to od strýčka moc hezké, že mě chce chránit, ale já nechci být na někom závislá. Nechci mít někoho neustále za zády."
"Víte, že je to nutné. Aspoň do doby než se naučíte ovládat oheň."
"To ano, ale za jak dlouho se to naučím?"
"To nevím."
"Ani já ne. A to se mi nelíbí. Efene, myslíš, že bych se mohla naučit zacházet s mečem?"
"To jistě ano."
"A naučíš mě to?" zeptala se ho s nadějí v hlase.
"Ale to nejde, má paní, nehodí se, aby…"
"Efene, radím ti, nech toho: to nejde, nehodí se, aby…, jste princezna a já…, … Když už jsem souhlasila s tím, abys mě hlídal, tak mám taky jisté požadavky."
"A to, má paní?"
"Mám tě mít neustále za zády, tak budeme přátelé."
"Ale…"
"Efene, dost. Jsem princezna, tak si můžu dělat, co chci. Teda skoro. Budeme spolu celý den a asi bych se zbláznila, kdyby si mi pořád vykal. Se strýčkem si to zařídím, ale musíš prvně souhlasit ty. Tak, platí?" podala mu ruku, na znamení přátelství. Efen chvíli váhal, ale nakonec ji přijal.
Kaly se usmála: "Tak je to lepší."

Efen Kaly doprovodil až k Telronovu pokoji a zůstal venku. Kaly zaklepala a po chvíli vešla.
"Copak, děje se něco?" zeptal se král, když ji uviděl na prahu pokoje.
"Nic, strýčku. No, vlastně ano. Efen mě teď bude hlídat, že."
"Ano, choval se snad nevhodně?" zeptal se.
"Ne, to ne, ale když ho budu mít pořád za zády, tak bych chtěla, aby dostal zvláštní výsady."
"A to jaké?" zajímalo krále. Teprve teď na ni pohlédl pozorněji a nespouštěl z ní oči.
"Asi jako mají Vládci. No, aby nebyl brán jako poddaný, ale jako můj přítel."
"Holčičko, to snad nemyslíš vážně?! Efen už má plno výsad, ale tohle je moc."
"Ale Vládci taky nejsou vznešení." namítla.
"Vládci nepocházejí z tohoto světa. To je jiné."
"Nechtěla jsem to udělat takhle, ale ty mě nechápeš, strýčku. Až bude po všem, tak se vrátím s Vládci zpět. Nezvykla bych si tady na to. Všichni mi vykají, bojí se na mě promluvit, aby mě náhodou neurazili. Tohle se mi nelíbí. Necítím se tady dobře."
"Kaly, na to si zvykneš." chlácholil ji Telron a vzal ji do náručí. "Nechci, aby si se mi zase ztratila. Promarnili jsme spoustu času a chci vám to všechno vynahradit."
"Tak dovol, ať…"
"Kaly, jsi princezna a něco si prostě nemůžeš dovolit."
"Prosím, strýčku. Vždyť nejde o nic nevhodného. Pouze se budu přátelit s někým, kdo si zaslouží tvoji důvěru a kdo velí tvojí armádě. Efen je skoro jako součást rodiny, tak proč mu to nedát znát. Moc prosím, strýčku."
Král se zarazil. Nevěděl, zda má svolit nebo ne. Kaly měla pravdu. Efen byl součástí rodiny. Byl skoro jako jeho syn.
"Dobře tedy, ale pamatuj si, že Efen je pořád jen poddaný, i když má zvláštní výsady."
Kaly věděla, co tím naznačil: přátelství ano, ale láska v žádném případě. Přikývla a radostně sevřela Telrona v objetí. Stačilo ji jen přátelství. Aspoň zatím.
"Děkuji, strýčku, a promiň, že jsem vyhrožovala odchodem, ale já si tady asi nikdy nezvyknu."
"Chce to nějaký čas. Jsi tu teprve krátce a neměla jsi zatím možnost poznat, že je tady také něco krásného."
"Ale ano, Legoda má přece krásného krále." usmála se Kaly. Měla pravdu. Telron byl opravdu pohledný.  
"Proč si se neoženil, strýčku?" zeptala se po chvíli.
"Ještě jsem nepotkal žádnou, se kterou bych chtěl strávit zbytek života."
Kaly se usmála. "Asi se málo díváš kolem sebe."
"Jak to myslíš?" podíval se na ni zděšeně, jako by řekla nějakou neslušnost.
"Tak třeba Irael. Hodila by se k tobě. Je hezká, milá."
Telron si povzdechl., "Určitě máš pravdu, ale ona je čarodějka…"
"Pořád je tu nějaké ale. Jsi přece král."
"Tenhle titul není o nic lepší než titul prince. Snad brzy převezme vládu Akrod a já budu konečně volný. Vidíš, asi tě chápu mnohem víc, než si myslíš."
"Být z královského rodu není žádná sranda. Ale přesto… Popřemýšlej o tom. Vždycky se najde nějaké řešení, když se opravdu chce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 4. dubna 2010 v 10:49 | Reagovat

Kruciplisek,tak to ma vazne stve...spolocenske rozdiely....bleeeeeee-to je hruza,mat niekoho rad,byt mu na blizku....a tym to hasne.Dufam,ze Kaly nieco vymysli,ani neviem kedy som si tento pribeh oblubila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama