Kapitola dvacátá sedmá - V zajetí

4. dubna 2010 v 22:23 | Pret |  Vládci ohně
Opět trošku delší kapitola... Orgus unesl Kaly a přivede ji přes svého pána... Kaly pak skončí v kobce, kde se setká s někým, koho byste tam rozhodně nečekali... Meril se projeví jako zbabělec a tak role hrdinného zachránce připadá Efenovi... akorát by nemusel být zase až tak statečný...


Orgus se pomocí Morgubalových stínů dokázal přemístit zpět do Legody právě v okamžiku, kdy se Kaly vracela do zámku. Nebylo pro něho problémem zmocnit se jí, když neměla za zády Efena. V tu chvíli byla bezbranná a Orgus navíc využil momentu překvapení.
Návrat zpět do Temného paláce trval jen okamžik a za chvíli už byl zase zpátky.
"Tady je princezna, pane." zaskřehotal a přinutil překvapenou Kaly, aby padla na kolena.
"Výborně!" pochvaloval si Morgubal a popošel blíž. Kaly pořád ještě nechápala, co se vlastně děje.
"Kde to jsem?" rozhlédla se kolem. Místo nevyhlíželo zrovna vábivě. Vstala a prohlédla si čaroděje. Pak ji zrak sklouzl na Orguse a v tu ránu pochopila.
"Moc hezká, podobá se matce." usoudil Morgubal a pak se zarazil: "A samozřejmě Tritolovi. Má stejný vzdor v očích jako on. Ale já jednou tu jejich hrdost zlomím. A začnu s ní."
Čaroděj se rozesmál skřípavým hlasem.
"Tak na to zapomeň!" zakřičela na něho Kaly. "Se mou nebude nikdo experimentovat."
To jen zvýšilo jeho veselost. "Ale, ale, tak ona je po otci víc než se zdá, ale neboj se. Už jsem si poradil s většími bojovníky než jsi ty a všichni mi oddaně slouží. Zapomeň, že ti někdo pomůže, protože odsud už neodejdeš."
Kaly by se měla spíše bát, ale vzdor v ní rostl čím dál víc. "Na to zapomeň, ty kreaturo! Tobě se nikdy nepodrobím. To radši… Vládci si pro mě přijdou…"
"Bez nejmocnějšího Vládce jsou úplně bezmocní a navíc budou mít plné ruce práce s Aguomem!" zachechtal se.
"Jen je moc nepodceňuj, mohlo by se ti to vymstít." vložila důvěru ve schopnosti svých přátel a pevně doufala, že ji nezklamou.
"Takové lidské červy nejde podceňovat. Bez Vládce-Čaroděje nejsou nic a tvoje síla se ještě neprojevila a navíc tě mám teď já a můžeš zapomenout na to, že dovolím, aby se tvoje síla probudila."
Kaly semkla rty. Tak to je zlý, pomyslela si.
"Odveď ji do toho nejhlubšího sklepení, které najdeš a klíč od její kobky mi přines. Nashledanou, princezno a přeji příjemný pobyt." otočil se na ni a pokřiveně se usmál.

Orgus provedl Kaly spletí chodeb než se konečně dostali ke tmavé plesnivé kobce. Otevřel těžké kovové dveře a strčil ji dovnitř. Zabouchl a zamkl na dva západy. Kaly už slyšela jen jeho pleskavé kroky směřující ven z podzemí.
Kobka byla temná a studená. Kaly neviděla ani krok před sebe a tak nahmatala zeď a opřela se o ni zády.
"Sakra, tohle se může stát jen mě." ulevila si potichu. "Do čeho jsem se to zase dostala?"
"Je tu někdo?" ozval se z protější strany unaveně melodický hlas.
Kaly sebou vyděšeně škubla a snažila se očima proniknout tmou. "Bohužel ano." odpověděla.
Zachrastěly řetězy a hlas se ozval znovu: "Proč vás sem přivedli?"
"To je na dlouho."
"Já mám času dost. V téhle temnotě utíká čas pomalu."
Kaly zašeptala zaklínadlo a rázem byla cela osvětlena. Naproti ní byl v řetězech spoután muž. Bylo na něm vidět, že dlouho trpěl a trpí stále. Po zemi se válely snopky vlhké slámy a na stěnách zářily louče.
"Proboha, jak jste tu dlouho?" vyděsila se Kaly při pohledu na zbídačeného muže.
Mírně se usmál: "Dlouho. Dávno jsem to přestal počítal, ale myslím, že by to mohlo být asi patnáct let."
Kaly se udělalo zle při pomyšlení na patnáct let strávených tady a radši si sedla.
"Jaké je to teď v Legodě?" zeptal se.
"Byla jsem jen v Arinu a Kouzelném lese, ale myslím, že je všechno v pořádku. V lese se sice potuluje hodně Skelorků, ale zatím jen tam. Arin je moc krásný. Byl jste tam?"
"Ano, byl. Narodil jsem se tam. A král?"
Kaly se při vzpomínce usmála: "Král je moudrý a spravedlivý, ale myslím, že nedošel takového uznání jako jeho bratr."
Muž pokýval hlavou a usmál se: "Určitě by si to zasloužil."
Kaly přikývla a vzpomněla si na strýčka. Co asi řekne na to, že ji mají Skelorkové.
Muž se pohnul a bolestně sykl. Řetězy ho mučily a zadíraly se do masa.
Kaly vstala a popošla k němu. Pokusila se řetězy povolit, ale byly zarezlé a nešlo s nimi hnout.
"To nemá cenu. Jsou zamknuté a příliš staré."
"Já se nikdy nevzdávám a ty řetězy určitě povolí." odpověděla a pokoušela se dál vyprostit svého spoluobyvatele ven z jeho ukrutných muk. Nakonec už byla na ty neposlušné řetězy tak rozzlobená, že pronesla něco, čemu ani ona sama nerozuměla a řetězy se rozletěly na milion kousků.
Muž si mnul otlačená zápěstí a prohlížel si Kaly. "Kdo jste?"

"Provedeno, pane." uklonil se Orgus a podal Morgubalovi klíč.
"Ale to je klíč k cele… Sakra, ty hlupáku, zamknul jsi ji k Tritolovi! Jestli mu pomůže z pout, tak získá zpět svoji sílu. Jsi pitomec. Okamžitě zmiz! Musím si to zařídit sám."
Morgubal zlostně zavrčel a Orgus se rychle schoval před jeho hněvem. Morgubal měl celých patnáct let Tritola spoutaného dole v podzemí, ale nikdy se mu nepodařilo zlomit ho. Ani jeho krev nesměl použít k oživení svého pána Siraxe. Na to byl Tritol příliš chytrý a zaklel svou krev tak, aby byla pro Siraxovo vzkříšení nepoužitelná. Navíc ukryl svoje děti tak, že je nemohl najít ani ten nejlepší kouzelník. Morgubalovi se povedlo statečného bojovníka spoutat. Spoutaný Čaroelf pomalu ztrácí svoji sílu a za několik let je slabý jako letní vánek. A teď přijde to děvče a všechny dosavadní snahy, podrobit si nejmocnějšího krále, jsou v troskách.

Morgubal vrazil do kobky právě ve chvíli, kdy byla položena ona otázka: Kdo jste?
"Výborně. Sešla se nám tu celá rodinka." zavřeštěl a přibouchl za sebou dveře. Chytil Kaly a strhl ji k sobě.
"Co tím myslíš?" zeptal se ho Tritol a vztyčil se v celé svojí výšce. Ještě nenabral zpět všechnu svojí sílu, ale přesto už byl pro čaroděje nebezpečný.
"Asi bych vás měl představit. Tohle je Kaly, jestli ti to něco říká."
"Kaly." opakoval nevěřícně a podíval se na dívku před sebou. "Okamžitě ji pust!"
"Její krev se mi momentálně velice hodí, takže asi ji budu muset zabít. Je to škoda. Taková mladá a hezká dívka. Je celá po matce, nemyslíš, Tritole?" zeptal se ho se škodolibou radostí v hlase. "Ale ještě ti zbude tvůj syn Akrod a toho zabije Sirax. A pak tebe. Musíš přece vidět, jak zemřou všichni, které si tak úzkostlivě chránil. Snažil si se, ale to nestačí. Já vyhraju, já!"
Kaly se nemohla vzpamatovat ze zjištění, že její otec žije. Všichni přece mysleli, že je mrtvý.
"Na to moc nespoléhej!" pronesla k Morgubalovi se skálopevnou vírou: "Ještě neřekli poslední slovo Vládci
a …"

"Jestli máš na mysli Merila, tak o to se nemusíš bát. Ten je naprosto k ničemu." přerušil ji.
"Ne, toho nemyslím. Meril je trouba stejně jako ty. Nezapomínej, že Sirax, mnohem mocnější než ty, už byl jednou poražen a to znamená, že není nezničitelný. Já znám někoho, kdo mě bude chtít pomstít a Siraxe zničí na dobro a tebe s ním." jestli ho předtím nezabije Aguom, dodala v duchu.
"Tak to už se bojím." uchechtl se Morgubal. "Tak snad abychom šli. A ty, Tritole, se budeš dívat až bude krvácet a Sirax povstane. Myslím, že bude nadšený, až tě uvidí. Slabého a pokořeného."
Odešel a Kaly vzal s sebou. Tritola obklopila temnota horší než předtím. Cítil nebezpečí a to ho mučilo víc než stovky řetězů.

Telron neklidně přecházel po pokoji a čekal na nějaké zprávy o Kaly. Do jeho komnaty se vřítili Vládci. Byla s nimi dívka, kterou viděl poprvé v životě.
"Králi, máme velkej problém. Kaly mají Skelorkové. Orgus ji unesl." vykřikl Evry a osvětlil situaci.
Telrona ta zpráva naprosto omráčila. Chvíli nebyl schopen slova.
"Zavolejte Akroda, Merila a Irael! Rychle!" rozkázal a zhroutil se na židli.
Za několik okamžiků již před ním stáli všichni tři jmenovaní. Telron jim řekl všechno, co se dozvěděl od Vládců.
"Jestli si myslíte, králi, že ji půjdu zachraňovat, tak se ošklivě pletete. Ona o mě nestojí, tak proč bych se namáhal? Jen ať si ji zachrání ten vojáček, se kterým se tak pěkně cukrovala." zašklebil se Meril v odpověď na Telronovu otázku, zda se vydá pro Kaly.
"Jak to myslíš?" zeptal se Telron zděšeně.
Aky a Evry si vyměnili nejisté pohledy. Museli jsme něco zvorat. On si to pamatuje.
"Včera po plese jsem viděl, jak se líbala s Efenem
a to je urážka celého mého rodu. Tímto neschvaluji ani svatbu Akroda a Aliany a ještě dnes odjíždíme." odpověděl Meril a opustil pokoj.
"Parchant jeden." neudržel se Liky.
"A to nadáváš komu?" zeptala se Remi.
"Merilovi." zabručel jako odpověď.
"To není možné. Kaly je jeho snoubenka. Nemůže se na ni vykašlat jen proto, že se líbala s jiným. A už vůbec nesmí překazit svatbu Akrodovi." rozčiloval se Fally.
"Co čeká Efena, až se vrátí?" zajímalo Evryho.
Král zbledl. "Podle našeho řádu smrt."
"Někdo by měl Merilovi rozbít hubu a nejspíš to udělám já." zavrčel Bojovník.
"To se vyřeší pak, ale teď musíme udělat něco pro Kaly, když ten hrdina je naprosto k ničemu." připomněla Remi hlavní problém a slovo hrdina pronesla dosti sarkasticky.
"Myslím, že nikdo z Vládců není připraven na to, aby se postavil Morgubalovi a ani Akrod ani vy, pane, nemůžete riskovat." ujala se řeči Irael a všichni museli souhlasit, protože měla jako vždy pravdu.
"Tak co uděláme?" zajímalo Razzyho.
"Efen by mohl pomoci a pokud by se mu to povedlo, vykoupil by svůj život. Mohl by pak svobodně odejít a žít někde jinde." navrhla Irael.
"Jenže kde je Efen?" zajímalo Evryho.
"Vrátil se Aguom a Efen jel zjistit, co má v plánu." odvětil král.
"A jéje, další komplikace. Na to se patří…"
"Army!" okřikla kamaráda Remi.
Král vzal ze stolu rudý kámen a podal ho Irael. "Víš, co to je?"
Irael přikývla. "Druhý má u sebe Efen, že?"
Telron pokýval souhlasně hlavou.
Irael přejela po kameni dlaní a v něm se objevila Efenova tvář. "Irael, co se děje?"
"Jsi odsouzen k trestu smrti." odpověděla mu a podala kámen králi.
I přes červené zbarvení bylo znát, že Efen zbledl, protože pochopil o co jde. "Netrestejte princeznu, pane. Za všechno můžu já."
"Trest teď není podstatný, ale můžeš vykoupit svůj život. Kaly…"
"Co se s ní stalo?" skočil mu do řeči.
"Orgus ji unesl a jestli se ti povede zachránit ji, budeš volný. Souhlasíš?"
"Ano, pane. Přivedu ji zpět. Sbohem."
Efen se ztratil a místnost zahalilo tíživé ticho.

Morgubal procházel podzemním vězením a přemýšlel, kdy by bylo nejvhodnější probudit Siraxe. Musí vše důkladně promyslet, aby se nedopustil žádné chyby. Stačilo setkání Kaly a Tritola. To věc značně komplikovalo. Tritol udělá nemožné pro záchranu dcery. S tím mohl počítat na sto procent. Navíc nebyly vhodné podmínky pro vzkříšení. Na to musí být měsíc v novu a dneska byl teprve úplněk.
Kaly dal do jiné kopky, aby se nemohla s otcem domlouvat, ale to ještě netušil, že se už částečně projevila její moc.
"Pane, blíží se k nám ten Čaroelf." vyrušil ho z úvah Orgus.
"Zabít!" rozkázal Morgubal.
"Pane, darujte mi ho. Moje staré srdce už brzy dotluče a už potřebuje vyměnit a jeho je nejlepší náhrada."
"Dobrá, je tvůj, ale ať se mi tady neplete. Rozumíš?"
Orgus se s hlubokou úklonou odebral pryč.

Efen hnal koně tím největším tryskem, jakého byl schopen, ke zřícenině Temného paláce. Projížděl zničenou krajinou a pach za sirných jezer ho dusil svým štiplavým dechem. Několikrát málem padl za obět nějaké hladové rostlině, která po něm natahovala své nenasytné úponky a snažila se ho svázat. K večeru dorazil ohnivému močálu a zastavil koně. V noci neměl šanci projet jím, aniž by ho oheň nespálil na uhel. Unaven slezl z koně a lehl si na zem. Nemohl pokračovat ve své cestě a proto si chtěl trochu odpočinout a načerpat nové síly.

Byl večer a v ten čas byly kopky ještě temnější, přestože by v tom ten, kdo je nikdy nenavštívil, neviděl žádný rozdíl. Tma byla tíživější a úzkostnější.
Kaly ležela ve své cele a přemýšlela, jestli je možné, aby ten muž, se kterým se dnes setkala, byl její otec. Všichni si přece myslí, že je Tritol mrtvý, ale jenom myslí. Nejsou žádné hmatatelné důkazy. Klidně by také bylo možné, že je to nějaká Morgubalova past, ale ten muž nevypadal na nastrčeného podvodníka. Jeho utrpení bylo opravdové a jeho strach o ni také.
Kaly se snažila soustředit myšlenkami na otce, ale stále jí utíkaly k někomu jinému.

Efen se probudil, protože se mu zdálo, že zaslechl Kalyn hlas. Otevřel oči, ale ona nikde nebyla.
"Efene, Efene!" ozvalo se mu znovu v mysli.
"Už z toho začínám mít halucinace."
"Efene, prosím, pomoz mi. Prosím."
"Kaly, kde jsi?" zavolal než mu došlo, že s ním mluví telepaticky. "Jsi v pořádku?"
"Zatím ano, ale nevím, jak dlouho to vydrží. Kde jsi?"
"U ohnivého močálu. Ráno budu u tebe."
"Dej si pozor. Morgubal je ve střehu. Kdo tě poslal? Strýc?"
"Ano, ale víš, že bych přišel i sám."
"Vím, to už si dokázal. Dej na sebe pozor. Budu tě čekat."

Kaly se povedlo spojit svoji mysl s Efenovou a to jí pozvedlo náladu. Teď ještě promluvit s otcem. Usilovně to zkoušela asi půl hodiny než se zadařilo.
"Kaly, tak přece ovládáš telepatii. Umí to jen několik Čaroelfů z nejstarších rodů. Doufal jsem, že budeš mezi nimi. Jsi v pořádku?"
"Ano, jsem. Míří sem Efen a pomůže mi ven a pak půjdeme pro tebe."
"Kdo je Efenem?"
"Je to velitel strýčkových vojsk. Tati, prosím, to ty jsi mě zasnoubil s Merilem?"
"Ano, je to určitě čestný a spolehlivý…"
"Vím, že není vhodná chvíle řešit to teď, ale on takový rozhodně není. Dalo by se zrušit ten slib? Já si Merila nechci vzít. Je to nafoukanej kašpar."
"Můžu ho zrušit, ale prvně se odsud musíme nějak dostat. Doufám, že je na toho Efena spoleh."
"Je, tati. Už mi dvakrát zachránil život."
"Tak to mu budu muset osobně poděkovat, jestli bude příležitost."
Snad bude, pomyslila si Kaly a zrušila spojení.

V zámku se mezitím všichni strachovali, jak to jenom skončí. Král byl nesvůj a stále přecházel po pokoji. Irael se ho snažila uklidnit, ale to bylo něco, co se jí nedařilo. Zkoušela všechno, aby mu zabránila ve vyčerpávajícím pochodu, ale zdálo se, že krále jeho počínání uspokojuje. Snažila se ho přivést na jiné myšlenky a neustále na něj mluvila. Divila se, že ji vůbec vnímá, ale král jí na všechny kladené otázky odpovídal, ale neustále přebíhal k jiným tématům.
Akrod nebyl o nic klidnější. Bál se o Kaly a zároveň na ni měl vztek. Jak mu jen mohla pokazit svatbu s Alianou? Jak se jen mohla líbat s Efen před Merilem? Jak to, že nemyslela na následky?
Bezradně se procházel po chodbě a pak ho něco napadlo. Rychlými kroky se odebral k Alianině pokoji a zlehka zaklepal na dveře.
"Kdo tam?" ozval se měkký hlas.
"Aliano, to jsem já, Akrod. Musím s tebou mluvit než odjedeš."
Dveře se otevřely a drobná ruka ho vtáhla do pokoje.
"Co se stalo, že je Meril rozhodnut hned odjet?" zeptala se ho a usadila se do měkkého křesla.
"On ti nic neřekl?" zeptal se.
Dívka záporně zavrtěla hlavou. "Ne, řekl mi jen tolik, že se svatba nekoná a ještě dnes odjíždíme."
"Kaly unesli Skelorkové a má ji teď Morgubal. Meril odmítl pomoci a navíc prozradil, že viděl Kaly a Efena jak se…"
"Víc mi říkat nemusíš." přerušila ho: "Myslela jsem si to, že ty dva se mají rádi. Už jak ho před Merilem bránila. Meril se odmítl vydat na její záchranu a kvůli tomu zrušil naše zasnoubení? To bych do něj nikdy neřekla. Rytířské způsoby mu byly vštěpovány od mala, ale že se zachová jako zbabělec, to jsem si tedy nemyslela. Co teď bude s tvojí sestrou?"
"Vydal se pro ni Efen. Doufám, že uspěje."
"A co se s nimi stane potom?"
"Efen tak unikne trestu smrti a bude odsouzen k vyhnanství."
"Takže tu není šance, že by mohli být spolu?" zajímalo Alianu.
"Je mi líto, ale není. Ale co bude s námi, má paní? Zajímáš se jen o ty dva a na nás nemyslíš." vyčetl ji Akrod.
"Odpust, ale musím na ně myslet. Oni to mají těžší než my a navíc je Kaly v nebezpečí. Je mi jich líto." odvětila a pohlédla mu do očí. "Víš přece, že miluji jen tebe a nikoho jiného nechci. Pokud to bude nutné postavím se i proti bratrově vůli. Neodjedu s ním pokud si to budeš přát."
Akrod se na ni usmál. "To je jediné, co si teď přeji. Víc už toužím jen po šťastném návratu Kaly a Efena."

Army nervózně přešlapoval a snažil se přemýšlet. Jak jen je možné, že nepoznal, jak je to s psekem ve skutečnosti. Dívka seděla naproti němu a povídala si tiše s Remi. Army si ji znovu důkladně prohlédl a znovu došel k závěru, že je docela hezká.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se jí Ervy a přešel k oknu, aby zkontroloval příjezdovou cestu, na kterou byl z tohoto zasedacího pokoje výborný výhled. Z nějakého důvodu pořád očekával, že se na ni co nevidět objeví Kaly i její zachránce.
"Říká se mi Lefy." odpověděla dotazovaná.
"Lefy, co je to za pito…"
"Liky, prosím, mlč." napomenul ho Army. "Co to má za původ?"
"To nevíš?" podivil se Evry.
"Nevím. Nejsem Učenec jako někdo." zavrčel na něho.
"No jo, aby si se nepo…"
"Evry, aspoň ty mluv slušně." napomenula ho zoufale Remi. Nesnášela hrubé výrazy, ačkoli je i ona někdy použila.
"Dobře, dobře. Hlavně žádný tlaky. Už budu slušnej, OK? Tak teda, pochází to ze starého Čaroelfského nářečí. A protože je to z hodně starýho nářečí, tak už se ani neví, jak to vzniklo a co je základem. Stačí?"
"Tos nám to teda vysvětlil." zavrčel Army.
Hned, jak se rozednilo, byl Efen připraven vyrazit. Na horizontu se objevilo bledé slunce a jeho přízračný svit prosvětlil zpustošenou krajinu. Na tento okamžik čekal. To byla správná chvíle pro průchod ohnivým močálem.

Kaly se probudila na zvlhlé slámě a protáhla se. Jen odhadovala, že už je ráno, protože sem se nedostal jediný sluneční paprsek a veškeré světlo obstarávaly jen doutnající louče.
Vstala a jediným zaklínadlem obnovila život loučí. Spoře ozářily prostor a Kaly si ho do podrobností prohlížela. Chtěla Efenovi osvobozování ulehčit, jak to jen bylo možné. Zámek by se dal otevřít kouzlem, ale jak dál? Co stráže na chodbách? Kolem nich musel Efen projít. S tím nemohla nic udělat. Dokáže odemknout dveře, ale s pohybujícími věcmi si ještě poradit nedokáže. Sedla si tedy do kouta naproti dveřím a naslouchala, zda neuslyší tiché kroky.
Za několik hodin se konečně dočkala. Efen bloudil po chodbách a nemohl najít ty správné dveře, dokud se řídil jen očima. Pak ho napadlo hledat očima, ušima i srdcem naráz a to se ukázalo jako správná volba.
Kaly zaklínadlem otevřela a padla Efenovi do náručí. "Konečně jsi tady. Hrozně jsem se bála."
Efen ji něžně políbil po čelo: "To si povíme potom. Teď musíme pryč." vzal ji za ruku a chystal se pryč.
"Počkej, ještě musím něco udělat." zarazila ho a vedla ho k nejhlubšímu sklepení. U dveří se zastavila a otevřela je stejně jako ty svoje.
Z nich vyběhl vysoký muž, Efenovi připomněl Telrona, a objal Kaly: "Věděl jsem, že to dokážete, ale teď pryč. Myslím, že Morgubal něco tuší."
Uběhli několik metrů a do cesty se jim postavilo několik stráží. Efen předvedl svoji šikovnost v boji a i Tritol se rozpomněl, jaké to bylo za dob jeho slávy. Jakmile získal meč, nemilosrdně srážel protivníky k zemi. Probojovali se tak až k východu z podzemního vězení. Dostali se tak na otevřené prostranství, které se rozprostíralo mezi východem a věží.
"Tohle se mi nelíbí. Šlo to moc lehko." rozhlížel se Tritol po okolí.
"Mně také ne. Už jsem zažil několik bojů proti Skelorkům a tohle jejich způsobu neodpovídá."
"Budeme tady stát a vystavovat se tu všem na očích nebo radši zmizíme?" zeptala se netrpělivě Kaly.
"Jdeme!" zavelel Tritol a vzal Kaly za ruku: "Ani se ode mě nehneš!"
Přeběhli prostranství a zamířili k močálu, kde už na ně čekala celkem početná skupina Skelorků s obnaženými meči.
"Tak takhle je to. Chytré, Morgubale, chytré. Vzbudit naději a pak ji rozprášit. Ale ještě jsme neskončili." zareagoval na to Tritol a odvedl je na druhý konec prostranství. Tam byla jakási štola.
"Tohle území patřilo kdysi trpaslíkům. Pod celým Temným palácem vedou štoly. Pojďte, máme málo času." oznámil jim a otevřel jednu z nich. S hlukem z ní vylétlo několik netopýrů a rozlétlo se do kraje.
Tritol vlezl dovnitř a podal dceři ruku. Efen zaváhal.
"Já je trochu zdržím." oznámil a ukázal na přibližující se hordu nepřátel.
"Je jich moc, to se ti nepovede." rozmlouval mu to Tritol.
"Budete mít víc času a já vás později doženu." trval na svém.
"Efene, prosím tě. Pojď!" naléhala Kaly, přestože věděla, že to nebude nic platné. Efen byl jako stvořený pro hrdinství a chtěl Kaly zaručit bezpečný odchod.
"Neboj se a běž. Ještě se uvidíme." nenechal se přesvědčit.
Kaly se vrátila několik kroků zpět a zašeptala: "Vrať se mi, prosím."
Efen přikývl: "Dejte na ni pozor." obrátil se nakonec ke králi. "Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo."

Štola ústila za územím Skelorků. Byla kupodivu celkem zachovalá a tak jim nečinilo potíže, dostat se skrz její útroby na polední slunce. Ne na to bledé a studené, ale na teplé slunce zářící nad celou Legodou.
Celou cestu spolu nepromluvili ani slovo a tiše se plížili podzemím, aby nevyplašili nějakého tvora, kterých, zvláště těch nebezpečných, byly v těchto dobách všechny trpasličí chodby plné. Kaly cestu nevnímala. Myslela jen na jedno a neustále se otáčela, jestli za sebou neuvidí Efena.
"Odvážný mladík." řekl pochvalně Tritol.
"To on je, ale strašně riskuje. Myslíš, že se vrátí?"
"Určitě. Slíbil ti to." odpověděl a přisedl si k ní blíž. "Musíš tomu věřit."
"To se lehko řekne, ale hůř provádí. Jestli tam kvůli mně zemře, nikdy si to neodpustím."
Tritol ji objal a snažil se jí uklidnit, což se mu zrovna nedařilo. Čím déle mluvil, tím úměrně rostl i Kalyn strach.
Rozhodli se, že počkají jeden den, jestli se Efen neobjeví. Čas ubíhal pomalu a čekání nebralo konce. Říká se, že kdo má víru, tomu se čeká snadněji, ale v tomto případě to neplatilo. Minuty se vlekly pomalu. Tak strašně pomalu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 5. dubna 2010 v 11:55 | Reagovat

Tak teraz tu budem snorit kazdu hodinu aby som vedela,co bude dalej.Efen je statocny hlupak...ja viem,pre Kaly vsetko to je chvalihodne,ale je tam ta potvora Orgusacka co ho potrebuje k predlzeniu svojho mizerneho zivota.A ozaj...toho trpaka Merila sa dako nezbavia?...uz som spominala,ako ho neznasam...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama