Kapitola dvacátá šestá - Zděšující zpráva

4. dubna 2010 v 17:38 | Pret |  Vládci ohně
Ples skončil a začíná zase obyčejný den. Vládci se učí používat síly, ale jsou vyrušeni novinkami, které se jim moc líbit nebudou... Psek vidí něco, co si rozhodně nemůže nechat pro sebe a tak poruší slib, který si dal... Morgubal dále střádá své plány a povede se mu ukořistit cenného rukojmí... A Efen je vyslán na sebevražednou misi...


"Páni, to byl parádní ples." povzdechla si Remi a bezděčně se zasnila.
Bylo už k poledni a Vládci stále ještě nebyli v plném počtu. Ani jejich učitelka se nedostavila.
"To, že se někde fláká Akrod chápu, ale kde je Army, Irael a Kaly?" zajímalo Likyho. Po včerejším neúspěchu s tou hezkou dívkou byl rozmrzelý a nejradši by něco spálil na popel. Sedět na zahradě a nic nedělat, ho unavovalo.
"Akrod včera tančil až do nocí s Alianou." osvětlila Remi. "Army něco zkoumá ve svém pokoji a za chvíli přijde. Co se týče Irael a Kaly, myslím, že mají lepší zábavu."
"A to?" zajímalo Fallyho.
Aky s Evrym si vyměnili významné pohledy. Věděli, co Kaly zrovna řeší. Zábava to rozhodně nebyla.

Irael se vzbudila z krásného snu. Slastně se protáhla a snažila si vzpomenout, co se jí to vlastně zdálo.
Ples, všude spousty květin, nádherné vůně a Telron. Vyzval jí k tanci. Tančila s ním skoro celý večer. Nebo to nebyl sen?
Nebyl. Skutečně spolu tančili a pak ji doprovodil až sem, do jejího pokoje, a pak ji řekl něco moc pěkného a políbil. Bylo to tak, skutečně.
"No, nazdar! Tolik hodin! Už jsem měla být dávno někde jinde. Vládci už mě čekají." zděsila se při letmém pohledu na hodiny.

Army seděl dlouho do noci a prohlížel si pseka ve slabém osvětlení několika svící. Ráno se mu proto nechtělo vůbec vstávat.
Psek mu seděl na břichu a díval se na něho. Army ten pohled dlouho nevydržel. Raději setřepal pseka na zem a vstal. Psekovi se takové zacházení vůbec nelíbilo. Dopadl měkce na tlapky a výhružně zavrčel a naježil se.
"Jasně, promiň, pseku." zabručel Army a bolestně si přejel po rozškrábnutém prstě. Rozhodně nemínil zopakovat včerejší pošramocení svého ega a poškození další části těla.
Psek se na něho zadíval a potom vyskočil na postel a usadil se v měkkých peřinách.
"Teď nemůžeš spát, pseku. Musím tě přece ukázat kamarádům."
Psekovi bylo jedno, co Army musí nebo nemusí udělat a rozhodně se nechtěl nechat vystavovat jako v zoo. Svůj nesouhlas dal najevo výhružným zavrčením.
Teď byl pro změnu zase naštvaný Army a rozhodl se s tvrdohlavým psekem zatočit. Už se chtěl rozkřičet, ale na konec se přece jen ovládl. Nemůže na něj přece hulákat. Co kdyby se psek lekl a utekl a on by nemohl dokázat, že pseka opravdu našel. Napadla ho jiná taktika.
"Tak dobře. Zůstaň si tady, ale já jdu za svými přáteli."
Psek se na něho podíval a Army mu viděl v očích strach. Psek se bál, že zůstane sám. Proto se nechal včera chytit, když ho nazval jeho rodovým jménem. Většina lidí už na něj zapomněla a on byl poslední svého druhu. Bál se samoty jako ničeho na světě. Už byl opuštěný příliš dlouho.
Protáhl se a seskočil na zem. Dal tím tak najevo svůj souhlas.
Army se blaženě usmál. Tak takhle se na tebe musí.

Kaly dorazila na zahradu chvíli po Irael, která se zrovna velice omlouvala za svůj pozdní příchod. Vládci její omluvu ani nevnímali. Přemýšleli, kde se zdrželi ostatní. Kaly už dorazila, ale kde vězel Akrod a Army, to byla otázka. Navíc se Kaly tvářila dost divně a co tím bylo příčinou, to věděli jenom Evry a Aky.
"Akrod tu ještě není?" zajímala se Kaly.
Dostalo se jí pouze záporného zavrtění hlavou. Víc po tom nepátrala. Zeptala se na to jenom, aby něco řekla. Sedla si vedle Remi a poslouchala o čem se baví.
Efen stál opodál a pozoroval ji. Nepromluvil s ní od toho posledního polibku a chodil za ní jako stín. Jen proto, aby jí hlídal. Nepozorovaně, tak jak to uměl jen on, ji všude doprovázel.
"Nazdar, Efene! Co se tváříš jako o funuse?" pozdravil ho Army a pustil pseka do trávy. Ten se rozeběhl k Vládcům a zapanáčkoval před Kaly.
Efen neodpověděl. Nechápal výraz, který Army užil a vůbec se mu nechtělo mluvit.
Army se u něho moc dlouho nezdržel a utíkal za psekem. Toho se mezitím ujala Kaly. Panáčkující tvoreček jí trošku zlepšil náladu a vyloudil na její tváři úsměv.
Army bez dechu doběhl k Vládcům a snažil se polapit pseka. Po honičce, kterou absolvoval se psekem kolem celé zahrady, než se mu povedlo neposedu chytit, klesl vedle Akyho a unaveně se podíval na ostatní.
Ti ještě teď zmírali smíchy. Honička opravdu stála zato. Army se několikrát svalil a kličkující psek se při tom očividně bavil stejně jako Vládci. Nakonec se přece jen nechal chytil.
"Tak to je psek." pronesl po chvíli a čekal, co na jeho úlovek řeknou.
"A ty si nám teď demonstrativně předvedl jeho polapení, ne?" zasmál se Liky.
"Ty by si to samozřejmě zvládnul líp, že jo." odpověděl mu.
"Nechte toho." uklidňoval je Evry. "Tohle je opravdu psek?"
"Jasně, že je to psek." potvrdil Army a znovu se odvážil pustit pseka. Tak trochu doufal, že znovu uteče a Liky ho bude chytal. Jenže pseka už honička omrzela a tak se skulil do trávy a spokojeně pozoroval svoje nové pánečky.
Nikomu se nechtělo do učení, ale Irael je nakonec přece jen donutila. Zrovna je to začalo bavit, když přiběhl vyděšený Akrod.
"Kaly, kde je Efen?" zajímal se hned, jak popadl dech.
"Nevím, proč? Co se stalo?" přešlo zděšení i na ni.
Akrod se chystal odpovědět, ale do toho přiběhl Efen.
"Efene, musíš rychle se mnou!" křikl na Efena a rozběhl se zpátky k zámku. Jmenovaný ho dlouhými kroky následoval.

Král očekával, že se Aguom znovu objeví, ale tak rychle to nečekal. Nechal si zavolat Efena, protože nechtěl Vládce děsit, dokud to nebude vědět jistě.
Efen se dostavil za chvíli a král se na něho dlouho díval, než konečně promluvil. Nechtělo se mu vysílat tak mladého Čaroelfa na skoro jistou smrt, ale byl jediný, komu se to mohlo povést. Neměl na výběr.
"Efene, potřebuji tvoji pomoc. Říká se, že se vrátil Aguom a ty musíš zjistit, jestli je to pravda. Vím, že to je hodně nebezpečné a už se nemusíš vrátit zpět, ale jsi jediný, kdo to může dokázat. Půjdeš až tam, kde se sbíhá osm cest. Tam se teď ukrývá a čeká na pokyny Morgubala. Musíš zjistit, kde má zaútočit a hlavně na koho. Zprávy posílej tímto magickým kamenem. Víš, jak funguje." podal mu rudý kámen.
Efen ho přijal a uklonil se. "Nezklamu, pane."
"Hlavně buď opatrný a vrať se."

Kaly nevěděla, co se děje a to jí nedalo pokoj. Opustila zahradu a rozeběhla se k zámku. Zastihla Efena na nádvoří nasedat na koně.
"Co se tu děje?" zastavila ho.
"Odjíždím, princezno. Na důvod se zeptejte krále."
"Jenže já se ptám tebe. Tak o co jde?" nedala se odbýt.
"Nepřísluší se, abych…"
"Nepříslušelo se víc věcí a přece jsme to udělali." přerušila ho.
Efen se na ni zoufale podíval. "Nesmím ti nic říct, pochop to. Král mi nedal svolení."
"Asi nečekal, že se potkáme. Tak mi řekni, o co jde." naléhala.
"Povím ti to, až se vrátím. Tady je příliš mnoho svědků."
"Fajn," přikývla Kaly a vyhoupla se za ním do sedla. "Tak vyjedeme za brány."

Efen zastavil na odlehlém místě nedaleko za branami. Seskočil a pomohl Kaly z koně.
"Vrátil se Aguom a já mám zjistit, jaké rozkazy dostal od Morgubala."
Kaly se na něho vyděšeně podívala. "Ale to je nebezpečný. Nemůžeš přece jet sám."
Efen se usmál. "A kdo by se mnou měl jet?"
"Já, třeba." usmála se Kaly.
Efen nevěřícně pokýval hlavou. "Král by to nedovolil a navíc jsem zvyklý spoléhat jen na sebe. Je to hodně nebezpečné a ty jsi…"
"Princezna, chceš říct. Ještě jiné námitky?"
Efen zavrtěl hlavou.
"Jak dlouho budeš pryč?" zajímalo ji.
"Nevím, dokud bude potřeba. Kaly nemůžeš se mnou. Ozvu se ti, ale se mnou nesmíš. Aspoň jednou mě poslechni, prosím." zaprosil a Kaly přikývla.
"Slib mi, že se vrátíš."
"Vrátím se, slibuji."
"Jen jestli ti můžu věřit. Tak jeď nebo se tady rozbrečím."
Efen se lehce uklonil
a vyskočil na koně. "Pojď, zavezu tě zpátky."
"To není potřeba, ten kousek dojdu."

Morgubal vyslechl všechny zprávy a moc ho nepotěšilo, že Kaly je naživu a Orgus nedonesl její krev.
"Jsi hlupák!" zakřičel na Orguse, který se před hněvem svého pána krčil v koutě. Vztyčil se v celé své výšce a začal přecházet sem a tam.
"A teď ji hlídá ten Telronův poskok. Ta holka musí mít nějaké zvláštní schopnosti, když je Vládce. Chci ji, živou. Nesmí se jí zkřivit ani jediný vlas, rozumíš? A teď si vem sebou koho budeš chtít a přiveď mi ji."

Kaly se pomalu vracela do zámku a přemýšlela, jak se jí chce Efen vlastně ozvat. Vůbec si nevšimla podivných stínů, které se jí vynořili za zády. Z brány ji naproti vyběhl psek a utíkal k ní.
Bohužel nestihl doběhnout dřív než se jí zmocnil Orgus. Chytl princeznu za ruku a strhl ji zpátky k sobě a než se psek vzpamatoval, byli pryč.

Na zámku se po Kaly strhla velká sháňka. Nebyla nikde k nalezení. Král zoufale přecházel sem a tam. Jediný, kdo věděl, co se s ní stalo byl psek. Hned, jak zmizela běžel psek do zahrady a snažil se upoutat pozornost. Vládci byli příliš zaneprázdnění starostí, než aby si všimli malého poskakujícího zvířátka. Zvířátko se snažilo tak moc, že zapomnělo na to, že si slíbilo, že už na sebe nikdy nevezme lidskou podobu.
Před překvapeným Armym se psek proměnil v tmavovlasou dívku s uhrančivýma očima. Army ze sebe nedostal ani slovo, tak se toho ujal Evry.
"Kdo jsi?" utvořil nejdelší větu, jaké byl v tu chvíli schopen.
"Poslední psek v Legodě. Vím, co se stalo s princeznou, proto jsem na sebe vzala lidskou podobu. Má jí Orgus. Viděla jsem, jak ji unesl pomocí Morgubalových temných stínů."
"No, sakra. Musíme něco udělat. A co Efen? Měl ji přece hlídat?" zajímalo Likyho.
"Musíme za králem a najít Akroda. Oni už budou vědět, co dělat." navrhla duchaplně Remi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 4. dubna 2010 v 20:57 | Reagovat

Ale no!!!!!!!!!!!Na samovrazednu misiu mali poslat Merila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama