Kapitola dvanáctá - Xarxova návštěva

2. dubna 2010 v 16:54 | Pret |  Vládci ohně
Takže pokračujeme... stále ještě se nacházíme v Legodě... dojde k prozrazení velikého tajemství a jak to tak vždycky chodí, poslouchá někdo nepovolaný... a jako napotvoru zrovna ten, kdo by vůbec neměl slyšet... tady je vidět, že opatrnosti není nikdy nazbyt a i stěny mohou mít uši...

Efen vystoupil po mramorových schodech a otevřenými dveřmi vešel do Eldoru, arinského paláce. Po veliké chodbě pobíhalo sem a tam plno Čaroelfů, kteří měli očividně spoustu práce. Všude vládl shon. Efen se zastavil a rozhlédl se. S pobaveným výrazem si změřil malého zrzavého chlapce, nesoucího velkou vázu plnou těch nejkrásnějších a nejvoňavějších květin, co v Legodě rostly. Byly ohnivě rudé a nádherně voněly. Slovy se nedá popsat jak. To se musí cítit. Chlapec s těžkou vázou bojoval ze všech sil, ale bylo vidět, že tu bitvu prohraje.
"Ukaž, pomohu ti s ní." promluvil Efen k chlapci a vzal mu vázu z rukou.
"Děkuji! Nes ji ale opatrně!" upozornil ho chlapec a prohlédl si ho upřímnýma hnědýma očima.
Efenovi nedělala těžká váza žádné problémy. Nesl ji jako pírko, ale přesto velice opatrně. Šel vedle malého, sotva sedmiletého, chlapce, který si ho měřil pohledem.
"Ty jsi z královské gardy, že?" ani nečekal na Efenovu odpověď a pokračoval: "Všude se mluví o tom, jak jsou gardisti silní a stateční a hodně odvážní. Jednou, až budu velký, bych chtěl patřit ke gardě taky, ale mamince se to moc nelíbí, prý je to moc nebezpečné…" vychrlil ze sebe klučina a upřeně se na Efena zadíval.
Efen se usmál: "Maminka má pravdu. Je to hodně nebezpečné. Někdy ti nepomůže ani síla, ani statečnost nebo odvaha, ale chytrost a pokud tyto vlastnosti budeš mít, tak můžeš patřit ke gardě."
Mezitím prošli chodbou a dorazili k místnosti, ve které se připravovala jídla a nejrůznější pochoutky určené na královský stůl. Ze dveří právě vyběhla štíhlá žena s dlouhými vlasy, které se barvou nápadně podobaly chlapcovým.
"Pane Efene, jsem ráda, že vás vidím. Král je ve svých komnatách a přeje si s vámi mluvit…" spustila, jen co Efena spatřila: "Měl byste tam zajít a… Akire! Jakto, že nejsi s ostatními ve Velkém pokoji?!" všimla si malého průvodce. Tato žena, matka malého Akira, měla na starost vedení Eldoru a přilehlých zahrad. Už od pohledu vypadala, že věci drží pevně v rukou. Eldor vedla dobře, a tak se těšila velké přízně krále, který ji onu činnost bez obav svěřil.
"Měl jsem ti odnést tyto květiny…" ukázal Akir na vázu, kterou držel Efen.
"A samozřejmě si musel někoho obtěžovat?!" div, že nevykřikla.
"Ale já jsem…" chtěl Akir něco namítnout, ale Efen ho předběhl:
"Vůbec neobtěžoval. Máte velice bystrého syna." položil vázu na zem a otočil se k odchodu.
Jeho slova vyrazila Akirově matce dech. Její synek byl nesmírně zvědavý a pořád se někoho na něco ptal. A ten jeho sen! Stát se královským gardistou! Nebrala ho vážně a snažila se mu ho všelijak vymluvit. Automaticky vzala vázu ze země a kývl na syna, aby ji následoval.
"Mami, kdo to byl?" zeptal se Akir ještě, než se za nimi zavřely dveře.
"To byl velitel královské gardy." odpověděla.

Telron neklidně přecházel po pokoji sem a tam a vypadalo to, že ho něco velice trápí. Obcházel kolem svého stolu a nepřítomně přelétával pohledem obrovskou mapu Legody, kde byl pečlivě zakreslen snad každý kámen nebo to tak alespoň působilo. Mapa tu visela již několik generací, ale přesto se zdálo, že ji sem její stvořitel pověsil teprve nedávno.
Král s ustaranou tváří přešel k oknu a prohlížel si Arin, stejně nepřítomně jako předtím mapu.
"Proč jsi mě neposlechl, Xarxi? Mohl jsi být teď na živu a poradit mi…" mumlal si pro sebe Telron. Varoval Xarxe, že ten plán na zastavení Aguoma nevyjde. Měl pravdu. Všichni Vládci to zaplatili životy, Xarxe nevyjímaje. Tou nepodařenou akcí Telron přišel nejen o svého rádce, ale i o dobrého přítele.
"S čím si zase nevíš rady?" ozvalo se mu za zády. Telron se otočil a spatřil mlžný oblak, který se nápadně podobal jeho příteli, čaroději.
"Xarxi, ty nejsi mrtvý?" zeptal se Terlon a pro jistotu o krok ucouvl.
"Tady tě rád vidím, příteli. Mrtvá je jen moje tělesná schránka. Nesplnil jsem úkol, a tak tu bude můj duch strašit tak dlouho, dokud ten úkol nesplní někdo za mě." vysvětlil Xarx a popošel k Telronovi: "A samozřejmě ti v té době budu rád dál radit. Tak s čím si nevíš rady?"
Telron neodpovídal, jen si Xarxe prohlížel. Tedy spíše Xarxova ducha. Ten pochopil, že tomu Telron nemůže uvěřit, tak mu dopřál čas, aby si to srovnal v hlavě.
"Nevím, co s Legodou. Už nejsem nejmladší… Co když je bratrům syn mrtev? Čaroelfové se nebudou schopni bez krále postavit Skelorkům a na trůn může být dosazen pouze potomek králů. Já děti nemám, tak co se stane s Legodou až zemřu?"
"Nejmladší nejsi, to je pravda, ale pořád máš síly dost a dost." odpověděl Xarx.
"Co ty víš? Mám v poslední době pocit, že si smrt pro mě přijde už brzy a co se pak stane s mým národem?" odpověděl smutně Telron a bylo na něm znát, že se o svůj národ opravdu strachuje. Začal znovu přecházet po pokoji.
"Telrone, musíš věřit, že všechno dobře dopadne. Jestli tě to uklidní, tak už vím, díky své smrti, kde je tvůj synovec a vím i o tvé neteři. Jsou oba v pořádku. Nemají o svém původu tušení a zatím je to tak lepší. Musím uznat, že Tritol to provedl dobře. Jsou tam, kde by je nikdo nehledal."
"Ty o nich víš? To není možné! Už jsem přestával doufat… Kde jsou!" vyhrkl Telron nadšeně, což se na krále vůbec neslušelo.
"Oba jsou v budoucnosti mezi lidmi. Tvoje neteř se stala novým Vládcem a budoucí král je čarodějem. Musím uznat, že jednou předčí i moje schopnosti."
"Jak to?" zajímalo Telrona. Údivem se zastavil uprostřed svého pochodu.
"Měli jsme Akroda přímo před sebou… Ten mladý učeň…"
"Je můj synovec!" přerušil ho Telron a chytil se zoufale za hlavu: "Byl celou dobu tady a vůbec jsem ho netušil!"
"Nedělej si výčitky! Netušil to nikdo. Ani já ne. Vůbec mně to nenapadlo, když jsem ho jako sirotka přijímal k sobě. Díky tomu byl v bezpečí."
"Mohl jsem to aspoň tušit. Pořád mi někoho připomínal." nenechal se Telron uklidnit a dál přecházel sem a tam: "A jak vypadá ona?"
"Je krásná jako její matka." odpověděl Xarx. Chtěl ještě něco říct, ale přerušilo ho zaklepaní na dveře. Otočil se ke dveřím a pak zpět k Telronovi: "Neříkej o tomto nikomu. Skelorkové mají špehy všude. Vrátím se!" dořekl a vypařil se jako pára nad hrncem. Stejně tak rychle zmizel z okenní římsy i šedivý vypelichaný holub, který vyslechl celý rozhovor.

Efen prošel chodbou až ke komnatám, ve kterých král odpočíval. Zastavil se přede dveřmi, srovnal si meč u pasu a zaklepal. Na vyzvání vzal za kliku a otevřel. Král stál uprostřed pokoje a tvářil se tak nějak podivně. Zaraženě. V očích měl únavu, stejně jako po příjezdu do Arinu, ale jako by v nich bylo ještě něco víc. Snad radost.
"Chtěl jste se mnou mluvit, králi?" zeptal se spíše konverzačně, aby přerušil ticho, než aby si ověřoval pravdivost svých informací. Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.
Telrona vrznutí dveří vyrušilo z nových úvah. Ještě pořád slyšel Xarxův hlas, jak mu oznamuje, že děti jeho bratra jsou živy a zdrávy, a že se s nimi už brzy setká. Pak je bude moci obejmout a aspoň na chvíli bude mít pocit, že jeho starší bratr je zase s ním.
"Je všechno v pořádku, pane?" zeptal se Efen pro jistotu.
"Ano, všechno. Efene, prozraď mi, co to bylo na té věži."
Efen se zarazil. Věděl určitě, že je při příjezdu do města někdo z věže pozoroval, ale nevěděl kdo. Byl tam jen ten vypelichaný holub.
"Zahlédl jsem podivného tvora s planoucíma očima, ale když jsem dorazil nahoru, byl tam jen vypelichaný holub." Odpověděl a rychle přešel ke králi, který v ten okamžik zbledl a bledl čím dál víc.
"Orgus!" vykřikl král zoufale. "Jak jsme mohli být tak neopatrní?! On o nich teď ví…" vzpomněl si na holuba na okenní římse, kterého viděl odlétat. Okamžitě mu došlo, že to byl Orgus, zvěd Skelorků.
Efen se na něho zvědavě zadíval. Nikdy před tím o Orgusovi neslyšel a vůbec netušil, o kom to král mluví.
"Kdo je Orgus? A o kom ví?" zeptal se tedy, aby aspoň částečně rozluštil to, co se tu vlastně dělo.
Král mu neodpovídal. Začal neklidně přecházet po pokoji a pořád opakoval:
"Orgus o nich ví ! Jak jsme mohli být tak neopatrní a ohrozit je?"
Efen z jeho chování zneklidněl. Nervózně se dotkl svého meče a nesmyslně si ho znovu pečlivě srovnal u pasu.
Telron se po chvíli vzpamatoval a zahleděl se na Efena. Už nemohl nic víc zkazit tím, že mu prozradí s kým a o čem právě mluvil.
"Posaď se, Efene!" pokynul mu ke stolu
a sám si sedl naproti. Vypověděl mu všechno. Vyprávěl o Orgusovi a také o Xarxově návštěvě, o jejich rozhovoru i jejich neopatrnosti.
"Mělo mě hned napadnout, že ten holub nesedí na římse jen tak náhodou. Kdybychom byli jen trochu opatrnější… Zavinili jsme katastrofu. Skelorkové je najdou a pak… stačí jediná kapka krve jednoho z nich a celá Legoda je ve strašlivém nebezpečí." jenom při pomyšlení se zimničně otřásl. Vstal ze židle a začal znovu přecházet po pokoji.
Efen vstal v ten samý okamžik, jak se slušelo. Přemýšlel o tom, co se právě dozvěděl. Princ s princeznou jsou tedy naživu, ale Skelorkové o nich ví, takže jsou ve velkém nebezpečí, ale…
"Pane, neříkal jste, že princezna patří k novým Vládcům a prince učil sám Xarx?!"vyslovil svou domněnku nahlas, a když Telron přikývl, pokračoval: "Pak si tedy myslím, že o ně nemusíte strachovat. Jejich rod a schopnosti je předurčují k tomu, že budou patřit k nejlepším. Skelorkové je nemohou nijak zvlášť ohrozit."
Telrom se zastavil a s očima upřenýma na Efenovi, přemýšlel o jeho slovech.
"Snad máš pravdu." pokýval král hlavou a znovu se posadil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 23:20 | Reagovat

Som si dobre myslela,ze to bude Akrod,teraz len nech sa ubrania.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama