Kapitola osmá - Ovládnutí ohně

1. dubna 2010 v 14:48 | Pret |  Vládci ohně
Další kousek do skládačky... Vládci se činí, usmiřují, dohadují a tak vůbec...


Odpoledne se všichni sešli u Evryho na zahradě. Byla tam i Remi, přestože se jí tam, kvůli Rengimu, moc nechtělo. Ti dva se k sobě chovali jako, kdyby se vůbec neznali. Úmyslně jeden druhého přehlíželi. Kaly se jejich počínání moc nelíbilo. Oba je stále pozorovala, aby předešla jejich další případné hádce. Rengi s Fally zatím ostatním nadšeně popisovali svoje síly. Všichni je pozorně poslouchali, jen Kaly a Akrod jim nevěnovali pozornost. Oba už to znali nazpaměť. Kaly trápila otázka, kdy se naučí konečně ovládat oheň. Akroda zřejmě taky, protože se na to zeptal, když ti dva skončili.
"Neměli byste se nejdříve naučit ovládat oheň?"
Všichni se na něho podívali, ale mlčeli.
"To asi jo, ale já nevím, jestli to k něčemu bude, když budeme mít každej svoji sílu?" zajímalo Armyho.
"Jistěže to k něčemu bude!" promluvil Evry: "Pokud jsem to dobře pochopil, tak sílu má jen Fally a Rengi a není jim celkem na nic, protože síly Věštce a Myslovidce jsou pasivní… Zajímalo by mě, na co jim bude vidět budoucnost nebo vědět, co si kdo myslí, až je napadne Aguom."
"Dobře, ale stejně si myslím, že…" nenechal se Army jen tak odbýt.
"Víš co?" přerušil ho Evry: " Radši nemysli!"
Army se neurazil, ale nemínil se vzdát: "Každej má právo na svůj názor!"
"Bezpochyby by byla tato rozmluva zajímavá, ale na tohle teď není čas. Pokud vím, tak za pár dní se nás bude snažit zabít démon, tak bychom měli dělat něco proto, aby nás nedostal jen tak lehce." překazil začátek hádky Aky a začal chystat dříví na oheň: "Kdo souhlasí?"
Souhlasili všichni, a tak se rozdělal oheň. Kolem ohniště byly opracované smrkové kády utpůsobené k sezení. Zahrada byla rozlehlá a skrývala v sobě mnohé záhady jejich dětských let. Bubáka v altánku, ducha v koruně starého dubu, který stál v nejvzdálenějším koutu zahrady, skřítky z květinového záhonu: to všechno bylo součástí jejich dětských her, ale jak ubíhal čas, stávala se zahrada obyčejným místem, stejně jako ostatní zahrady a tajemná a skrytá místa, o kterých věděli jen oni. Vytratilo se veškeré kouzlo…
Kolem zahrady byl obehnán vysoký laťkový plot bledě modré barvy. Plotem prorůstal živý plot a zahradu po obvodu lemovaly keříčky bílých růží. Zahrada měla obdélníkový tvar. V každém rohu se tyčila jabloň. Přední část zdobily květiny vysázené v geometrických obrazcích a rozlehlá skalka. Zadní část se podobala ovocnému sadu. Ve střední části, tam se teď nacházeli Vládci, bylo ohniště. Z půdy rašil pažit jemné trávy.
Akrod se ujal slova: "Začnete tím, že se budete snažit silou vůle zapálit kousek suché větvičky."
"To jako jen tak? Pomyslíme na zapálenou větev a ona začne hořet nebo co?" zajímal se Liky.
"Tak nějak." potvrdil Akrod a odmlčel se.
Každý si ulomil jednu větvičku z uschlého keře, které ležel na hromadě dříví a byl určen ke spálení, a začali se soustředit na jedinou myšlenku: zapálit větvičku. Chvíli bylo ticho, ale brzy se ozvalo hlasité zasyčení, něco zapraskalo a… a větvička, kterou Kaly držela v ruce se rozhořela jasným plamenem. Všichni na ni udiveně koukali, ale pak se ozval Razzy:
"No bezva! Aspoň někdo už umí ovládat oheň! Tak do toho! Když to zvládla Kaly, tak to zvládneme i my. Nenecháme se přece zahanbit holkou, no nemám pravdu, pánové,"
"Moment, pánové!" oslovila je ironicky Kaly: "Nezapomněli jste náhodou na někoho?"
"Jo, aha… Promiň, Remi, nějak jsem tě přehlídl." omlouval se Razzy.
"To je dobrý." řekla Remi a vítězně mu zamávala před očima hořící větvičkou: "Myslím, že já už ovládám oheň taky. Snažte se, pánové!"
"Tak jinak, přece se nenecháme zahanbit dvěma holkama!" vykřikl Rengi a usilovně se soustředil.
Kaly se k němu potichoučku přikradla zezadu právě ve chvíli, kdy se na špičce větvičky objevil malý plamínek a sfoukla ho.
"Co to je?… Ty potvoro!" otočil se zprudka Rengi a chytl Kaly za ruku. Kaly se mu vysmekla a zaběhla za Likyho, aby se k němu schovala jako ke svému rytíři. Rengi i Liky přistoupili na její hru.
"Statečný rytíři Liky z Likova! Vydej mi tu bídnici, která utekla na tvůj hrad!" promluvil Rengi drsným hlasem.
"Je mi líto, ale ona patří mně!" odpověděl mu Liky podobným hlasem.
"Takto teda ne! Já nikomu nepatřím!" ozvala se Kaly a vyběhla z úkrytu za Likym. Na to Rengi čekal, chytl ji a přehodil si ji přes rameno jako nic. Kaly se srdnatě bránila, ale Rengi byl silnější. Ostatní se skvěle bavili.
"Kam to bude, krásko? Do kopřiv nebo do křoví?" zeptal se sladkým hlasem Rengi.
"To neuděláš, ty kreaturo!" pištěla Kaly.
Rengi se otočil a nesli ji zpátky. Pak ji dal Likymu do náručí se slovy: "Myslím, že ty si s ní poradíš líp." Pak se otočil na k Remi a vzal ji do náručí: "A kam chceš ty, krásko?" a něžně ji políbil.
Remi se chvíli snažila jednu mu vrazit, ale pak si to nejspíš rozmyslela a pusu mu oplatila. Všichni na ně překvapeně koukali a nevěřili tomu, co právě viděli.
Kaly se usmála a vymanila se Likymu z náručí. Tak Rengi si poradil sám, a jak skvěle! řekla si a dala ostatním znamení, aby nenápadně zmizeli.
"A proč? Mě se tu líbí." odmítal Army.
Kaly ho nesmlouvavě chytla za ruku a táhla pryč. Před brankou se otočila na ostatní.
"Pojďte! Copak nechápete, že si musí něco vysvětlit? A u toho nás nepotřebujou."
Všichni pochopili, že v této situaci nejsou vůbec potřeba a tiše se vyplížili za Kaly brankou na ulici.
"Co to mělo znamenat?" nechápal Evry.
"To je trochu složitý, ale dá se to pochopit. Jdem někam, kde budeme mít na vysvětlování klid." odpověděla Kaly a zamířila k Fallymu na zahradu. Ostatní ji následovali. Kaly si sedla k ohništi a za chvilku se rozhořel oheň.
"Ta síla se mi fakticky zamlouvá… No, tak si sedněte!" vyzvala je a čekala, až se všichni posadí. Pak spustila: "Asi jste si všimli těch stálých konfliktů mezi těma dvěma. Tak ty vyprovokovával Rengi proto, aby si ho Remi všimla, protože se nám do ní zamiloval. Jenže dosáhl přesného opaku… Remi ho začala pěkně nenávidět. Dneska to byl pokus usmířit ji… Zřejmě se mu to povedlo… Aspoň doufám."
"Tak to je fakticky síla!" vyjádřil se Evry.
"Ale jak to, že jsme si toho nevšimli?" zajímalo Likyho.
"Protože vy kluci si takových věcí nevšímáte!" odpověděla mu Kaly a měla pravdu.
"Dobře, ale jak si na to přišla ty?" chtěl vědět Evry.
"To bys rád věděl, co? Mám prostě detektivní schopnosti!"
"Ty a detektivní schopnosti, Šerloku?" pochyboval Razzy.
"Jistě, Watsone. Detektivní schopnosti a já…" odpověděla Kaly a rozesmála se.
"Vykašlete se na to, vždyť je to jedno! Máme teď důležitější věci na práci. Oheň ovládají jen ti dva a Kaly. Tak bychom s tím měli něco dělat, moc času už nemáme." zarazil je Fally. Museli uznat, že má pravdu.
Pustili se znovu do pokusů s větvičkami. První začala hořet Likyho, pak Razzyho, Akyho, Fallyho, Evryho a nakonec vzplála i Armyho.
"Akrode, nemohl by si nás naučit nějaká kouzla?" zajímal se Evry.
Akrod se na chvíli zamyslel: "Snad ano… Kouzla, které se vždycky hodí… Ty jsou lehká, takže by vám mohly jít."
"A kdy nás začneš učit?" Evryho začínaly kouzla zajímat čím dál víc: "A jaká jsou ta lehká kouzla?"
"Neříkal jsi náhodou, že na kouzla nevěříš?" připomněl mu Fally.
"Změnil jsem názor!" odpověděl Evry: "Na to mám právo."
"Myslím, že když jsi zastával vědu, bylo to rozhodně bezpečnější… Vlastně ne. Ono to vyjde na stejno." přemýšlel nahlas Razzy. S každým slovem se Evry začínal čím dál víc mračit.
"Tím myslíš jako co?" rozdurdil se a vyskočil.
"Jen se dva usmíří, už to začíná na novo. Jen aby to neskončilo taky líbáním…" přemýšlel nahlas Aky.
"Za co nás máš? Copak jsem přihřátý?" zakřičel na něho Razzy.
"Jen mírně. Už toho nechte nebo si budu připadat jako bych byl se skupinou blbečků…" uklidňoval je Aky.
"Co kdybychom začali s nějakým kouzlením?" navrhla Kaly, aby předešla další hádce, která by nemusela dopadnout tak dobře jako v případě Rengiho a Remi.
"Dobře, když se opravdu chcete učit kouzlit… Základem je naučit se ty správné kouzelné formule, ale ke kouzlení musíte mít nadání…"
"Tak do vyzkoušíme… Tak řekni nějakou tu formuli." navrhl Razzy.
"KATORO MES, to je přivolávací kouzlo. Stačí ukázat na nějakou věc a říct KATORO MES… Pokud máte v sobě trochu kouzelnické krve, tak by měla přiskočit k vám…" prozradil Akrod.
"KATORO NES!" vykřikl Evry a s očekáváním hleděl na krabičku sirek, která na zahradě zůstala od včerejšího večera. Ta se však ani nepohnula a dál nehybně ležela na provizorním stolku poblíž ohniště.
"Hm, tak nic… Asi nemám talent na čarování…" řekl Evry a smutně se zadíval na krabičku s vhlkými sirkami, která se nemínila hnout z místa.
"To je blbost… ty máš talent skoro na všechno, kromě zpěvu. Neřekl jsi to špatně?!" snažil se ho potěšit Aky, když si všiml zklamání v jeho očích.
"Tak já to zkusím ještě jednou… KATORO MES!" vyřkl ještě jednou se zjevnou nedůvěrou. Krabička se mírně zachvěla a pak mu sama skočila do ruky.
"Pánííí, já to zvládl!" křikl radostně, ale vzápětí se jeho rozzářená tvář zasmušila: "Do háje!!! už půl hodiny mám být u babičky, tak se tu mějte. Večer zajdu. Ahoj!!!"
"No, nazdar. Tohle schytám." mumlal si pro sebe, když vycházel vrátky a lámal si mozek vymýšlením věrohodné výmluvy: "Přece nemůžu říct pravdu, že jsem se učil čarovat! To by mi stejně nevěřili, tak lepší bude, když si něco vymyslím." trpěl už roky samomluvou…
"Tak to nám odpadl další člen. To už jsou tři…" povzdechl si Army a pokoušel se přivolat k sobě krabičku, kterou při odchodu položil Evry na místo, kde se nacházela před tím.
"Neodpadli na věky, jen na dnešek. S Evrym už nemůžeme počítat. Ten, jak znám jeho babičku, se ukáže nejdřív zítra. Remi a Rengi… tak s těmi bych raději taky nepočítal." vypočítával ztráty Liky.
"Snad se bez těch tří obejdeme, ne?! Budeme zkoušet to kouzlo. Já začínám." navrhl Fally.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 14:46 | Reagovat

Teda vazne,chalani su taky nevsimavi.Ale uz im to celkom ide-ohen ovladaju vsetci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama