Kapitola první - Špatný čas a špatné místo

16. dubna 2010 v 19:43 | Pret |  Sluneční kámen
V první kapitole se tak letmo seznámíme s hlavními hrdiny. Zatím se počet ustálil na tři, ale nejsem si jistá, zda to tak zůstane, tuhle povídku na rozdíl od Vládců tvořím za pochodu… takže se tímhle budu muset nechat překvapit i já… Hlavní hrdina projde ráno po značně náročné noci jistým dost nepříjemným šokem. A jak napovídá název, rozhodně bude něco špatně… Už jste se snad někdy ráno vzbudili s kocovinou, ne?


Otevřel oči a zase je rychle zavřel. Něco bylo špatně. Zack tušil, že když to přežene s pitím, bude zle. Ale že až takhle?!? Něco bylo špatně a to teda setsakrazatraceně. Za prvé vůbec se nenacházel na místě, kterému blahosklonně říkal domov. Zadruhé tohle místo nepřipomínalo jeho pokoj ani zdánlivě. Na to bylo příliš čisté a uklizené, což byl vlastně ten nejmenší rozdíl. A za třetí ten, kdo se nad ním skláněl rozhodně nebyla jeho drahá hysterická matinka. Něco bylo mimořádně špatně.
Pevně semknul víčka a snažil se myslet aspoň tak intenzivně, aby přerušil trpaslíky, co mu v hlavě kutali Eurotunel. Dobře, jen klid. Na tom večírku včera se pilo, hodně pilo. Přesnější výraz by bylo chlastalo, ale vítězství týmu se zapít prostě muselo. Přehnal to. Vypil toho víc než jeho organismus snesl. Takže tohle nejspíš bude následek kocoviny…. Nějaká halucinace. Soustředil myšlenky, a že to bylo s tou partou odhodlaných tunelářů zatraceně těžké, a přál si, aby se z toho už probral.
Znovu otevřel oči a ejhle. Byl tam kde byl. V háji…

Seděl na posteli a civěl z okna. Naskýtal se mu pohled na dvě překrásná slunce. Dvě?!? Tohle byl poslední hřebíček do rakve jeho přesvědčení, že se jedná o nějaký hodně nepovedený vtip. Prvotní šok už přestál a teď se snažil srovnat se šokem druhotným. Byl si téměř jistý, že další šok takového kalibru nepřežije.
Zack nepatřil mezi lidi, co by si z něčeho dělali hlavu. Dokud nebyl v pořádném průšvihu, a i to řešil s ledovým klidem, bylo všechno prostě oukej. Teď ale zažíval ten zvláštní pocit, že vše jde kolem něj. Že je všechno strašně daleko. Že se vlastně nic neděje, ikdyž se toho nedělo zrovna málo. Jeho myšlenky plavaly kolem a on civěl na ta dvě zatracená slunce.

Uplynulo několik hodin. Aspoň Zackovi to tak připadalo. Ve skutečnosti se jednalo jen o pár minut. Seděl a pozoroval oblohu jen chvíli, než se staly dvě zásadní věci. Někdo vrazil do pokoje, kde se Zack nacházel a současně s tím se úplně setmělo. Jako by ta dvě slunce prostě zhasla. To mělo za následek zvuk zakopnutí, zvuk těla dopadajícího na zem a šťavnaté zaklení. Soudě dle použitých výrazů, dotyčný si pořádně natloukl. Ozvalo se hekání, jak se ten někdo pokoušel vstát.
"Tomu říkám načasování." ozval se hlas, který zřejmě patřil někomu mladému a rozhodně muži.
"Tomu říkám nešikovnost." ozval se ještě jeden hlas. Ten patřil nejspíš dívce.
"Hele, kdyby nebyla taková tma, tak-"
"Proboha, Tome, ty se přerazíš i na rovině a za plného světla." odsekla dívka. Zack zaslechl několik rychlejších kroků. Jeho oči už přivykly trochu té tmě kolem, takže rozeznával obrysy svou postav a ke své úlevě zjistil, že patří nejspíš i lidem.
Dívka se přiblížila skoro až k němu. "Ahoj. Doufám, že jsme tě nevyděsili. Didela říkal, že jsi tady a že bychom tě měli pozdravit a trošku se seznámit."
"Ehm, no… hm." vypadlo ze Zacka a rovnou si za to v duchu vynadal. Nejspíš přišel při tom leknutí o hlas. Když si poprvé uvědomil, kdo se to nad ním sklání, ječel jak požární siréna. To byl ten prvotní šok. Druhý byl, když zjistil, že to není jen noční můra, ale skutečnost, a že se odsud jen tak nedostane.
"Předtím si byl slyšet víc." uchechtl se kluk nazývaný jako Tom a
přišel taky blíž.
"Tome!" okřikla ho znovu dívka. "Ty jsi ječel taky a ne málo."
"Sakra, to mě musíš pořád shazovat?" ohladil se Tom: "A kdy zase rozsvítí tu blbá slunce? Mají tu dvě a je jim to na houby."
"Naposledy to trvalo deset minut." odpověděla klidně: "Já jsem Elena a to individuum, co tu je s námi, je můj bratr Tom."
"Uhm, jo." vydoloval ze sebe Zack.
"Není zrovna komunikativní."
Zack dobře slyšel, jak si Elena unaveně povzdechla.
"Já… jsem Zack." podařilo se mu nakonec stvořit jakžtakž slušnou větu. Jeho hlas zněl, jak ke své nelibosti zjistil, značně vyplašeně.
"Sláva, konečně jsme pokročili." Tom udělal několik kroků a vrazil do nějakého nábytku. "Já už chci světlo, do hajzlu." zavrčel vztekle.
Jakmile dořekl, jako by někdo rozsvítil. "Tak tahle se na to musí, stačí říct."
Zack si ho prohlédl. Byl vysoký, hubený jako laťka z plotu. Brýle měl na špičce nosu, a teď si je nacvičeným pohybem pošoupl víc na oči. Oči měly zelenou barvu a za brýlemi vypadaly nepřirozeně veliké. Tom vypadal jako typický šprt nebo jako někdo, kdo tráví hodiny zabořený v knihách nebo přilepený nosem na monitoru počítače. Vlasy měl krátké, zřejmě aby mu nepřekážely při jedné či druhé činnosti.
Dívka, která se představila jako Elena, byla… Zack přemýšlet, jak to nejlépe popsat… prostě krásná. Ne, takovým tím typickým způsobem. Byla prostě velice zajímavá a on věděl, že by se na ní vydržel koukat i déle. Měla dlouhé tmavé vlasy, stejně jako Tom. Oči měla jako bratr zelené, ale měly trošku jiný odstín. Byla tmavší a hlubší a jakoby zasněné.
Elena se zadívala do těch jeho a Zack raději uhnul pohledem.
Tom se ušklíbl.
Na Zackovi bylo jasně vidět, že je sportovec. Měl atletickou postavu, na rukou se jemně rýsovaly svaly a vypadal tak celkově hodně zdatně. Opálená kůže, pronikavé modré oči a delší tmavé vlasy, které stále udržoval, aby budily dojem, že právě vylezl z postele. Tohle všechno prozrazovalo, že Zack byl u opačného pohlaví… řekněme, velice populární.
"Takže… jsme se seznámili, tak tu na sebe nebudeme civět, ne?" prolomil Tom ticho, když už se nějakou dobu navzájem měřili pohledy.
Elena stočila pohled na bratra: "To rozhodně ne, máme toho dost na práci."
Zack se zarazil. Dost na práci. Tohle se mu moc nelíbilo. Nejasně tušil, že to nebude jen tak. Po tom, co se zničeho nic probudil na tohle divném světě, kde měli o jedno slunce navíc a kde většina obyvatel vypadala, jako by je vyplivlo samo peklo, už měl pocit, že ať se v jeho životě stane cokoliv, už nemůže být hůř. A jak to tak obyčejně bývá, netušil jak velice se mýlí…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dahaka Dahaka | Web | 16. dubna 2010 v 20:37 | Reagovat

Použití Zacka jako Zacka je...no trochu netradiční, ale myslím že tuhle povídku budu mít hodně ráda. Postavy se mi líbí a ten bleskový úvod a hození postavy do neznámého světa aniž by jsme věděli kam, kým a proč je zajímavé.
Jsem zvědavá co se z toho vyvine.

2 Pret Pret | 18. dubna 2010 v 16:59 | Reagovat

[1]: Ale to není Zack jako Zack... podobnost čistě náhodná a neúmyslná...

3 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 8. července 2011 v 12:50 | Reagovat

Heh xD to vypadá velmi zajímvě xD Těším se až si přečtu další dílek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama