Kapitola první - V koši

25. dubna 2010 v 11:21 | Pret |  Těžkost bytí
Dneska se seznámíme s jedním z hlavních hrdinů. Zjistíme, jak je užitečné čas od času vysypat odpadkový koš… a jaké věci tam mohou číhat na někoho, kdo ho několikrát za sebou nevysypal… noční můra ožívá.
Ano, zvráceně se vyžívám v mučení chudáka hlavního hrdiny. Doufám, že se při čtení budete bavit stejně dobře, jako se já bavila při psaní. Tímhle malým utrpením, kterým musel hrdina projít, se mi dost přiblížil. Snad proto, že jsem si představila sebe na jeho místě a to celkem živě.
A pak mi dovolte ještě malé věnování. Tato kapitola vznikla jako omluva pro dvě úžasné osoby, které mě dokáží naštvat, pohádat se se mnou, usmířit a hlavně… že mě dokáží motivovat. Tato kapitola vznikla zčásti také díky nim… takže doufám, že mi to pak nikdo nehodí na hlavu…
P.S.: Však vy dvě víte, že je to pro vás, ne? (mimochodem díky za tip na jogurt J)



Unaveně položil hlavu na lavici. Měl v hlavě snad miliony pouček, definic, vzorců a vážila snad tunu. Počítal, že to bude náročné, ale ne že nebude moc zvednout tou tíhou hlavu. A ještě k tomu hrozila prasknutím. Nesnášel fyziku, nenáviděl ji z celého srdce…
Jack nikdy nebyl ten správný studijní typ. Prolézal střední tak nějak zázrakem, bez zbytečných ztrát na životech svých mozkových buněk. Měl své buňky rád, nejen ty mozkové. A teď jim značně ubližoval. Umíraly po statisících. A úplně zbytečně. Tohle se nemůže nikdy naučit. Vylejou ho ze školy před maturitou a otec ho zabije. Krásný scénář. Prostě tu známku musí vytáhnout na čtyřku, i za cenu ztráty polovinu mozkové kapacity, protože Jack byl přesvědčen, že přesně tohle má fyzika za následek. Lidé po ní magoří. Viděl to dokonale na svém stařičkém profesoru, který hltal fyziku snad sto let. A to byl tedy ukázkový dement.
S hlavou na poznámkách šprta Salase, rýpl zhnuseně prstem do učebnice fyziky pro gymnázia. Stránky v jednom místě trošku odstávaly. Kniha byla něčím založena. Jack na to chvíli přemýšlivě koukat. A že ho jen ten pohled, který nahrazoval skutečné přemýšlení, bolel víc než dost. Přestavte si, kdyby myslel doopravdy… To by ho nejspíš zabilo. Ne, určitě by ho to zabilo.
Rýpl prstem do učebnice znovu, aby zjistit, co to v ní je. Zaryl nehet mezi mírně rozevřené stránky a knížku šťouchnutím otevřel. Vylétl z ní jakýsi papírek se jménem Viktor a telefonním číslem. Jack vzal ten cár papíru do rukou, dokonce kvůli tomu i zvedl hlavu z provizorního polštáře, a chvíli na něj překvapeně civěl. Netušil, kde se to tam vzalo. Kdyby to bylo třeba Viktorie, tak to by měl vysvětlení, ale jméno a číslo chlapa napsané provizorně na papírku? U něj? Nemožné!
Znovu položil hlavu zpět na Salasovy poznámky a přivřel oči. Pak mu to došlo. To číslo dostal od otce, kterému velice záleželo na tom, aby Jack prolezl fyzikou. Bylo to číslo na jednoho studenta z vysoké, u kterého mu otec domluvil doučování. Jack papírek zmuchlal a hodil obloukem do koše. Výkon hodný mistra. Trefil se, aniž by zvednu hlavu.
Zadíval se na zeď naproti. Visely na ní fotky z akcí, které podnikal s klubem. Jack miloval kurty, miloval svoji šťastnou raketu a miloval tenis. A otec to věděl a věděl to zatraceně dobře. Proto taky to ultimátum. Dokud se nezlepší, tak na kurt nevkročí. A pokud propadne a neodmaturuje z fyziky, tak má utrum. Konec, šlus, finíto. Otec byl velmi odhodlán a Jack na něm byl velmi finančně závislý. Platit si sám členské příspěvky by nezvládl ani omylem. Ne teď.
S povzdechem zvedl hlavu a jeho pohled padl ke koši. Chvíli uvažoval, jestli mu to stojí za to, nechat se buzerovat nějakým fyzikoužroutem z vysoké. Pak znovu pohlédl na fotky na zdi a vrhl se ke koši rychlostí závodního šneka. Měl pocit, že mu praskne hlava, jinak by dokázal své tělo donutit i k rychlejšímu pochybu.
Začal se přehrabovat odpadky a došel k závěru, že ten koš potřebuje opravdu nutně vysypat. Když nahmátl rukou shnilé jablko, došel k závěru, že je kus prasete. Ve chvíli, kdy se z koše vylinul jeho typický zápach, došel Jack k závěru, že je nehorázně velký kus prasete a hovado k tomu. Ke své nemalé smůle a obrovskému zhnusení zjistil, že hledaný papírek je až na dně, kam se v podobě kuličky propadl. Proklel svoji nepořádnost, zkousl pevně rty a zalovil ručkou šátralkou na dně. Ucítil jakousi polotuhou polotekutou hmotu, což značně otřáslo jeho představivostí a žaludkem. V duchu se pomodlil, a to byl ateista, ať to není nějaká nová dravá forma života a šátral dál. Narazil ještě na několik oslizlých předmětů, které nebyl s to identifikovat a byl za to rád. Někdy je lépe nevědět. Nevědět, nevidět, necítit a nenahmatat. Dvě z toho bohužel porušil. A zatraceně toho litoval. Jen si pogratuloval, že v koši loví nalačno.
Nahmátl cosi, co mohlo být kuličkou z papíru oblemcanou něčím lepivým. Jen doufal, že to není jeho experiment z minulého týdne, kdy měli donést na laboratoře chemie prošlý, už nějakou dobu otevřený jogurt. Jack zapřemýšlel, jestli je opravdu takový kretén, který by hodil něco takového do koše ve svém vlastním pokoji. Jak se brzy přesvědčil, opravdu jím byl. Podařilo se mu sice vylovit papírek s telefonním číslem, ale ten byl dokonale obalený vrstvou čehosi, co evidentně žilo. Ano, mikrobiologické kultury ve zkaženém jogurtě se probudily k životu. Jack stvořil monstrum.
Rychle vyskočil na nohy. Pro tuto chvíli zapomněl na zatížení vlastní hlavy a i tempo závodního hlemýždě vyměnil za nadsvětelnou rychlost. Ve spěchu, aby ho bifidus activ nesežral, začal překonávat překážky na cestě do koupelny. Málem se přerazil o židli, vlastní batoh, vlastního psa a vlastního otce, kterého málem srazil ve dveřích koupelny. Otec to nijak nekomentoval, svého bláznivého syna znal a zmizel raději ve své pracovně. Všiml si totiž divokého výrazu v očích svého potomka a ruky napřažené daleko před tělem, ve které svíral více než podezřelý předmět.
Jack s pocitem, že už mu zákeřná bakterie natrávila několik článků prstů, vletěl do koupelny jako tajfun. Byl sice reklamou přesvědčován, že zrovna tahle baktérie je hodná a pomáhá při trávení, ale nebylo řečeno při trávení čeho. A Jack měl pocit, že když mu sežere prsty, tak moc hodná nebude. Aspoň ne na něj. A možná v jeho koši zmutovala.
Rychle strčil inkriminovanou končetinu pod proud vody. Opláchl si mikroorganismus z prstů i z papírku. Bohužel mu v tu chvíli nedošla jedna podstatná věc. Telefonní číslo bylo napsáno inkoustem a ten má vodu hrozně rád. Tak rád, že když s ní přijde do styku, zapomene na své povinnosti být písmem a rozteče se do překrásných abstraktních tvarů, které lahodí oku, ale méně už tomu, kdo to pak chce přečíst.
Jack si oddechl, rozmotal papírovou kouli a uviděl nádhernou modrou batiku. Málem spadl do vany. Zaklel, jak se na hodného hocha z lepší rodiny nesluší, a mrštil papírkem do umyvadla.
Teď mu teprve začínalo být jasné, kde se nachází. Ano, přátelé, byl neodmyslitelně a definitivně v… (každý nechť si doplní vhodné podstatné jméno).
S pocitem naprostého odevzdání se osudu se vyploužil z koupelny, zakopl o psa, batoh a židli a skácel se v pokoji na postel. Jediná naděje na záchranu jeho milovaného tenisu byla zničená útokem jogurtu. Jack si umínil, že už žádný nechce do nejdelší smrti vidět.
Nakonec vstal a znovu se zadíval na zeď s fotografiemi. Ne, takhle to nesmí skončit. Nevzdá se bez boje. Posbíral všechnu odvahu, kterou našel. Jedna se krčila pod postelí a odmítala vylézt. Nasadil výraz zkopaného štěněte a s hlubokým povzdechem vyrazil k pracovně svého otce odhodlán získat číslo potupným způsobem. A to tak, že se tak velice poníží a poprosí o něj otce. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dahaka Dahaka | 25. dubna 2010 v 14:20 | Reagovat

Božínku no toto. Už jsem četla hodně šíleností, ale tohle je dokonalé. Protože je to naprosto reálné. Bavila jsem se od začátku do konce. Opravdu skvělá věc.

2 ... ... | 24. května 2010 v 17:17 | Reagovat

Tak tohle je perfektní...Trochu se dokážu sžít s postavou ohledně toho koše, ale jeho odpor k fyzice nechápu :-)

3 Glorilian Glorilian | E-mail | Web | 6. června 2010 v 15:05 | Reagovat

Hh, skvělý, vtipný začátek nadějné povídky. =)
Upoutalo mě to, a tak si hned musím honem honem přečíst dalšín díl. =D

Zatím to vypadá výborně. :o)

4 Timantti Timantti | Web | 31. srpna 2010 v 12:01 | Reagovat

Tak to mě dostalo..xDXD..Chudák Jack..Při větě : Jack stvořil monstrum: jsem dostala záchvat smíchu..Užasné..Jdu číst dále..+)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama