Kapitola sedmá - Sen

1. dubna 2010 v 14:07 | Pret |  Vládci ohně
Tak, další kapitola... projeví se dvě nové síly Vládců a také se trochu více představí Fally... joooo, Fally... tuhle postavu mám velice ráda (no, dobře, já mám ráda všechny), protože vznikala na reálném základu... Fally je předobraz mého výborného kamaráda, se kterým jsem prošla celou základkou... ikdyž se už moc nevídáme, tak je to stále člověk, kterého si moc vážím... ale vždy pro mě byl záhadou... jak je možné, že tak hubený člověk spořádá tolik jídla a nepřibere??? Chápete to někdo?!?


Kaly šla spát. Byla unavená, ale spánek nepřicházel. Začala si tedy rovnat myšlenky. Nebylo to jednoduché. Událo se toho v posledních dnech příliš mnoho. Přemýšlela dlouho, než se spánek pomalu dostavil a Kaly tvrdě usnula.
Člověk, který nevěří legendám ani na zázraky, by mohl tuto situaci považovat za úplné zbláznění světa. Úplné a definitivní. Zkrátka totální.
Kaly to brala naprosto samozřejmě, jako by se něco takového dělo denně. Nebyla jako její přátelé, které události posledních dnů dost sebraly, i když to na sobě nedávali moc znát. Více méně se jim to dařilo. Všichni byly silné osobnosti...
Jen jeden člověk věděl o skutečném původu Kaly, ale chtěl si to nechat pro sebe. Netušil, že se situace za pár dní zkomplikuje a okolnosti ho donutí povědět pravdu.
Ráno se Fally vzbudil časně. Vlastně ho probudily sluneční paprsky pronikající škvírkami mezi žaluziemi.
Celou noc ho trápily zlé sny. Byly o něm a jeho přátelích. Akrod v nich byl také a s ním ještě jiný čaroděj. Vysoký a bělovlasý. Měl na ruce takové zvláštní znamení.
Fally si ho nedovedl vybavit, protože mu v paměti utkvěl jiný obraz. Obraz obrovité masy vody, jako by byla obalena v tenké igelitové folii, která dokázala dokonale držet tvar. Byl to zvláštní tvor, jestli se to tvorem nazvat vůbec dalo. Mělo to tvar podobný obřímu balonu s velkými medvědími tlapami se špičatými drápy z ledu. Oči měl chladné a plné nenávisti. Ústa jako by ani neměl. Byl to podivný úkaz, kdyby neměl ty ledové oči, snad by to byla věc.
Fallymu, jen si na něj vzpomněl, přejel mráz po zádech a bezděčně se oklepal. Zahnal tu strašnou vzpomínku a posadil se. Chtěl si o tom promluvit s Akrodem, a tak nahlédl na dolní palandu. Jaké však bylo jeho překvapení, když tam Akrod nebyl. Fallymu se v hlavě začaly rojit divoké představy jako včely. Měl vždycky až příliš bujnou představivost, která byla v této době posílená tím, že se Fally stal Vládcem.
Vstal a vyšel otevřenými dveřmi na balkon. Měl odtud dokonalý výhled na okolní zahrady i na svou. Všechno jako na dlani. Ohniště, stromy i terasu domu, kde bydlela Kaly. Akroda uviděl sedět u vyhaslého ohniště. Zřejmě tam seděl celou noc.
Fally se rychle převlékl z pyžama do tmavě modrého trička a kraťas vojenského vzoru pod kolena a vydal se za Akrodem do zahrady.
Vydal. To slovo přesně nespecifikuje to, co udělal, aby se dostal na zahradu a nemusel procházet celým domem. Vždycky byl mimořádně zručný a hbitý jako ještěrka, a tak mu stačilo slézt, nebo spíše seskočit z balkonu. Dělat to tak roky a vypěstoval si určitou zručnost, aby se nezranil. Nebylo to vysoko, ale při špatném dopadu hrozilo podvrknutí nebo zlomenina. Oběma zraněním se roky s úspěchem vyhýbal.
Přeběhl zahradu a zamířil k Akrodovi. Přisedl si k němu a chvíli přemýšlel, jestli mu má o té nestvůře povědět. Říkal si, že Akrod třeba ví, co to je.
Nakonec si řekl, že bude nejlepší svěřit se s tím právě jemu. A tak se ho zeptal.
Akrod si pozorně vyslechl popis, ale čím přesněji Fally příšeru popisoval, tím víc se Akrod tvářil vyděšeně. S každým dalším Fallyho slovem se mu vytrácela barva z tváře a když Fally domluvil, byl Akrod bledý jako svíce.
Akrod mlčel a vypadal vyplašeně. Fallyho přestalo čekání na Akrodovu odpověď
bavit a tak se ho zeptal znovu, jestli ví, co to je.
"To, o čem se ti zdálo, je Aguom." řekl Akrod potichu, jako by se bál, že je Aguom uslyší.
Fally na něho zůstal údivem zírat. Představa, že to obrovské monstrum je ten démon, s nímž budou muset bojovat, mu nahnala strach. Bál se ho ve snu, tak se bude bát i ve skutečnosti? To ho velice trápilo.
"Ale proč se mi o něm zdálo?" zeptal se Akroda, protože předpokládal, že on o tom ví víc.
"Z Vládců je vyvolen jeden, který má věštecké sny. Vidí budoucnost, současnost i minulost. A zřejmě to jsi ty." odpověděl mu a soustředěně se na něj zadíval.
"Ale proč já?" zeptal se Fally, i když tušil, že to Akrod neví.
"Každý z vás obdrží nějaký titul. Časem. Ty jsi Věštec." odpověděl mu Akrod a přemýšlel, kdo bude dalším. "Jakmile budete mít titul všichni, stane se z vás Společenstvo devíti. Budete spolu pevně spjati a už vás nikdy nic nerozdělí. Ani smrt. Prozatím jste Vládci, protože dokážete jen ovládat oheň, ale časem se naučíte víc. Každý něco jiného, ale vždy to bude spolu souviset."
"A co jsem se naučil já?" zajímalo Fallyho. Představa, že může vidět budoucnost ho zaujala.
"Zatím nic." vyvedl ho Akrod z omylu a pokračoval: "Zatím se tvoje síla jen probudila. Časem se naučíš vidět vše, co budeš chtít. Vše, co bude důležité pro tebe i ostatní. Budeš ovládat jednu z nejmocnějších sil, jaké může Vládce mít."
Fally pozorně poslouchal vše, co mu Akrod řekl, ale něco ho zarazilo: "Kdo mě bude učit ovládat tu sílu?" zeptal se.
"Ty sám se časem naučíš ovládat sílu Věštce. Učit tě to nemůže nikdo. Ty sám přijdeš na to, jak se ovládá."
Fallyho Akrodova odpověď uspokojila. Trošku se své nové síly obával, ale touha nahlédnout do budoucnosti byla silnější. Tušil, že nebude vidět jen to hezké. Něco, asi zvětšující se síla, mu říkalo, že může vidět i smrt. Fally tu myšlenku rychle zaplašil. Nikdo z nich přece neumře, nebo ano?
"Ahoj, hoši!" pozdravila je Kaly a sedla si mezi ně: "Co tak blažený výraz, Fally?" zeptala se, když si všimla, že se Fally mírně dementně usmívá. Všimla si také Akrodova výrazu. Ten ji jako blažený nepřipadal.
"Tomu bys nevěřila." usmál se na ni, teď už normálně, Fally.
"Myslím, že po tom, co se tu děje, bych tomu určitě věřila. Tak ven s tím." podpořila ho, protože byla zvědavá, co ji poví.
Fally ji tedy pověděl vše. O snu i o tom, co mu Akrod řekl. Kaly pozorně poslouchala a začínala se usmívat.
"Tak, co na to říkáš?" zeptal se ji Fally vítězně, když všechno vypověděl.
"Že jsi první z devíti. Gratuluji." odpověděla mu Kaly: "Už jste snídali?" zeptala se.
"Já teda ne. A Akrod myslím taky ne. Pročpak?" zajímalo Fallyho.
"Protože vás chci pozvat na snídani. Babička včera pekla ty buchty, co ti tuhle tak moc chutnaly..."
"Ty se švestkovými povidly?" přerušil ji nezdvořile Fally a když Kaly přikývla, Fally rychle dodal: "Tak proč to neřekneš hned. Jdeme, ne?"
Akrod nejistě přikývl. Kaly mu slíbila, že si s ním ráno promluví, ale zřejmě na to zapomněla. Podle toho, že se usmívala, si Akrod domyslel, že na něco přišla. Zeptal se ji na to, když Fally znalecky vychutnával první buchtu. Kaly byla u linky a připravovala čaj. Akrod se k ní nenápadně přitočil a zašeptal svou otázku.
"Já na to úplně zapomněla." vydechla překvapeně Kaly, vědoma si svého, málem zapomenutého, slibu.
Usmívala se, což Akroda utvrdilo v jeho myšlence.
"Takže tě něco napadlo?" zeptal se a v jeho hlase Kaly postřehla přání, aby to tak bylo.
"Nebudeš tomu věřit, ale byl za mnou večer Rengi. Dozvěděla jsem se od něj pravdu, ale nesmím nikomu nic prozradit." řekla, když si všimla Akrodova zvědavého pohledu.
"Doufám, že to chápeš. Sliby by se měly plnit. Zvláště jde-li o slib daný příteli." dodala omluvně.
Akrod to chápal dokonale a taky to Kaly řekl: "Plně ti důvěřuji. Je to ve tvých rukou." dodal.
Kaly jeho důvěra nesmírně potěšila. Věděla, že slib neporuší, leda by ji Rengi zbavil slibu mlčení. Musela to mezi Remi a Rengim urovnat sama.
Fally pořádal už třetí buchtu, když zazvonil telefon. Kaly vstala a vešla do chodby, kde byl telefon, umístěn na nízkém stolku pokrytém bílým krajkovým ubrusem. Kaly zvednula sluchátko a ohlásila se.
"Ahoj Kaly! Můžu přijít?" ozval se Rengi a hned ji položil otázku.
"Jistě. Proč bys nemohl?"odvětila Kaly. Nechápala, proč ji volá kvůli takové věci, jako je, jestli může přijít. Vždycky přišel bez ohlášení, tak proč s tím tolik nadělá. Proletělo Kaly hlavou.
"Nerad bych se srazil s Remi. Chápeš?" zeptal se ji div ne uraženě.
"Jestli ti jde o tohle, tak Remi tu není." odpověděla mu mírně rozladěným tónem.
"Tak jsem za chvilku u tebe. Potřebuju s tebou mluvit." dodal a chystal se zavěsit.
"Počkej!" zarazila ho rychle Kaly a o něco pomaleji dodala: "Je u mě Fally a Akrod."
"Hm, nebude ti teda vadit, když přijdu?" zeptal se Rengi.
"To víš, že ne." řekla mu trpělivě.
"Bezva, tak za chvilku jsem tam." odvětil nadšeně Rengi a zavěsil.
Kaly si povzdechla. Od toho, co se stala Vládcem, se jí začal příliš komplikovat život. Vrátila se do kuchyně k Akrodovi a Fallymu.
Fally už likvidoval šestou buchtu a znalecky pomlaskával. Akrod ho pozoroval s mírnými rozpaky.
"Kdo to byl?" zeptal se Fally, když se mu podařilo polknout sousto.
"Rengi. Prosím tě, Fally, kam ty buchty dáváš?" usmála se, když viděla, že miska začíná být poloprázdná.
"Kam asi! Do žaludku." odpověděl Fally a natahoval se pro další.
Kaly se rozesmála: "V tom případě máš žaludek jako slon."
"Tss, co tím chceš jako říct?" zeptal se Fally rozladěně a zakousl se do další buchty.
"Ale nic. Papej dál, Fallíčku. Donesu ti čajíček, chceš?" zaskřehotala dětským hláskem, a když Fally s plnou pusou přikývl, odešla ke kuchyňské lince.
"Fally, co je to ten slon?" zeptal se zvědavě Akrod, protože ho zajímalo, k čemu to byl Fally vlastně přirovnán.
Fally se na něho vytřeštěně podíval, ale pak mu došlo, že Akrod nezná tvory z tohoto světa, stejně jako oni neznají ty z jeho. Na chvíli se zamyslel a pak začal slona co nejpodrobněji popisovat.
Když Kaly donesla čaj, byl Fally zrovna u zdivočelých slonů. Akrod vše pozorně poslouchal a v mysli se mu začal objevovat obraz velkého monstra s obrovskýma ušima a chobotem, který svýma obrovskýma nohama rozšlape vše, co mu přijde do cesty.
"O čem to mluvíš?" zajímalo Kaly, položila před Fallyho a Akroda hrnek s čajem a přisedla si k nim.
"Vysvětluju Akrodovi, co je to slon." odpověděl jí.
"Aha, a proč z nich děláš takový monstrózní obludy?"
"Já z nich žádný obludy nedělám!" odporoval jí Fally.
"Ale ano. Podle tvého vyprávění, kterým Akroda krmíš, to jsou obrovský zdivočelý obludy."
Kaly začala slona popisovat sama. Fally jí do toho neustále kecal, a tak doběhla do svého pokoje pro encyklopedii.
Akrodovi se Kalyna verze líbila daleko víc než Fallyho. I slon se mu docela líbil. Vypadal moudře a důstojně.
"Už jsi aspoň trošku pochopil, co je to slon?" zeptala se Kaly, když už jí na mysl nepřicházelo nic, co by mohla o slonovi ještě říct.
"Ano, děkuji." odpověděl a vděčně se na ni usmál. Kaly mu byla nesmírně sympatická a měl občas pocit, že už se s ní dříve setkal…
"Přesně takhle jsem to vysvětloval taky." ozval se dotčeně Fally.
Kaly si ho pobaveně změřila: "Jistě!"
"Css, náhodou jo!" řekl Fally uraženě.
"Dobře, dobře. Nebudeme se přece hádat." rezignovala Kaly.
Fally chtěl něco namítnout, ale přerušil ho hlas zvonku. Kaly šla otevřít. Byl to Rengi, ale vypadal zaraženě. Mlčky prošel kolem Kaly a sedl si vedle Fallyho.
"Tomu nebudete věřit. co se mi stalo." promluvil konečně.
"Myslím, že budeme." odpověděl mu Fally a čekal, co z Rengiho vypadne.
"Jdu normálně za vámi a potkám holku…" začal Rengi.
"To není nic podivného. Holky potkáváme pořád." přerušil ho Fally.
"To jo," souhlasil Rengi, ale pokračoval dál: "jenže se mi najednou ozval v hlavě takovej podivnej hlásek. Ten mi našeptával, takový věci… Jako kdybych se dostal tý holce do mysli… Víte, co si o mně myslí?" ani nečekal na odpověď: "že jsem fakt hezkej."
Rengi domluvil a čekal, co mu na to ostatní odpoví. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozval Fally.
"Neměla ta holka brejle, protože si myslím, že musela bejt skoro slepá."
Rengi se na něho nevraživě podíval a Kaly vyprskla smíchy. Akrod pomalu, ale jistě začínal chápat, proč se jeden do druhého pořád naváží. Měli se rádi, ale dávali to najevo poněkud svéráznám způsobem. Nakonec se rozesmál i on. Pomalu začal mezi ně zapadat…
"Náhodou to byla fakt kočka!" odpověděl Rengi na jejich smích.
"Dobře, věříme ti." potvrdila mu Kaly, když se jí podařilo potlačit smích. Pak se obrátila na Akroda: "Myslíš, že to má něco společného se Společenstvem devítí?"
"S jakým společenstvem?" zajímalo Rengiho a neváhal se zeptat.
"To je na dlouho. Pak ti to vysvětlíme." odpověděla Kaly a čekala na Akrodovu odpověď.
"Je to další z devíti sil. Síla Vládce - Myslovidce. Je to pasivní síla, jako je síla Věštce. Může číst v mysli kohokoliv, jen na Vládce je jeho síla neúčinná."
" A síla Věštce?" zeptal se Fally, ale stejně tušil, jaké se mu dostane odpovědi.
"Ta je na Vládce také neúčinná, ale to se týká pouze schopnosti vidět minulost. Můžeš vidět jen jejich přítomnost a budoucnost, ale to jen vyjímečně."
Potom ti tři začali Rengimu konečně vysvětlovat, co to je Společenstvo devíti…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 14:37 | Reagovat

Chudak Akrod,na postuchavanie medzi kamosmi si treba zvyknut.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama