Kapitola sedmnáctá - Bojovník a Léčitel

2. dubna 2010 v 23:21 | Pret |  Vládci ohně
Tak a další dvě síly jsou na světě... Léčitel je bezpochyby užitečná síla a Bojovník... toho mám obzvlášť ráda... miluju ty jeho hlášky, překypuje statečností a odvahou, ale občas mu to moc nemyslí... jeho předobraz, dalšího mého kouzelného kamaráda jsem zbožňovala... byl to jeden z těch kluků, kteří vás nikdy nenechají ve štychu a vždycky hýří humorem...


"Slyšíte to?" zeptal se znovu, o něco naléhavěji, Akrod.
"A co?" zbystřila sluch Kaly a za chvíli uslyšela podivný zvuk.
"Ty kroky!" odpověděl Liky a bylo vidět, že se na ten zvuk nemusí ani moc soustředit. "Jsou od nás asi deset metrů, za chvíli vyjdou z lesa. Je jich víc. Asi šest nebo sedum."
"To přece nemůžou být Skelorkové…" vyhrkla Kaly.
"To nejsou oni," usmál se Liky: "To jsou Vládci."
Skutečně. Z lesa vyšli Vládci v čele s Evrym. Na jejich tvářích bylo vidět, že jsou rádi, že je našli v pořádku.
Akrod na Likyho významně pohlédl: "Tohle vypadá jako kdyby byl Liky zkušený stopař… Bojovník… Jistě… Určitě to bude ono."
"Bojovník?! To je jedna síla z devíti, ne?" zeptal se Evry.
Akrod přikývl. Liky na něho ohromeně zíral: "Já jsem Vládce - Bojovník… No, to je super."
Akrod s Evrym ani nemuseli vysvětlovat, co ta síla znamená. Liky to hned zkoušel v praxi a zdálo se, že ovládá snad všechny druhy bojových umění. "Meč! Chci meč! Dejte mi meč!"
"To tak, ještě si ublížíš." schladil ho Army: "A na co by ti byl meč v týhle době?"
"Naporcoval bych ty zatracený Skelorky jako kus vepřovýho." odpověděl Liky. Odvaha z něj přímo sálala. Ostatní na chvilku zapomněli na nebezpečí, které jim hrozí.
"To je hezký…Ale já na tvoje silácký řečičky nemám náladu." ozvala se Remi a vyhrnovala si nohavici.
"Co je?" zeptala se jí Kaly.
"Remi sebou švihla do křoví." odpověděl místo Remi Evry.
Ta se na něj nevraživě zadívala, odkryla postižené místo a zaklela, ačkoliv se to na dívku vůbec neslušelo.
"Nevypadá to zrovna nejlíp." Rengi si prohlédl zranění, posadil se vedle Remi a vzal ji kolem ramen: "To bude dobrý…"
"Ukaž mi to." nakázal ji Razzy rázně. Přisedl si k ní a chvíli si jen tak odřeninu prohlížel. Nevypadala moc hezky. Všude v ní byla spousta krve. Položil na ni ruku a vyšlehly z ní drobné plamínky. Později, když dlaň zvedl, byla odřenina pryč.
"Jak si to udělal?" zeptala se Remi udiveně.
"Já ani nevím…" odpověděl jí neméně udivený Razzy.
"Dneska se se sílama roztrhl pytel… To už je druhá…" pokýval Evry významně hlavou.
"Já už mám taky sílu? Jakou?" zajímalo nadšeného Razzyho.
"Sílu Vládce - Léčitele…"
"Léčitel… Ale to je bezva…" přerušil Evryho a radostně poskakoval. Konečně získal také svoji sílu a tahle se mu zdála potřebnější než znalosti Učence.
"Jemu snad hráblo…" rozesmál se Rengi.
"A co bys čekal?" usmála se Kaly a nadšeně pozorovala dovádějícího Léčitele: "Vždyť už si nějakou sílu tolik přál."
"To je jediná síla, kterou lze užít na Vládce?" zeptala se Remi.
"V podstatě ano." přikývl Akrod a Evry se zamyslel. Něco mu říkalo, že je ještě nejméně jedna, která lze užít proti nebo na Vládce. Tehdy ani netušil, jak je blízko.
"Tak to je nás už šest, ale co vy ostatní?" zajímalo Likyho.
"Náš čas teprve přijde… Nemusíme mít všechno hned…" odpověděl Aky a zadíval se někam za Akroda.
V tu chvíli tam koukali skoro všichni. Křovinatý porost byl v jednom místě porušen… Větve zlámané a drobné keříky téměř zašlapané do země.
"To je divný," poznamenal Fally: "Předtím v těch keřích nebyla žádná ulička, kdo to… Sem přece, kromě nás, nikdo nechodí…"
"Myslíte, že to mohli udělat ti Skelorkové?" zeptal se Rengi potichu. Snad aby ho neslyšeli.
"Jestli jo, tak proč hned nezaútočí?" zajímalo Likyho a hned začal přemýšlet, jaký druh bojového umění by bylo nejlepší použít. Chce to meč, to je jasný! pomyslel si.
"Oni si netroufnut zaútočit na všechny Vládce najednou. Na to je jich málo." odpověděl Evry: "A v té věštbě zaútočili jen na samotného Akroda."
"Takže jsme změnili osud…" Remi se zatvářila nadšeně a nadmíru důležitě.
"Neřekl bych," přerušil ji Fally: "Tohle bylo v osudu… Chápejte… Proto jsem měl to vidění… V osudu bylo, že nenecháme Akroda zemřít, a to jsme taky nenechali. Kdyby jo, tak se ten osud změní … Rozumíte?!"
Vládci na Fallyho koukali dost vyděšeně, protože jim jeho slova nedávala smysl a mysleli, že se pomátl. Jediný Akrod jeho slova úplně pochopil.
"Ať jsme ho změnili nebo ne, pořád máte Skelorky za zády a něco mi říká, že jen tak neodejdou." ozval se neklidně Liky.
"A co s nima hodláš jako dělat?" ozvala se Remi.
"Rozsekat na nudličky…" odpověděl odvážně. Odvaha ho neopouštěla, ale jeho chování už nemělo na ostatní tak pozitivní účinky jako poprvé.
Kaly nevěřícně pokývala hlavou: "To hrdinství mu vlezlo na mozek."
"Liky, jsi tam?" zamávala mu před očima Remi: "Země volá Likyho. Vrať se mezi nás!"
Bojovník se ušklíbl: "Tak něco vymyslete sami."
"Hele, necháme toho." klidnil ho Evry: "Za prvé jdou po Akrodovi, tak se my nemusíme bát a za druhé se bojí větší skupiny, tak než něco vymyslíme budeme se držet hezky v hloučku kolem Akroda.
"A myslíš, že to zabere." zeptal se s obavami Aky.
"Jiná možnost tu není." odpověděl pevně Evry: "Přímo je napadnout by bylo bláznovství. Nevíme, čeho jsou schopní a už vůbec se nedá říct, že bychom ovládali nějak mistrně oheň, natož svoje síly…"
S tím všichni souhlasili a dokonce se zastyděli, že ještě nemají oheň pod kontrolou. Ovládnout ho i síly chtělo čas. A toho bylo zoufale málo. Chyběli jim ještě tři síly. Nevěděli, kdy ty se projeví a už vůbec, kdy budou síly všichni plně ovládat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 2. dubna 2010 v 23:38 | Reagovat

A kedy sa dockam dalsej?

2 Pret Pret | 3. dubna 2010 v 0:48 | Reagovat

[1]: Pokusím se zrevidovat další kapitoly co nejdřív a hned je sem šoupnu... takže opět co nejdřív

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama