Kapitola třicátá druhá - Klid před bouří

7. dubna 2010 v 21:30 | Pret |  Vládci ohně
Vládci vyrazili vyhledat Aguoma a armáda Legody vstříc nepřátelům... Zatím je klid, ale na jak dlouho... Předem se omlouvám všem, kteří si oblíbili Efena... V téhle kapitole mu opět dávám pěkně do těla... Není to proto, že bych ho snad neměla ráda. Prostě je to jen tak moc velký hrdina, že často dojde k úrazu...  


Vládci s Fertonem v čele jeli už nepřetržitě druhým dnem a cesta je začala zmáhat. Proplétat se od rána do večera zpustošenou krajinou jim na odvaze nijak nepřidalo. Trmáceli se pořád kupředu a zastavovali jen na noc a na jídlo.
Snesla se noc a Vládci se zastavili, aby načerpali spánkem nové síly.
"Mám toho plný kecky. Kdy už tam konečně budeme?" zeptala se Remi a s obtížemi slézala z koně.
"Ty se na démonka nějak těšíš." dobíral si jí Rengi, kterému se ještě neomrzel humor a galantně ji pomohl sesednout.
"Kdyby si radši mlčel." odpověděla mu znaveně a svezla se mu do náručí. "Už toho mám dost."
Rengi ji opatrně posadil na zem a sedl si vedle.
"Ještě zítra a jsme tam." oznámil Ferton a rozdělal oheň mávnutím ruky. Jednoduché kouzlo, jak by řekla Irael, pomyslel si.
"Hurá," zaradovala se chabě Remi. "Ale ještě toho…toho, však vy víte. Moc se mi do toho nechce."
"To nikomu, ale aspoň si vyzkoušíme, jak zvládáš zmrazit čas, když ti jde o kejhák." zívl rozespale Razzy a skulil se do klubíčka. "Předem oznamuji, že si hlídku nevezmu."
"Já si jí vezmu," oznámila Kaly: "Stejně se mi nechce spát."
"Fajn," broukl Razzy a usnul.
"Ten má dost." pozoroval ho s úšklebkem Liky a pak se otočil ke Kaly: "Až se ti bude chtít, tak mně vzbuď. Vystřídám tě."
Ustlal si vedle Razzyho, popřál ostatním sladké sny a usnul také. Ostatní ho následovali. Jen Ferton zůstal sedět u ohně a pozoroval Kaly.
"Klidně se prospi." nabídla mu Kaly. "Usnout nehodlám a pak proberu Likyho, ať si to taky užije."
Ferton zavrtěl hlavou. "Tak to přece nemyslím. Chtěl jsem s vámi jenom mluvit."
Kaly zaúpěla. "Tak ty s tím vykáním nedáš pokoj? Efen tě nevaroval?"
Ferton se usmál. "Ale ano, varoval mně před vámi…tebou. Vlastně o něm jsem chtěl mluvit."
Kaly se schoulila k ohni. "Tak povídej! Poslouchám." pobídla ho.
"Prý jsi nějak bezradná, tak mně napadlo, že bych ti třeba mohl pomoci."
"To ti řekl Efen?" zeptala se klidně.
Ferton přikývl a přisedl si ke Kaly.
"A jak bys mi chtěl pomoci?" zeptala se Kaly, ale dostalo se jí jen pokrčení rameny. "Tím se nezatěžuj. Však se to brzy vyřeší."
"Ale přesto…"
"Nech to být," odbyla ho. "Tohle nepřísluší řešit ani mně."

Za jeden den pochodu bylo královo vojsko na místě. Bitva se měla odehrát v kotlině mezi dvěma pahorky. Zrádné místo. Stačil chybný tah a vítězství se přikloní na druhou stranu. Telron měl výhodu. Znal tento terén dokonale.
Uprostřed kotliny protékala řeka. Hluboká několik metrů a poměrně dravá. V tomto období živená vodou z hor. Tichá, zrádná, nebezpečná. Prodírala se korytem místy přehrazeným větvemi, které si sem přinesla sama. Bylo přes ní jen několik brodů a o těch věděl málokdo.
Kopce se svažovaly dolů do kotliny skalnatými stržemi a srázy. Místy byly kryté lesem a místy probleskovaly kamenité lysiny.
Král dal povel zozestavit tábor, postavil hlídky a sám se odebral k poradě s Telronem a Akrodem. Přizval také Efena a velitele jednotlivých oddílů. Nad mapou těchto končin strávili skoro celou noc a rozebírali vhodné taktiky. Teprve k ránu se rozešli, aby se aspoň trochu posilnili spánkem.
Druhého dne někdy v poledne zahlédly hlídky v dálce armádu nepřítele. Přibližovala se a země se chvěla pod údery mnoha okovaných bot.
"Kolik máme času?" zeptal se Telron a podíval se do dálky z otevřeného vchodu. Už pouchým okem byla rozeznat přibližující se černá masa nepřátel.
"Zítra ráno, možná v poledne." odpověděl Efen.
"Kolik jich je?" předběhl Tritol bratra s otázkou.
"Přibližně jako nás, pane, ale nevylučuji, že se k nim přidají ještě posily."
"To nezní zrovna dobře." pokýval hlavou Telron. "Běž se vyspat. V noci si vezmeš na starost hlídky."
Efen přikývl a vyšel ven z hlavního stanu.
"To není dobré, že ne?" zeptal se nejistě Akrod.
"To ne." přikývl otec a položil synovi ruku na rameno. "Měl by si se vrátit do Arinu. Jako budoucí král by si měl být v bezpečí. Legoda nemůže riskovat bezvládí."
"Otče, víš, co po mně žádáš? Neopustím vás. Právě jako budoucí král tady musím zůstat. Neuteču z bitvy." odpověděl mu.
Tritol chtěl něco namítnout, ale Telron ho předběhl.
"Je po tobě, bratříčku. Stejně umíněný jako ty."
Dostavila se noc a tábor utichl v napjatém očekávání. Všichni se snažili vyspat se před těžkou bitvou. Jen hlídky byly bděle na stráži. Mezi nimi procházel Efen.

"Chtěl jsem jenom pomoct." odvětil Ferton.
"Já vím a vážím si toho, ale tohle není v tvých silách." oznámila mu a na chvíli zavřela oči. Napadlo ji, že by mohla…Efen.
"Chce se ti spát?" zeptal se Ferton a když se mu dostalo kladné odpovědi, nabídl se, že převezme hlídku. Kaly souhlasila. Může se tedy soustředit na telepatii, ale tentokrát si musí dát pozor.
Lehla si vedle oddechujícího Likyho a podložila si hlavu rukama. Zadívala se do nebe a začala myslet na Efena. Chtělo to hodně velké soustředění. Efen byl daleko.
Uslyšela tiché přecházení stráží. Ještě nebojují, to je dobře, pomyslela si a pokračovala ještě dál. Musela vyhledat v té spleti Efenovu mysl. Bylo to těžké, ale nakonec se povedlo.
"Efene!" zavolala a doufala, že jí uslyší.
"Kaly, jak se ti povedlo…"
"Jsem přece šikovná holka, ne? Jak to vypadá?" přerušila ho.
"Zatím je klid."
"To je dobře."
"To je. A co ty? Jsi hodně unavená, viď."
"Ani ne, ale bylo hodně těžké najít tě mezi tolika lidmi."
"Tak se neunavuj a radši si odpočiň."
"Efene, ale tohle mně neunavuje. Při tomhle odpočívám. Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě slyším. Dej mi pozor na bratříčka, ať nevyvádí hovadiny, ano? A tady na otce a na strýčka…"
"Dám…"
"A na sebe taky. Ráda bych tě, až bude po všem, viděla živého a vcelku."
Liky se otočil a ve snu objal Kaly kolem ramen. Kaly se vytrhla ze soustředění a ztratila spojení s Efenem. Vyprostila se z Likyho obětí a pokusila se znovu navázat tam kde přestala.
"Kaly?"
"Jsem zpátky. Liky do mě drbnul…už…"
Znovu se pokusila vyprostit z Likyho sevření, ale nakonec si pomyslela, že nejlepší bude nechat to tak.
Tentokrát nemusela hledat tak dlouho. Téměř se nehnul z místa.
"Efene, promiň, ale Liky… Spát vedle něho je utrpení. Nemám tušení o čem se mu zdá a radši to ani nechci vědět. Budu mu muset pořídit plyšáka."
"V pořádku. Nevyčerpává tě to moc?"
"Kdepak, ale jestli se Liky ještě jednou pohne, tak už mu něco provedu. Ten kluk se vrtí jako šídlo."
Likyho zřejmě uklidnilo, že někoho drží v náručí a přestal se vrtět. Přestal Kaly vytrhávat z koncentrace, tak mu tolerovala, že má svoje ruce ovinuté kolem jejích ramen.
"Kaly, chtěl jsem ti říct…dávej si na Aguoma pozor. Je zákeřný."
"Nemusíš se bát. My ho zvládneme a pak se přidáme k vám."
"Kaly, slib mi, že sem nepůjdeš."
"Proč?"
"Prosím, jen mně poslechni."
"Ne, tohle ti neslíbím."
"Kaly, prosím, nikdy jsem tě o nic neprosil…"
"Efene, Vládci se k vám přidají a já je neopustím."
"Kaly…dobře." Efen zaváhal: "Jestli se ti něco stane, tak já…"
"A co by se mi mělo stát. Spíš se bojím já o tebe."     
Efen mlčel.
"Efene, pověz mi, ale pravdu, jak to u vás vypadá."
"Nechci ti lhát. Moc dobře ne."
"To jsem si myslela, ale dopadne to dobře. Mám takový pocit. Chci jen…vlastně jsem chtěla vědět, kdy to vypukne."
"Zítra k ránu, možná později."
"Hm, měl by sis odpočinout. Uvidíme se."
"V to doufám. Hodně štěstí."
"Díky, ale to budeme potřebovat všichni. Tak, dám ti vědět, až skončíme."
"Dobrá, nashledanou."
Kaly povolila v soustředění a jediné, co teď vedle sebe slyšela bylo oddechování Likyho a praskání ohně. Tak zítra ráno to všechno vypukne. Úzkostí se jí sevřel žaludek. Tak teď už neusne.
Vymanila se z Likyho sevření, posadila se a promnula si oči. Jediné, co dokázala rozeznat, byla Fertonova postava v záři plamenů.
"Jdi se vyspat." doporučila mu a posadila se k němu. "Já už stejně neusnu."
Ferton zavrtěl hlavou. "Já také ne."
"Tak to budeme hlídat spolu." odpověděla a kývla směrem k Likymu. "Aspoň ho nebudu muset budit. Asi se mu zdá něco pěkného. Div, že ze spaní nevrní."
Ferton se tiše zasmál a přihodil do ohně další kus suché větve.
"Mluvila jsem s Efen…" nadhodila.
"Skutečně? A…jak to tam vypadá?"
"Zítra ráno by to mělo vypuknout. Mám z toho strach. Takový divný tušení, že se něco semele a nemůžu na to přestat myslet."
"Válka se nikdy neobejde beze ztrát, ale nemusíš se bát. Nic se jim nestane." řekl jí.
"V to doufám." přikývla. "Efen nebyl zrovna nadšený, když jsem mu řekla, že se k nim přidáme…"
"S tím by si měla počítat. Bojí se o tebe a já se mu ani nedivím. Bude to krvavá řež."
"Tak teď jsi mně uklidnil."
"Odpust, jen jsem konstatoval fakta."
"Ty mně teda nešetříš…" usmála se. "Efena znáš dlouho?"
Ferton přikývl. Znal. Celé roky. Jako malí kluci se spolu navyváděli hloupostí až až. On měl štěstí. Měl rodiče, kteří ho poslali na kouzelnická studia, zatímco Efen bojoval ve službách krále. Čaroděj a voják, syn z vážené rodiny a nalezenec. Nikdo nechápal, jak se tito dva rozdílní mladíci mohli spřátelit. Snad díky jejich rozdílnosti, ikdyž pouze kastové, vydrželo jejich přátelství celé roky a zůstalo pořád stejně pevné, jako když byli malí a bezstarostní.
"Opravdu se nepokusíš usnout? Zítra se ti bude hodit každá prospaná hodina." promluvil po delší odmlce Ferton.
"Já…pořád musím myslet na bratra, na strýčka, na otce."
"I já tam mám otce i oba bratry, ale věřím, že se o sebe postarají. No tak, lehni si a spi. Poslechni mně."
Kaly vzdychla. "Mně se opravdu nechce spát."
"Chybí ti Efen?" zeptal se Ferton, ale znělo to jako konstatování.
Přikývla. Tak ráda by si opřela hlavu o jeho rameno.
"Jestli máš zájem, tak ti klidně poskytnu svoje rameno…" navrhl.
"Jak si…" zeptala se pohoršeně.
"Odpust, neodolal jsem a četl ti myšlenky."
Kaly se zasmála. "To si budu muset dávat pozor, na co budu myslet. Jsi nebezpečnější než jsem si myslela."
"Mně se bát nemusíš. Nikdy bych přítele nezradil, ikdyž…"
"Ikdyž co?"
"Potkat tě dřív než on, tak..."
Kaly se usmála. "To tě časem přejde. Nejsem zase tak miloučká, jak se zdá."
"Skutečně?" usmál se Ferton.
"Jo, jsem pěkná potvora. Jen se zeptej Likyho nebo Rengiho. Vlastně kohokoliv. Milerádi ti to potvrdí."
"Tomu se mi nechce věřit."
"No, tak tomu věř." zaculila se na něho: "Nebýt princezna, tak už mně pár lidí pěkně seřvalo. Nepočítaje otce, strýčka nebo bratra. Ti by si museli vykřičet hlasivky."
Ferton se upřímně zasmál a pak se zeptal znovu. "Tak co bude s tou mojí nabídkou. Uznávám sice, že proti Efenovi jsem jenom chabá náhražka, ale…"
"Ty nedáš pokoj?!?" zeptala se se smíchem: "Jak myslíš, ale prvně ruku na přátelství."
Ferton stiskl její dlaň, Kaly si přisedla blíže a opřela si hlavu o jeho rameno.
"Je to slabota, ale pořád lepší než nic." zhodnotila.
"Tak budeš spát nebo mluvit?" zeptal se jí s předstíraným hněvem.
"Rozkaz, pane, už spím." kapitulovala.
Za chvíli opravdu usnula, ale ještě předtím si stihla pomyslet, že je asi na usínání někomu na rameni závislá.
Přesně tatéž myšlenka proběhla také Fertonovi hlavou. Ale co, hlavně, že jí to uklidňuje a prospí se. Efen by se určitě nezlobil, pomyslel si.

Noc v táboře byla tichá a chladná. Nad hlavami několika stovek vojáků co chvíli proletl noční pták a zakroužil s grácíí nad kopci, které se matně rozkládaly jen kousek od zítřejšího bojiště. Pahorky cítily ve vzduchu krev a s napětím očekávaly střet dvou armád. K jejich kořenům hluboko pod povrchem prosáhne životní energie umírajících vojáků a vlije do jejich mrtvých duší nový život. Kopce ožijí životy jiných, menších.
V trávě, kousek od Efena, pořádal koncert malý houslista cvrček. S nezměrnou vytrvalostí kmital smyčcem po hedvábných strunách z pravé, rosou zkrápěné, pavučiny a vyluzoval z housliček sladké tony. Jeho hudba jako by ani nepatřila do této doby. Snad v období míru, ale teď? Jen umocňovaly tušený příchod smrti a přímo jí přivolávaly.
Ani nebe se netvářilo jako před bitvou. Miliony hvězd pokrývaly mihotavým světlem temnou oblohu. Měsíc stál na obloze jako obrovský míč a zářil jasným svělem.
Ticho proťalo zlověstné zavrčení. Tam, v tom nízkém křovinatém porostu! Efen se při obchůzce přiliš vzdálil od hlídek. Už se nemohl vrátit zpět.
Jen jedno zavrčení. Temné a hrdelní. Jeden, ano jeden, vlkodlak vzdálený od svých bratrů. Jeden na jedno, ale přesto to nedávalo moc šancí. Vlkodlaci jsou něco naprosto jiného než Skelorkové. Podle hlasu to vypadalo na statného a zdravého jedince. Proti jeho ostrým zubům a drápům neměl příliš velké šance.
Efen tiše vytáhl meč z pochvy. Zajiskřil na měsíčním světle a jeho odlesk dopadl do křoví. Ozvalo se tiché zakňučení a za malý okamžik vylezl obrovský vlk. Temná srst jiskřila vlastním tlumeným světlem. Z očí podlitých krví sršely blesky a drápy se mimovolně zarývaly do hlíny. Vycenil zuby a odhalil řadu ostrých tesáků. Nahrbil se a čekal na příhodný okamžik ke skoku.
Efen o krok ustoupil a napřáhl meč. Moc šanci neměl, ale nemínil se tomu tvoru vzdát snadno. Musí varovat hlídky. Určitě jich tu bude víc. Napadnou spící tábor…
Efen sevřel meč oběma rukama. "Tak pojď." zašeptal.
Vlk se přikrčil k zemi a mohutným skokem se vymrštil do vzduchu. Jeho mohutné tělo svojí váhou srazilo Efena k zemi. Útok tesáků směřoval na krční tepnu. Jedno kousnutí a mladý bojovník je jeho. Drápy předních tlap zaryl do jeho ramen.

Kaly sebou trhla a vykřikla. Vzbudila Vládce a Fertona pořádně vyděsila.
Zhluboka dýchala a nikdo z ní hodnou chvíli nedokázal dostat ani slovo. Třásla se ve Fertonově náručí jako osika a oni jí nedokázali nijak uklidnit.
"Co se stalo? Kaly, promluv, prosím tě." zaúpěl Liky, kterého svým výkřikem naprosto probudila.
"E-Efen…" dostala ze sebe.
"Co je s ním?" zajímal se Evry a vzal Kaly za ruku.
"On je v nebezpečí…"
"Proboha, Kaly, uklidni se!" snažil se jí zklidnit Fally.
Dýchala přerývaně a bylo na ni poznat, že je hodně rozrušená. Ferton ji tiskl v náručí a modlil se, aby se Efenovi nic nestalo. Nepřežila by, kdyby zemřel, pomyslel si.
"Není nemocná?" zeptala se s obavami Remi.
"Ne," odpověděl jí Razzy: "Měla vidinu."

Efen se ocitl na zemi. Ucítil ostrou bolest v ramenou, jak mu ostré drápy pronikaly stále hlouběji do masa. Máchl mečem a kupodivu se mu podařilo zasadit zvířeti ránu, dříve než ucítil jeho tesáky na krku. Lehce ho zranil na hrudníku, avšak to stačilo k tomu, aby sevření povolilo.
Než se vlkodlak vzpamatoval z úleku, nečekal, že se bude ještě bránit, Efen s obtížemi vstal. Hodně krvácel, ale byl odhodlaný zvítězit. Vlk se pokusil o další útok, ale tentokráte byl Efen rychlejší. Nastavil před sebe meč a vlkodlak se při druhém skoku vlastní vahou nabodl na jeho hrot. Z vlčího hrda se vydralo poslední zasípění a jeho bezvládné tělo se skulilo do trávy. Efen s obtížemi vytáhl meč z rány a otočil se k táboru. Přinutil se z posledních doběhnout k první hlídce a varovat ji před hrozícím nebezpečím. Jakmile ho jeho vojáci spatřili s obnaženým mečem a v zakrváceném oblečení, chtěli ho okamžitě ošetřit, ale on odmítl.
Doklopýtal ke stanu krále a vešel dovnitř. Telron vyskočil úlekem z lůžka a když uviděl Efena, málem se mu zastavilo srdce.   
Efen ztěžka poklekl na jedno koleno a pravou rukou sevřel ránu na levém rameni. Byla hlubší a také více krvácela. Ani v téhle chvíli nezapomínal na to, co se sluší.
"Pane," zasípal těžce a snažil se nabrat dech: "Kolem tábora se potloukají vlkodlaci."
Telron okamžitě pochopil, co se stalo. "Kolik mrtvých?" zeptal se s obavami.
"Zatím nikdo." odpověděl Efen a ztratil vědomí.

Ferton se rozhodl. Položil Kaly ruku na čelo a zašeptal kouzelnou formuli. Kaly se zklidnila a hlava jí klesla. Opatrně ji položil do trávy a ostatním doporučil, aby šli spát. Poslechli ho, ale neradi. Chvilku vyčkával, aby se ujistil, že uspávací kouzlo opravdu zabralo a zda Kaly skutečně upadla do bezesného spánku. Díval se na ni dlouho, než si byl konečně jist. Pak se snažil využít všechen svůj kouzelnický um na to, aby se spojil s Efenem. Dlouho se mu to nedařilo, až konečně.

Efen se probudil a zjistil, že leží ve stanu a obě ramena má ošetřená a obvázaná chladivou látkou. Pokusil se vstát, ale hned klesl. Ztratil hodně krve a svaly ho neposlouchaly. Kolem něho bylo ticho, ale náhle uslyšel v podvědomí známý hlas.
"Fertone?"
"Efene, jsem tak rád, že jsi naživu."
"Jak víš, že…" podivil se Efen.
"Kaly křičela ze spání a pak jsme jí nemohli uklidnit. Jediné, co jsme z ní dostali bylo, že jsi v nebezpečí. Tak o co šlo?"
"Jak je jí?" zeptal se Efen.
"Uspal jsem jí kouzlem, jinak to nešlo. Bude spát až do rána. Musí si odpočinout…Ale teď mi řekni, co se stalo tobě. Kaly určitě nevzbudila celý tábor jen kvůli noční můře."
"Na obchůzce jsem potkal vlkodlaka…"
"Cože?" vyděsil se Ferton. "Musel jsi mít zatracenou kliku. Málokdo přežije setkání s…Jak na tom jsi?"
"Budu v pořádku. Zítra už…"
"To nemyslíš vážně?!? Efene, ten vlkodlak tě musel pěkně zřídit. Nemůžeš jít do války. To by byla sebevražda."
"Ale já svého krále neopustím…"
Ferton si vzdychl. "Pořád stejný hrdina. Chci tě jenom upozornit na to, že jestli se ti něco stane, tak Kaly to nepřežije. Pěkně jí to sebralo a to ani přesně neví, co se ti stalo."
"Fertone, pohlídej ji." zaprosil.
"Bezevšeho, příteli, ale před vším jí neochráním. Před těmi tvými hrdinskými kousky. Ona tě má ráda živého."
"Fertone, já musím…řekni jí, že…"
"Dobře," vytušil čaroděj: "Jsi v naprostém pořádku, jen si spadl na hlavu a hodláš se…"
"Fertone, prosím…"
"Nechám tě raději odpočinout a…Kaly řeknu pravdu. Nebudu jí lhát. Ani kvůli tobě."

Slunce vykouklo zpoza horizontu a obdařilo skučícího Likyho svými paprsky.
"Já se na to vykašlu…" zavrčel a zvedl se.
Ostatní už se také zvolna probouzeli. Kaly taky otevřela oči, ale chvíli ji trvalo, než se zorientovala.
"Jak ti je?" zeptal se soucitně Fally.
"Nevím, snad dobře." odpověděla mu nejistě a podívala se na Fertona.
"To tys mně včera uspal?" zeptala se.
"Musel jsem, to snad uznáš…" odpověděl jí.
"Odkdy si vy dva tykáte?" zeptal se Liky.
Kaly Likyho ignorovala. "Proč?" namířila otázku na Fertona.
"Chtěl jsem, aby si se uklidnila a odpočala si." odvětil a pak dodal smířlivě: "Mluvil jsem s Efenem. Je na živu."
"Co se mu stalo?"
"Kaly, nechtěl, abych ti to řekl, ale…napadl ho vlkodlak."
Kaly rázem zbledla.
"Nemusiš se bát. Bude v pořádku. Je jen trošku pohmožděný a unavený."
Kaly si unaveně sedla. "Včera jsem myslela, že…"
"Včera je včera." přerušil ji: "Teď už na to nemysli."
Kaly přikývla. "Nechtěl, aby si mi to řekl?"
Ferton se zarazil. Opravdu to řekl? "To jsem řekl?" zeptal se rozpačitě.
"Ano, řekl." připojil se do jejich rozhovoru Evry.
"Prostě tě nechtěl děsit." zastala se Efena Remi.
"Tak to jsem mu velice vděčná." odpověděla Kaly jízlivě. "Tak pojedeme."
"Zlobíš se na něho nebo na mně?" zeptal se Ferton, když jí držel jejího koně.
"Zlobit se?" otočila se na něho a vzala si z jeho rukou uzdu: "Mám snad nějaký důvod?"
Ferton zavrtěl hlavou. "Ne, nemáš. Všechno, co jsme oba udělali, bylo pro tvoje dobro."
"Zase se někdo příliš stará o moje dobro." odvětila hněvivě: "Ty, Efen, strýček, otec, bratr, Vládci, Irael a tak dál. Všichni se starají jen o moje dobro, ale ještě nikdo se mně nezeptal, jestli o to stojím."
"A stojíš?"
"Nesnaž se hrát si na vyjímku!" zavrčela na něho, ale pak smířlivě dodala: "Promiň, mám teď nervy na pochodu."
"To všichni," namítl: "Tak z toho přestaň dělat spiknutí."
Otočil se a šel k Albetovi.
"Vidíš!" zavolala na něho: "Další důkaz, že nejsem miloučká."
"Někdy teda nejsi." usmál se a vyšvihl se do sedla. "Tak jedem!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 10. dubna 2010 v 15:10 | Reagovat

To sa patri takto ma vydesit?.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama