Kapitola třicátá - Nový čaroděj

5. dubna 2010 v 22:03 | Pret |  Vládci ohně
Dnes nám přibude další postava... čaroděj... Irael udělala něco, co se dělat nemá, aby zachránila Efena a Radě se to příliš nezamlouvá... pošlou tedy náhradu... nový čaroděj to nebude mít zrovna lehké, nesetká se s příliš velkým nadšením a rozhodně ho to nebude těšit... ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné...  


"Efen je v pořádku…tedy v nejbližší době bude. Kaly je teď u něho a jestli chcete, tak se za ním můžete podívat i vy, myslím, že by to měl přežít." odpověděla Irael na dotazy, kterými ji zasypali Vládci.
"Ale, Ir, přece náš znáš…naše přítomnost léčí." odporoval jí Evry.
"No, právě…jestli budu někdy nemocná, tak tohohle ke mně nepouštějte, moc vás o to prosím."
Evry se naoko urazil: "Irael, Irael, teď jsi mně zklamala."
"Tak to mně mrzí, ale vyřešíme to jindy, Evry, teď musím za králem."
"A to za kterým??? Bývalým, současným nebo…sakra, začínám v tom mít zmatek."
"Za Telronem, samozřejmě. On je ještě stále králem, ale tohle neřeš!" odpovědel za Irael Aky.
"Tak a my půjdeme zkontrolovat Efena…je s ním přece jenom Kaly a nemoc nenemoc…"
"Nebuď sprostej, Army…" okřikla ho Remi. "Jestli by si tady měl hrát někdo na mravní policii, tak ty jdeš z obliga."
Evry s Likym si vyměnili škodolibé ušklebky a Liky něco pošeptal Armymu.
"Opovažte se!" pohrozil oběma Army a odešel.
"Co to s ním zase je?" zajímalo Fallyho.
Liky pokrčil rameny. "Nesnese pravdu, tím to je. Ono ho to přejde…"
"Netuším, co mezi sebou máte, ale koukejte to urovnat. Tohle je přesně to, co Morgubal potřebuje." poznamenala Irael a odešla za Telronem.
"Ta čarodějka má pravdu." přikývl Razzy.
"Jasně, že má, ale co s tím chceš dělat. Jednou to přijít muselo. Dospíváme a máme jen krůček k dospělosti a někdo prostě nesnese. Army je zářný příklad. Začínáme mít odpovědnost."
"Hele, Evry, nech si ty filosofický kecy a radši mi řekni, co budeme dělat." zarazil jeho hlubokomyslý monolog Liky.
"Teď? Teď nic. Ale mohli bychom jít za Efenem. Zaslouží si pozornost…Tak na mně tak nečučte a jedeme."

Kaly podala Efenovi misku s polévkou a sedla si k němu. Efen už vypadal mnohem lépe a taky se tak cítil.
"Zvládneš to sám?" zeptala se.
"To by si mně snad chtěla krmit? Ne, zvládnu to sám." odpověděl jí.
"Když by to byla potřeba. .."
Efen se pousmál. "Neměla by si jít? Jestli tě tady najdou, tak…"
"O to se neboj! Byla jsem ti předepsána lékařem, takže se mě jen tak nezbavíš. S tím nepočítej! A jez!"
"Anóóó, mamíííííí." ozvalo se jí za zády a dovnitř vtrhla celá tlupa puberťáků. V čele samozřejmě s Rengim.
"Kde vy se tady berete?" zeptala se se smíchem a ohnala se po Rengim.
"Přišli jsme se podívat, jak se vede Efenovi a taky tebe jsme neviděli už šíleně dlouho. Nepřijdeš, nenapíšeš. To se dělá, co?!?" odpověděl jí Rengi a mistrně se vyhnul další ráně. "Mimochodem jsme uznali, že taková, hm, mravní policie není někdy na škodu."
Kaly nevěřícně zavrtěla hlavou. "To se bojí o moji nebo Efenovu čest?"
"No," poškrábal se na bradě: "Vzhledem k tomu, že Efen je teď, ehm mimo, tak…"
"Gratuluji," odpověděla mu Kaly: "Právě se ti povedlo urazit moji čest. A kde mám toho svého rytíře, aby se mně zastal? Liky?"
"Já nic, já muzikant." odpověděl se smíchem.
"Žádnej muzikant. Bojovník, tak do toho!"
"Rengi, to jsi neměl!"
Kaly nevěřícně zavrtěla hlavou.
"V našem světě asi gentlasi vychcípali do jednoho. Ach, jo." odpověděla jí Remi.
"A co já? Jsem vzduch či co?" rozhorlil se Rengi.
"To mně potěšilo…" povzdechla si Remi. "Na jednu stranu rytíř a na druhou…no, není na zabití."
"Zralej pro šibenici." přisadil si Razzy.
"To ti pěkně děkuju." zavrčel Rengi.
"Radši bychom měli vypadnout, aby se z nás Efenovi ještě nepřitížilo." navrhl Aky. "Jsem rád, že jsi v pořádku." otočil se k Efenovi: "A nejen já, že jo, lidi."

Kaly za nimi zabouchla dveře a oddechla si.
"Promiň, někdy jsou dost netaktní, ale nemyslí to zle. Vypadá to, že přišli, aby si z náš dělali srandu."
Efen odložil misku na stolek u postele a odpověděl: "S tím si nelam hlavu. Mají tě rádi."
Kaly přikývla: "Já vím, ale někdy to dávají najevo trochu divným způsobem."
"Snad. Chtěl jsem se tě zeptat, jaký průšvih to kvůli mně máš? Něco kvůli mandragoře?"
"Cože?!? Ty jsi mně slyšel?"
"Jenom něco…"
"O tom teď nebudeme mluvit. Vlastně ani žádnej průšvih nemám. V té chvíli jsem byla schopná říct téměř cokoliv, jen aby si nezemřel. Tím se opravdu netrap."
Efen přikývl a chtěl vstát.
"O to se vůbec nepokoušej!" doporučila mu Kaly. Iraeliny rady brala velice vážně. A když Irael řekla, že nemůže vstát dříve než zítra, tak se to prostě dodrží. V tom byla naprosto nesmlouvavá.
"Kaly," usmál se unaveně Efen: "Přece po mně nechceš, abych tady ležel jako…"
"Jako někdo, kdo utekl hrobníkovi z lopaty?" přerušila ho. "Přestaň o tom se mnou diskutovat! Irael řekla, že budeš ležet a odpočívat, tak to taky uděláš. I kdybych na tebe měla použít nějaké kouzlo. Jestli si myslíš, že toho nejsem schopná, tak se pleteš."
"Ale…"
Kaly zvedla oči k nebi a pak se podívala na Efena: "Mám snad na tebe zavolat Irael?"

Komnata současného vládce Legody byla zahalena v nesmlouvavé šero. Král seděl sám a vypadalo to, že ho něco velice trápí. Hlavu, znavenou myšlenkami, měl složenou v dlaních a celistvé ticho přerušovaly čas od času pouze tiché vzdechy jeho Veličenstva. Král neměl v nejmenší náladu na návštěvy. Tak rád by všechnu odpovědnost vrátil na bratrova bedra, ale v duchu tušil, že by to nebylo správné. Navíc po takové podlosti, vložit vlastní problémy na jiného, navíc blízkého člověka, by ztratil svoji tvář. Raději zemře pod tíhou vlastní zodpovědnosti, než aby ji jen tak hodil na někoho jiného. Tok jeho myšlenek přerušilo tiché, specifické zaklepání. Telron ho téměř okamžitě poznal a jen díky naléhavému (možná také jenom hravému) tónu, vyslovil povolení ke vstupu.
Dveře se s tichým zavrněním pantů otevřely a dovnitř vešla lehkým krokem Irael. Věděl, že vstoupí ona. Nikdo jiný neklepal takovým způsobem jako čarodějka. Tiše, ale pro Telronův sluch to znělo jako hlas malého stříbrného gongu.
"Vaše Veličenstvo," uklonila se obřadně, ale i přes uctivý postoj, zvedla drze hlavu. Zákony říše ji přestaly zajímat. Konec konců je to čarodějka a tím má jistou volnost. A teď, když ji její největší sok vyštval z Rady, jí to začínalo docházet. Čaroděj v Radě je omezovám zákazy, zákony, které se za žádnou cenu nesmí porušit, řády a neřády, zkrátka všechno to, co mělo chránit zemi, ale přitom to nebylo k ničemu. Nějaký inteligent si dal s vymýšlením těhle pitomostí pěknou práci, ale pro kouzelníka mimo Radu, to bylo naprosto k ničemu. Nesměl se porušit jediný řád, jinak jste nemilosrdně letěli. Vysvětlování, prosby, všechno bylo k ničemu. Irael jeden zákon (i když jich bylo ve skutečnosti víc, ale vždycky měla štěstí, až teď) porušila a Rada se o tom nějak dozvěděla. Porušila zákon o podávání neprověřených léků, ale copak se dalo dělat něco jiného? Nebyl zkrátka čas. Nevadilo jí to, získala více volnosti, ale na druhou stranu měla mít svého nástupce neustále za zády.
"Irael, copak tě ke mně přivedlo?" zeptal se hlasem, ve kterém, i přes veškerou vynaloženou snahu, bylo slyšet obrovské vyčerpání.
"Důvodů je hned několik, pane." odpověděla mu a zaujala opět svůj obvyklý hrdý postoj.
"Tak se posaď a povídej!" přikázal král a ukázal na křeslo před sebou.
"Děkuji," přikývla a
usadila se. "Jsem tu kvůli několika věcem. Tak první se týká Efena."
Král zděšeně vyskočil z vyřezávané židle a změřil si Irael pohledem: "Nechceš tím říct, že…"
"To ne, ta mandragora, co přivezli, ho z nejhoršího dostala, ale…"
"Jaké ale, Irael?" opět se posadil: "O co jde?"
"No, myslím, že by mu velice prospělo, kdyby se o něj starala po určitou dobu Kaly."
Král povstal a počastoval Irael nevěřícným pohledem. "To myslíš vážně? A co když…"
"Nemusíte se vůbec ničeho obávat. Efen je zesláblý jedem…"
Telron se opět klidně posadil. "Když tedy myslíš. A další důvod?"
"Za nedlouho k vám přijede vyslanec Rady." oznámila suše. "Byla jsem vyloučena ze společenství…Tím pádem…už nemám právo zůstávat."
Telron přejel dlaní po čerstvě oholené tváři a zabručel. "A proč jsi byla vyloučena. Snad ne, kvůli…"
"Důvody vám vysvětlí můj nástupce, pane."
"Doufám, že zůstaneš zde, na Eldoru."
Irael zavrtěla hlavou: "Nemám žádný oficiální důvod a to by se Radě zrovna nezamlouvalo."
"A pokud tě zaměstnám přímo já, jako mého osobního čaroděje?"
Irael se rozesmála: "To vám nestojí za ty potíže, pane. Jsem mezi čaroději úplně zkorumpovaná. Tím pádem by na celý dvůr padl stín mých vlastních provinění. A to si nemůžu vzít na svědomí…"
"Tak co tedy budeš dělat?" zeptal se král se zřetelnými obavami o další osud čarodějky.
Irael pokrčila rameny. "Ještě jsem o tom nepřemýšlela, ale jak znám vedení…určitě si vymyslí obzvlášť zajímavý trest za porušení řádu. A pak bych mohla do hor. Slyšela jsem, že je tam několik čarodějů s podobným životním příběhem. Mohlo by to posunout moje schopnosti do jiné roviny."
"Moje nabídka platí stále, jestli si to rozmyslíš."
"Velice vám za to děkuji, pane."
"A jak to hodláš říct Vládcům? Už si na tebe zvykli. Pochybuji, že budou chtít nějakého jiného čaroděje."
"To už mně také napadlo, ale budou si muset zvyknout. Rada nepřipustí, abych je učila dál."
Král se usmál: "S tím zvykáním nevím, nevím. Oni zásadně nerespektují zákony a jsou jim jen pro smích, tedy ty hloupé zákony."
Irael přikývla: "Máte naprostou pravdu, pane, ale s tímhle nehnou. Dovolte mi odejít."
Král gestem svolil a Irael vyšla do chladné chodby.

"Cože?!?" zvýšil hlas Aky, když Irael oznámila Vládcům, co se stalo.
"Ty se na nás chceš vykašlat?!?" nevěřil Rengi.
"Jen ať ten nástupce přijde, poženeme ho sviňským krokem!" dodal bojovně Liky.
Irael se rozesmála: "Liky, ten nástupce spíš požene tebe. Nebude to žádnej jelimánek, ale pěkně ostrej hoch. Vzpomeň si na to, než se budeš o něco pokoušet."
"Jen ať si přijde." kasal si Liky rukávy.
"Klidni hormony, brácho!" doporučil mu Evry: "A koho sem místo tebe hodlají poslat?"
"Samozřejmě to nebude nějaké nezkušené ucho. Myslím, že někoho z elitního sboru."
"Vy máte taky něco jako elitní sbor? No, potěš koště."
Liky do vyděšeného Razzyho jemně strčil loktem. "Jen se strachy nep…"
"Liky!!!" zakřičely sborově Kaly a Remi.
"Taky nemůže člověk říct ani vlastní názor." posteskl si Liky.
"Vlastní názor říct můžeš, ale jenom slušně." napomínala ho unaveně Remi.
"No jo, pořád…" zabručel dotčeně.

Vládci byli nečekáně svoláni na poradu do Velkého sálu. Objevila se tam i Lefy a samozřejmě Tritol a Akrod se svojí snoubenkou.
Telron seděl na trůnu, ale z jeho výrazu bylo jasně znát, že ho to nijak zvlášť netěší. Naproti němu stál pokorně mladík v zaprášeném cestovním plášti. Celkem pohledný, tak dvacet roků, dlouhé světle hnědé vlasy a zelené, skoro kočičí, oči. Vysoká statná postava a hrdé držení těla. Něco z jeho vzhledu odporovalo jeho povaze. Hrdé, ano to slovo hrdé. Vypadalo to tak, ale jen on věděl, že je to jenom maska. Ve skutečnosti nechápal, proč ho poslali zrovna sem a byl víc než jenom zmatený.
"A tohle je ta náhrada?" zeptal se pohrdavě Liky, když si dal dvě a dvě dohromady.
"Ano," přikývl Telron.
"Tak tohle máme jako vyměnit za Irael?!? Taky někomu hráblo." rozhorlil se Bojovník.
Mladík vypadal zmateně. Nečekal, že bude mít na růžích ustláno, ale s otevřeným nepřátelstvím taky nepočítal.
"Liky, dost." snažila se ho uklidnit Remi, ale nezabíralo to.
"Jestli si Rada myslí, že ho budeme poslouchat, tak se plete."
"Liky, sklapni!" vložila se do toho rázně Kaly. "Nechovej se jako úplnej idiot!"
Pak se otočila k ostatním. "Dostala jsem nápad…co kdyby si tu Irael zůstala jako, dejme tomu, pomocník? Zůstala by si tu s námi a Rada by měla taky splněno."
"Je mi líto, princezno, ale to nejde." ohradila se Irael.
"Ále, čerta starýho," přidal se ke Kalynu nápadu Evry. "Pokud bude tady pán souhlasit," kývl bradou směrem k čarodějovi a pokračoval: "Pak nemůže Rada říct ani fň."
"Natož bž, že jo?" přidal se Army.
"Co na to říkáte?" zeptal se král mladíka.
"Pokud si to Vládci přejí, pak se podvolím." odpověděl mladík, čerstvý absolvent akademie.
"Výborně," zamnul si Evry spokojeně ruce a otočil se na Irael. "A teď si zkus říct ne."  

Ferton si jen velmi pomalu zvykal na svoje nové postavení. Hned z ukončených studií ho šoupli sem, aby si tady hrál na mistra učitele. Hodně děsivá představa, zvlášť pokud jste bez jakékoliv praxe a zkušeností. Navíc se vám hned na začátku dostane vřelého přijetí. Nějaký namyšlený floutek si na vás začne vyskakovat. Měl sice pravdu, on, jako čaroděj, nemůže Irael konkurovat. Snad za pár let. A co se týká jeho postavení. Pomocníkem je tu vlastně on. Učil se od Irael používat naučené formule a ještě něco navíc.
"Myslím, že to bude stačit. Ještě toho nemáte dost?" zeptala se unaveně Irael.
"Kdepak, zdaleka ne." odpověděl jí s očividnou drzostí Evry. "Znáš mně. Prahnu po vědění."
Irael při jeho slovech tiše zaúpěla. "Já už to vzdávám. Jak s ním můžete vydržet?"
"Taky se divím," odpověděla Remi: "Ale už jsme si na to zvykli. Než získal tuhle sílu, tak to bylo to samý."
"To mně potěšilo." usmála se Irael.
"Souhlasím s Ir, měli bychom si udělat pauzu." přidal se Army. "Plíííííííííís."
"Když vy jste tak líný…Ach jo. Jste jen omezenci, kteří upřednostňují pohodlí před…"
Evry nedořekl, protože mu v tom Liky zabránil velice zvláštním chvatem, kterým, jak vysvětlil, nemohl Evrymu nijak ublížit. Laicky řečeno, ubral mu kyslík. Evry s kamarádem chvíli zápasil, ale nakonec to vzdal.
"Tak takhle se u nás likvidujou kecalové." dodal Liky na vysvětlenou.
"Tohle si od-od-odskáčeš, ty ty ty…" snažil se Evry ovládnout svůj hlas, přeskakující sem a tam po oktávách.
"Ty, ty, ty, ty to budeš platiti." rozchechtal se Army, kterému na mysl přišla písnička z dětství o jakési Nanynce, co jí nějaký Pepíček rozšlapal košíček.
"Tak dost!" přerušila je Irael. "Pauza, než se mi tu povraždíte. Nechte si taky něco pro Aguoma!"
"Na toho zbyde ještě dost!" rozesmál se Liky a pomohl vzpouzejícímu Evrymu na nohy. "Sorry, brácho, ale ty tvý kecy mi lezly na nervy."
        
"Elitní skupina? Tohle?" bručel Liky, když se mu Ferton ztratil z dohledu. "To si si z nás jenom vystřelila, že jo?"
"Čekala jsem někoho zkušenějšího, ale že Rada pošle tohle jehně, to jsem netušila." odpověděla Irael. "Docela mně to vyvedlo z míry, abych se přiznala. Vypadá to, že Rada něco šije."
"A co, prosím tě?" zajímalo Evryho.
"Pokud jde o Fertona, tak ho upřímně lituju, že ho poslali zrovna k nám. To byste na něj nemohli bejt trochu milejší?" zeptala se Remi, ale předem znala odpověď.
"NE, nemohli. Jestli si myslíš, že se budu na to štěně culit, tak to se teda šeredně pleteš." odpověděl Liky.
"Liky, prosím, aspoň se o to pokus. Pochybuju, že Ferton se zasloužil o to, aby Irael vyrazili z Rady. Je to jenom nastrčená figurka ve hře. A oproti nám to zase takový štěně není." přidala se Kaly.
"Jo, souhlasím s holkama." přikývl Fally.
"Mně už to taky napadlo. Ten kluk za nic nemůže." souhlasila Irael. "Je to jen mladý nezkušený čaroděj, čerstvý absolvent akademie. Nemá ani tušení, jak to chodí ve skutečném životě a vy mu udělujete ty nejtěžší lekce."
"Aby se nepo…"
"Liky," zaúpěly obě dívky.
"A vy taky, ale já pravdu snesu." odpověděl jim.

"Princezno," uklonil se Ferton uctivě, když potkal ráno Kaly vycházející ze svého pokoje. Efen byl opět v naprostém pořádku a neměla důvod zůstavat u něho. Vlastně ho skoro týden neviděla.
"Dobré ráno, Fertone." odvětila.
"Princezno-"
"Ano? A tu princeznu si nech od cesty. Jsem Kaly." odpověděla mu.
"Ale to se nesluší."
Kaly si povzdechla. "Jak myslíš, tak co jsi po mně chtěl?"
"Jen jsem vás chtěl požádat, jestli byste se nemohla u svého strýce přimluvit, aby mně poslal zpět." odpověděl tiše a sklopil zrak.
Kaly na něho koukala jako přimražená. "Cože? Proč by tě měl posílat zpět?"
Ferton ztlumil hlas ještě více: "Paní, já…jsem tady na nic. Vládci…nejsou z mojí přítomnosti zrovna nadšení a já…akorát dělám problémy a pletu se Irael pod nohy. Myslím, že bych byl užitečnější jinde…"
Kaly neodpověděla. Jestli odejde, tak máme celou Radu za zády, pošlou sem nějakého kdovíjakého a ještě bude muset odejít Irael. Taky už nepůjde obejít zákony. Kruci…
"Jsi si tím jistý?" zeptala se ho klidně: "Rada tě sem poslala z nějakého důvodu. Nevím z jakého, ale svým odchodem by si mohl zkomplikovat situaci. Věř, že se mi to napětí mezi tebou a ehm, Likym, taky zrovna nelíbí, ale on je příliš paličatý na to, aby uznal, že se spletl. Možná, že by stačilo vytrvat."
"Paní, na tohle mně ve škole nepřipravili. Já…"
"Slyšel jsi důvody, proč jsem proti a král bude stejného názoru. Je mi líto, ale budeš tu muset ještě vydržet. S Likym promluvím. Už mi to jeho chování leze na nervy."
"Ale to…nechci, aby si pan Liky myslel, že jsem na něho…" odpověděl zoufale.
"Toho se neboj! Liky už to přehání a už jsme si toho všimli všichni. Je na čase mu trochu srazit hřebínek."

"Liky, na slovíčko!" vyzvala kamaráda, když se dostavila na hodinu čarování.
Liky se podezřele zaculil: "Copak by si ráda?"
"Chci s tebou mluvit. O Fertonovi."
Likymu zamrzl úsměv na rtech. "Eh, o Fertonovi? Copak je s ním?"
"S ním? Nic, ale ty se k němu chováš…nepěkně…a to říkám mírně."
Liky vzdorně pohodil hlavou. "Nepěkně?!? Promiň,ale ten, ehm, čaroděj si nic jiného nezaslouží."
Kaly chytla Likyho za rameno a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. "Čeho se bojíš?"
"Ničeho," odvětil chladně.
"Ty to taky cítíš, že jo?" zeptala se Kaly. Waldorova slova jí uvázla v myslí hlouběji než myslela.
"Něco tady smrdí…" odpověděl jí a neměl na mysli skutečný zápach. Něco mu nesedělo.
"Jestli tě to uklidní, tak Ferton není původcem. Taky jsem si to myslela, ale…"
"Není původcem?" opáčil nevěřícně: "Přišlo to zároveň s ním."
Kaly zavrtěla hlavou. "Shoda náhod. On za to nemůže. Musím ti něco říct. Waldor mně varoval před zradou. Zradou někoho blízkého. Přímo někoho z Vládců nebo blízkého okolí. Nechtěla jsem tomu věřit, ale cítím to čím dál silněji."
Liky na ni šokovaně hleděl a až po hodně době konečně promluvil. "Pak ale, nemůžeš věřit nikomu z nás."
"Vím, ale nechtěla jsem na to být sama. Tobě důvěřuju. Už proto, že sis toho všimnul."
"Díky za důvěru, ale nemyslíš, že to můžu být zrovna já?"
"Nemyslím, ale jestli se pletu, aspoň se budeš mít přede mnou na pozoru."
Liky se nepatrně usmál. "OK, tak fajn. Musíme zjistit, kdo nás chce podfouknout a zabránit mu v tom. Říkáš, že Ferton v tom nemá prsty?"
"Jsem si tím jistá."
"Dobře, pokusím se to trochu uhladit. Souhlasíš?"
"Hodnej kluk." pochválila ho Kaly a vrátili se spolu k ostatním.

Kaly nepozorovaně prošla chodbami až k Efenově pokoji. Zjistila si, že se v této době bude vracet ze služby. Od té chvíle, co se uzdravil, tak se spolu nesměli vidět. Telron to přísně dodržoval, na Xarxovu radu.
Měla štěstí. Přesně podle Roderonových slov se Efen vracel odpočinout si před dalšími povinnostmi.
"Efene," zavolala tiše a zastoupila mu cestu. "Potřebuju s tebou mluvit."
Efen se obezřetně rozhlédl po chodbě a otevřel dveře do pokoje. "Ale jenom krátce."
Kaly přikývla a vklouzla dovnitř.
"Tak, o čem jsi to chtěla mluvit?" zeptal se a zavřel za sebou dveře. Z hlídky se vrátil zaprášený a unavený. Objížděl zemi a kontroloval posádky a průzkumníky.
"Potřebuju, aby si na své další cestě zajel za Waldorem, já tam nesmím, a řekl mu, že měl pravdu. Ve všem, co říkal. Potřebuju od něho radu." vyhrkla.
Efen přikývl a shodil z ramen zaprášený cestovní plášť. "Dobře, zajedu za ním. To je ten, co jsi za ním byla pro tu…mandragoru."
Kaly přikývla. "Ano, ten. Řekni mu, že jsem…že…zkrátka, že nevím, co dál. Nehodlám připustit, aby se to stalo. Musím tomu zabránit. On už bude vědět o co jde." dodala, když uviděla jeho zmatený výraz.
"Vyřídím mu to." přikývl.
"Děkuju. Už půjdu, určitě si musíš po tak dlouhé cestě odpočinout."
Efen smutně přikývl a posadil se na postel.
"Já se za tebou…najdu si tě, až se zase vrátíš." dodala a vzala za kliku. Pak si to náhle rozmyslela a vrátila se k němu. "Díky," zašeptala a políbila ho na tvář.
Efen jí pohladil po tváři: "Jdi už, ať nás tady…"
Kaly se usmála a vyklouzla ze dveří.

"Fertone!" vyslovila jméno člověka, do kterého vrazila, když vycházela z Efenova pokoje. V tom jediném slově bylo obsaženo vše. Leknutí a pak pocit, že tohle už jednou zažila. Zase nachytaná na švestkách.
"Princezno? Co tu…"
Právě, když si Ferton uvědomil, koho to teď vlastně drží v náruči, se ve dveřích objevil Efen. Chtěl Kaly ještě něco říct. Podíval se na Kaly se stejným pocitem v očích jako měla ona. Opět přistiženi, ale tentokrát bez provinění. Pak mu hlavou proběhl letmý polibek a bezděčně se dotkl tváře. A pak si všiml Fertona a jeho výraz se náhle změnil.
"Fertone, co…" dostal ze sebe.
"Odpuste, princezno," zašeptal Ferton ke Kaly a pak se obrátil na Efena: "Doslechl jsem se, že si se vrátil z cesty, tak jsem tě chtěl pozdravit. Dlouho jsme se neviděli, ale naše přátelství…"
"Ano, na to se nedá zapomenout. Kdybych věděl, že jsi tady, tak…Tak jsi přece jenom čaroděj…"
Kaly je pozoroval se zmateným výrazem. "Tak vy se znáte? No, to je pořádek." přerušila je se smíchem.
"Řekl bych ti to, kdybych byl tušil, že je Ferton tady. Nezlob se, Kaly." zašeptal Efen něžně.
"Nezlobím se, byl to jen takový žert, ale kdybychom to věděli dřív, tak bychom ušetřili Fertona problémů, ale to už teď bude v pořádku." odvětila Kaly, a když si všimla, jak se Ferton zatvářil, když ji Efen oslovil jenom jménem bez titulu, tak dodala: "Vysvětli mu, jak je to s tím naším tykáním. Představ si, že on protestoval stejnými argumenty. Kam na to chodíte?"
"Mimochodem, nezapomeň na Waldora. Je to opravdu důležité. Loučím se s vámi, pánové…" obřadně se poklonila a zmizela za rohem.
"Jak to, že princezna…"
Efen přítele přerušil: "To je na dlouho. Pojď dál. Tobě se můžu svěřit…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 7. dubna 2010 v 0:08 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa ja necem zradu,neceeeeeeeeem!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama