Kapitola třicátá pátá - Nečekaný zvrat (1. část)

21. dubna 2010 v 13:08 | Pret |  Vládci ohně
Tak a máme tu předposlední kapitolu. Opět je dlouhá jak týden, takže bude ve dvou částech. Co se dnes stane? No, bude toho hodně... Vládci přijdou s geniálním plánem, někdo bude zajat, obě armády se konečně srazí a bude prostě zábava... Ferton pomstí přítele, Lefy naplní svůj osud, z Akrodovy velké lásky se nakonec vyklube slušný bojovník a vlastně vše spěje ke konci... a jaký bude? To se nechte překvapit... Vlastně všechny důležité události se odehrají v této kapitole, ta poslední už bude jen taková rozlučková a to doslova.


Než se snesla noc, tak Vládci vymysleli skvostný plán, jak pomoci králi a jeho přátelům. Skvostný připadal pouze Vládcům, protože vévoda ho neschvaloval.
"Nedovolím, abyste šli první. Je to příliš nebezpečné." protestoval vévoda.
"Bez urážky, pane, ale v tom nám nemůžete bránit." odporoval Liky.
"Odpuste, ale my nejsme žádní nezkušení zelenáči. Už jsme se o sebe dokázali postarat v horších situacích než je tahle a jak vidíte, tak jsme to všichni přežili bez újmy na zdraví." přidal se k Likymu i Evry.
"Dobrá, ale jestli se něco stane…"
"Co by se stalo? Zvládli jsme vodouse i Aguoma. Už jsme se setkali i se Siraxem a pořád jsme ještě naživu. Nemyslíte, že to už svědčí o naších schopnostech?" podpořil Likyho i Rengi.
"Pokud jste se setkali se Siraxem, tak vás nezabil jenom proto, že se mu ještě budete hodit."
Liky zbledl a pak zase zrudl. "Nechápu k čemu bychom se mu asi tak mohli hodit." zařval.
"Ovládej se laskavě, Liky." doporučila mu Kaly: "Opravdu se o nás nemusíte bát, pane. Vyčistíme ten kopec od těch netvorů s vámi nebo bez vás. Rozhodně nenecháme své přátele bez pomoci, ať je to nebezpečné, jak chce."
"Máte odvahu." přikývl vévoda: "Dobrá, souhlasím s vaším plánem. Jakmile padne noc, začneme."
"Děkujeme, pane." uklonil se Evry: "Zatím se připravíme."

"Tak to rozjedeme." zašeptal Liky a začal pomalu postupovat houštím.
"Uvidíme se nahoře." loučil se Evry s vévodou: "Vyražte asi tak zhruba půl hodinky za námi a udržujte stále stejnou vzdálenost. Když uvidíte modré světlo, tak na chvíli zastavte."
Pak i on zmizel za svými přáteli v nízkých křovinách a vévoda pomalu formoval svoje muže.
"Hej, Liky." zašeptala Remi: "Po tvé pravé ruce je něco v křoví."
"Nechci vás děsit, ale ono to je i po levé straně." prodral se k nim Rengi.
"A před námi taky." přidal se k hlášení Fally.
"A dost ošklivě to vrčí." zabrumlal Aky.
"Že by vlci?" zajímalo Remi.
"Kdepak, to budou naši staří známí." odpověděl Liky a tiše tasil.
"Denní vlkodlaci?" zeptala se Kaly a otočila se k Likymu zády.
"Noční. Ať se vám nedostanou za záda. Do kruhu a zády k sobě." zavelel.
V ten samý okamžik se z houštin vydral asi tucet zuřivě vrčících vlkodlaků. Chyběl jim vůdce smečky a tím pádem nebyli dostatečně sjednocení. Každý si útočil, jak chtěl a vůbec to vypadalo, jako kdyby zaútočili z hladu.
Jejich vůdcem byl vlkodlak, kterého zabil Efen.
Pro Likyho nebyl žádný problém vyřídit vlkodlaka, ale ostatním, jako třeba Fallymu to dalo nevýslovnou práci. Musel použít oheň a to jde dost těžko, když před vámi stojí naježený vlkodlak, vrčí a cení na vás ty hrozné tesáky.
Kaly raději používala modré světlo. Šlo to rychleji a bylo mnohem účinější.
"Myslím, že už je po nich." zasípal Fally vyčerpaně a rozhlédl se kolem.
"Byla to docela hračka. Mohlo by jich tu být víc." pochvaloval si Liky.
Kdyby nebyla tma, tak by Liky mohl vidět, jak ho ostatní spražili pohledem.
"Jestli ho nezabije nějaká ta příšera, tak to udělám brzy já." zavrčel Rengi a vztekle se prodral kolem Likyho.
"Hej, Rengi," zavolala ho Kaly zpět: "Nesmíme se rozdělit."
"Já vím," zabručel jí v odpověď: "ale už mi leze na nervy."
"Musím si jednoho toho vlkodlaka pořídit domů." plánoval si Liky.
"Tak na to zapomeň." doporučila mu Remi a postrčila ho dopředu: "Tak padej, hrdino. Musíme spěchat."
"Vždyť spěchám," zabručel Liky a klestil si cestu.
"Támhle!" zašeptal Evry a napřáhl ruku: "Vidíte?!? První linie Morgubalových vojsk."
"Tak je prověříme, ne?" navrhl Liky a už už se chystal vrhnout do davu nepřátel.
"Zůstaň tady, ty demente," zastavil ho Rengi: "Jestli hodláš spáchat sebevraždu, tak jindy, jinde a hlavně bez nás. Musíme to hezky promyslet, likvidovat je postupně a ne tam vběhnout a začít se s nima mydlit."
"Tak co navrhuješ?" změřil si ho Bojovník.
"Aky, mohl by si jim zkusit vnutit představu, že…"
"Myslím, že vím, co máš na mysli." přikývl Iluziomág: "Jenže…"
"Zase nějaký jenže…"
"Počkej, Rengi, to jenže znamená, že tak velkému počtu, ehm, lidí nedokážu vsugerovat jednu představu naráz."
"Tak se postarej o pár těch zrůd a já vyřídím zbytek." navrhl Liky.
"Proboha, Liky, co jsem říkal o té sebevraždě?!? Necháme je, ať se zlikvidujou mezi sebou." klidnil ho Rengi.
"Aky, poslouchej," otočil se na Iluziomága, "to je jednotka sestavená z různých ras, a to dost nesnášenlivých. Stačí jim dát jenom nepatrný důvod, několika jedincům a seřeže se to tu všechno do jednoho. Chápej, nejsou jednotní."
"Poznej svého nepřítele." zafilozofoval si Razzy.
"Přesně tak. Geniální plán." souhlasil Evry.
"Jistěže geniální." přikývl Rengi: "Co jiného byste taky čekali ode mě."
"Nějakou kravinu, pravděpodobně." odvětila Remi.
"Naprosto kolosální či pyramidální kravinu." přidal se Fally.
"Oh, děkuji za bezmeznou důvěru ve mně kladenou." zabručel Rengi: "Tak dělej, Aky, nebaví mně tady čekat."
Aky přikývl a přimhouřil oči. Snažil se sousředit na matně se rýsující skupinu Skelorků několik metrů před nimi. Kryl je jen úzký pruh keřů. Viděl je teď docela ostře. Přimhouřil oči ještě víc a z postav se staly matné stíny. Představil si, že jeden stín bere do rukou dlouhý nůž a sápe se na nejbližší postavu…
Ozval se děsivý výkřik a skupinku Skelorků zachvátila panika. V záchvatu děsu, který v nich vyvolal Aky, viděli, jak se k nim blíží jeden z denních vlkodlaků a chce jednoho z nich podříznout. Skelorkové zmatení tmou i výkřiky se rozběhli po mýtině a podřízli každého, kdo jim zkřížil cestu. Výsledkem bylo, že většina se pozabíjela mezi sebou a zbytek se buď rozprchl nebo skončil v rukou Likymu, kterému ostatní blahosklonně dovolili, jít pár Skelorkům zkrátit utrpení.
"To bylo dobrý." pochválil Akyho Evry: "Ti Skelorkové jsou tupější než jsem si myslel."
"Ještě není vyhráno, takových skupin jsou tady ještě mraky." klidnil jeho nadšení racionálně uvažující Razzy.
"Člověk se musí radovat i z maličkostí." pokrčil Evry rameny.
"Měli bychom se hnout, protože ráno je tu coby dup." zasyčel Aky.
"Nestraš," okřikl ho Fally: "Ještě toho musíme moc udělat."
"Tak na co tu čekáme?" zabručel Liky.
"Až se ty drbny vykvákají…" doplnil Razzy.
"Už toho nechte a pojďte," vložila se do hovoru Kaly.
"Jo, to bysme mohli." přikývl Aky.
"Ne, nemohli, to musíme." zabručel Liky a jako první vyrazil. Vypletl se z houští a zamířil na mýtinu, kde ještě před malou chvílí tábořil oddíl Morgubalových vojáků.
"Hledáš snad něco?" sklonil se nad ním Aky.
"Jen se tak dívám. Třeba tady nechali něco užitečnýho."
"Počítají se blechy jako užitečný?" poškrábal se Rengi ve své kštici.
"Pokud se tě rozhodnou sežrat, tak jo." odpověděl mu Liky a vétězoslavně vyhrabal několik pláštů.
"Proboha, co to zase máš?" zděsil se Fally.
"No," protáhl Liky: "Je tady někdo, kdo by si rád zahrál na Skelorka?"
"A co takhle zahrát si na cvoka? Tobě to už jde naproto skvěle." zabručel Rengi.
"Já to myslím vážně." Liky po něm hodil jeden plášť.
"To já taky." mrskl ho po něm zpět.
"Škoda, že tohle nejde léčit." povzdechl si Razzy. Vzápětí mu přistál na hlavě další plášť.
"Já se nehlásil jako dobrovolník." zakňučel zoufale.
"Tak to máš blbý." uchichtl se Evry. I on dostal plášť.
"Nápodobně." vrátil mu to Razzy.
"Moment." zaprotestoval Učenec: "Já se tohohle divadla účastnit nehodlám."
"Ale hodláš. Jsi učenec. Měl by si ovládat jejich řeč a to se nám bude děsně hodit. Nehledě na to, že bez toho se k nim nedostanem."
"Můžeš mi, Liky, laskavě vysvětlit, jak si to představuješ? Zapomněl jsi, že naše síly ještě nejsou vyvinutý plně?"
"Klidně vem jed na to, že to vím. Nouze naučila i Dalibora housti."
"Ale nás to bude stát kejhák."
"Pokud to nezvořeš, Evroušku, tak ne."
"Já ho jednou zabiju." zaskučel Evry a začal se soukat do pláště.   
"To nebudeš sám." přidal se Rengi.
"Klid, hoši. Tohle si řešte až budeme v bezpečí, jo!?!" zaúpěl Fally.
"Takže jdeme na to." rozkázal Liky a jako první vyrazil.

Proplétali se houštím sotva deset minut a už se jim vstříc vyřítilo několik členů Morgubalovy tlupy.
"Te go meto?" zeptal se jeden z nich.
Liky se přitočil k Evrymu a zašeptal: "Koukej odpovědět."
Evry se zamračil a pak vydal zvuk hodně podobný zavrčení. "Vras."
Skelorkové je nechali projít a Vládci pokračovali.
"Dej vědět vévodovi, ať zastaví postup." otočil se Liky na Rengiho, protože se mu v hlavě vynořil skvělý plán.
Rengi něco zabručel, ale poslechl. Poodešel kousek od ostatních a pokoušel se spojit s vévodou. Úspěšně.
"O co ti zase jde?" zeptal se Razzy.
"Teď se máme možnost dostat do jejich, jak to jenom říct, hlavního stanu."
"Liky, prosím tebe, nevymejšlej zlepšováky." zaúpěl Aky.
"Klídek, jo? To projde." odpověděl Bojovník: "Hele, Evry, na to se tě to ptali?"
"Na heslo?" tipoval Razzy.
"A kde bych ho asi tak zjistil? Ne, ptali se mně, co se stalo."
"A co jsi odpověděl?" zajímalo Remi.
"No, co. Že nic."
"Takže ta moje teorie s nouzí byla pravdivá." pochvaloval si Liky: "Naše síly se nejvíc rozvíjí, když jsme v ohrožení."
"Že jsem si ještě ani nevšiml." zahučel Aky.
"No tak, lidi. Nebuďte tak pesimistický."
"Liky, ty nás zatáhneš do průšvihu."
"Nepovídej, Remi. Musíme udělat maximum, protože…"
"Protože co?" přerušil ho Rengi.
"Protože jsme Vládci a máme ty možnosti."
"Protože jsem Vládci, tak se tady necháme zabít?" zeptal se ho se zřetelnou ironií Evry.
"Proč hned zabít? Máte tu přece mně."
"Tak to jsem hned klidnější, Liky." zašklebil se na něho Aky: "Jsi cvok."
"No, a cvokům se nemá odporovat, takže jdem." uculil se na něho a pak se otočil na Kaly: "Aspoň ty buď se mnou."
Kaly přikývla. "Ale jestli to začne být nebezpečný, tak to balíme, rozumíš? A žádný hrdinský kousky."
Liky zdvihl dva prsty a nevinně se usmál: "Přísahám."
"Proč mně tohle ani trochu neuklidnilo?!" zeptala se unaveně Kaly.
"Copak? Nezdám se ti dost důvěryhodný?"
"To neřeš, a pojď. Noc se chýlí ke konci a my jsme se skoro nehnuli z místa."
"Hrrr na ně." zavelel Liky a jako vždy vyrazil první.

"Nějak se mi to nelíbí." zahučel Evry: "Myslím, že mi to neuvěřili."
Společně se svými přáteli byl veden uprostřed tlupy asi třiceti Skelorků. Jejich situace byla víc než napjatá.
"Jak to jako myslíš?" odpověděl mu šeptem Liky: "To má jako znamenat, že nás odhalili?"
"Já to věděla. Já věděla, že nás tohle přivede do problému."
"Remi, tohle přece nic neznamená."
"To jsi mně tedy uklidnil, Rengi."
"Co kdyby si radší zkusil zjistit, co si ty dubový makovice myslí?" navrhl mu Aky.
"To bych mohl." přikývl Rengi.
"Tááák?" zeptal se ho po chvíli netrpělivě Liky. K jejich průvodní tlupě se začaly jako velká voda hrnout další.
"Planej poplach. Všichni se mají shromáždit u Morgubala. Něco jako poslední porada…"
"Ale to je špatný…"
"Proč myslíš, Fally?"
"To znamená, že do porážky legodské armády moc nechybí. Chápej, Morgubal není pitomec a poslední, nejdrtivější útok, naplánuje tak, aby přežilo co nejmíň lidí. Kde nejsou lidi, není odpor. Musíme jednat rychle."
"Počkejte!" zarazil je Ferton, který se do této doby jejich plánování neúčastnil. "Kaly se k Morgubalovi nesmí přiblížit."
"A to proč?" zajímalo Razzyho.
"Protože by ji poznal."
"Jakto?"
"Razzy, prosímtě, přemýšlej." zaúpěl Evry bezmocně: "Ucítí její krev a pokud si dobře pamatuju, tak ji ještě pořád potřebuje. Buď Kaly nebo Akroda."
"A jéje, komplikace."  
"Tak a co teď?" zarazil se Liky: "Z tohohle davu ji jen tak nedostaneme. Nedostaneme se odsud ani my, aniž by si nás nevšimli. Leda, že bychom se odsud vysekali."
"A nechceš rovnou rozvěsit transparenty: Vládci jsou tady?" zeptala se ho Kaly.
"Ale v nebezpečí jsi tady ty." připomenul Razzy.
"Dobře, tak se rozdělíme. Morgubal půjde po mně a vás si v tom chumlu nevšimne."
"A až tě najde, tak tě podřízne. Skvělej plán, jen co je pravda."
"Rengi, pochop. Pořád ještě bude osm Vládců a já nějak zmizím. Navíc si Morgubal nenechá ujít přiležitost pochlubit se se svým úlovkem tátovi. Chápeš tu příležitost?"
"Tak Kaly už taky. To se mi jenom zdá."
"Fally, prosím, tohle není legrace."
"Vždyť já to myslím vážně, Kal. Ty se chceš nechat zabít. Vždyť to je sebevražda!"
"Nepřeháněj! Stejně nemáme na výběr."
"To říkáš ty." odporoval.
"Půjdu s tebou." navrhl Kaly Ferton.
"To nejde. Tebe by rovnou zabil. Mně si nechá jako trofej. Aspoň do té doby, než porazí Telrona."
"Ale…"
"Tak se uvidíme! A nehlašte se ke mně, ať se děje cokoliv." mávla na ně a zamíchala se do davu.
"Ta holka mně štve." zabručel Rengi.
"Mám o ní docela strach." přiznal se Liky.
"To já taky." přikývl Evry.

Proplétala se davem až ji strhl a dostrkal ji před sebou až k obrovské tribuně, které by jako vyrůstala ze země. Na její stavbu bylo potřeba několika mohutných stromů, které rostly v nejhustších částích lesa. Nahoře stál Morgubal a vedle něho Army, oblečený v černé a s kápí přes hlavu. Tvářil se odhodlaně a v očích mu hrály zlé plamínky.
Kaly teď stála přímo u tribuny. Stáhla si kápi do očí, přestože tušila, že jí to nebude nic platné. Morgubal byl sebevědomý jako vždycky a zrovna mohutně rozhazoval rukama a promlouval ke svým podivným vojákům. Kaly jeho řeči rozumněla, ale nedávala tomu pozornost. Zajímal ji jen jeden člověk na tribuně. Army. Přemýšlela, jestli se dá ještě něco udělat na jeho záchranu, ale teď když stála naproti němu, tušila, že to nebude lehké a pravděpodovně ani možné.
Zrovna, když se otočila dozadu, jestli neuvidí Vládce, ucítila bodavý pohled v zádech. Ani se nemusela otáčet, aby zjistila, kdo je jeho původcem. Vzápětí uslyšela Morgubalův hlas, jak velí, aby ji přivedli nahoru. Nebránila se. Zatím neměla důvod.
Strčili ji před něho. Ránou do zad ji přinutili pokleknou a přidrželi ji za ramena, aby se nemohla postavit.
"Ale, ale. Kohopak to tu máme? Samotnou princezničku. Copak strýčkovi už došli pořádní vojáci? A kdepak máš svoje Vládce?"
"Jsi čaroděj, tak si to zjisti." odpověděla mu a pokusila se vstát.
"Kuráž ti rozhodně nechybí. Myslím, že pán bude tvojí krví nadšen. Původně jsem uvažoval, zda nebude tvůj bratříček lepší, ale ty jsi po Tritolovi daleko víc."
Army se pokřiveně usmál.
"Tak na co čekáš?" zavrčela na čaroděje.
"Ty na smrt nějak pospícháš? Chápu. Chceš za tím svým vojáčkem, co?"
Kaly se snažila ovládat, ale tohle na ni bylo příliš. Vysmekla se svým strážcům a jednomu z nich vytrhla meč.
Morgubal ji zastavil odzbrojovacím kouzlem a Kaly dopadla na zem.
"Tihle lidé, nechávají se ovládat svými city. Uvidíme, co řekne Telron, až mu tě zítra ukážu."
"Jdi k čertu." odpověděla mu klidně a pokoušela se vstát: "Uvidíme, jestli to dokážeš dotáhnout do konce."

"Podívejte, už ji našel." oznámil Evry a ukázal na tribunu.
"A sakra. Musíme pro ni."
"Liky, uklidni se. Víš, co nám říkala."
"On ji zabije, Fally." odpověděl mu.
"Myslím, že ne. Aspoň ne teď. Kaly měla pravdu."
"Proč nepoužila kouzlo?" zaúpěl Liky, když se Kaly sbírala ze země.
"Protože si schovává eso v rukávu. Je to chytrá holka." odpověděl mu nadšeně Evry: "Teď už se o ní bát nemusíme."
"Ty možná ne, ale tohle mně moc neutěšilo. Spíš naopak." nesouhlasila Remi.
"Teď musíme za vévodou a připravit se na ráno. Víme, co má Morgubal v plánu a toho musíme využít."
"Ale, Evry, přece tady Kaly jen tak nenecháme?"
"Zůstanu tady." navrhl Ferton: "Budu se tady jenom tak potulovat a kdyby se dělo něco vážného, tak se vám ozvu."
"Dobře, ale moc se mi to nelíbí. Vládci se nesmí dělit." nelíbilo se Evrymu.
"Stejně už se rozdělili a já stejně nejsem Vládce. Mám jenom jeho moc."
"No, tak dobře." svolil pomalu Liky: "Dej
na sebe pozor, ano?"

"Můj pane," otočil se
Morgubal na bývalého Vládce: "Co s ní hodláte udělat než bude čas na její krev?"
"Nechám to na tobě." odpověděl ledovým hlasem: "Hlavně ji zase nenechej utéct."
"Odveďte ji!" zařval na skupinu Skelorků: "A pořádně hlídat!"
Kolem půlnoci vešel Morgubal do stanu, kde Kaly drželi. Museli ji spoutat železnými řetězy, protože jinak by se jim vysmekla jako úhoř.
"Jakpak se ti líbí v dočasném domově?" zeptal se jí.
"Už jsem měla i hezčí." odpověděla.
"Mám pro tebe zprávu. Sirax tě nechce zabít."
"To mně teda potěšilo."
"Stačí mu kapka krve."
"To je mi jasný a copak se mnou bude potom dělat? Pochybuju, že mně pošle domů."
"Naprosto správně." zašklebil se Morgubal: "Siraxovi se velice líbí tvoje kuřáž. Hodlá se s tebou oženit."
Kaly vyprskla smíchy. "Tomu tvýmu pánovi přeskočilo."
"Jen se směj. Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží."
"Dlouho." ujistila ho.
Morgubal se uculil. "I dobro se dá převychovat."
"Nepovídej."
Vytáhl z váčku drobounký prášek a foukl ho Kaly do očí. V okamžiku usnula.
"Zítra tě ukážeme tvojí rodině, jak křičíš bolestí. To naučí tebe i je. A pak bude svatba. Sirax tak získá Legodu a tvoji moc. My už tě donutíme spolupracovat."

Ferton se protáhl kolem stanu zrovna ve chvíli, kdy Morgubal odešel. Zaslechl jeho poslední slova. Neměl ani tušení o Siraxově skvostném plánu, ale i přesto pochopil, že tady už nejde jenom o krev.
Strážci hlídali venku před stanem a tak měl příležitost dostat se dovnitř druhou stranou. Nadzvedl plachu a zmizel uvnitř.
Kaly ležela na zemi, ruce spoutané za zády a spala. Opatrně vzal její hlavu do dlaní a snažil se jí probudit. Teprve po chvíli si všiml stříbřitého prášku, který ulpěl na její tváři. Trvalo mu chvilku než zjistil, že je to neškodný spací prášek bez jakýchkoliv přísad.
Začal prohrabovat kapsy, ale nemohl najít bylinu, která tenhle spánek rušila. Určitě jsem ji tady měl, přemýšlel, ale kde je? Konečně mu štěstí přálo a našel ji ve vnitřní kapse svého pláště, přes který si přehodil plášt, co dostal od Likyho.
Přejel jí několikrát drobounkým kvítkem po spáncích. Kaly otevřela oči a málem vykřikla. Ferton ji na poslední chvilku zacpal ústa.
"Nekřič, to jsem já. Ferton. Jsi v pořádku?"
"Jo, jsem." přikývla: "Co tady vlastně děláš?"
"Nemohl jsem tě tady nechat. Co když budeš potřebovat pomoct?"
"Umím se o sebe postarat…"
Ferton přikývl. "Vím, ale složil jsem slib."
"Komu? Vládcům?"
"NE, Efenovi."
"Cože?"
"Pst, nebo nás uslyší. Slíbil jsem Efenovi, že tě pohlídám."
"Co na tom pořád máte, hlídat mně?"
"Je to dost těžký, takže je to jistá výzva." odpověděl s úsměvem a povolil jí pouta.
Kaly si protáhla ruce. "Tohle jsem potřebovala."
"Tak mi řekni, co se tady děje."
"Proč?"
"Vládci se o tebe bojí. A nejen oni."
"No, ono by bylo lepší nic jim neříkat…"
"Jak to myslíš? Co neříkat? Proč neříkat?"
"Budu se vdávat…" uculila se kysele.
"Za koho?" zeptal se Ferton s nehranou zvědavostí.
"Za Siraxe. Náramně se mu líbí moje kuráž."
"To nemyslíš vážně!"
"To víš, že ne. Ale Morgubal ano. Přišel mi to nadšeně oznámit. Pak něco na způsob, že mně hodlají převychovat na zlou a pak na mně nasypal ten sajrajt a já usnula."
"Vlastně to dává smysl. Je to docela dobrý plán."
"A to jako v čem?"
"Díky tobě bude Sirax uznán za vládce Legody. Prvně bude muset odstranit z cesty Akroda a Telrona s Tritolem."
"Tak takhle. Uvidíme, kdo koho nakonec odstraní. Já si na ně ještě posvítím. Tak běž, řekni Vládcům, co se děje a zítra čekejte pořádnej tanec."
"Dobře, ale chci, aby si věděla, že se mi to vůbec nelíbí."
"To je mi jasný. Počkej! Ještě mně musíš svázat a uspat. Mohlo by se jim to zdát podezřelý."
Ferton se nad ní sehnul a utahoval jí pouta.
"Au, Fertone, zas tam moc ne."
"Odpusť, nechtěl jsem."
"To je dobrý. A teď ještě to uspání."
"Dobře, ale nevím, jestli sebou mám ten uspávací prášek." prohrabával kapsy.
Kaly zavrtěla hlavou. "Tak mně uspi jinak."
"Ale jak? Všechny ostatní způsoby jsou buď nebezpečné a nebo tady na to nemám potřebné…"
"Fertone, prosím, zkrať to."
"Dobře. Nemohla by prostě jen předstírat?"
"To jsou mi dneska čarodějové. Dobře, budu předstírat, ale moje herecké schopnosti by se vešly do krabičky od sirek."
"Ty to zvládneš."
"Dobře, ale teď už jdi. Připrav Vládce na to, že Morgubal je o hodně silnější než Aguom. To odzbrojovací kouzlo bylo silné. Málem mi vyrazilo dech."
"Řeknu jim všechno."
"Fajn, tak zítra."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama