Kapitola třicátá pátá - Nečekaný zvrat (2. část)

21. dubna 2010 v 13:11 | Pret |  Vládci ohně
A druhá část předposlední kapitoly... Tahle kapitola je opravdu hodně nabitá událostmi...


"Panebože, co si ta holka o sobě vůbec myslí?" úpěl Liky a pobíhal kolem ohně. Ferton právě sdělil ostatním, co se dozvěděl od Kaly.
Vždyť tady musí být jasný, že Morgubal je silnější než Aguom. Vždyť ho stvořil. Nechci si ani domyslet, co se bude dít zítra. Je víc než jasný, že už se teď
k ostatním nepřipojíme. Budou to muset vydržet. A co Army? V něm je teď Sirax a co potom? Myslíte, že bude pořád zlej?"
"Nechceš toho nechat, Liky? Začíná mi z tebe třeštit hlava." obořil se na něho Evry.
"Ty si s tím teda hlavu nelámeš." odsekl Liky.
"Zkus na chvíli přemýšlet. Nejspíš to bude bolet, ale zkus to. Co je víc? Devět nebo dva?"
"Devět, ale ta dvojka je silnější a má víc zkušeností."
"Mysli. Morgubal není zas takový problém a Sirax je jenom přízrak, který nedokáže žít bez, jak to jen nazvat, abych Armyho neurazil, hostitele. Jelikož Morgubal nepočítal s tím, že se Sirax objeví, tak je jeho tělo i ten prsten, do kterého byla uvězněná jeho duše, má-li nějakou, pořád ještě ve věži v Ohnivých močálech. Krví naší Kaly musí pokropit onen prsten a pak ho dát tomu tělu na prst. Bez svého tělíčka je Siraxoušek ouplně mino. Kapíto?"
"A víš to určitě?" zajímalo Razzyho.
"Jsem Učenec, tak mně nechtěj urazit."
"Promiň. Já jen, kdyby si se spletl, tak stojíme proti dvoum čarodějům, kteří se nám sílou vyrovnají."
"Já se nepletu." zaječel uraženě Evry.
"Dobře, dobře." klidnil je Aky: "Jestli se Evry spletl, tak to budeme řešit až v dané situaci."
"Ale jelikož víme, že Evry se skoro vůbec neplete," dodal, když si všiml Evryho vražedného pohledu: "tak můžeme být v klidu."
"Jen abychom nenarazili." odporovala Remi: "Co když se něco semele, něco naprosto něčekaného a my budeme najednou v troubě?"
"Jak řekl Aky, tak to budeme řešit až se to stane, O. K.?" odporoval Liky: "Ale teď bychom měli vymyslet, jak z toho dostaneme Kaly. To tele si koleduje o pořádnej problém. Netuším, co ji to napadlo, ale asi jí z Efenovy smrti začalo hrabat. Musíme jí z toho dostat. Sirax s ní má nějaký plán. Určitě jejího zajetí využije. Nejspíš k tomu, aby přiměl Telrona, že je všechno ztraceno, že jsme všichni mrtví a že Kaly je na řadě."
"Páni, to z ní skoro jako by si byl Siraxem ty?" vytřeštila ně něho oči Remi.
"Máš pravdu. Musíme něco udělat. Kaly se musí vzpamatovat, jinak na to doplatí." souhlasil Evry.
"Ale co a jak?"
"Remi, klid. Něco vymyslíme. Do rána času dost." uklidňoval Aky.

Trojice se rozloučila s Waldorem a vyrazila do chladného rána. Irael s Alianou jeli v čele a za nimi s mírně zaostávala Lefy. Nešla jí z hlavy čarodějova slova. Musela o nich neustále přemýšlet.
"Hej, Lefy, mohla bys laskavě přidat?" otočila se na ni čarodějka.
"Mohla, ale nechci." dostalo se jí v odpověď.
"Nejsi na mně trošku drzá?"
"Nemyslím."
Aliana se vložila do vznikající hádky: "Můžete toho laskavě nechat? Jde mi z vás hlava kolem."
"Já se jen snažím…"
"Něco se děje!" přerušila ji Lefy.
"To jsi nám neřekla nic nového. To už dávno víme." odvětila Irael.
"Ty to nechápeš! Něco se děje s Vládci. Vládci nejsou spolu. Army je pryč…"
"To mě zas tak nemrzí." zabručela Irael.
"Ty to nechápeš! Waldor měl pravdu, můj čas je už tady."
"Tvůj čas? Jak to myslíš?"
Lefy zavrtěla hlavou: "To by jsi nepochopila, Irael. Byla to moje volba. Jen a jen moje."
Irael chtěla něco namítnout, ale Aliana ji předběhla: "Jak tvoje volba. O co jde?"
"Neptejte se, stejně vám to neřeknu. Musím na bojiště. Jestli věříte na osud, tak mi pomozte."
"Osud neexistuje." odporovala Irael.
Aliana se zasmála: "Neexistuje? Copak si myslíš, že jinak bych se zamilovala do Akroda. Akrod je můj osud. Stejně tak, jako je Army Lefy."
"Osudu nevěřím, ale přehlasovaly jste mně. Král nebude nadšený, že jsem vám to povolila a ještě se toho účastnila, ale samotné vás nenechám."
"Díky, Irael."

Kaly vzbudila ostrá bolest, která vycházela ze svázaných zápěstí. Ferton smyčku přitáhl příliš pevně. Probudila se a chvíli nevěřícně koukala kolem sebe. Teprve za několik okamžiků jí došlo, co se děje a kde se právě nachází. Doufala, že nepodcenila sílu Morgubala a Siraxe a naopak nepřecenila síly Vládců. Možná se dostala do pěkného maléru a bude ji to stát život. Ať si. Stejně už ztratila hodně. Jestli zemře také její rodina, tak už stejně nebude pro co žít.
Trochu se nadzvedla, aby vykoukla rozhrnutou plachtou ven. Zachytila několik záblesků, jak kolem procházela stráž. V  táboře bylo rušno. Poslední boj začínal. Skelorkové se těšili na krev, kterou prolijí a Sirax s černokněžníkem na pokořenou Legodu. Teď už nepochybovali o vítězství. Neměli nejmenší tušení, že Vládci mají už dost velkou moc na to, aby porazili jak Morgubala, tak i Siraxův přízrak v těle jejich kamaráda. Bez svého těla a bez prstenu, ve kterém sídlila jeho moc, nebyl velkou překážkou. Navíc Army přišel o svoji moc a i tu měli Vládci Fertonovým prostřednictvím v rukou.
S klidem čekala až pro ni Morgubal pošle. Přišel si pro ni on sám se čtyřmi Skelorky v patách.
"Krásné ránko," popřál jí s neupřímným výrazem na rtech: "Jakpak jsi se vyspinkala na dnešní den?"
"Docela to ušlo." odpověděla mu ironickým tónem.
Morgubal se zasmál. Kaly zamrazilo, když uslyšela jeho nakřáplý a protivný smích.
"Odveďte ji." zavelel a vykráčel sebejistě ze stanu.

Ráno se Vládci i celý tábor probudil do neutěšeného dne. Nejen, že se nedostali k Telronovi a jeho vojskům, ale také nevymysleli nic, čím by pomohli Kaly.
"Je to v loji." prohlásil zničeně Razzy a posadil se k ostatním.
Všichni byli unavení a skoro nespali. Nikomu nedaly obavy o další vývoj války spát.
"Nesmysl, naděje umírá poslední. Hele, Fally, koukni se do budoucnosti." navrhl Aky.
Fally se bezmocně usmál: "Vidím dvě možné varianty budoucnosti. Jedna je pěkná a druhá by se vám určitě nelíbila. Ještě není rozhodnuto, která z nich to bude."
"Tak to je moc pěkný. A kdy se to má rozhodnout?" zajímalo Remi.
"Brzy, v nejbližších dnech. A proto se musíme dostat ke zbytku armády. Vlastně jsem na něco přišel…"
"Proboha, Evry, a proč jsi to neřekl dřív?!?" zvolal Fally.
"Nekřič na mně, jo!"
"Já na tebe nekříčím!" bránil se Věštec.
"Ale jo."
"NE."
"Tak dost!" okřikla oba hochy Remi: "Tohle můžete vyřešit potom. K věci, Evry."
Evry si důležitě odkašlal. "Ehm, vzhledem, že je nás dost málo a to ikdyž počítám družinu vévody z Mitramu, tak bychom mohli…" schválně udělal dramatickou pauzu: "použít teleportaci."
"Teleportaci? Hráblo ti?" obával se o kamarádovo zdraví Razzy.
"Jsme přece i v osmi dost silní na takovouhle prkotinu. Stačí oheň a pár šikovných zaklínadel."
"No, jo. Ale nemusí mít také oni někde zapalený oheň?" zajímalo Fallyho, kterému se nápad začal zamlouvat.
"No, to musí, ale vzhledem k tomu, že je to válka, tak ohně tady budou hořet. Jeden určitě."
"Počkat! To můžu zjistit." nabídl se Rengi.
"Tak dělej a já zatím řeknu o našem plánu vévodovi." navrhl Aky.
"Počkat! To je přece můj plán." zavrčel Evry.
Všichni se na chvili zarazili. Nakonec zasáhla Remi, které Evryho znala líp, než si sám myslel.
"Ale, Evry, tvoje zásluhy ti nikdo neupírá. Jestli ten plán vyjde, tak tě budou všichni oslavovat, ale teď se soustřeď jen na záchranu Legody. Pak přijde sladká odměna."
Evry se na chvíli zamyslel a pak pomalu přikývl: "Dobrá. Nemáme taky Kaly, tak bude muset napsat zaříkavací formuli Ferton. A vy se zatím snažte. Rozdělat oheň, sehnat všechny vojáky atd."
"Rozkaz!" zakřičeli sborově a pak se rozutekli zařizovat věci kolem zaklínání.

"Tak a je to. Můžeme začít zaklínat?" zeptal se Evry, když se kolem ohně sešli všichni Vládci, Ferton i vévoda se svými můži."
"Všechno je připraveno. Můžeme." potvrdil mu Ferton: "Budete po mě nejprve opakovat a pak to odříkáme všichni společně.
Cesta ubírá se
plameny,
necítíš pod nohama hlínu, ni kameny.
Budeš tam, kde býti chceš,
cesta je schůdná,
tak kupředu bež."
Vládci po Fertonovi zopakovali a podruhé už se přidali také vojáci.
Oheň získal namodralý odstín. To bylo neklamné znamení, že kouzlo se povedlo. Přesně takhle zabarvené bylo modré světlo, které užívala Kaly.
"Tak a můžeme jít." pobídl ostatní Liky a s odhodláním vstoupil do plamenů.

V táboře bylo rušno. Většina vojáků odpočívala po neklidné noci u velkých ohňů a hřála si zkřehlé ruce. Mezi nimi seděl také král, jeho bratr a Akrod.
"Pane," oslovil Telrona Roderen: "vypadá to velice zle. Morgubal formuje vojsko k poslednímu útoku."
"A posila ze Stříbrných vrchů nikde." povzdechl si Telron: "Kdybychom měli aspoň zprávy o Vládcích."
Jeden z jejich velkých ohňů získal na jasu a zachvíli zahrával modrými odstíny. Za chvilku se z plamenů vynořila postava a rozhlížela se kolem.
"Ale to není možné…"
"Ale je. Dobrý den, Veličenstva. Akrode." pozdravil Liky a otřepával si z oděvu popel.
Za ním se vynořili zbylí Vládci, vévoda z Mitramu, jeho vojáci a naposled i Ferton.
"Kde je Kaly?" zeptal se zděšeně Tritol: "Není mrtvá, že ne?"
"Není, zatím." odpověděl Evry: "Pojďte, všechno vám vysvětlím."

Morgubal dal svým vojákům signál, aby se armáda pohnula kupředu. Sám předjel dopředu. Vedle něho jel na koni jeden z jeho nejlepších můžu a před sebou měl svázanou Kaly. Sirax se zdržoval vedle něho a mlčel.
Jeli necelou půlhodinku a pak dal Morgubal pokyn zastavit koně. Před nimi se tyčil kopec, na kterém obléhali legodské vojsko. Zlověstně se zasmál a rozjel se vpřed.
V ústrety mu vyjelo také legodské vojsko v Telronem a Tritolem v čele. Hned za nimi se hnali Vládci.
"Ale, ale. Opět se setkáváme." zakřičel Morgubal na Tritola a sesedl z koně: "Navíc mám něco, co asi chceš zpátky."
Chytil Kaly a položil jí nůž na krk. Ruce měla svázané za zády, ale nohy jí museli rozvázat. Morgubal měl v plánu Tritola vyděsit tak, až by udělal nějakou osudovou chybu.
Kaly se usmála. Měla ještě schováné nějaké to eso. Tiše zašeptala zaklínadlo, tak aby to neslyšel Morgubal a provazy se jí svezly z rukou. Vyčkávala, čekala na vhodný moment. Nadešel právě ve chvíli, kdy otec ztratil nervy a rozběhl se k nim s mečem v ruce.
"Tati, ne!" zakřičela a pak zmizela všem z očí. Použila to kouzlo, díky němu se dostala přes molekulovou stěnu. Znovu se objevila vedle otce a zachytila ho za paži.
Morgubal se zmateně rozhlédl kolem. Převezla ho.
"Tak a teď to skončíme jednou pro vždy." vyzvala Vládce a ti se k ní přidali. Všichni zaútočili obrovskou silou na Morgubala, kterého nečekaný útok srazil v bezvědomí k zemi.
Rozhořela se bojová vřava. Obě armády se srazily. Plánovaná bitva se rozhořela, jen s tím rozdílem, že temná strana byla oslabena o magický útok a hlavní velitel byl v bezvědomí. Vládci se vrhli kupředu, aby zastavili Armyho stále ještě ovládaného Siraxem. Obstoupilli ho a čekali.
"Chcete zpět kamarádíčka, ale říkám vám, že živého ho nedostanete." zavčel na ně Sirax Armyho hlasem.
"Uvidíme." odpověděla Kaly mírným hlasem.
Sirax zaútočil. I jako přízrak měl velkou moc a o to větší byla tím, čím méně útok čekali. Všechny Vládce srazil k zemi a pak se hlasitě zasmál.
"Mě nikdy nedokážete porazit. Nemáte odvahu na to, abyste zabili svého kamaráda." řekl k nim s pokřiveným úsměvem: "Tak kým začneme? Princezna by měla dostat přednost."
Vytáhl z pochvy černý meč a pohlédl na Kaly. Usmála se. Smrti se nebála. Teď už ne. Ostatní Vládci leželi na zemi a nemohli se pohnout.
"Tak sbohem." loučil se Sirax s Kaly: "Byla jsi dobrým protivníkem."
Napřáhl meč a naposledy pohlédl na svoji obět.

Lefy hnala koně napříč Legodou, jen aby stihla začátek bitvy. Irael a Aliana se s námahou držely za ní.
"Musíme si pospíšit nebo bude pozdě." křičela na ně každou chvilku a nabádala je k většímu spěchu.
I přes její spěch dojely v době, kdy bitva už byla započata.
"Támhle je Army." vykřikla Irael, když spatřila Armyho stojícího nad Kaly s mečem a Vládce ležící bezmocně na zemi.
Lefy zaváhala. Věděla, že bude muset udělat to, co ji předepsal osud, ale netušila, že to bude tak těžké. Musí, prostě musí. Musí naplnit svůj osud, aby jiní mohli naplnit ten svůj.
Bylo rozhodnuto. Od sedla rychle odepnula svůj luk a vzala jeden ze šípů. Zamířila. Teď a nebo nikdy!

Sirax stuhl v půli pohybu a otočil hlavu. Ze zad mu trčel šíp.
"Ještě jsem neskončil." řekl tiše a pak se z Armyho zvedl obláček černého dýmu a k zemi se sesunul skutečný Army. Ten, kterého všichni tak dobře znali.
Lefy přiběhla k němu a za ní se přiřítila i Irael s Alianou.
Vládci se konečně mohli zvednou ze země. Síla, která je držela, pominula. Všichni se shromáždili u umírajícího přítele a tiše přihlíželi.
Lefy klečela u jeho těla a z očí se jí koulely slzy. Pohladila ho po tváři a pak se k němu sklonila.
"Čekal jsem, že to nakonec dokážeš jen ty." zašeptal.
"Já jsem musela…" snažila se Lefy omluvit, ale její řeč přetrh proud slz.
"Odpuste, to jsem nebyl já." omlouval se Army přátelům.
"My víme." odpověděl Evry a pak si ke kamarádovi přikleknul, vzal ho jistě za paži a zašeptal: "Dostaneš se z toho a pak se všichni vrátíme domů. Hezky společně."
Army s námahou zavrtěl hlavou: "Tentokrát se pleteš, kamaráde."
Lefy se se zavzlykáním svezla na jeho hruď.
"Počkat! Takhle to přece nemůže skončit! Razzy!" otočila se Kaly na kamaráda a silně stiskla jeho paži.
Razzy se probral z leknutí a klekl k Armymu: "Uhněte! Zkusím něco."
Léčitel otočil Armyho na bok, aby se dostal k ráně. Šíp však vězel hluboko v ráně.
"Nemůžu ho vyndat." postěžoval si.
"Uhni!" doporučil mu Liky a jediným trhnutím šíp z rány vyrval.
Razzy rychle přiložil dlaně k ráně, zavřel oči a šeptal slova, kterým ostatní nerozuměli. Z jeho rukou vyzařovala modrá záře, které se v paprscích rozbíhala po celém Armyho těle. Vládci s tichou úctou sledovali Léčitelovu práci.
Army otevřel oči a rozhlédl se po kamarádech: "Co se stalo?"
"Ty jo, seš machr, Razzy." pochválil Léčitele Evry.
Lefy se rozbrečela ještě víc a další záplavě slz se přitiskla k Armymu.
"Tak dost, jde se bojovat. Ještě jsme tu neskončili." porušil okamžik ticha a nekonečného vítání přítele Liky, kterému tyhle ceremonie nedělaly dobře. Navíc se v blízkosti bojovalo!

Tritol pochopil, že jeho dcera je v bezpečí a vrhl se po boku bratra a svého syna do bojové vřavy. Teď už věděl, že se jeho holčičce nic nestane.
Projížděli houfem nepřátel a sráželi jednoho za druhým k zemi.
"Morgubal padl!" zakřičel Telron, který jako jediný neztrácel přehled o okolním dění.
Vojsko Legody se vrhlo do boje s dvojnásobnou vervou.

Vládci se rozběhli k ohnisku boje, aby přispěli přátelům v boji. Army nebyl schopen pohybu. Zůstal tedy na místě a s ním zůstala i Lefy, která nebyla schopná ničeho jiného než pláče. Irael se přidala k bojujícím a Aliana nezůstávala v ničem pozadu. Mečem máchala slušně, jak poznamenal Liky.
Aliana se brzy přidala ke své životní lásce. Akrod ji vytáhl k sobě na koně a společně bojovali. Nejprve nevěřil vlastním očím, ale brzy se vzpamatoval a přivítal svoji snoubenku mezi mácháním meči letmým polibkem na tvář.
Vládcové kráčeli svorně v řadě a působili v řadách nepřátel značné zmatky a škody. Šířili kolem oheň, který očišťoval zem od zla.
Irael se sklonila nad Morgubalem a spoutala ho silnou kletbou. Ať rozhodne král, co s tebu bude dál, pomyslela si s pohledem upřeným na černokněžníka. Pak ho svěřila do rukou vojáků z družiny vévody z Mitramu. Jejich pán bojoval po boku Tritola a každý možný okamžik si vyměnili několik vět. Nikoliv zdvořilostní fráze, ale zde se setkali dva dávní přátelé.
Ferton zahlédl v davu nepřátel podivnou malou postavu. Něco mu říkalo, že tohle není občejný Skelork. V tom mu to došlo. Orgus! Neváhal ani minutu a vybočil z řady a hnal se proti vrahovi svého přítele. Orgus si ho všiml dřív než se k němu stačil dostat, proměnil se v holuba a vyletěl k podmračenému nebi. Mraky se začaly trhat a občas vykouklo na bojiště nesmělé slunce. Ferton zaváhal. Co teď? Má teď přece sílu Měnitele, ale přesto, vždyť ji neovládá. Soustředil se jak to nejvíc šlo, ale nic se nestalo. Holub zatím mizel v oblacích. Ferton si začínal zoufat. Nesmí utéct. Nesmí! Třeba se jen příliš mnoho soustředí na moc čaroděje. Musí se uvolnit. Oheň, Vládci, Efen! Konečně. Ucítil, že se s ním něco děje. Změnil se v jestřába. Několika pohyby křídel Orguse dohonil a zaklesl do jeho holubího těla mocné pařáty.
Liky bojoval s nadšením. Pobíhal po bojišti a srážel k zemi největší protivníky. Přesto nepřestával sledovat děj kolem. Jestřába si všiml jako první. Chytil Kaly, která bojovala vedle něho za rameno a ukázal k nebi. Přitom stačil srazit jednoho Skelorka.
"Víš, co to znamená?" zeptal se.
Kaly pohlédla nahoru a zbledla: "Ten holub je Orgus." odpověděla, ale o jestřábovi nic nevěděla.
"Evry!" zařval Bojovník na Učence a ukázal k nebi.
Evry se poškrábal za uchem a chvíli pozoroval oba ptáky: "Holub bude nejspíš Orgus, ten jestřáb je… Lidi, to je Ferton!" zakřičel zpět.
"Šikula." pochválil Liky Fertonův výkon a dál se věnoval Skelorkům.

Boj trval několik hodin. Legodská armáda utrpěla jen malé ztráty díky zásahu Vládců a také díky tomu, že byl Morgubal vyřazen z boje hned na začátku. Vojsko Skelorků tak bylo dezorientované a útočilo tak, jak to šlo. Zajatci byli shromážděni uprostřed ležení a hlídala je početná stráž. Legodští byli po boji vyčerpaní, ale vítězství jim dodalo novou energii.
Kaly se vítala se svojí rodinou. Otec se tvářil hrdě a Telron se usmíval. Akrod nešetřil chválou Vládcům. Morgubal se probral z bezvědomí a zahrnul vítěze spoustou ostrých nadávek. Vládce to rozesmálo.
"Měli bychom mu to zarazil." napadlo Evryho: "Jak ho potrestáme?"
"Já bych doporučoval popravu." navrhl Liky.
Vládci se na sebe podívali a vyprskli.
"Mám lepší nápad." ozvala se Kaly: "Co kdybychom tady mistrovi odebrali jeho moc a necháme ho běžet. Proč zabíjet?"
Morgubal se zatvářil vyděšeně: "To nemůžete!"
"Ale můžeme." odvětil Evry: "My jsme Vládci."
"Počkat!" zarazila je Remi: "Kde je Ferton?"
Liky mávl rukou: "Vyřizuje jednu strašně důležitou věc."
"A to?" zajímalo Armyho: "Rád bych dostal zpět svoji sílu."
"Trpělivost. Hele, támhle je Ferton." ukázal Evry.
"Tak se přece naučil ovládat sílu Vládce. Přece jen jsi měla pravdu." uculil se Aky.
Kaly přikývla: "A to jste mi nechtěli věřit."
"Ten sokol nebo ten holub?"
Evry se na Armyho podíval jako na idiota: "To není sokol, ale jestřáb. A ten holub je Orgus, pokud jsi vzpomínáš!"
"JO, aha."
Ferton roztáhl křídla a přistál. Pustil z pařátů holuba a ten se v mžiku proměnil Orguse. Byl mrtvý. Ferton se proměnil zpět.
"Život za život." prohlásil Ferton a sedl si do trávy. Třásl se, ale přesto se usmíval. Splnil povinnost, pomstil přítele.
"NO, tak tomuhle říkám nářez. Teď bychom mohli vrátit věci zpět."
"Máš pravdu, Učenče." ozval se za ním hlas.
"Xarxi," vydechl Telron.  
Xarx se před nimi konečně objevil. Měl na sobě dlouhou bílou řízu a už nevypadal jako přízrak, ale jako živý člověk.
"Vládci splnili svůj úkol. Aguom je zničen, proto je načase účtovat." odvětil Xarx s úsměvem: "Fertona jsem vám do cesty přivedl já. Je to dobrý čaroděj a získal potřebné zkušenosti, aby se stal mým nástupcem. Odpust, Irael, ale pro tebe mám jiný úkol."
Irael sklonila hlavu: "Přijmu další úkol s radostí."
"Nevím, jestli s radostí, ale přijmeš ho." odpověděl Xarx s úsměvem: "Ale teď ještě pár vět. Musím Vládcům poděkovat jménem bývalých Vládců. Dokázali jste dojít daleko a dokázali jste odvahu i přes ošklivé zážitky." při těch slovech se podíval na Kaly.
"Promiňte, že přerušuji, ale co bude dál?" skočil mu do řeči Liky.
"Netrpělivý jako vždy." usmál se Xarx: "Nech mě domluvit a dozvíš se to."
"Tak tedy. Teď by mělo dojít k sňatku a ke korunovaci nového vladaře, že Akrode." s těmi slovy pohlédl na prince a zasmál: "Pěkně jsi nás oblafnul, Tritole, najít tvoje děti bylo dost složité i po smrti."
"Vévoda z Mirtamu, ano, i tady mám malý rest. Před osmnácti léty vévodovi unesli Skelorkové na Morgubalův rozkaz jediné dítě. Chlapec měl štěstí, našel ho dobrý člověk a zajistil mu pěkný život…"
"Kde je můj syn?" vykřikl vévoda.
"Nespěchej, po osmnácti letech už chviličku vydržíš." odvětil klidně čaroděj: "Abych se vrátil k tomu, co jsem začal. Každý z vás prošel zkouškou. Princezna tou nejtěžší, ale ani ostatní to neměli lehké. Mám pravdu, že Lefy. Army sice nezemřel, ale stejně poneseš svůj čin. Psekové nesmí ohrozit člověka na životě a ty jsi toto pravidlo porušila. Trest je takový, že se staneš obyčejným smrtelníkem."
"Přijímám." přikývla Lefy.
"Xarxi, prosím, kde je můj syn?" zaprosil úpěnlivě vévoda: "Dal bych za něj svůj život."
"Tak to nejsi sám. Pro něho by se dokázali obětovat i jiní." pohlédl na Kaly a na Fertona.
Pochopila jeho narážku: "Chceš říct, že… Ale vždyť on už…"
Xarx zavrtěl hlavou: "Kdosi slíbil, že Vládcům splní přání. Bylo sice řečeno, že na svatbě prince, ale nač čekat. Navíc princezna dokázala odolat vidině toho, že by si zahrála na osud. Dala slib a dokázala ho dodržet i přes přimluvy Vládců." mávl rukou a Orgusovo tělo zmizelo. Při dalším mávnutím se objevilo Efenovo tělo.
"Tvůj syn." řekl k vévodovi a ukázal na ležícího Efena.
"Tak tomu říkám pořádný přání." odvětil Razzy, když zjistil, že všechny Efenovy rány jsou zahojené a že mladík dýchá.
"Měla by jsi ho probudit." navrhl Kaly Liky: "Nás by se taky mohl leknout."
Vládci se srdečně rozesmáli. Efen se probral sám a rozhlédl se kolem: "Co se stalo?"
Vévoda se k němu vrhnul a syna pevně objal. Efen nechápal, co se děje.
Všiml si Telrona a vymanil se z vévodova objetí. "Můj pane."
"Kdepak můj pane," odvětil Telron: "Teď už ne."
"Nechápu."
Kaly potlačila touhu vrhnout se Efenovi kolem krku a řekla: "Xarx nám osvětlil záhadu kolem tvého původu, Efene z Mitramu."
"Cože?" nechápal Efen.
"To znamená, že jsi mým synem. Skelorové mi tě ukradli z kolébky." odvětil vévoda a pak se otočil k Telronovi: "Děkuji ti, příteli."
"Ehm, odpuste, že takhle vstupuju do téhle dojemné chvíle, ale… Efene, teď už můžeš." skočil jim do řeči Liky a kývl směrem ke Kaly: "Jen se podívej, jak se na tebe třepe."
"Blbečku," zavrčela Kaly a rozesmála se: "Už jednou jsme řešili trest za uražení princezny."
"Já vím, poprava." uculil se Liky: "Tak, Efene, udělej s tím něco. Nechceš mně mít na svědomí, že ne."
Efen se rozesmál: "Nemůžu ji do ničeho nutit."
Kaly přikývla: "To teda nemůžeš."
"To snad není pravda." zavrtěla Remi hlavou: "Vy nejste normální."
Kaly zavrtěla hlavou: "Ale jsme. Liky, na slovíčko."
"A jejda. Kategoricky odmítám."
"Víš, co mi můžeš?"
"Naprosto přesně."
"Tak fajn." přikývla Kaly a kývla na Efena: "Kašlem na to."
Vládci vyvalili na Kaly oči: "Co?"
Efen nevydržel a udělal několik kroků ke Kaly. Zasmála se. Vzal ji kolem pasu a přitáhl k sobě. Ovinula mu ruce kolem krku a zašeptala něco, čemu ostatní nerozuměli. Efen se usmál a pak Kaly dlouze vášnivě políbil.
"Vévoda jako vévoda." poznamenal Rengi se smíchem.
"Tenhle je lepší." dodala Remi: "Stokrát."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama