Kapitola třicátá první - Výprava začíná

7. dubna 2010 v 19:17 | Pret |  Vládci ohně
 A je to tu... Vládci jsou vycvičení, Skelorkové se připravují k útoku a Aguom už taky přichází pomalu na řadu. Efen se vrátil od Waldora, ale nebylo to k ničemu. Kaly a Liky stále netuší, kdo bude oním zrádcem... musí čekat. Vyrážíme do války, přátelé... 


Od útěku Kaly a jejího otce z Morgubalova vězení uplynulo několik týdnů a stále nebylo slyšet nic o hrozící válce. Většina obyvatel Legody si začínala myslet, že se ani válčit nebude, ale znenadání se objevily na hranicích skupiny Skelorků čítající několik desítek plně vyzbrojených vojáků. Ke králi se tato zpráva dostala díky Efenově průzkumné jednotce. Sám Efen byl v poli a několikrát už došlo ke střetu Skelorků s legodskými oddíly.
Efen vyčerpaně klesl na kolena před svým králem. Zbrojní schůzce byli přítomní i Vládci a oba čarodějové.
"Pane," vydechl a snažil se popadnout dech k delší větě. "Pane, Skelorkové jsou na východní hranici a vypadá to, že brzy zaútočí."
Telron vyskočil z trůnu a dal pokyn služebnictvu, aby se vzdálilo.
"Čekal jsem to. Tak dobrá. Irael, jsou Vládci připraveni?" otočil se na čarodějku.
"Myslím, že ano. Víc už by se asi nenaučili."
Telron kývl a pak se otočil na bratra. "Půjdeme do války. Doufám, bratře, že mi budeš stát po boku."
Tritol přikývl. "Jako za starých časů, ale myslím, že Vládci by do toho zasahovat neměli. Ještě není jejich čas."
Liky vystoupil z, do té doby srovnané řady, a podíval se králi drze do očí: "Veličenstvo, můžete nechat laskavě na nás, abychom rozhodli, kdy je náš čas. Nemíním sedět na zadku a čekat až za mně někdo vybojuje válku."
Tritol nad tou drzostí přimhouřil oči a podíval se na Likyho jiným pohledem. Ach ano, Bojovník, napadlo ho.
"Náš Bojovník promluvil," připomněl přítomnost ostatních Army.
"Já s ním souhlasím. Když všichni, tak všichni, a tečka. A na zadku sedět nehodlám. Aspoň prubneme naše síly v terénu." přidal se Rengi.
"Tak fajn, lidičky," zakřičel Rengi a nastavil ruku: "Jeden za všechny…"
"Všichni za jednoho," zahlučeli sborově Vládci a bylo rozhodnuto.
"Chudáci mušketýři, vidět nás…" rozesmála se Remi.
"Kdepak, ti by byli hrdí. Jsme přece novodobí mušketýři." opravil ji Rengi.
"Ach ano, drobný detail. A ty s tím jejich bláznovstvím souhlasíš? Vždyť to neumíme ani s mečem." obrátila se Remi ke kamarádce.
"Kdepak, ženský neberem." odfoukl podrážděně Army.
"No, nesouhlasím, ale co můžu dělat. Navíc s mečem zacházím docela obstojně." odvětila Kaly a vrhla pohled na Efena.
Efen se zatvářil rozpačitě. "No, na začátečníka to není nejhorší."
"Efen kecá, je to hrůza." vyvrátil Liky.
"Aspoň se nesnažím zmrzačit ty, co jsou na mojí straně." usmála se na něho Kaly sladce. "Ale nechme toho. Na to není čas. Tak co s náma hodláte dělat?"
"No, já bych vás dal na krk někomu, kdo se vyzná…" navrhl Aky.
"Nechci vám do toho kecat, ale Kaly a Remi mají aktivní síly, to znamená, že je mohou použít, ale já, Fally, Razzy a Rengi máme pasivní, tím pádem jsou nám v boji na nic." oznámil Evry věcně.
"Ze by problém?" zvedl Army obočí a vykouzlil zoufalý úsměv.
"Jo, a to podstatnej." přisvědčil Razzy.
"Tím chcete říct, že JÁ nemůžu bojovat?!? To…udělej s tím sakra něco!" zakřičel zoufale Rengi.
"A on se chudák ták těšil…" ušklíbla se Remi.
"Ehm, ono by to vlastně šlo…" napadlo něco Evryho.
"Co? Povídej, jsem jedno velký ucho." zavětřil Rengi naději.
Evry se významně poškrábal na bradě. "V tomhle světě jsou někdy ukryty krystaly. Je jich devět a mají v sobě moc Vládců. Když Vládce získá krystal, který náleží k jeho síle, tak ji může využít i v opačném působení. Ne dovnitř, ale ven a opačně."
"Takže, když budu mít krystal Myslovidce, tak budu moct tu sílu použít i na nepřítele. Už se nebudu jenom hrabat v jeho myšlenkách?" chtěl si to ujasnit Rengi.
"Přesně tak:" přikývl Evry.
"Ale bude tady háček, ne?" zajímalo Fallyho.
Evry dost neochotně přisvědčil. "Jo, je a ne háček, ale spíš úplnej hák. Nemám nejmenší tušení, kde ty krystaly jsou."
Rengi si povzdechl. "Tak to znamená, že je to na nic."
"Vypadá to tak."
"Takže ostatní půjdou a my zůstaneme tady?" zajímalo Razzyho: "To je nespravedlivý."
"Přestaň se litovat, tvoje síla je taky užitečná a navíc se bude hodit." připomněla Kaly: "Myslím víc, než se nám bude zamlouvat."
"Takže teda jedeme všichni?" zeptal se s nadějí v hlase Razzy.
"Jak jinak." přisvědčila Kaly: "Přece se nerozdělíme, ne?"
"Tak se mi zdá, že se Vládci rozhodují jako dospělí." pokýval hlavou Telron. "Tak tedy, ať je po vašem."
"Pane," ozval se Ferton: "Mohu k tomu také něco říct? Rád bych se připujit k vaší družině."
"Výborně, čaroděj se vždy hodí." souhlasil král.
Kaly se zadívala na Efena a pocítila vlnu nevole z jeho pohledu. "Co se děje?" zeptala se ho v duchu.
Efen sebou trhl. Málem zapomněl, že Kaly ovládá telepatii. "Nechci, aby se ti něco stalo," odpověděl jí stejným způsobem jako ona.
"Já se o sebe dokážu postarat. Nejsem malá."
"Kaly, prosím, přestaň si hrát. Tohle je vážné a Skelorkové jsou nebezpeční."
"Díky za varování, ale to už jsem poznala na vlastní kůži. Nemůžeme se s Vládci rozdělit."
"Kaly, já tě nechci vidět mrtvou."
"To ani já tebe. Pochop, takhle si budeme na blízku."
"Kaly…"
Zbytek se k ní nedonesl, protože Rengi do ní drbnul loktem a Kaly se vytrhla ze soustředění.
"Posloucháš vůbec?" zeptal se jí nevrle.
"Jasně, že jo. Co jinýho bych asi dělala, ne…Ehm, a o čem jsi to mluvil?"
Rengi se chytil za hlavu. "Tohle je holka. Ještě jednu takovou a jsem zralej na blázinec."
Kaly vyslala prosebný pohled k Remi.
"Ale, Liky měl kecy na ženský ve válce. Prej jim můžeme dělat leda markytánky. Ještěže to tady neznají, protože by šel na popraviště za urážku na cti." vysvětlila.
"Jo, na blbosti je užije, ale když něco…tak nic…" přikývla Kaly a znovu se snažila mimosmyslově spojit s Efenem.
"Ještě si promluvíme. Sejdeme se večer v zahradě, souhlasíš?"
Dostalo se jí kladné odpovědi a začala se opět soustředit na rozhovor probíhající mezi Vládci.
"Vždycky jsem tvrdila, že jsi sproťák…" slyšela, jak říká Remi. Bylo to mířené na Likyho.
Liky pohodil vzdorně hlavou a podíval se na Remi jedním ze svých neodolatelných pohledů. "Remi, no tak, přece by si se na mně nezlobila. Viď, Kaly, že jsem hotovej andílek."
"JO, s rohama, ale to už není andilek." usmála se na Kaly.

Nad Arinem se snesla sametová tma a zahalila celé město do chladivého tmavomodra. Z temného byldachýnu zakrývajícího svět vykoukly první hvězdy a někde za mraky vykukoval měsíc. Jeho třpytné odlesky se míhaly na hebké trávě zahrady a míchaly se s odlesky zámeckých oken. Kouzelné spojení za vlahé noci. Odněkud ze západu se vynořily jemné vlnky vánku a začaly se rozbíhat po kraji.
Efen prošel zahradou a zastavil se pod stromem, jehož větve byly zkrápěny hvězdným prachem. Jeho listy jiskřily vlastním světlem a nemilosrdně odrážely jakýkoliv jiný třpyt.
Sedl si do trávy a čekal. Nebylo kam spěchat. Kaly teď večeří se svojí rodinou, do které už neomyslitelně patřila Aliana a vlastně i Irael. A samozřejmě Vládci. Bez těch by se to neobešlo.
K Efenovi se tiše připojil Ferton. Posadil se vedle přítele a položil mu do klína květinu. Vypadala tak trochu jako růže, ale voněla tisíckrát sladčeji.
"Fertone, co to je?"
"Květina, příteli. Pořád stejný. Vůbec si se nezměnil. Na schůzku je třeba květina a obzvlášť pro takovou dámu jako je Kaly." odpověděl mu klidně Ferton: "Za chvíli tu nejspíš bude…"
"Jak to víš?" zeptal se Efen a ani se nenamáhal skrýt údiv.
"Ten váš telepatický rozhovor musel slyšet každý, kdo byl v místnosti a má trochu schopnosti." oznámil mu.
Efen zbledl tak, že to bylo vidět i přes příkryv tmy.
"Neboj se," řekl Ferton: "Jak jsem vás uslyšel, tak jsem to začal blokovat. Rozhodně nechci přijít o přítele, kvůli takové pitomosti jako je ženská."
"Ale, ona…" pokusil se namítnout.
"Chápu, Efene, ona je opravdu…zajímavá, ale nezapomínej na to, kdo je. Nechci ti to kazit, ale osud vám nebude přát. Tedy spíše král."
"Já vím." přikývl.
"Škoda, být to obyčejná holka z města, tak to by si měl velkou konkurenci. Takhle si nikdo netroufne. To jenom ty. Vždycky jsi pokoušel osud. Jen si dej pozor, aby osud nepokoušel tebe. No, nic. Svoji povinnost přítele jsem splnil a teď už můžu v klidu jít. Jen si dej pozor, aby vás nenachytali spolu. To by byl malér." připomněl ještě a pak zmizel ve tmě.
Efen osaměl a pohrával si s květinou. Nebylo mu zrovna lehce. Přítelovo varování na něj dosedlo jako težký ocelový plát. Nemohl volně přemýšlet. Pořád myslel na důsledky svého chování. Zapletl se příliš do vyššího stavu. Zapletl se mezi ty, ke kterým nepatřil, ale přesto riskoval dál. A kvůli čemu?

Kaly spěchala do zahrady a málem se srazila s Fertonem.
"Princezno," uklonil se Ferton.
"Á, to už jsme na sebe narazili po druhé, ale všímáš si? Tentokrát jsem se stihla vyhnout." rozesmála se Kaly. Od večeře měla dobrou náladu. Vládci opět celou dobu trvání jídla řešili nějakou vyloženou ptákovinu takovým způsobem, že se smíchu neubránil ani Telron. Aliana se jen usmívala a pokoušela se zachovat si výraz dámy, ale to se jí při takovém výstupu zrovna moc nedařilo. Irael nakonec propukla v tak nakažlivý smích, že se nakonec chechtali úplně všichni a všemu.
"Lepšíte se," přikývl s úsměvem: "Příště mně už minete."
"Fertone, chtěla jsem ti poděkovat, že jsi blokoval ten rozhovor. Zapomněla jsem, že…"
"To nestojí za řeč, princezno. Chránil jsem přítele."
"Stejně děkuji, jakmile jsi začal, tak jsem si uvědomila, jaké jsem se dopustila hloupé neopatrnosti. Málem jsem ohrozila Efena a…" princezna se zarazila. "Efenovi přátele počítám i za své…"
"Děkuji vám, má paní, za vaši důvěru." poklonil se s políbil jí ruku.
"Myslím, že by tě mohlo zajímat," ozvala se po chvíli nepříjemného mlčení: "že Vládci se rozhodli uspořádat, u nás se tomu říká mejdan, jistý druh oslavy a teď tě schání po celém palaci. No, mohl by si se tam zajít aspoň podívat. Třeba se ti to zalíbí."
"Jistě, určitě tam půjdu. Dobrou noc, princezno."

Efen čekal a přemýšlel a nemohl vypudit z hlavy tu ošklivou myšlenku, že zapomenout by bylo nejlepší. Zrovna, když už se rozhodl pro, se vedle něho objevila Kaly. Vyklouzla ze tmy před ním a sedla si vedle něho do trávy. Tiše se opřela zády o strom.
"Zkázal něco Waldor?" zeptala se.
"Ano, prý s tím nic nezmůžeš. Jen se můžeš vyvarovat ošklivého překvapení."
"To je všechno?"
Efen přikývl. "Všechno. Jen mi řekl, že ti mám vyřídit, že nemůžeš změnit úplně všechno."
Kaly přikývla. "Tušila jsem to, ale…nechce se mi tomu věřit."
"Stalo se něco?" zeptal se tiše, otočil se k ní čelem a položil jí ruku na rameno.
"Tím tě nechci zatěžovat. Je to příliš…Efene! Já nevím, co s tím dělat. Jsem úplně bezradná." zašeptala.
Efen pocítil vlnu jejího zoufalství. Takhle jí vůbec neznal. Ani tehdy v té kobce nebyla tak zoufalá. Věděl, že se něco děje, ale nechtěl se jí vyptávat. Takhle zoufalá byla ještě jednou. Tehdy, když umíral. Ale jiným způsobem.
Objal ji, aby ji uklidnil. "Bude to v pořádku." zašeptal jí do ucha, aniž by věděl o závažnosti situace, ale přesto to zabralo. Kaly si položila hlavu na jeho rameno, jako tehdy, když nemohla usnout, a pak si vzpomněla na Fertona.
"Máš věrného přítele. Málem jsem tě…Kdyby neblokoval náš rozhovor, tak jsem ti mohla způsobit pěkný malér."
"Vím, mluvil jsem s ním. Z toho si nedělej hlavu."
"Ale, já jsem byla hrozně neopatrná a…"
Efen jí přikryl ústa dlaní, aby ji zabránil v dalším sebeobviňování. "Nemluv o tom. Poučíš se z toho a já se nezlobím. Myslela jsi to dobře."
"Efene,"
"Hm?"
"Ne, nic. Jen mně ještě chviličku drž. Vezmu si od tebe kousek odvahy, smím?" usmála se.
Efen jí pohladil po vlasech. "Smíš, jestli ti to nějak pomůže."
"Pomůže."

"To snad není pravda. Odvolej to!" doporučila Remi Likymu, když řekl jeden z vtipů o blondýnách.
Ostatní se výborně bavili, jen Remi to vadilo. Proč asi?
"Tak se nečerti. To bylo myšlený na jinou bloncku a ne na tebe." snažil se jí udobřit.
"Vidíš, Aliana je taky blondýna a směje se." snažil se Rengi.
Aliana seděla na opěradle křesla a opírala se o svého nastávajícího, který si s oblibou sem tam poškádlil, když se ostatní zrovna nedívali. Lefy a Army byli v obdobné situaci. Ireal seděla v rohu a tiše poslouchala. Této trestné schůze, jak to nazval Liky, se účastnil i Telron a jeho bratr a velice dobře se bavili. Ferton se dostavil do toho nejlepšího a nedokázal odejít.
"Tak mě napadlo, kde je Kaly?" zajímalo Likyho.
"Kde by. Nejspíš je chytřejší než my a je dávno v hajanech." odpověděl mu Rengi a dál se zabýval rozborem povahy Remi.
"To je fakt a kdy to rozpustíme my?" zajímalo Razzyho.
"Až ráno." uculil se nevině: "Noc je ještě mladá a my jsme trvdí chlapáci, no ne?"
"JO, tvrdý chlapáci." prohodila Irael: "To vám připomenu ráno, až nebudete chtít vstávat."
"Ale, mámííííí!" zakňučel Rengi: "Přece by si nás ráno nebudíčkovala? Vždyť je to ouplně nelidský."
"A teď uznejte, pane, že s nimi mám pořádné peklo." obrátila se na Telrona.
"To možná s nimi, ale já jsem inteligent." přidal se zcela vážným tonem Evry.
"Tak tenhle je z nich nejhorší." rozesmála se.
"Teda, Irael, teď jsi mi zlomila moje naivně dětské srdce." fňukl.
"Rychle, Léčitele, ať nám taky nevykrvácí. Dlahu a jedem." rozesmál se Razzy: "Však ono to srdíčko zase sroste."
"Jak chceš dát srdce do dlahy, ty troubo?" zeptal se ho Rengi. A bylo o další hloupé téma navíc.

"To je pro tebe!" podal Efen Kaly Feronovu květinu. Málem na ni zapomněl. Však už byla za tu dobu řádně zvadlá, ale Kaly to nevadilo. Efen nebyl ten typ, co by nosil na schůzky květiny.
Kaly ho za ten dárek objala a políbila. V duchu kamarádovi poděkoval. Nikdy ho nenapadlo, že kytka dokáže udělat takovou radost.
"Musím jít." řekla nejméně po sté, ale stále se neměla k odchodu.
"Vím, že bych se neměl ptát, ale…rád bych tě zase viděl."
"Já…nevím. Kdyby dnes Vládci nepořádali tu zábavu, tak bych se sem nedostala. Snad někdy, najdu si tě."
Efen přikývl. Konec konců to bylo rozumné.
"Tak…dej na sebe pozor, ano." zašeptala, políbila ho a zmizela ve tmě.

Časně ráno začal pro Arin čas příprav. Bylo vysláno mnoho poslů, kteří mířili do hor, aby přivolali na pomoc draky, jednorožce a ostatní bájné bytosti, které patřily ke království. Město se otřásalo v základech a každý, kdo byl schopen držet zbraň, byl ochoten pomoci. Atmosféra boje se snesla na město a zaplavila ho vlnou napětí. Král byl vzhledem k probdělé noci pln energie a odpočinul si daleko více, než kdyby spal celou noc. O Vládcích se to říct nedalo. Všichni vylezli z postelí naprosto vyčerpaní a ploužili se po zámku jako mátohy. S vyjímkou Likyho, který si nadšeně vybíral zbroj.
"Tak tahle mi dokonale padne, nemyslíš?" obrátil se na Kaly, která jediná byla schopná poslouchat jeho chvalozpěvy na legodský kováře.
"No, jasně. Vypadáš jako rytíř. Rytíř v lesklé zbroji." odvětila a snažila se předstírat mimořádné zaujetí.
"Myslíš?" zeptal se projistotu a dál se zaobíral úpravou brnění.
"Určitě," přikývla.
"Tak to je moc dobře." souhlasil Liky a pak se podíval na Kaly: "Asi vypadám jako úplný magor do války, ale já…"
"Války nevyprovokováváš, jen se snažíš pomoct. Ale mohl by si trochu ubrat na nadšení."
"Nezdá se ti, že jsme všichni nějak moc odvážní. Zdá se mi, zkrátka, doma by nás ani nenapadlo míchat se do cizích věcí."
"Jsme Vládci ohně, tak to má jisté vedlejší účinky. Ten oheň nás asi do jisté míry ovlivňuje."
Liky přikývl a zadíval se na zbroj. "Jo, máš pravdu. Ale stejně…ta zbroj je úžasná. Těžko najdeš lepší mistry než jsou tady v Legodě, tedy v Arinu. Věřila bys, že je to kalená ocel, ale přitom je to ták lehký, jako by to byla obyčejná košile?"
Kaly jeho nadšení nesdílela. Kus chladného kovu ji nezajímal. Spíš ji zajímalo, jak bitva dopadne. Vládci byli vycvičení dokonale. Irael si s nimi dala skutečně práci a doslova je dokopala k úžasným výkonům. Mohli hodně změnit výsledek bitvy, ale také nemuseli. Záleželo pouze na…
"Liky, právě mně napadlo, jestli se to nestane v bitvě." vyslovila nahlas.
"Co se asi může stát?" zeptal se.
"Přece ta zrada. Co když se to stane tam?" odpověděla tiše.
Liky na okamžik zaváhal. "Myslíš? Vlastně je to dost pravděpodobný. Myslím, že bychom se měli zeptat Fallyho, je to přece Věštec."
"A co by si mu chtěl říct? Ahoj, Fally, víš, někdo nás zradí a my potřebujeme vědět kdo to bude?"
"Pravda. Já ti taky nevěřil, ale myslím, že by to šlo zjistit, aniž by Fally postřehl o co jedná."
"A jak to chceš udělat?" zeptala se nedůvěřivě.      
"Něco mně napadne…" odpověděl jí.

Efen se také chystal do boje a kontroloval výzbroj, když ho vyrušilo zaklepání. Odložil meč a došel ke dveřím.
"Fertone, pojď dál." vyzval přítele a odstoupil ode dveří.
"Jen jsem se přišel podívat, jak jsi na tom." vstoupil dovnitř. Na stole si všimnul jeho meče a vzal ho do ruky. "Pěknej." pochválil ho: "Fortelný dílo, lehký, ale v pádné ruce…"
"Přišel jsi mi zkontrovat meč?" zeptal se ho Efen.
Ferton zavrtěl hlavou. "Kdepak zkontrolovat. Přišel jsem tě pozdravit a taky se zeptal, jestli bych se mohl připojit k tvému oddílu."
"Ty nebudeš s Vládci?"
"NO, právě, že s nimi chci být. Oni jsou přiřazení do tvého oddílu."
"Do mého?" nevěřil Efen: "Budou přece s králem."
"Právěže nebudou. Král rozhodl, že je povedeš proti Aguomovi. Prý se tam objeví."
"Ale proti Aguomovi jsem na nic. Oni se neřídí rozkazy a zákazy už vůbec ne." namítl Efen.
"Obzvlášť princezna, že?" neodolal Ferton. "Odpust, příteli, ale musím se přiznat, že ti ji závidím."
Efen mlčel.
"Dobrá, tak k věci. Myslím, že by bylo lepší nechat Vládce, ať si rozkazují sami, aspoň v tomto případě."
"Mohl by si zkusit promluvit s králem." navrhl mu Efen.
"Hm, mohl bych to zkusit." přikývl a pak se na Efena dlouze zadíval. "Máš nějaké tušení, že?"
Efen byl svými tušeními pověstný. Už dříve děsil Fertona svými předpověďmi.
"Ne, tentokráte ne." odvětil: "Ale něco se mi na Kaly nelíbí. S něčím si neví rady. Takhle jsem ji ještě neviděl."
"To je zlý znamení." souhlasil Ferton: "Kaly se jen tak něčeho nelekne."

Druhého dne už byla armáda připravená. Posily z hor dorazily časně k ránu a také město bylo připraveno.
"Tak a je to taky." pronesl prorocky Evry.
"A co jako?" zeptal se Aky nechápavě.
"Ty necítíš vůni boje?" oznámil mu pohoršeně Liky.
Remi si povzdechla a zavrtěla se na svém koni. "Už zase začínají. Fanatici."
"Slečna citlivka." ušklíbl se na Liky.
Remi si pomyslela něco o idiotech, ale mlčela. Hádat se s nimi by bylo na nic. Nemělo to cenu, ale později jim aspoň bude moct říct takovou tu oprýskanou větu: Já to říkala. V hloubi duše se na to těšila.
"Mohli byste laskavě mlčet? Kdo nás vlastně povede?" zeptala se Kaly, aby odvrátila hrozící debatu na téma: Jak někdo může pustit ženskou do války.
"Co já vím. Že by Efen?" odpověděl Evry.
"Efen? Na to zapoměň! Ten se k nám nesmí přiblížit a hádejte kvůli komu."
odporoval Army.
"Houbeles, k nám může, ale taky ke kolegyni." kývl směrem ke Kaly Rengi.
Kaly ho, kdyby to bylo možné, v tu chvíli zavraždila pohledem.
"Tak a máme první ztráty." oznámil zvesela Razzy, který Kaly zpozoroval. "Měl by si padnout a umírat v křečích."
Rengi se na Kaly smířlivě usmál: "Víš, že jsem to tak nemyslel."
"Ty totiž nemyslíš nikdy." řekla mu a vyhoupla se do sedla.
"To je zase naše Kaly." rozradostnil se Fally. "Zas ti to nandala."
"Myslím, že bychom měli nechat zdlouhavých rozhovorů a konečně vyrazit." přerušil ho Liky.
"Páni, ještě začal mluvit spisovně. Takle války má i jisté výhody."
"Nevymejšlej si a radši tu kobylu přinuť k pohybu. Nejlépe dopředu." doporučil Rengimu Liky.
"Nemáme velitele a navíc musíme počkat na oficiální…" pronesl Evry zadumaně.
"Hauuuuu," zavyl zoufale Liky. Tímto táhlým zvukem se mu podařilo přerušit Evryho rodící se dvouhodinový proslov, ale navíc splašil Kaly koně.
Kaly se jen tak tak udržela v sedle a dokonce se jí podařilo i uklidnit vzpouzejícího koně. "Tak ti pěkně děkuju." podívala se na Likyho a poplácala zklidněného koně po šíji.
"Sorry," usmál se na ni omluvně.
"Málem mně zabije a jediné, co řekne je sorry. To je dneska mládež." zavrtěla Kaly nechápavě hlavou.
Likymu probleskl hlavou nápad. Seskočil z koně a postavil se před Kaly. Situace vypadala dosti komicky a Liky ji umocnil ještě tím, že poklekl. Pak si odkašlal a promluvil naprosto vážným hlasem.
"Ehm, vážená princezno," udělal dramatickou pauzu a pokračoval: "Omlouvám se vám za svůj trapný výstup, který ohrozil váš život. Je mi to převelice líto a nabízím vám svoje služby k dispozici."
Kaly ho naprosto ochromeně pozorovala a nakonec se rozesmála. "Odvolávám. Dokonalý gentleman."
"Vídíte? Takhle se to musí," obrátil se k ostatním a šibalsky zamrkal.
Do dvora vjel Ferton na stříbrném hřebci. Tahle barva byla velice vzácná, ale koně to byli ušlechtilí a velice věrní svým pánům. Bylo prakticky nemožné takového koně koupit. Pouze jako hříbě a těch bylo velice málo a majitelé si je pečlivě hlídali, aby se nedostala do jiného chovu. Jedině čarodějové dokázali tyto koně odchovat a byli jejich jediným pány.
"Páni, to je travillský hřebec." hvízdl obdivně Evry.
"Pěkné zvíře…" souhlasil Liky.
"On si řekne pěkné zvíře! Tohle je unikát!" opravil ho Evry a prohlížel si koně s posvátným údivem.
Hřebec ucítil, že se mluví o něm a mohutně zaryčel.
"Albet," sklonil se Ferton k jeho šíji a pohladil ho po plecech. "je spolehlivý. Proto ho také beru sebou. Vyrazíme!"
Hřebec přešlápl na silných nohou a bojovně hrábl kopytem.
"Moment!" zarazil Fertona Army. "To ty nás povedeš? A co Efen?"
"Efen se přidá k královskému oddílu proti Skelorkům a my máme na starost Aguoma." vysvětlil jim čaroděj.
"Cože? My jdeme na Agouma?" zarazil se Liky: "A co boj?"
"Toho si užiješ dost a dost až zkrouhneme toho démona. Pak se přidáme k ostatním, no ne?" dožadoval se souhlasu Rengi.
Ferton souhlasně kývl. "Jistěže."
"Tak na co čekáme. Hrrr na ně!" zavelel Liky a pobídl koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 10. dubna 2010 v 14:58 | Reagovat

Oni su vazne partia na pohladanie-ze musketieri,len ma mrzi ta zrada,nu coz...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama