Kapitola třicátá třetí - Bitva začíná (1. část)

10. dubna 2010 v 23:39 | Pret |  Vládci ohně
Vládci mají plán, jak zničit démona... člověk by řekl, že je nemůže zastavit už skoro nic, jenže ouha... Stane se pár nečekaných věcí... Do situace zasáhne Orgus, který způsobí všem obrovskou bolest... Vládci také zjistí, kdo je tím zrádcem a to jim způsobí jen další problémy a smutek... Ferton, který byl jen jakýmsi doprovodem a rádcem, získá sílu, o kterou nikdy nestál, a nebude si s ní tak docela vědět rady... Dámy, které zůstaly v paláci, dostanou nápad, jak pomoci Vládcům a vydají se na vlastní výpravu... a konečně bude zahájena bitva...
Těm, kteří si zamilovali Efena se tímto převelice omlouvám... čtěte a zjistíte proč...
Takto kapitola je příliš dlouhá, takže ji rozdělím do dvou částí...


Vládci dojeli až k horskému masivu někde v srdci Legodské vysočiny. Slunce se už dávno vyhouplo a nejvyšší příčku oblohy a spalovalo krajinu svými paprsky. Seschlá tráva a zuhelnatělé stromy se rozprostíraly kam jen oko dohlédlo.
"Já myslel, že je to vodní démon…" konstatoval Liky, když uviděl to mrtvé spáleniště kolem.
"To ano," odvětil Evry: "Odebírá vodu všemu živému v okruhu asi, to přesně nevím, ale…"
Remi si povzdechla. "Přesné udaje po tobě nikdo nechce."
"To je dobře. Stejně by je nedostal." odpověděl jí s úsměvem.
Kaly seskočila z koně a jala se prohlížet hlínu. Temná, místy načervenalá půda byla udusaná a náporem slunce rozpraskaná.
"Vidíš tam něco zajímavého?" zeptal se jí Rengi.
Kaly neodpověděla. Ta hlína žila. Umírala. Všechna ta půda kolem nich umírala a zoufale se snažila přežít. Jen lok vody. Jen malou krůpěj a znovu ožije.
"Ta země umírá…" promluvila konečně.
"To jsi objevila Ameriku…" ušklíbl se Liky: "To je vidět na první pohled."
Kaly zavrtěla hlavou. Cítila to. Pach smrti. Zoufalý boj o život. O vodu představující život.
"Ty něco…" zeptal se tiše Ferton, seskočil z Albeta a připojil se ke Kaly.
Přikývla a dotkla se hlíny poblíž sežehlého trsu trávy. "Ještě není úplně pozdě…" zašeptala.
Ferton pochopil. Vstal a vzal ze svého sedla čutoru s vodou. "Myslíš, že to k něčemu bude?"
Kývla na znamení souhlasu a vzala si od něho nádobu se životodárnou kapalinou.
"O co se to pokouší?" zajímalo Akyho.
"Probudit ducha země…" podal vysvětlení Evry a pozoroval Kaly a Fertona. Ti dva se spolu o něčem radili, ale nedokázal poznat o čem.
"To se jim nepovede." zapochyboval
Razzy.
"Ale ano, myslím, že se jim to povede…" nesouhlasil Fally.
"Já ho tady cítím…je tu…" ozval se Rengi.
"Kaly, to je moc nebezpečné…může se na tebe rozzlobit…tohle není legrace…" Ferton se snažil Kaly zadržet. "Udělám to já."
"Nesmysl. Když se o mně tak bojíš, tak mi pomoz." nehodlala se Kaly podrobit jeho vůli: "Dva čarodějové jsou víc jak jeden. No tak, přestaň se bát!"
"Jak myslíš," přikývl: "Ale jestli to začne být nebezpečné, tak…"
"Jasně," přerušila ho: "Tak začneme!"
Rukama udělala ve vzduchu několik znamení a pak začínala odříkavat slova, kterým ostatní Vládci nerozuměli. Jediný Evry znal obsah slov a vůbec se mu nelíbilo, že je slyší.
Ferton jí stal po boku a snažil se předat co nejvíce svojí energie do jejího kouzla. Bylo to jedno z nejtěžších kouzel, které se báli používat i zkušení čarodějové, natož Kaly, která kouzlila teprve několik týdnů.
Došlo na samotný rituál. Kaly byla natolik chytrá, že prvně vytvořila ochranný štít nad sebou a přáteli. Konečně pokropila zemi trochou vody a odříkala poslední slova.
Země se zachvěla a bleskově vsákla těch několik krůpějí, které jí Kaly darovala. Chvíli se nic nedělo, ale potom se dostavil silnější otřes a objevilo se jakési průsvitné nic, které se pomalu začínalo zhmotňovat. Nabylo tvaru obrovské píšečné zmije a stočilo se do klubka.
"Kdo jsssste?" zasyčela zmije a obdařila vetřelce pohledem, kterým jím musela vidět až do žaludku. Tak dalece ji jejich snídaně nezajímala, ale náhlédla do jejich mysli. Přesto chtěla slyšet jejich odpověď.
Rengi se při jejím pohledu zachvěl. On jediný si všiml, co měl její ostrý pohled za účel. Tak to ne, řekl si a začal se pomalu nořit do podvědomí té obrovské hadice. Jestli ovšem nějaké má, napadlo ho. Nezmýlil se. Měla.
"Vládci," odpověděla Kaly rázně.
"Vládcsssíííí." zasyčela: "Užsss jssssem o vásss sssslyšsssela. Jdete na Aguoma, sss?"
Kaly přikývla. "Přišli jsme zjednat rovnováhu."
Ferton do jejího rozhovoru nezasahoval, nebylo třeba, ale všimnul si Rengiho snahy proniknout do tajemství obří písečné zmije. Rychle k němu několika kroky došel a chytl ho za rameno. "O to se nepokoušej! Mohlo by tě to zabít."
Rengi poslechl.
"Přišsssli jssssme zsssjednat rovnováhu." zopakoval had: "Vy ssssi ssssnad mysssslíte, že ssse vám to podařssssssssí?"
"To netuším, ale ty by si nám mohl pomoct." odvětila Kaly.
"Já?" zasmál se duch: "Jssssem přílišsss zesssssláblý. Nemůžu vám nijak pomocsssst…ani kdybych ssssnad chtěl. Dobře to víte, tak pročsss mně rušsssíte?"
Kaly na okamžik zaváhala. "Rušit od čeho? Od smrti?"
Had se vymrštil v celé své výšce a hrozivě zasyčel: "Nevíšsss o čsssem mluvíšsss!"
"Ale ano, cítím to tady všude kolem nás."
Had klesl a složil smyčky svého těla do úhledného klubíčka. Položil hlavu do písku. Hrozba ho unavila.
"Vidíšsss?" zasyčel tiše: "Moje mocsss sssslábne…"
"Jestli nám pomůžeš, dokážeme tuhle zem zachránit. Souhlasíš?"
"Já vám nemám cssso nabídnout…"
Kaly potřásla hlavou: "Hloupost. Ty znáš tuhle zem dokonale, že?"
"To ano, sss,"
"Jsou tady ložiska zemního plynu?" zeptala se Kaly.
Vládci i Ferton sebou udiveně škubli. Na co sakra potřebuje ložisko plynu? Nehrablo jí z toho horka, napadlo je.
Kaly věděla naprosto přešně, co dělá. Promyslela si to už cestou.
"Jssssou," zasyčela zmije. Z její tlamy vylétly nazelenalé plamínky a několik kroků od Kaly se objevila mapa. Bohužel mimo dosah ochranného pole.
"Bojíšsss sssse?" zeptala se zmije.
Kaly zavrtěla hlavou. Nebála se. Ona ne.
"Tak ssssi pro ni pojď!" vyzval jí duch.
"Kaly, neblázni! Je to past." varoval jí Ferton. Celkem zbytečně.
Neposlechla. Nedokázala to. Vystoupila z ochranného kruhu a udělala těch několik potřebných kroků k dosažení mapy. Sehnula se a vzala jí do ruky. Had se napřímil a díval se na ni. Dlouho jí pozoroval, jak tam tak stála.
Ferton už si začal v duchu připravovat kouzlo, kterým by Kaly zachránil, ale toho nebylo třeba.
"Ssssnad se vám to povede," promluvil konečně: "Hodně šsssstěsssstí."
Zmizel. Zkrátka zmizel. Rozplynul se.
Ferton doběhl se Kaly. "Jsi v pořádku?"
"Jo, jsem." přikývla a mávnutím ruky zrušila ochranný štít.
"Tak a teď mi vysvětli, na co potřebuješ plyn?" zeptal se rázně Evry.
"Víš," usmála se Kaly a vzala ho kolem ramen: "Tak tohle ti ještě neřeknu. Prvně musíme najít ta ložiska."
"Přesně tohohle jsem se bál. Hledej, nevím co, najdi to na nevím co…" zabručel.
"Jenže tohle není hra." namítla mu.
"No právě, že není." povzdechl si.
"Evry zkrátka nesnáší, když něco neví." zhodnotil ho Liky.
"Hele," zaškebil se na něho jmenovaný: "Nikdo se tě na nic neptal, tak laskavě zklapni."
"Rozkaz, pane vševěde." zasalutoval Liky.
Kaly nevěřícně zavrtěla hlavou. "Jak malý…ale teď je na čase předvést, co jsme se naučili. Takže ty ložiska potřebujeme na.… zkrátka Aguoma upečeme."
"Cože ho?" nevěřil Army.
"Upečeme, ugrilujeme, usmažíme, vysušíme…"
Evry se podrbal za uchem a pak chvíli zadumaně prohlížel okolí. Už přišel na ten Kalyn nápad.
"No, to by mohlo vyjít…" přikývl.
"Tady se všichni zbláznili…A jak to hodláte provést?" zeptal se nedůvěřivě Army.
Jeho otázka byla ignorována.

Lefy pochodovala nervozně sem a tam po pokoji a neustále opakovala, že nehodlá sedět na zadku, když se bude kolem válčit. Popravdě ji dost urazilo, že ji nevzali Vládci sebou. A ani král jí nenabídl účast v jeho oddílu.
"Protože Telron má rozum." odpověděla jí Irael a posadila se vedle Aliany. "Jsi nezodpovědný…ehm, psek."
Ani jim se nelíbilo, že zatím co ony tu sedí, tak ostatní se chystají k boji. Svoje rozhořčení ale skrývaly dáleko lépe než Lefy. Lefy to nedokázala. Byla příliš spontální na nějaké skrývání pocitů. Jednoduchý mozeček pseka, by na to nejspíš podotkl Rengi.
"Měla by si se trošku ovládat." doporučila jí Aliana.
"Ovládat se? Já? A co asi dělám?" zaúpěla a udělala několik rychlých kroků.
Irael si vyměnila s Alianou unavený pohled.
"Co se tak díváte? Já tu prostě nebudu jen tak sedět." Lefy zašermovala rukama a znovu obkroužila další kolečko kolem nich.
"A co by si chtěla dělat?" zeptala se jí s klidem Irael.
Lefy se zamyslela. "Nevím, já…třeba…třeba bychom se mohly pokusit najít ty krystaly, o kterých mluvil Evry."
"A jak si to představuješ?" zeptala se jí Aliana. Tento návrh jí zaujal.
"Aliano, na to nemůžeš ani pomyslet." odvětila jí zděšeně Irael.
"Proč ne?" zastala se svého nápadu Lefy. "Pustíme se do toho všechny."
"Jenže nemáme," slovo nemáme zdůraznila: "ani tušení, kde jsou…"
Lefy si povzdechla. "Nebuď tak pesimistická, Irael. Možná by o nich mohl vědět Waldor. Za zkoušku to přece stojí, ne?"
"Jsem stejného názoru…" přidala se Aliana.
"Jak by o nich mohl vědět Waldor, když to netuší ani Vládci."
"Tak to aspoň zkusíme…prosím."
Irael jen nerada přikývla. "Nehodlám se honit za přeludem, ale…asi bychom to měly zkusit.."
"Fajn," kývla Lefy: "Tak já připravím všechno na cestu…Waldor se bude divit, až mně zase uvidí…"
"To bezpochyby…" souhlasila tiše Irael.

Efen se pokusil vstát, ale nešlo to. Motala se mu hlava a připadal si jako po těžké otravě alkoholem. Ležel a přemýšlel. Byl posedlý myšlenkou stát po boku králi. Už ho nechtěl zklamat. Nechtěl zklamat sebe. Musel dokázat, že si váží koruny.
Dovnitř vklouzla podivná postava. Malá, skrčená, nevábného vzhledu. Efen se napřímil a před ním se sklonil Orgus.
"Tak se opět setkáváme, vojáčku." zaskřehotal. "Ten vlkodlak tě měl zabít, ale jak vidím, co si neudělám sám, to nemám."
Sehnul se nad ním a napřáhl nůž. Chladně se zaleskl, když projel Efenovým tělem. Orgus chtěl srdce a teď ho dostal. Jediným zkušeným pohybem rozpáral Efenovi hrudník a vyrval mu srdce.
Efen klesl s Kalyným jménem na rtech.

Kaly vykřikla a zbledla. Ferton k ní přiskočil a jen tak tak zachytil její tělo, jak se v bezvědomí kácelo k zemi.
V tu samou chvíli měl Fally vidinu. Viděl současnost. Viděl Efena a Orguse. Viděl krev a slyšel poslední tepy Efenova srdce.
"To ne, to nemůže být pravda." zaúpěl.
"Co se stalo?" zatřepal s napůl omámeným Věštcem Liky.
"Efen zemřel. Právě zemřel…" vysypal ze sebe.
"Cože?" zakřičel zoufalý Ferton: "Co se stalo? Jak?"
Ostatní mlčeli. Tiše pozorovali Kaly.
"Orgus." odpověděl.
"Měl jsem to vědět." zaúpěl Ferton a s Kaly k náručí klesl k zemi. "Tušil jsem, že se něco stane."
"Klid. Musíme zachovat klid." pronesl po chvíli Rengi.
"To se ti snadno řekne, ale co Kaly?" zavrčela na něj Remi.

Kaly se ocitla za branami svého nevědomí. Kolem ní se rozestíral ohromný prostor zahalený jemnou namodralou mlhou. Věděla, že na někoho čeká, ale nevěděla na koho. Pak ho uviděla.
"Efene, co tu…"
"Psst," zašeptal. "Chtěl jsem tě naposledy vidět a Xarx mi to umožnil."
"Jak naposledy?"
Přitáhl ji k sobě a políbil. "Na nic se neptej. Máme málo času a musím ti toho tolik říct."
"Efene, děsíš mně. Co se stalo?"
"Až se vrátíš zpět, tak pochopíš, ale teď… Miluji tě a mrzí mně, že jsem ti to neřekl dřív. Nechtěl jsem tě ztratit, ale stejně se mi to nepovedlo."
"Efene, ale…"
"Prosím, poslouchej mně. Pak už nebude možnost…"

Kaly otevřela oči a uviděla, že je zpět mezi Vládci. Poslední polibek jí vrátil zpět a ona si uvědomila, že cítí velikou bolest na prsou. Zemřel. Zabili ho. Řekl jí to. Řekl jí všechno, ale teprve teď si to plně uvědomila.
Neplakala. Slíbila, že nebude. Slíbila toho daleko víc, ale nevěděla, jestli toho bude schopna.
"Kaly, Efen…" zašeptal Ferton.
"Vím," přikývla: "Prosím, obejmi mně."
Vyhověl jí a přitisl ji k sobě. "Mrzí mně to. Je mi to tak líto."
V očích se jí zaleskly slzy. "Odpust Efene, ale tenhle slib musím porušit." zašeptala a smáčela Fertonovu košili slzami.
Po chvíli se trochu uklidnila a přinutila se uvažovat racionálně.
"Kaly?" zeptal se jí Liky.
"Jsem v pořádku…" odpověděla mu na jeho zkoumavý pohled.
"Dozvím se konečně, co se vlastně stalo a hlavně jak?" zavrčel naštvaně
Rengi.
"Orgus potřeboval nové srdce a Efenovo se mu náramně hodilo." odpověděla mu Kaly: "Po tom útoku vlkodlaka nebyl schopný ubránit se. Nečekal to a pak…"
"Čím ho Orgus zabil?" přerušil ji Evry.
"Dlouhým nožem." řekla.
Evry se podrbal na bradě. "Fertone, myslím, že se dá ještě něco dělat. Ten nůž vypadá jako rituální…"
"Počkej, tím chceš říct, že můžeme Efena zachránit?" zeptal se nedůvěřivě Fally.
Evry přikývl. "Bude to složitý, ale dalo by se to. Ovšem záleží na spoustě věcí."
Kaly zavrtěla hlavou. "Ne, to není možné. Smrt je přece tak… defitivmí."
Evry pokýval hlavou a pak vzal Kaly kolem ramen. "Ale my jsme Vládci. My popíráme všechny fyzikální i nefyzikální zákony, tak proč by nás měla zastavit… Poslouchej, Orgus musel dodržet jistý postup, aby mohl Efenovo srdce použít. Stačí přijít na to jak a zvrátit rituál naopak. Chápeš?"
"Ne," odpověděla.
"Ty jsi mi ale natrvdlá!" rozčiloval se Evry. "Tak ještě jednou… Čistě teoreticky bychom mohli Efena… ehm… oživit."
Kaly zavrtěla hlavou. "To ne."
Vládci se na ni zděšeně podívali a pak se ozvala Remi.
"Copak ty jsi Efena nemilovala?!"
"Ale ano, jen…" podívala se na Evryho: "Jen si myslím, že tohle už hraničí s hraním si na boha. Efen je mrtvý a mně to bolí nejvíc, ale prostě… tuhle moc jsme dostali z nějakého důvodu a tohle jím určitě nebylo… Nevím, jak to mám říct, ale… Efen by si to nepřál."
"A jakpak to víš?" zeptal se jí nedůvěřivě Rengi.
"Já… mluvila jsem s ním… před chvíli… všechno jsme si řekli a vlastně je tu pořád s námi. Slíbil, že mně neopustí a on sliby plní."
Rengi otevřel pusu, ale záhy ji zase zavřel.
"Je tu pořád… víš, pořád ho tady cítím a vím, že tu je…jestli mně ovšem chápete…"
Remi se na kamarádku soucitně podívala.
"Asi ji z toho šoku přeskočilo…měli bychom…"
"Nepřeskočilo mi." ujistila ji Kaly: "Možná to tak vypadá, ale jsem naprosto v pořádku. Slíbila jsem Efenovi, že zůstanu taková, jaká jsem byla a to taky splním. Pomstím ho… Orgus bude litovat, že si začal něco…"
Z jejího hlasu začala zaznívat krutost. Vládci si toho nevšimli, ale Ferton si toho byl dobře vědom. Chápal jí, ale přesto jí nehodlal dovolit mstít se.
Dotkl se jejího ramena a Kaly se na něj tázavě otočila.
"Nemyslím si, že by si Efen přál, abys ses mstila." odpověděl na její pohled.
"Máš pravdu, to si Efen opravdu nepřál. Ale přeju si to já."
"Taková jsi nebývala…"
"Nebývala, ale po tomhle na to mám právo."
"Tohle není právo, to je jenom tvůj rozmar. Tady nejde o mstu. Tady jde o vyššího hodnoty… Vím, co jsi pro Efena znamenala a co on pro tebe, to si dokážu představit…nikdy by si nepřál, aby si se jen bezmyšlenkovitě mstila a já to nepřipustím."
Kaly vztekle zaťala pěsti. "A jak mi v tom hodláš zabránit?"
Ferton na ni přísně pohlédl. "Nemysli si, že jsem úplně bezmocný…"
"Vážně?" ušklíbla se.
"Můžete toho laskavě nechat?" zaječel na ně Rengi: "Pokud vám to ještě nedošlo, tak jsme uprostřed Aguomovy země, Efen je mrtvý a vy děláte přesně opak toho, co dělat máte. Pochybuju, a opravte mně, jestli se mýlím, že by se mu líbilo, že se jeho nejlepší kamarád rafe s jeho…no, vy víte…"
Ostatní Vládci se jen dívali, jak z Kaly vyprchává vztek, a neodvažovali se promluvit. Kaly zuřila. Vztekala se nad svojí bezmocností, nad tím, že už je skoro všechno ztraceno. Co na tom, že zachrání Legodu, když už u toho nebude Efen.
"Promiň, Fertone. Je mi to líto." řekla po chvíli a sebrala ze země hadovu mapu, kterou předtím upustila.
Ferton se zatvářil unaveně. "Nic se nestalo. Naprosto tě chápu."
"Ne, nechápeš." odpověděla a zahleděla se do mapy. "Musíme zlikvidovat Aguoma a co dál, to se uvidí potom."
"Podívej se, tady jsou ty ložiska…" zabořil Evry prst do mapy. "Kousek od démonovy sluje. Stačí ho jen vylákat a bác…je po něm."
"Děkujeme za názorné předvedení." zareagoval Rengi na Evryho gesta, kterými doprovázel svoji řeč.
"Není zač…pro vás bych udělal cokoliv." odtušil Evry.
"Jen to nepřeháněj nebo toho využijeme." doporučil mu Liky.
"Takže teď jde jen o to, jak vylákat našeho milánka z doupěte a zbytek bude brnkačka."
"To si nemyslím." zarazil ho Fally.
"A to proč?" podíval se na něj se zjevnou nedůvěrou Rengi.
"Mám takovou divnou předtuchu. Něco se stane…"
Rengi protočil oči v sloup a zadíval se na Věštce. "A co se ještě stane? Nezdá se ti, že těch katastrof už bylo dost?"  
"Upozorňuju, že si to nevymýšlím. Jen říkám, co vidím. A teď vidím zradu…"
Kaly si vyměnila s Likym pohled, ale ani jeden nic neříkal.
"Zradu? Koho zradu?" zajímalo Remi.
Fally pokrčil rameny. "Nevím. Není to vidění, jenom předtucha."
"To nás teda čekají věci. Jěště, že u toho není Efen…" zabručel Army.
Kaly sevřela rty, ale mlčela. Remi se na Armyho zle podívala, ale neřekla ani slovo.
"Teda kámo, myslím, že postrádáš takovou drobnost…říká se jí takt…" ozval se po chvíli Liky.
"Hlavně, že ty jí oplýváš…" odpověděl Army.
"Pro tohle nemám slov. Chováš se jako idiot, Army." přidala se Remi. "Copak ti ani trochu nevadí, že je… že Efen je… měj trochu soucitu…"
"Jděte k čertu… mně je úplně jedno, co se stalo s Efenem."
Vládci se zaraženě dívali na Armyho a nemohli věřit tomu, co právě prohlásil. Kaly pomalu začínalo docházet od koho ona strašná zrada hrozí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 12. dubna 2010 v 17:09 | Reagovat

Ty si kruta...vies o tom.Takyto osud mu priravit.A co sa to prepana deje s Armim...preco ich zradi???????????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama