Kapitola třicátá třetí - Bitva začíná (2. část)

10. dubna 2010 v 23:41 | Pret |  Vládci ohně
Tak... tady je druhá část...


"Tak takhle je to tedy…" řekla rozhodně: "Pak se budeš muset rozhodnout ke komu se přidáš…buď my nebo Sirax…"
"Ach ano, Vládcové jsou hodní a já jsem ten zlej…"
"Dala jsem ti jasně na vybranou… na obou stranách být nemůžeš…"
"Laskavě nech na mně, co můžu a nemůžu… mám vás pokrk."
"Jak můžeš něco takového říct?" nevěřil Razzy vlastním uším: "Vždyť jsme přátelé."
Ferton na chvíli zaváhal. "Tohle už není Army." řekl.     
"A kdo teda jsem?" zavrčel na něho výhružně.
"Je posedlý zlem. Musíš to taky cítit. Kdyby nezemřel Efen, tak by se neprojevil." otočil se ke Kaly.
"Zradil by později. V boji." odpověděla Kaly.
"Zcela správně. Army byl váš nejslabší článek…" ozval se z Armyho úst cizí chladný hlas.
"Sirax…"
"Správně, princezno. Jak vidíte, našel jsem si cestu, jak se vrátit. Mám jisté nevyřízené účty s vaším otcem."
Kaly mlčela jen hleděla do očí přítele, který přítelem už nebyl.
"Jestli myslíte na to, jak dostat Armyho z mojí moci, tak na to můžete rovnou zapomenout. Je můj a jeho síla také…"  
"Jen aby si se nepřepočítal…" ozvala se Kaly a napadla ji spásná myšlenka.
"Remi, zmraz ho!" vykřikla.
Remi zareagovala okamžitě a než mohl Sirax cokoliv zaregistroval, zůstal zmražený v prostoru.
"Fertone, přenesu na tebe Armyho sílu…" oznámila a začala kouzlit.

"Vládče Měniteli,

odevzdej sílu svojí,
nechť nepadne do rukou tomu,
kdo proti Legodě a Vládcům zbrojí.

Pojď sem," vyzvala Fertona a pokračovala se zrakem upřeným na něj.

"Čaroději, přijmi silu novou,
nechť všechno, co odteď vykonáš,
skutky Vládce se zvou."

"Ale, co se stane s Armym?" zeptala se Remi. Stále ještě držela Armyho-Siraxe pod svojí mocí.
"Dostaneme ho z toho, ale teď není čas…" odpověděla jí Kaly a kývla na ni, aby obnovila znovu tok času.
Remi rozmrazila Armyho a čekala, co ze stane dál.
Sirax si ničeho nevšimnul a pokračoval: "Nevím, jak si poradíte bez devátého Vládce, ale budete to muset nějak zvládnout."
"O to se neboj!" ujistila ho Kaly: "My si dokážeme poradit a Armyho ti taky nenecháme…"
"Oh, dobrá, ještě se uvidíme, Vládci." dodal posměšně a zmizel.
"Co to sakra bylo? Copak těch pohrom už nebylo dost?" zaúpěl Liky.
"Jak vidíš, tak ne." dodala Kaly.
"Jakto, že můžeš vzít Vládci sílu a dát ji někomu jinému…" zajímalo Věštce.
"Jsem čaroděj, můžu všechno…" kromě oživení Efena. Nepřeje si to a já jeho přání splním, dodala pro sebe.

"To znamená další síla, kterou lze využít proti Vládcům…" přikývl Evry.
"Kdepak proti…pro Vládce."
"Jasně, Kaly, kdyby si to neudělala, tak by Army použil svou sílu proti nám…"
"To už není Army, je to Sirax." opravila Akyho: "A jakmile dostaneme Armyho zpět, tak mu vrátím jeho sílu. Prozatím si myslím, že je v bezpečí u Fertona."
"Ale jak to hodláš provést?" zajímalo Remi.
"Prvně musíme dostat Aguoma a Morgubala." odpověděla a zadívala se do mapy. "Sirax už ví, co chystáme na Aguoma, takže ten o nás už bude vědět. Musíme jednat rychle…Tak mně tak napadá, že Sirax se nezhmotní bez mojí nebo Akrodovy krve, to znamená, že je to jenom slabý přízrak a tak ho stačí jen… ale prvně Aguoma…snad si Army zatím poradí…"
"Takže hodláš změnit náš plán?" zajímal se Evry.
"Ne, tak docela. Prozatím zůstává stejný…jdeme hledat ty ložiska…"

"Jsi si jistá, že jedeme správně?" zeptala se se zjevnou nedůvěrou Irael, když už objížděli kolem stejného kusu skály nejméně potřetí.
"Jistý si není nikdo ničím. Leda smrtí…"
"Nech té filosofie a radši začni přemýšlet." přerušila ji.
"No, v takovéhle situaci jsme byli tehdy, když jsme se vraceli od Waldora. Myslím, že je to nějaká past na Skelorky nebo co…"
"Tak proč to neřekneš rovnou? Mohly jsme si ušetřít spoustu času." zabručela Irael a zamávla rukama ve vzduchu. "Tak a můžeme pokračovat. Tak a kudy teď?"
Lefy se nervozně rozhlédla. "Těma tvejma kouzlama jsi mně pěkně spletla…"
"Jen si nestěžuj!"
"Můžete toho laskavě nechat? Obě!" vložila se do sporu Aliana.
"JO, můžeme, ale nechce se nám…" odvětila Lefy.
Aliana se na ni mile usmála. "Tak mi laskavě řekni kudy se dostanu k Waldorovi a já tam pojedu sama, zatímco vy se tady můžete klidně hádat."
"Jak už jsem řekla, tak mně Irael těma svejma čarama zblbla."
"Nech těch výmluv a koukej přemýšlet." doporučila ji Irael.
"A o co se asi tak snažím?"
"Tohle nikam nevede…" postěžovala si Aliana. "Takhle se nedostaneme nikam. Rovnou jsme mohly zůstat sedět v Arinu. Aspoň bych nemusela poslouchat ty vaše vášnivé debaty…"
"Dobře, dobře, hlavně neztrácet hlavu…já si vzpomenu, kudy se tam jede."
"Jak milé…" zabručela Irael. "Jestli budeme nadále poslouchat Lefy, tak to se můžeme jít rovnou oběsit."
"Nesnaž se mně urazit…to se ti nepovede." zavřeštěla Lefy.
Aliana si bezmocně povzdechla: "Mluvit do hluchého, tak to má větší smysl."
"Můžete toho už nechat?!?" zavrčela výhružně.

"Stejně si myslím, že by nás Army nezradil…a jak přišel k Siraxovi?" zeptala se Remi, když se ostatní skláněli nad místem, kde mělo být údajně jedno z ložisek zemního plynu.
"To netuším, ale rozhodně to budeme muset nějak zjistit." odvětila Kaly a oznámila Fertonovi, že konečně našli to správné místo.
"Podle mapy je další v jeho doupěti." odpověděl jí Ferton a ukázal prstem na mapu.
"Fajn, tak si zajdeme popovídal za naším démonem…" vytušil Rengi.
"Jenže dovol, abych ti připomněl, že už jsme jenom v devíti, přišli jsme o jednoho Vládce a navíc Kaly není schopná v tomhle stavu podnikat cokoliv nebezpečného." namítl Aky.
"Jenom vás chci upozornit, že jsem naprosto v pořádku. Dokážu se vyrovnat se ztrátou a tohle nepočká. Co se týče Armyho, tak jeho sílu má teď Ferton. Jako čaroděj by si s tím měl umět poradit…prostě musíme to udělat hned, protože pak už možná nebude čas."
"Jak myslíš, Kaly, ale nerad bych, aby se někomu něco stalo…"
"Chápu, ale teď už není cesta zpět."
"Takže jedeme! Dáme tomu démonovi na pr…"
"Liky!" křikly unaveně obě dívky.
"Pardon, nechal jsem se unést." omluvil se vcelku zbytečně Liky.
"To ty vždycky." zavrtěla Remi hlavou a vyhoupla se do sedla. "Tak jedeme, ať to máme za sebou."
    
Koně kráčeli unaveně spáleništěm a bylo na nich znát, že cítí nebezpečí. Nervozně pokyvolali hlavami a občas tlumeně zařechtali.
"Už jsme blízko…" oznámil tiše Ferton a zastavil koně.
Kaly přikývla a sesedla. "Koně necháme tady…"
"Kaly," zastavil ji Ferton, když se chtěla připojit k ostatním Vládcům: "Opravdu si myslíš, že zvládnu Armyho moc?"
"Určitě," přikývla Kaly: "jen ti musím něco vysvětlit a pak to bude dobré."
"Nebudu vám nic platný…"
"Nesmysl. Bez devátého Vládce jsme ztracení. Teď jsi jím ty."
Ferton zavrtěl hlavou. "Ale ne. Nejsem a nikdy nebudu Vládcem."
"Nech toho. Momentálně nemáš na výběr. Nikdo z nás nemá. Pojď, ukážu ti podstatu naší síly a pak budeš muset improvizovat."
Kaly vyzvala Razzyho, aby rozdělal oheň a pak chvíli vysvětlovala. Vládcům to připomnělo ty doby, kdy se u nich objevil Akrod a snažil se je přimět, aby strčili ruce do ohně.
"Pochopil jsi mně?" zeptala se Kaly Fertona, a když se jí dostalo souhlasného přikývnutí, tak mu nakázala přesně to, co jí kdysi řekl její bratr: "Tak dej ruku do plamenů!"
Ferton se zatvářil nechápavě.
"Teda to je mi ale troubelín." povzdychl si Evry.
"Pokud si dobře pamatuju, tak ty jsi z toho nebyl moudřejší, když ti to tehdy řekl Akrod." usmála se na něho Remi.
"To je fakt." přikývl: "Ale my tehdy měli pokusného králíka, že jo, Kaly?"
Kaly nevěřícně zavrtěla hlavou: "Teda, že si to tak pamatuješ."
"Nechápu, co tím myslíte." ozval se Ferton.
"To není důležité. Celou tu historii ti povyprávíme někdy jindy, ale teď musíš zvládnout ten oheň. Jak to tehdy udělal Akrod?" vzpomněl si Rengi.
"Přimněl ji, aby mu věřila." odpověděl Evry: "přitom musel spíš věřit on jí. Kdyby si nebyla skutečný Vládce, tak by jste se oba pěkně popálili."
Kaly se na Evryho naštvaně zahleděla: "Jestli si se snažit dodat Fertonovi odvahu, tak ti říkám na rovinu, že se ti to nepovedlo."
Pak se otočila na Fertona: "Toho si nevšímej! Dej mi ruku. Pomůžu ti, než si na to pořádně zvykneš."

"Waldore!" vykřikla radostně Lefy a seskočila z koně. Irael a Aliana ji následovaly.
"Copak tu zase děláš?" zeptal se Waldor unaveně.
"Ty nemáš radost, že jsem zpátky?"
"Ale mám…co potřebujete tentokrát?"
"To ti vysvětlím až později, ale teď dovol, abych ti představila budoucí královnu Legody Alianu a tohle je Irael."
    "Velice mně těší, Výsosti." uklonil se Waldor prkenně a pak se otočil na čarodějku: "Už jsem o tobě slyšel. Pěkně jsi s Radou vymetla, to se musí nechat. Vítejte a pojďte dál…"

"V pořádku?" zeptala se Kaly s upřeným pohledem na Fertonovu zesinalou tvář.
Ferton přikývl.
"Netušil jsem, že to dokáže čaroděje takhle odrovnat." zabručel Evry: "Asi je to na Fertona moc velké sousto."
"Nesmysl." odvětila Kaly: "Zvládne to."
"Víš, co?" otočila se k čaroději a položila mu ruku na rameno: "Sedni si a pak si o tom promluvíme."
Odvedla Fertona dál od ohně a pak se obořila na Evryho.
"Co to máš za kecy?! Copak nechápeš, že nemáme jinou šanci. Sirax má pravdu: bez deváté síly jsme úplně vyřízení."
"Ferton to nezvládne…možná, kdyby dostal víc času, ale takhle ne." namítl Liky.
"S Fertonem nebo bez… jsme v hájí, Kaly." přidal se Aky.
"Ne, já to nevzdám. I kdybych měla Fertona učit za cenu odpočinku, tak to udělám."
"To by byla jenom ztráta času. Za tak málo času by se to nenaučil ani Army." odpověděl jí Razzy.
"Nemyslím si." konstatoval zamyšleně Věštec: "On to zvládne."
"Tak do toho, Kaly." přidal se Liky.
Kaly přikývla a opustila společenství Vládců.
"Jak je?" zeptala se Fertona a přisedla si k němu.
"Odpust." zašeptal čaroděj zlomeně.
"Zatím není co a pokud mi pomůžeš, tak ani nebude."
"Tohle nezvládnu. Nezlob se, ale já se nedokážu vzpamatovat ani z toho ohně…"
Kaly si povzdechla: "Nechci tě zbytečně děsit, ale jestli se nevzpamatuješ, tak Vládci skončili a Aguom tu bude běhat ještě dlouho…"
"To já vím, ale já nejsem Vládce. Nikdy…"
"To už tady dneska jednou bylo. Ten oheň tě vyděsil, já tě chápu, ale…Fertone, prosím, nesmíš to vzdát."
Ferton mlčel a sklonil hlavu. "Nemůžu. Nejde to."
"Chceš vědět, co všechno se stane, jestli Vládci zklamou? Já už to viděla a věř mi, že to není nic pěkného." řekla Kaly.
"Ty…"
"Jo, moje moc se rozvíjí mnohokrát rychleji než u ostatních. Nic jsem jim neřekla, protože je nechci děsit. Tak se dívej!" vyzvala ho, vzala za ruku a začala se plně soustředit.
"Dost!" vykřikl Ferton po několika vteřinách a vytrhl se. "Proč mi tohle ukazuješ? Proč to děláš?" zakřičel na ní zoufale.
Kaly vstala. "Nechci být jediný, kdo tohle vidí. Teď si doufám plně uvědomuješ, jak moc na tobě záleží. Věř mi, že kdyby to šlo, tak tě nechám tady, ale Aguomovi se musí postavit všech devět sil. Nemám na vybranou a ty také ne."
"Jsi…krutá…"
"Myslíš?" zeptala se klidně.
"Asi ano." řekla po chvíli a odešla. Připojila se k Vládcům a nechala Fertona o samotě.
"Co jsi to tam s ním vyváděla?" zeptal se Liky.
"Ukázala jsem mu budoucnost…" řekla Kaly.
"Léčba šokem?" zajímalo Evryho: "ale to je dost krutá metoda."
"A copak mám na výběr?" položila mu otázku na kterou nedokázal odpovědět pozitivně.
"Co jsi mu ukázala?" zajímalo Remi.
Kaly sklopila oči: "Smrt celé jeho rodiny, naši smrt, krvavé masakry v Morgubalově režii a naprostou destrukci Legody…chcete to snad taky vidět?"
Fally se zatvářil zaraženě. "Něco takového jsem také viděl, ale ne tak…tak příšerného. Musí to být strašné."
"To se má jako stát?" zeptal se Bojovník.
"Je to jedna z variant budoucnosti. Pokud neuspějeme…" vysvětlil Fally.

Ferton se z ošklivé vidiny dlouho vzpamatovával. Později, když se setkal s Kaly, tak na ni vrhl pohled plný bolesti, pak se rychle podíval jinam a vyhnul se jí velkým obloukem.
"Muselo to být opravdu hrozné, když se ti teď tak vyhýbá." řekl Liky a posadil se vedle Kaly.
"Jestli máš zájem, tak ti to ukážu taky." odpověděla mu nepřítomně.
"Myslím, že už jsem vyděšený i tak, ale asi by si s ním měla promluvit."
"Nebude mně poslouchat." oznámila.
"Tak ho donuť! Není to žádnej idiot, a teď ví, co se stane, když to nezvládneme."

"Smím?" zeptala se a přisedla si k Fertonovi. Ani se na ni nepodíval.
Kaly si unaveně promnula oči a pak ho jemným stiskem donutila, aby se na ní podíval.
"To co jsem ti ukázala se nemusí nikdy splnit, pokud…"
"Pokud co? Hodila jsi na mně všechnu zodpovědnost, to jsi přece chtěla. Moje rodina zemře, pokud to nedokážu. A co ty čistky? Mám to jen tak přejít a myslet si, že o nic nejde?"
"To jsem přece vůbec nechtěla. Fertone, poslouchej mně…"
"Víš, co? Měla jsi pravdu, když jsi říkala, že nejsi andílek."
Kaly mlčela a Ferton spustil:
"Přišel jsem o nejlepšího přítele, celá moje rodina je v nebezpečí, mám sílu, kterou jsem nikdy nechtěl a ty mi ukážeš tak příšernou budoucnost, že zhasl i ten poslední pramínek naděje, který ve mně ještě hořel."
Kaly sklopila oči k zemi: "A co si myslíš, že dělám já. Moje rodina taky není zrovna v bezpečí, tu vidinu taky jen tak nevymažu a Efen nebyl jenom tvůj přítel…"
Ferton se zvedl a odešel.
"Fertone!" zavolala za ním, ale neodpověděl: "Já jsem na tom stejně jako ty. A tu odpovědnost, co jsem na tebe údajně hodila už nesu hodně dlouho."

"Kaly!" zatřepal s ní nešetrně Liky, aby ji probudil.
"Co se děje?" zeptala se v polospánku.
"Ferton se zhroutil. Musíš ho z toho dostat."
"Cože se Ferton?" zeptala se Kaly znovu, tentokrát už naprosto při smyslech.
"Pojď, ptát se budeš až potom." vyzval ji Liky a vzal ji za ruku.
Kaly si přikryla ústa rukou, aby nevykřikla. Ještě nikdy neviděla nikoho tak moc psychicky vyčerpaného.
"Myslím, že jsi ho úplně odrovnala." řekl jí Razzy. "Nemůžu ho dát dohromady, tak to zkus ty."
Kaly přikývla. "Já to napravím. Můžu za to."
"Pojďte," vyzval Evry ostatní: "uděláme něco k jídlu, už mám docela hlad."
"Odpust mi to." řekl Ferton a posadil se.
"V pořádku, neměla jsem ti to ukazovat. Je to moje vina."
"Řekl jsem věci, co mě teď moc mrzí…"
"Já udělala taky pár pěknejch kopanců. Myslím, že to dokážu napravit."
Natáhla ruku a chystala se mu trošku vyčistit hlavu. Zastavil jí v půlce pohybu.
"Nedělej to, teď už to zvládnu…"
"Ale…"
"Opravdu, můžeš mi věřit."
"Ale ten šok tě mohl zabít. Nechci to znovu opakovat."
"A co všechno mi hodláš vymazat?"
"Tu moji vidinu. Patří jen mně a ty jsi ji vidět neměl. To přesahuje možnosti i samotných Vládců." odvětila a dokončila pohyb. Dotkla se jeho čela a nechávala z něho vyprchávat všechny vzpomínky na její vidinu.
Stáhla zpět ruku a podívala se na něho. Byla na něm znát jistá změna. "V pořádku?"
"Ano, ale teď je všechna zodpovědnost jen na tobě…"
"Já to nějak zvládnu…ale ty se musíš naučit rychle všechno o síle Měnitele."
"Na to nemám dost času."
"Znám jeden způsob, ale nebude to žádná sranda."
"Jaký?" zajímalo čaroděje.
"Je to dost bolestivý a ty jsi dost vyčerpaný…mohlo by ti to hodně ublížit…nebo i zabít."
"Myslím, že vím o co jde. Jsem ochoten to risknout…"
Kaly přikývla. "Tušila jsem, že to řekneš. Tak jdeme na to."
"Počkej, ale to je dost nebezpečné i pro tebe."
"Nesmysl. Vyčisti si hlavu a soustřeď se. Můžu?"
Vzala jeho hlavu do dlaní tak, aby se konečky prstů dotýkala spánků a začala odříkávat několik veršů v neznámém jazyku. Zavřela oči a začala myslet na všechno, co věděla o síle Měnitele.
Proces přenosu myšlenek nebyl nijak jednoduchý a stálo to hodně sil udržet spojení tak dlouho, aby byly přeneseny všechny informace.
Kaly přenos skončila a podívala se na Fertona: "Dobrý?"
Přikývl, ale moc důvěryhodně to nevypadalo.
"Co všechno víš o síle Měnitele?"
"Všechno, co jsi znala ty." odpověděl.
"Opravdu jsi v pořádku? Zdá se mi, že…"
"Jsem, nemusíš se bát."

"Takže vy hledáte krystaly Vládců?" pokýval hlavou Waldor: "Proč si myslíte, že o nich vím zrovinka já?"
"Jsi moudrý, víš a znáš mnohé…" odpověděla Lefy.
"Nesnaž se mi vlichotit. Víš moc dobře, že tohle na mně nezabírá."
"Odpusť, ale tohle nebylo lichocení. Víš o těch krystalech nebo ne?"
Waldor její spěch zmrazil odměřeným pohledem: "Proč je hledáte? Vám by byly k ničemu."
"Nám snad, ale Vládcům by se mohly hodit. Chceme pomoct!"
"To vás šlechtí, Výsosti, ale vy si krystaly odnést nemůžete."
"To znamená, že je máte vy?" zeptala se Irael.
"Zcela správně, čarodějko, ale vám je vydat nemohu. Jedině Vládci s nimi mohou disponovat. Vám by mohla jejich síla hodně uškodit. Ale pokud se Vládci vrátí, tak jim je bez námitek vydám."
"Chtěly jsme jen pomoct Vládcům…my ty krystaly nepotřebujeme, nechceme je využít pro svůj prospěch."
"Výsosti, já vám to věřím, ale s tímhle nic neudělám. Dám vám ale radu, to co se týká Vládců jde mimo vás. Jsou věci, které musí udělat sami a s tím jim nikdo nepomůže. Nesnažte se dělat zázraky."
"A to, že jsou ty krystaly u tebe jim říct smíme?" zeptala se Lefy.
"Jak jsem říkal, s tímhle jim pomáhat nesmíte. Musí je najít sami, protože jinak by jim byly krystaly k ničemu."
"To znamená, že nemůžeme nijak pomoct?" zajímala se Irael.
"Ale můžete pomoct. Zůstaňte v paláci a čekejte zprávy. Váš čas ještě přijde…" odpověděl Waldor a podíval se na Lefy: "Tvůj čas už je blízko."
Telron přivolaný stráží vběhl do ošetřovacího stanu. Tritol mu zastoupil cestu.
"Co se stalo?" zeptal Telron bratra.
"Neměl by si tam teď chodit…" odpověděl Tritol vyhýbavě.
"Proč?"
"Není to moc pěkný pohled…"
Telron se nedal zadržet a rychlými kroky pokračoval do útrob stanu. První koho spatřil byl Akrod, jak se sklání a říká něco Roderonovi. Pak zahlédl kaluž krve na zemi a Akrod zvedl hlavu.
"Strýčku,"
"Co se tady stalo?" zeptal se Telron a udělal několik kroků vpřed. Žaludek mu udělal kotrmelec, přestože viděl i horší věci. V kaluži krve ležel Efen s rozervanou hrudí, srdce na první pohled chybělo, a vedle jeho těla se povaloval dlouhý nůž.
"Jak?" dostal ze sebe a zavrávoral. Roderon přispěchal, aby krále podepřel.
Akrod se postavil a došel k němu: "Pojď, povím ti to cestou. I já mám tohohle pohledu dost." řekl a vzal krále za paži.
Vyšli ven, kde je očekával Tritol. Posadili se na úpatí kopce někde v centru tábora a Akrod začal vysvětlovat.
"Podle všeho to udělal Orgus. Efen byl zesláblý po tom útoku vlkodlaka a on toho využil."
"Jak tohle řekneme Kaly?" zeptal se Tritol.
"Na špatné zprávy je vždycky dost času. Myslím, že teď se musíme soustředit na bitvu a pak začnu pátrat po Orgusovi. Přísahám, že Efena pomstím."
"Asi máš pravdu, Akrode. Jestli se mi ten padouch dostane do rukou…" odpověděl Tritol.
Zpráva, že velitel Efen je mrtev, se po táboře roznesla obrovskou rychlostí. Nebylo jediného vojáka, který by Efena neznal a neuznával. Všíchni do jednoho přísahali pomstu.
Ráno se přehouplo k poledni a žádný útok nepřicházel. Vojáci začínali být z toho klidu zmatení a tak král nechal zdvojnásobit hlídky.
V pravé poledne, kdy na bojiště dolehly zvony ze vzdáleného města, se v táboře nepřítele začaly rojit tmavé skvrny. Přibývalo jich a další přicházely od Temné věže kdesi za několikerými kopci. Mohutné trubky se rozezněly a jejich hlas se rozbíhal po kopcích a děsil lesní zvěř široko daleko. Tímto signálem byl útok zahájen. Poslední opozdilci se zformovali do sevřených útvarů a vrazily na Legodský tábor.
"Tak už to začíná…" prohlásil Roderon, chopil se meče a dál vyhlásit poplach.
Telron i Tritol byli již připraveni vsednout na koně. Čekali pouze na Akroda, aby mohli zahájít protiútok. Akrod přiběhl a ve spěchu si připínal meč.
"Něco se děje." řekl a vyšvihl se na svého koně.
"Začíná útok." oznámil mu Telron.
"To jsem si všiml, ale měl jsem na mysli něco s Vládci. Něco se tam děje."
Tritol se usadil v sedle a pak se otočil na syna. "Ať se tam děje, co chce, nám to nepřísluší řešit. To už je jenom jejich starost. My máme problémy tady."
Akrod přikývl. "Vím, ale přesto mně to dost znervozňuje."
"Jedeme!" vykřikl Telron a dal pokyn k zahájení protiútoku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 12. dubna 2010 v 17:23 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaa...prosim pekne,odpravte niekto Orgusa!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama