Květen 2010

Kapitola šestá - Bye bye hrdosti

27. května 2010 v 17:20 | Pret |  Těžkost bytí
Viktor se nám dnes rozhodne. Na to, že je jeho rozhodování rychlejší než lidské mu to docela trvalo, co? (smích, já vím, že za tohle můžu já, chtěla jsem vás trochu napínat… hlavně mrně, které je dychtivé dalších dílů a které napínám extrémně ráda…) Vezme tedy nebohého a zoufalého Jacka na milost? Slituje se nad ním a pomůže mu? To se dnes konečně dozvíte. Ale vy jste to i tak tušili, ne?
Na téhle kapitole jsem se pěkně zakousla… prostě to najednou nešlo dál. Na chvíli jsem ztratila chuť vyprávět tenhle příběh. Vlastně vyprávět jakýkoliv příběh, ale snad už je to zažehnáno.
Matně si uvědomuji, že jsem vám na začátku slibovala fantasy s prvky sci-fi… Skoro se zdá, že čekáte marně (pokud tedy čekáte). Ale ujišťuji vás, že se dočkáte… fantasy bude… kde jinde by se mohlo Jackovi stát tolik malérů jako ve vymyšleném světě. Ale zvládá to celkem dobře i v reálu, že? A dnes se mu stane také jeden takový malér… místo záchrany své pošramocené hrdosti opět dojde k naprosto nečekané situaci.
POZOR: Není vhodné pro lidi trpící strachem z bodavého hmyzu… J
Poznámka: Názor Jacka na vosy není totožný s názorem autorky… (smích)


Kapitola pátá - Severní vítr je krutý

19. května 2010 v 20:41 | Pret |  Těžkost bytí
Tak naši dva milí hrdinové se konečně potkali. Ale ani jeden z nich z toho není nijak nadšen. Jackovi se nelíbí Viktorova vizáž a Viktorovi se nelíbí Jack jako celek. Jak tohle asi skončí? No, polezou si ze začátku dost na nervy, to je jasné. Můžeme jen doufat, že se to snad někdy změní… a ono se to změní možná dřív, než si myslíte.
A taky se samozřejmě začne trošku odhalovat Viktorův život… Viktor má takové tajemství, ale na to si budete muset trošku počkat… trošku dost.
Můžu vám ještě prozradit, že na Jacka chystám další ošklivé a nemilé věci. Nedávno jsem získala poměrně slušnou inspiraci…
Tahle kapitola nebude příliš vtipná, tak nebuďte zklamaní. Jack musí trošku zvážnět, jinak ho Viktor nevezme na milost.
Dále bych se chtěla omluvit těm, kteří už nějakou dobu marně čekají na Sluneční kámen… prostě to nejde… zásek jak… no velkej…
Tak tady máte další díl… užijte si ho, kdoví kdy přijde další… (jsem teď v jednom kole, nahromadila se práce, která nepočká, ani když ji prosíte na kolenou a lichotíte).
Mimochodem, nevíte někdo, proč se mi nejlíp píše, když mám jiné práce až nad hlavu?


Kapitola čtvrtá - A je to tady

13. května 2010 v 18:59 | Pret |  Těžkost bytí
Dobře, přemluvili jste mě, dnes už se ti dva konečně setkají… ehm, asi. Já doufám, že ano. Co vy?
To, jaké blbosti Jack Viktorovi plácal do telefonu, nechám na vás. Už Jacka znáte, tak určitě vaše představivost zapracuje. A jak říkal můj profesor literatury, čtenáři nemůžete všechno naservírovat přímo, musíte taky zapojit jeho představivost… takže milí zlatí, zapojujte.
A ještě bych vás o něco chtěla poprosit (otravuju s tím neustále)… ráda slyším na svou práci nějaké ohlasy. Ať už jsou dobré či špatné, protože mi to pomáhá v psaní. Proto vás prosím, komentujte. Pokud budete mít pocit, že to co píšu už je fakt moc a je to příšerné, ozvěte se. Jsem autor, který velmi rád konzultuje příběh s těmi, kdo ho čtou. Je to pro mě velice podnětně, protože mě plno lidí třeba nevědomky inspiruje a pak díky tomu vznikají celkem povedené zápletky. Nacházím inspiraci všude možně, takže mi vlastně s příběhem můžete pomoci i vy. No, nebylo by to hezké?


Krize, krize, krizička... aneb asi potřebuju trošku nakopnout

8. května 2010 v 23:49 | Pret |  Šuplík
Tak a mám to za sebou... terénní cvičení jsem absolvovala poměrně úspěšně. Přežila jsem a splnila plán mise. Podařilo se mi najít to, co jsem najít měla a to dokonce v hojném počtu. Měla bych být ráda, ale...
Právě je tu ale... místo, abych teď byla v Brně na AnimeFestu, sedím zdrceně u počítače. Moje tělo odmítá jakokouliv další aktivitu a ještě se k tomu nabalila spousta dalších věcí. Tuna práce a učení a pak taktéž nějaké ty neshody, jak už to tak chodí.
Takže když to sečtu kolem a kolem... únava, nevyspání, vidina hory učení a toho, co musím udělat a ještě vysoká hladina rozčílení a hluboká lítost, že teď nemohu být tam kdesi v Brně, ikdyž jsem to plánovala už od září... přišlo to, čeho jsem se bála... krize se dostavila.
To, že jsem se zasekla na Slunečním kameni není zase tak divné, ale že mi nejde psát ani Těžkost bytí, to už je zlé. A to jsem se na tom terénu velmi inspirovala. Napadlo mě několik nehod, co by se mohly ještě chudáku Jackovi přihodit a vážně jsem se těšila, jak mu je jednu po druhé provedu. Ale je to marné. Nedokážu psát. Nedokážu se do toho správně ponořit. A to je hodně špatné. Můžu jen doufat, že za to může únava. Prosím, ať je to tak. S tím se dá něco dělat.
Každopádně se budu velice snažit a vy mi můžete trošku pomoci. Motivujte mě. Ikdyž vám to možná příjde jako totální pitomost, tak mě vaše komentáře velice těší. To, že ty moje slátaniny někdo čte je skoro až neuvěřitelné. Když si přečtu, že se někomu líbí, dokáže mě to hodně povzbudit... proto vás velmi prosím... komentujte... a to i v případě, že se vám to líbit nebude... Píšu sice pro radost svoji, protože mě to baví, ale zároveň i pro radost vaší, protože máte tu odvahu to číst. Pomozte mi utvářet příběh...

Kapitola třetí - Hlavně to nevzdat

5. května 2010 v 18:00 | Pret |  Těžkost bytí
Jack je obrovský smolař. Souhlasíte se mnou? Spiklo se proti němu už snad všechno, co mohlo. Včetně mě. Jsem moc zlý autor. Dělám mu samé schválnosti. Ale každý má někdy takový den blbec, kdy se mu nic nedaří. Ani Jack není výjimkou, ikdyž je pravda, že on má takové dny velice často. Ale to je dobře, protože jinak by to přestala být sranda. Jacka jsem si ale oblíbila, tak doufám, že se na mě za ta příkoří, co se mu dějí, nebude zlobit. Třeba se tomu jednoho krásného dne zasměje. Ale asi to hned tak nebude…
Dnes už se mu snad podaří kontaktovat Viktora. Fyzika hoří a Jackovi hrozí pořádný výbuch. Je odhodlán a nemíní se jen tak vzdát. Třeba si najde nějaký způsob, jak zabránit katastrofě. A nebo se možná vzdá veškerých nadějí.
Musím poděkovat těm, kteří se mnou příběh konzultují. Občas se zaseknu a potřebuju trošku nakopnout. Na zápletku tohoto dílu mě přivedlo moje oblíbené mrně, a to naprosto neúmyslně.
No, a zároveň se omlouvám. Opět se v ději příliš neposuneme. Pokud tedy nepočítáte ty nehody, co se chudáku Jackovi dějí…


Kapitola třetí - Je libo reinkarnace?

2. května 2010 v 13:05 | Pret |  Sluneční kámen
V téhle kapitole se už trošku poodkryje to, proč sem přišli tihle tři a co se po nich vlastně žádá. Nebude to nic jednoduchého a navíc to bude vypadat spíš jako zatrestakce než hrdinský čin. A nebo možná oboje…
Trošku mi to trvalo, přiznávám se. Nějak moc mě pohltila Těžkost a na tuhle povídku nemám moc času. Ale snad tihle tři nezůstanou stále v pozadí...