Koloušek

6. ledna 2011 v 22:19 | Pret |  Na přání...
Tak abyste věděli, že to myslím vážně…dnes jsem ve velmi dobrém rozmaru... tudíž začínám plnit přání...
Tato minipovídka vznikla celkem rychle, a musím vás varovat, plno věcí je tam jen v náznaku. Zapojte fantazii… a konec si domyslete…

Koloušek vznikl na podnět Clowers.K, tudíž dnešní věnování patří Tobě... snad to bude dle představ... a nebo nebude, ale bude se to líbit… Užij si ji… je jen tvoje…



Koloušek


Bylo krátce po půlnoci, když Nathan vyrazil. Nasedl do své limuzíny a nakázal řidiči zamířit do nebezpečných ulic velkoměsta. Řidič jen přikývl, cestu znal. Ačkoliv se mu tam příliš nechtělo, v ulici Na dražbě nebylo zrovna bezpečno, svého majetného pána poslechnul vždy. V těch místech totiž probíhal trh s otroky, s bílým masem. A ty nejlepší kousky se dražily… Odtud ten název.
Nathan byl dostatečně znuděn na to, aby zkusil nějaký pěkný kousek získat pro sebe. Už dlouho nezažil tu opojnou moc někoho vlastnit. Ano, poslouchalo ho dost lidí, ale on toužil po něčem víc. Po někom, kdo by mu nesměl říct ne či jakkoliv odporovat. A na to byli nejlepší přece otroci. Většinou to byli mladí vystrašení kloučci s plachým pohledem.
Nathan žádného zatím nekoupil. Chodil se tam jen porozhlédnout, nikdy ho žádný z těch klučíků nezaujal na tolik, aby za něj dal tak vysoký obnos peněz. Koloušci, jak je nazývali otrokáři, totiž nebyli levnou záležitostí. Ale měli spoustu šikovných vlastností… byli plaší, báli se, pro muže kteří chtěli někoho vlastnit a vládnout mu… ideální… a hlavně… byli mladí… sotva šestnáct let. Pro Nathana, který dovršil třicet let života, to mohla být možnost jak znovu omládnout. Aspoň v to doufal.
Dražba začínala přesně v jednu hodinu. Nathan tak měl možnost se pořádně porozhlédnout po klecích s vystaveným zbožím. Jako vždy ho žádný příliš nezaujal. Byl na koloušky příliš náročný a sám to věděl, ale nehodlal se spokojit jen tak s nějakým. Procházel kolem klecí a už skoro přemýšlel, že to dnešní den vzdá… když uviděl cosi zhrouceného do sebe, jak čelí vzteku jednoho z otrokářů. Nevěděl ani proč, ale zaujalo ho to. Přišel blíž.
"Ty hajzle malej, dám ti co proto." Rozkřikoval se otrokář a chlapce surově kopal. Ten si jen chránil hlavu. Kolem krku měl obojek, z něhož šel silný řetěz až k jedné z klecí. Otrokář zřejmě kolouška vytáhl ven, aby ho za něco ztrestal. Při každém kopanci řetěz zacinkal.
"Měl jsem tě nechat zhebnout."
"Co udělal?" zeptal se Nathan bez většího zájmu. Osudy koloušku mu byly celkem ukradené. Všiml si rozlité misky s vodou a pochopil.
Chtěl už jít dál, ale chlapec zvedl hlavu a upřel na něj obrovské nevinné oči. To Nathana zastavilo. Pocítil až neuvěřitelnou touhu tu nevinnost vlastnit.
"Poškodil si ho." Řekl k otrokáři. "Teď už ho tak draho neprodáš. Je samá modřina."
Nathan věděl přesně, co dělá. A brzy si vedl chlapce na řetězu k autu. Usmlouval s tím hloupým otrokářem pěknou sumičku. Proč dávat příliš peněz za kolouška, který možná nevydrží. Při tom, jak ho ten otrokář bil, by se ani nedivil, kdyby mu zemřel v autě. Ale byla to jen zvířátka na hraní. Pořídil by si jiné. Možná.
Strčil ho do auta a nařídil řidiči, aby zamířil k vile na pobřeží. Tam trávil čas sám a nerušen. Nerušili ho ani jeho obchodní partneři a ani jeho manželka, kterou si vzal beztak jen kvůli majetku. Oba si žili po svém a Nathanovi to vyhovovalo.
Chlapec zůstal na vilu jen překvapeně koukat. Podle sumy, za kterou byl prodán nečekal, že bude jeho pán tak majetný. Nathan trhl řetězem a táhnul ho dovnitř.
Byl smířený se svým osudem, už dávno. Dělat hračku nějakému boháči. Jen si přál, aby ho otrokář umlátil dřív než ho nějaký koupí. Byl samá podlitina a utržil i několik krvácejících ran. Koloušci s jizvami nebyli žádaní. Nechápal, proč ho ten muž koupil. Většinou si majetní lidé kupovali takové chlapce na zpestření. Buď byli sami a nebo měli rodinu, se kterou stejně netrávili čas, tak to vyšlo na stejno.
Nathan ho zavlekl do koupelny a hodil mu jednu ze svých košil. "Umyj se a tohle si obleč." Řekl stručně a odešel. Předtím ovšem kolouška pevně přivázal, aby ho nenapadlo utéct.
Vrátil se po několika minutách. Bylo na něm znát, že je naštvaný. Odvázal ho a za řetěz vedl do ložnice. I tam ho přivázal, Koloušci neměli dovoleno pochybovat se volně. Poslušně se schoulil u postele a upřel na něj pohled.
Nathana až zamrazilo. "Máš jméno?"
Chlapec chvíli váhal, než promluvil. Jeho hlas zněl nejistě, jako by ho dlouhý čas nepoužil. "Maminka mi říkala Demi."
"Dobře, lepší než ti říkat hej ty…" ušklíbl se Nathan. "Víš, co bude tvou povinností?"
Demi kývl, věděl to velmi dobře. Pomalu vstal a stoupl si před pána. "Splním každý váš příkaz." Jeho hlas zněl rozklepaně, bál se toho co přijde.
"Výborně, Demi. Tak si lehni. Hezky na břicho, tak to je ono."
Snažil se nebrečet a plnit vše, jak mu jeho pán nakazoval. Ikdyž se moc snažil, pár slziček mu uklouzlo. Bál se, že za to bude potrestán, ale Nathan s ním byl natolik spokojen, že to milostivě přešel. Nechal ho dokonce ležet v posteli. Sám vstal a začal se oblékat.
"Služka ti donese něco k jídlu. Přijdu zase zítra."
Uběhlo několik dní. Bylo to stejné. Demi trávil čas přivázaný v ložnici, občas přišel pán a potěšil se s jeho tělem a jeho poslušností, čas od času přišla služka a donesla mu nějaké jídlo. Dny ubíhaly stejně a Demimu se zdálo, že už ani neví, kdy sem přišel. Bylo to jako věčnost.
Jednoho dne se ale něco změnilo. Demi si nebyl jistý, co přesně to bylo. Ale pán byl nějaký podivný. Choval se zvláštně. Nechtěl po něm nic obvyklého. Mlčky odepnul řetěz a jeho koloušek za ním poslušně šel.
Nathan byl zamyšlený, nedařilo se tak, jak si přál. Navíc, kdosi projevil na trhu zájem o Demiho a ten dotyčný se propátral až k němu. To ho štvalo. Někdo o jeho kolouška musel velice stát, když si dal tu práci ho hledat.
Dovedl ho do sklepa. Měl tam udělanou zvláštní místnost, která působila trochu jako kryt. Bylo tam chladno a šero. Nathan zavřel dveře a vedl Demiho dál. Dalšími a dalšími dveřmi. Zastavil až v místnosti, ve které nebylo nic než uprostřed velká klec.
"Jsi jen zvířátko, ochočený mazlíček." Ucedil Nathan. "a patříš do klece."
"Jak přikazujete, pane." Demi se nejistě vydal ke kleci.
Nathan ho sledoval, to křehké tělo, které mu poskytlo tolik rozkoše a které bylo stále pokryté stopami po bití.
Přitáhl ho k sobě zpátky za řetěz. "Chceš do klece?"
"Pane?" Upřel na něj oči. Nechápal, proč použil otázku. Pán se nikdy na nic neptal. A Demi se bál, že by odpověděl špatně.
"Ptal jsem se tě, jestli chceš do té klece."
"Udělám cokoli, pane."
"Odpověz mi."
"Chtěl…" Upřel na něj prosebný pohled. "Chtěl bych zůstat s vámi, pane." Téměř se přikrčil a bál se dopadu svých slov.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 d.nka d.nka | 6. ledna 2011 v 22:32 | Reagovat

Ty mě zabiješ.. takhle otevřenej konec? Já umřuu.. teď nevím, jestli mohl, nebo nemohl zůstat a nemůžu si to domyslet, protože vždycky závisí na názoru autora! Sakra. :-D Povídka velice chytlavá, velice čtivá, píšeš vážně dobře.. bylo mi toho chlapečka líto.

2 Pret Pret | 6. ledna 2011 v 22:34 | Reagovat

[1]: Neumírej, ještě mi dlužíš kapitolu, umřít můžeš až to dopíšeme...
No a co se toho konce týče... ten je zcela na vás a vaší fantazii...

3 d.nka d.nka | 6. ledna 2011 v 22:36 | Reagovat

[2]: A stejně by ses slitovala, určitě, takže jsem spokojená.. a jasně.. tak já s tím umíráním počkám, nooo

4 Pret Pret | 6. ledna 2011 v 22:38 | Reagovat

[3]: Kdo ví... třeba neslitovala... Já vizi toho, jak by to skončilo mám.. co ty?

5 d.nka d.nka | 6. ledna 2011 v 22:44 | Reagovat

[4]: Dobře, jak jinak.. smutných a depresivních povídek už tu bylo dost aspoň na dva roky dopředu..

6 Pret Pret | 6. ledna 2011 v 22:49 | Reagovat

[5]: Dej mi námět na veselou a já ji napíšu :-)))Protože povídka o Alanovi depresivní bude, tak aby se to vyrovnalo...

7 Dahaka Dahaka | Web | 6. ledna 2011 v 23:15 | Reagovat

[6]: ¨Hele a to budeš psát jen yaoi nebo jsou v plánu i jiné žánry?
Jinak povídky o otrocích nemiluju, nemám ráda ponižování, ale tohle nebylo tak špatné a velice dobře se to četlo. Takže palec nahoru.

8 d.nka d.nka | 6. ledna 2011 v 23:19 | Reagovat

[6]: Jupí, určitě nad ním zapřemýšlím, neboj. Alan.. i v něm snad.. ne snad.. určitě - budou taky hezký chvíle. Není to zas tak hrozné, když se v tom pochmurném nádechu nenese celá povídka.

9 Pret Pret | 6. ledna 2011 v 23:21 | Reagovat

[7]: Dík... ale tohle bylo vyloženě přání, aby to bylo yaoi... může to být jakýkoliv žánr... zkusím cokoliv, za výsledek neručím...

[8]: Tak budou, ale to bys prvně musela dodat to, co dodat máš... Já nápady mám, vázne to jen na... hádej kom :-)))))

10 d.nka d.nka | 6. ledna 2011 v 23:30 | Reagovat

[9]: Já vííííím... neboj se, zítra to stoprocentně bude.. když ne, tak mě můžeš zmlátit (- ale ono to bude!!! :-D).
Tak tedy, naposled, povídka se moc povedla, píšeš vážně úžasně.. nemám nejmenší možnost tomu něco vytknout, protože lepší povídky asi neexistují, nebo jsem žádnou takovou nečetla. Dobrou noc.. :-))

11 Clowers.K Clowers.K | 7. ledna 2011 v 6:16 | Reagovat

Wow páni, děkuju mooc... Byla krásná... Už teď se těším na další jednorázovky :) Já mám konec jasnej. Určitě spolu zůstali a byli zamilovaný a Demi už nemusel do klece... No to víš, když někdo vyrůstá na americkejch happy endech :D :D

12 Pret Pret | 7. ledna 2011 v 20:27 | Reagovat

Tak šup šup, další náměty... :-))))

13 Clowers.K Clowers.K | 7. ledna 2011 v 20:33 | Reagovat

[12]: Já bych jich měla :D Ale tak se ještě nevyjádřila Fëanor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama