Prosté řešení

26. ledna 2011 v 1:16 | Pret |  Na přání...

Omlouvám se velice. Nějaký čas jsem tvorbu odložila k ledu, měla jsem toho prostě v hlavě moc a fantazie si dávala volno. Takže jsem došla k závěru, že bude lepší nechat to všechno uležet. Teď se zase vracím s krátkými povídkami na přání.

Ta dnešní je pro Akkarru. Tudíž přijmi mé věnování a doufám, že se povídka na obrázek, který jsi mi zadala, bude líbit. Tenhle mi dal totiž hodně zabrat… Vymyslet něco na takový námět nebylo zrovna lehké. Přemýšlela jsem a přemýšlela a tohle z toho vylezlo.
Popisem hrdiny jsem se jaksi neobtěžovala, když máte k dispozici velmi ilustrační obrázek.

Mimochodem, až někdy napíšu něco veselého, vyhlašte státní svátek. Já z těch depresivních povídek snad nevyjdu…

Tímto se omlouvám Dahace, pro kterou mám povídku už sice z části napsanou, ale nějak se nemám k jejímu dokončení. V mém depresivním období to totiž nepovažuju za nejlepší volbu. Ale neboj, dočkáš se. Jednou.



Prosté řešení

Bylo tomu už několik dní. A kdyby Elon věděl, jak to napravit, neváhal by. Považoval se za vcelku slušného čaroděje, ale s kletbou vyřčenou ve vzteku si tak nějak nevěděl rady. Zkoušel, co se dalo. Bez úspěchu.

Uplynul skoro rok od té nehody. Ano, byla to nehoda. Nebyl to úmysl udělat ze svých dvou rozhašteřených přátel psy. Kdyby se tak nehádali! Už to prostě nemohl poslouchat a zapomněl, že jeho schopnosti jsou přece jen o něco větší než ostatních. Než si uvědomil svou chybu, už tu místo Arlyho a Sanda byli dva psi. Aspoň po sobě přestali ňafat. Ale jen z toho úleku, že místo jejich zvučných hlasů, vycházel z hrdla jen psí štěkot.

Elon si povzdechl a vešel do knihovny. Oba psi se zvedli a běželi ho uvítat. Oba pohladil po hlavě, aby si zas nevyčítali, že jednomu či druhému věnuje více své pozornosti. Kvůli tomu přece tohle vzniklo. Kvůli tomu, že měl jednoho z nich raději.

Bylo to zvláštní. Elon nad tím nikdy zvlášť nepřemýšlel. Nikdy neřešil, kterého z nich má raději. Měl je rád a měl pocit, že oba stejně. Naprosto stejně. Ti dva si to ale nemysleli. Neustále se hašteřili o jeho přízeň, až jednou Elon ztratil nervy a ve vzteku na ně zařval, že se hádají jako psi. Ani si neuvědomil, že to znělo jako kletba. Nechtěl je přece proklít! Chtěl jen, aby se uklidnili. Jenže… jako čaroděj si měl dávat na svůj nebezpečný jazyk pozor. Vždyť každé slovo mohlo být nebezpečné. Každé mohlo být potenciálním kouzlem.

Sedl si do křesla a oba psi ho okamžitě následovali. Vyskočili mu na klín a začali mu olizovat obličej. Cítil tlak jejich tlapek, na stehnech i hrudi, jak se o něj opírali. Jen si pogratuloval, že se mu z nich nepovedlo udělat třeba dva bernardýny. To by bylo asi při takových projevech lásky smrtelné. I takhle si připadal v obležení.

"No tak, uklidněte se, ano? Chci přemýšlet." Vyzval je a pohodlněji se usadil. Arly se mu pohodlně stočil na klíně a zklidnil se. Sand byl poměrně prudší povahy a tak prostě nepřestával. Dál mu olizoval tvář. Elon ho proto uplatil svým čajem, který nalil do mističky a dal mu napít. Sanda to uklidnilo. Zůstal Elonovi o něco blíž. Na opěrce křesla.

Podepřel si bradu a zamyslel se. Přece musel být způsob, jak ty dva odklít. Nějaký způsob být musí. Bádal nad tím už skoro rok, ale pořád na nic nového nepřicházel. Nějak to jít přece muselo!
Prudce vstal, jak mu hlavou lehce prosvištěl nápad. Nedokázal ho zatím uchopit a zpracovat, jen se tak mihl, ale… byl to nápad!

Psi zmateně zakňučeli a seskočili na zem. Drápky zacvakaly o podlahu a psi se raději vzdálili. Elon přešel ke knihovně a opatrně přejížděl svazky očima a pak připojil i bříško ukazováčku. Nevěděl přesně, co hledá. Ale určitě to tam bylo. Někde to tam bylo. Knihovnu už sice za tu dobu prošel několikrát, ale přece mohl klidně něco přehlédnout. Teď, s odstupem času, by mohl být úspěšnější. Nehodlá nechat Sanda a Erlyho navždy v psí podobě.

Ukazováček se zastavil na hřbetě staré a velmi ohmatané knihy. Název mu byl povědomý. Už ho někdy slyšel. Předtím si té knihy nevšiml, asi ji přehlédl. Vzal ji opatrně a vytáhl z police. Zůstalo po ní jen prázdné místo. Uložil knihu na stůl, přitáhl si misku s ovocem a začal ji pročítat. Občas se natáhl pro kuličku hroznového vína a, se zamyšleným pohledem na řádcích úhledného drobného písma, žvýkal. Uklidňovalo ho to. Ukazováčkem levé ruky přejížděl po knize, pomáhal si tak ve čtení, aby neztratil niť. Druhou zaměstnával otrháváním vína z hroznu.

Ve chvíli, když se zakousnul do jablka, jeho mysl v těch písmenech zaznamenala cosi, co by mohlo být užitečné. Odložil jablko a přitáhl si knihu blíž. Na chvíli se ve slovech ztratil.
Sand přiběhl a otřel se mu o nohy. To ho trochu probralo ze zamyšlení. Ta kniha měla pravdu. Pokud kouzlo nejde zrušit za života toho, kdo jej vyřkl, pak se samo zruší ve chvíli, kdy dotyčný čaroděj zemře. Fungovalo tak mnoho kouzel, proč na to tedy nepřišel sám?

Jemně pohladil Sanda po hlavě. "Asi jsem na to přišel, drahý příteli. Vím, jak vám vrátit lidskou podobu."

Byla to trochu ironie. On to vše zavinil, on by důvodem jejich sporu, on byl ten, kdo je zaklel a on byl teď tím, kdo je zase vrátí do původní podoby.

Povzdechl si. Nechtělo se mu umírat. Ale… musí přece napravit to, co spáchal! Kdyby měl čekat na přirozenou smrt, zemřeli by jeho přátelé daleko dříve. Oni nebyli čarodějové, jako on.

Sand tiše štěknul a skočil mu na klín, tam se stočil do klubíčka. Vycítil, že jeho pána něco trápí. Něco velmi vážného. Elon na něho krátce pohlédl. Takový klid. U Sanda něco naprosto nezvyklého. Lehce ho pohladil po hlavě. I do jeho srdce zavítal rázem klid po tom dotyku jemné srsti. Vytáhl dýku, kterou nosil ukrytou v botě. Pro jistotu.

Ani ho nenapadlo volat Arlyho. On byl vždy útlocitnější než Sand. Ale nechtělo se mu umírat samotnému. Ještě jednou pohladil Sandovu hladkou hlavu a přiložil dýku k srdci. Už to nebude trvat dlouho příteli, zas budete lidmi. Přimhouřil oči a přitlačil na zdobenou rukojeť dýky.

Sand. Obě ruce přitisklé na krvácející ráně. Uviděl ho zpod přimhouřených víček, jak pomalu upadal do zapomnění. Povedlo se? Slyšel jeho hlas.

"Radši budu navždycky čoklem, než abych o tebe přišel."

A pak přišla tma.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Reizo Reizo | 26. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

ou...vražedný konec...
skvěle napsané...

2 d.nka d.nka | 28. ledna 2011 v 15:08 | Reagovat

Popravdě.. z toho obrázku jsi vytěžila asi nejlepší možný příběh, co mohl být. Líbilo se mi to, moc.. píšeš doopravdy úžasně a já smekám :-)).. jen škoda, že je to smutné.
Až mě někdy něco napadne, zkusím ti dát takový námět, kde bude obtížné udělat, aby to skončilo špatně :-).
Momentálně mě napadá ale jedno slovíčko.. hmm... Znovuzrození.. že by hlavní námět dalšího příběhu? :-)

3 Pret Pret | 28. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

[2]: Nechci ti brát iluze, ale já dokážu udělat smutný konec naprosto ze všeho... ale zkus to...
To "Znovuzrození" by mohlo být zajímavé... akorát se vážně obávám, že bych to zas mohla stáhnout do tragického závěru...

4 d.nka d.nka | 28. ledna 2011 v 23:13 | Reagovat

[3]: Ne. Znovuzrození s dobrým koncem! A máš námět. :D

5 Pret Pret | 28. ledna 2011 v 23:22 | Reagovat

[4]: Kruci, tohle bylo chytrý :-))) Fajn, pokusím se tvořit něco netragického. Ale bude to fuška...

6 d.nka d.nka | 29. ledna 2011 v 12:14 | Reagovat

[5]: No jooo, jsem vynalézavá :-)... Ty to zvládneš :-))

7 Noctis Noctis | 29. ledna 2011 v 21:59 | Reagovat

proste užasne ja mam takove konce nejradci holt sem nevyrovnany clovek  ty pises povidky na přani každemu a kdybych od tebe chtela napsala bys mi taky nejakou depresivni podle obrazku?? skvele pises

8 Pret Pret | 30. ledna 2011 v 1:50 | Reagovat

[7]: Hoď mi sem odkaz na obrázek a já se pokusím něco stvořit. Depresivní mi zrovna nějak jdou...

9 Akkarra Akkarra | 1. února 2011 v 12:30 | Reagovat

Uf - omlouvám se, že jsem to přečetla až teď. :)
Pret - klaním se. Nápad opravdu geniální. Ale ten závěr jsem nečekala. A jako že smutný konce vysloveně nesnáším, tak tady sednul - ten obrázek je sám o sobě depresivní a happyend by sem nešel.
Takže moc, moc děkuju za povídku, je vážně úžasná. :) A jméno Elon... ó, Bože... :)

10 Noctis Noctis | E-mail | 2. února 2011 v 15:23 | Reagovat

mno obrazek ja takovy zrovna nemam,ale mam predstravu přibehu-bud neco s demonem(satanem)+jeho obet a nejaky spatny konec(smrt) nebo neco z prostredi prostituce a takoveho prostredi jako sou unosy nebo prace pro bose(drogy,špinavy ulice) atd.o tes spatky konec nejlip (smrt)
zaleži na tobe co si vyberes dofam ze neco vymyslis moc se na to tešim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama