Zrcadlo

8. ledna 2011 v 1:45 | Pret |  Na přání...
Tak tato povídka je věnována Mrněti, alias d.nce, alias no… vy víte co všechno. Vymyslela jsem si na ni něco naprosto speciálního. Spojila oba její náměty. Jsem fakt dobrá… (já vím, že samochvála smrdí, no… J)) ale nikdo jiný mě tak hezky nepochválí a navíc, dalo to fušku vymyslet… teda nedalo no… tohle přišlo naprosto samo ve sprše…)
Doporučuji číst v noci. Pak se možná budete bát sami potmě u počítače (nebo u zrcadla???). Mě se to při psaní povedlo. Neděsilo mě ani to, co jsem psala, jako to, co jsem tam nenapsala… No, snad mě pochopíte. Nejděsivější je totiž vždy to, co zůstává nevyřčeno, jelikož fantazie je pěkná mrcha…
Tak Dani, jelikož jsi chtěla horor (teda doufám, že ten paskvil aspoň vzdáleně bude něco takového připomínat), budeš ho mít. Ale příště mi to napiš radši ráno, protože jinak tě asi zaškrtím, protože jsem byla po dopsání strachy bez sebe a radši si všude rozsvítila… Doufám, že se ti to bude líbit…

Tak, držte si klobouky, příběh začíná… a vážně, jestli si to chcete užít, číst v noci a potmě J))) Ehm, a nejlépe mírně opilí… Možná se pak budete aspoň trošku bát…
P.S. Dávám to sem takhle potmě, jelikož to mrně navrhlo v noci a chtělo si to přečíst, co nejdřív… (asi by jinak neusnulo, a hlavně mi nedalo pokoj… no, tak snad potom usne, aby to nebylo kontraproduktivní)




Edward se převalil na provizorním lůžku a otevřel oči. Upřel nic neříkající pohled na hvězdou oblohu. První noc se bál, druhou taky… stou už nad tím ani nepřemýšlel. A teď by ho to ani nevzbudilo, kdyby náhodou zrovna spal.
….
Bylo to hrozné. Vůbec jsem nemohl v noci spát. Pořád jsem to slyšel.
Edward byl na ostrově sám. To zjistil už první týden. Vyhnanství přece nebylo nic příjemného. Vyhnanství nebylo nic příjemného ani pro králova levobočka. Rádci nevlastního bratra ho odklidili na opuštěný ostrov, aby neohrozil nástupce trůnu, a doufali, že Edward buď brzy zešílí, nebo tam zdechne hlady.
….
O tom ostrově kolovaly nejrůznější vzkazky. Chůva mi o něm kdysi vyprávěla, pamatuju si to, jako by to bylo včera. Ostrov smrti se mu říkalo. Nikdy jsem to nechápal. Proč takový název pro tak pěkný ostrov. Došlo mi to dneska. Tu první noc, co jsem tu strávil. Uprostřed noci mě vzbudilo kvílení. Myslel jsem, že patří ženě a že ji někdo mučí. Ale byl jsem tu sám. A ten zvuk vycházel z jedné místnosti. Tady na ostrově je totiž budova, opuštěná, napůl zbořeniště. Možná nějaký chrám. Prý tu pobývali nějací pohané před spoustou a spoustou let.
Vstal, kvílení už nevnímal a zamířím k pozůstatkům chrámu. Stál ještě tak napůl, zůstalo zachováno pár místnosti. Edward je nikdy nevyužíval ke spánku, bál se toho. Našel tam lidské kosti. Už zešedlé a porostlé mechem, ale lidskou lebku poznal bezpečně. V chrámu se obětovalo. A byli to oběti lidské.
Jakmile otevřel dveře jedné z místností, křič mučené ženy utichl. Nejspíš vyrušil jejího ducha. Možná to byla i jedna z obětí. Nevěděl a radši ani vědět nechtěl. Vešel do místnosti. Strop byl propadlý, takže ji zaplavovala příjemné světlo měsíce.
Edward už se nebál stínů, které vrhal. Za téměř rok pobytu na ostrově si na to zvyknul. Byli tu duchové, nebo si to aspoň myslel, ale neubližovali mu. Tedy dosud a doufal, že to tak zůstane i nadále. Umírat se mu nechtělo. Byl posedlý myšlenkou se jednou vrátit domů a pomstít se za čas strávený zde. Občas měl i pocit, že přichází o rozum a nebyl si jist, zda to není doopravdy.
….
To zrcadlo jsem objevil až po několika dnech zde. Stálo v místnosti překryté černým suknem. Jako by se ho nedotkl čas. Všechno v místnosti bylo poznamenáno stářím a tím, že o ně nikdo nepečoval. To zrcadlo ale ne. Na tom temném plátně nebylo jediné smítko prachu. Ani mi to nepřišlo v tu chvíli divné, za tu dobu jsem tu zažil už tolik podivných věcí. Kvílení, ke kterému nepatřilo žádné hrdlo, zjevení, u kterých si nejsem jist co znamenají a záchvaty zimy v parném dni. Něco tu bylo. Netroufám si tvrdil, že žilo… ale bylo to tu.
Přešel k zrcadlu a stáhl z něj plátno. Zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Poprvé mu přišel stejný, jako by se v něm odrážel on. Ale… čím častěji se do něj díval, tím odraz v zrcadle přestával být odrazem. Měnil se. Jeho rysy… barvy, všechno…i pozadí bylo jiné. Chtěl se té osoby v zrcadle dotknout, ale vždy narazil jen na chladné sklo.
Trávil tam spoustu času. Sledováním toho obrazu. Hovořil k němu. Nic jiného se zde ani dělat nedalo.
Měl jsem pocit, jakoby mi ten druhý muž v zrcadle rozuměl, občas ke mně i promlouval, ale já ho neslyšel. Čím dál víc jsem si uvědomoval, že to není jen obyčejné zrcadlo, bylo to něco víc…
Zvláštní, jako bych díky tomu zrcadlu… jako bych si dokázal podržet aspoň zbytky rozumu. Vím, že to, co píšu na tyto listy papíru nemůže být pravda. Ne u nás doma, ale zde? Na mě už zapomněl čas… Chtěl bych být jinde a jindy. Jediný, kdo mi naslouchá, je ON. Má jediná společnost.
….
Dnes měl divný pocit, jako by něco bylo jinak. Opíral se o rám zrcadla a dotýkal se ho, jako by chtěl ten obraz chytit za ruku. Potřeboval lidský dotek. Jakýkoli dotek. Cítil se sám víc, než kdykoliv jindy. Upíral své oříškové oči to těch temných na druhé straně zrcadla.
A pak… ucítil prudkou, tepající bolest pod srdcem. Ani se neotočil, věděl, že by za sebou nikoho neviděl. Cítil horkost na hrudi. Spustil ruku ze zrcadla. Opatrně se dotkl místa na prsou, kde cítil teplo a vlhko. Když vrátil ruku na zrcadlo byla od krve a JEHO ruka už tam nebyla. A ON svíral v rukou dýku. Pak ji upustil a dotkl se Edwardovi ruky. Edward jasně cítil horkost jeho dlaně a lepivost své vlastní krve. JEHO ruka sevřela roztřesenou dlaň levobočka.
"Pojď se mnou." Jako by HO teď naprosto jasně slyšel promluvit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 d.nka d.nka | 8. ledna 2011 v 1:58 | Reagovat

Buch buch, buch buch. Lituju, že jsem to chtěla hned. Králík vedle bumbá vodičku.. slyším to.. vnímám každej zvuk. Bojím se! Zajímalo by mě, jak to děláš... NEUVĚŘITELNÉ! :-) Křeslo v odrazu ve skle vypadá jako stín člověka.. bojím se... Díky, díky ti.. asi neusnu no :-D.

2 Pret Pret | 8. ledna 2011 v 2:02 | Reagovat

[1]: Já tě ale varovala... :-) Doufám, že spokojená... jsem nevěděla co by, tak jsem dala oba náměty do kupy...

3 d.nka d.nka | 8. ledna 2011 v 2:06 | Reagovat

[2]: Dobrý nápad, já jen teď slyším všemožný zvuky a už se mi nechce ani trochu spát. Aaale... no, snad to bude dobrý.. nesmím se dívat do toho skla... :-D

4 Clowers.K Clowers.K | 8. ledna 2011 v 9:31 | Reagovat

Páni, to bylo parádní... škoda, že jsem si to nepřečetla v noci... měla bych to i s atmosférou :)

5 d.nka d.nka | 8. ledna 2011 v 13:10 | Reagovat

[4]: Tak si to v noci přečti ;). Asi vypadám jako hodně velkej strašpytel, ale číst to ve dvě v noci je záhul. :D Nehledě na to, že se bála i autorka.

6 Dahaka Dahaka | 8. ledna 2011 v 17:19 | Reagovat

Taky bych jeden námět měla...takže až nebudeš mít co dělat a pro koho psát tak řekni...teda napiš.
K povídce se vyjadřovat nebudu, já ji nečetla a ani číst nehodlám, stačilo mi že Mrně se včera bálo jít spát.

7 Pret Pret | 8. ledna 2011 v 22:59 | Reagovat

[6]: Nikdo tě to číst nenutí... Pokud máš nějaký námět, sem s ním.

8 Dahaka Dahaka | Web | 9. ledna 2011 v 11:47 | Reagovat

Jo tak námět, slyš autorko:
Bude to yuri, dvě dívky. Jedna starší, jedna mladší. A potkají se v Brně po půl roce co se neviděli. Jedna se bude jmenovat Aneta, zbytek nechám na tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama