Poslední... duben

30. dubna 2011 v 1:43 | Pret |  Na přání...
Tohle přání je moje. Jelikož se státnice kvapem blíží a já jsem tak vyděšená, že nemůžu spát, píšu. Je to pro mě naprosto dokonalý relax. A protože se blíží (dneska už!) poslední duben a s ním i upalování čarodějnic, napadlo mě, co by se tak v takový den mohlo stát... Tohle z toho během slabé hodinky vzešlo. Jak kvalitní pousuďtě sami...
Tuhle povídku věnuji všem, kteří se učí, čekají je zkoušky, státnice či uzávěrka pololetí. Prostě pro všechny, kteří mají stále co dočinění se školou... Krásný poslední duben a na prvního nezapomeňte svou drahou polovičku políbit pod třešní (či višní).



Tmou se rozléhaly přiopilé hlasy místní omladiny. Byly slyšet z dálky a pronikaly tmou jako nůž máslem. Bylo posledního dubna a ze světa byly sprovozeny všechny čarodějnice. Hříšné ženy, které se nějak provinily… ať už tím, že nebyly po vůli svému pánu či proto, že dělaly něco jinak.
I Michal byl takový. Jiný. To, že ho absolutně nepřitahovaly dívky, zjistil zhruba před rokem. A od té doby nemohl přestat myslet na nic jiného. Myslel na jednoho muže. Nejlepšího kamaráda svého staršího bratra. Bylo to zakázané ovoce. Těžko by mohl věřit tomu, že Dominik by byl stejný jako on. Stejně divný.
Propletl se nižším smrkovým porostem a zastavil se kousek dál od ohně. Byla to vysoká hranice. Plameny šplhaly po obrovských kmenech stromů poražených právě pro tuto příležitost. I na tu vzdálenost, kde Michal stál, byl cítit žár plamenů. Přimhouřil oči a zadíval se do vatry. Na chvíli ho světlo plamenů oslepilo. Okolní tma se zdála ještě neproniknutelnější než předtím. Zavřel oči. I pod pevně sevřenými víčky mu tančily obrazy plamenů. Povzdechl si. Na jejich pozadí viděl ještě siluetu Dominika. Věděl přesně, že je to on. Tu postavu znal velmi dobře. Copak spolu celé léto neblbli v jejich zahradním bazénu? Ano, blbli. A Michala to stálo spoustu bezesných nocí a vzrušených stenů do nočního vzduchu. Miloval ho, příšerně po něm toužil. Nemohl se už ani nadechnout bez myšlenky na něj.
Tento den se zdál být dnem, kdy vše staré zaniká a nové se rodí. Noc splněných přání. Neotevíral oči. Věděl přesně, co by uviděl a co by neuviděl. Takhle to bylo lepší. Přál si Dominika. Obejmout jeho pevné tělo, dotknout se rty jeho šíje, proplést prsty jeho delšími hnědými vlasy a zadívat se do těch krásných očí. Nedokázal ani určit, jakou měly barvu. Zdálo se mu, že se ty barvy měnily dle svitu slunce. Pod úhlem dopadu slunečního paprsku se zbarvovaly pokaždé jinak a Michalovi ze všeho nejvíc připomínaly duhové kuličky, se kterými si kdysi jako dítě hrával.
Teď ale už nebyl dítě. Nepovažoval se za ně. Bylo mu osmnáct. Už pár dní. Byl dubnové dítko. Narodil se šest let a tři měsíce po svém starším bratru. Vždycky byl tak trochu stranou. Ale Dominik! Dominik si ho vždycky všimnul. Poplácal ho po rameni, když se mu povedlo poprvé projet ulicí na novém kole bez podpůrných koleček. Usmál se na něj, když se mu povedlo zabrzdit na bruslích. Byl u něj, když si rozbil koleno. Tehdy to moc bolelo. Upadl tak nešikovně, že si do rány zaryl i několik drobných kamínků. Kolik mu tehdy bylo? Deset? Dominik seděl u něj, objímal jeho drobná ramínka a šeptal, že to přece nic není, že je velký kluk. Přece než se ožení, zahojí se to. Jenže Michal už byl velký a ženit se nemínil. Chtěl jeho. Svého strážného anděla, který byl vždycky po ruce, když ho něco bolelo nebo si odřel kolínko. Do loňského léta nechápal, co ho k němu tak táhne. Teď už to věděl. Miloval ho. Vzrušovalo ho, když sledoval, jak s bratrem hrají na zahradě badminton. Jak na zahradě leží v trávě a prohlíží si časopisy. Nejspíš porno. Rád pozoroval ta nádherná plochá záda proti zelenému pozadí trávy.
Znovu si povzdechl. Kdyby tak Dominik věděl. Opřel se o strom, který tušil kousek vedle sebe a tiše vydechl jeho jméno.
"Dominiku, bože, kdybys tak věděl…"
"Kdybych věděl co?"
Trhnul s sebou. Neslyšel ho přijít. Neslyšel kroky, ani zapraskání větvičky. Musel tam být před ním. Jako by na něj čekal…
Otevřel prudce oči a díval se do tváře zahalené tmou. "Dominiku?"
"Jistě, štěně…. Koho jsi čekal? Nějakou čarodějnici?" Jeho hlas zněl ze tmy vesele, rozverně. Tak nějak mazlivě. "Tak co bych měl vědět?"
"Nic, to nic. Jen… Chtěl jsem vědět, kde se s mým bratrem couráte…."
"Opravdu? Myšáčku, nelži mi… ne dneska!" Ucítil ocelový stisk jeho pevných vytrénovaných paži. "Odpověz…"
Jeho hlas na Michala působil jako rozbuška. Otřásl mu tělem, duší i jeho odhodláním skrýt veškeré své pocity. Najednou chtělo všechno ven.
"Jsemgayašílenětěmiluju.Toužímpotobějakoponikomjinémvživotě." Vychrlil rychle. Doufal, že díky rychlosti, kterou ze sebe vypustil tu páru, Dominik nerozuměl ani slovu. Vlastně vůbec netušil, proč to teď řekl. Proč to přiznal. Tahle noc byla opravdu velmi opojná anebo za to mohly taky ty panáky, co si předtím dal?
"Zajímavé." Dominikům svůdný hlas se ozval kousek od jeho ucha. "Pokud po mě tak toužíš… dnešní noc je noc splněných přání." Jeho ruka sklouzla k Michalovu klínu.
Zajíkl se. Chtěl něco říct, nemohl.
"Ty taky?" Splynulo mu nakonec ze rtů.
"Jsi bystrý, štěňátko. Líbíš se mi už dlouho…" Uslyšel zvonivý smích, který se mu ozýval ze snů.
Ve chvíli, kdy ho Dominik položil do trávy, uslyšel odbíjení půlnoci. Byli daleko od všech a přece tak blízko… všemu.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clowers.K Clowers.K | 30. dubna 2011 v 9:48 | Reagovat

To bylo úžasný... Já dneska na pálení nejdu, nějak jsem nedala na radu starších (ale kdo dá) a nechala jsem učení na maturu na poslední chvíli a teď nic nestíhám :/

2 Mrně Mrně | 30. dubna 2011 v 9:52 | Reagovat

Krásná povídka.. :-)

3 Fëanor Fëanor | 30. dubna 2011 v 14:10 | Reagovat

Držím všem školou zkoušeným palce :-)

4 TeressV:) TeressV:) | 30. dubna 2011 v 16:50 | Reagovat

Ah to je nádherné, dokonalé♥

5 Pret Pret | 30. dubna 2011 v 20:26 | Reagovat

[1]: Hehe, já se na maturitu učila až o svaťáku :-D Jsem tak trochu lemplík, takže chápu, v jaké jsi situaci. Tudíž Ti přeji výdrž, pevné nervy a hlavně ať to všechno dobře dopadne!

6 Kik Kik | Web | 9. ledna 2012 v 15:36 | Reagovat

Váá to bolo kráásne hneď idem na ďalšie poviedky O_O  O_O  ;) Veľmi pekne píšeš .  a taký splnený sen by som si priala aj ja :P

7 Zakuro Zakuro | E-mail | 27. ledna 2014 v 20:35 | Reagovat

Knyaaa, já chci pokráčko... no táák, nebuďte krutí *uculí se* :-D Aaach miluju to tu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama