Duben 2012

Čtrnáctá část

29. dubna 2012 v 11:47 | Pret |  What I Like About You
Stojí to všechno za houby. Člověk, na kterém mi hodně záleží, teď leží v nemocnici. Bolí mě záda. Nestíhám nic, když už něco stihnu, tak mi to hodí na hlavu, že je to špatně a přepisuju a přepisuju. Snažím se do hlavy nacpat strašné množství informací, do toho řeším pitomosti, za které bych někoho poslala do háje, ale bohužel nemůžu. Strašná bezmoc. Nejsem pánem svého času a osudu už vůbec ne. Navíc jsem dělala jedno důležité rozhodnutí a nejsem si ani trochu jistá, jestli jsem se rozhodla správně. Ale tak to chodí, když se člověk musí z ničehonic najednou rozhodnout. No, následky si ponesu já sama. Zdá se vám, že jsem v depresi? Bingo!
A mám špatnou zprávu i pro vás. Jelikož jsem na konci sil a nějaké mi musí ještě zbýt na školu, odnese to takhle povídka a vlastně veškerá moje volnočasová tvorba. Volný čas prostě není. Takže se nelekejte, když se na čas odmlčím. Budu se snažít aspoň jednou za čas něco opublikovat, ale víte, jak to chodí. Kde nic není, ani kuře nenahrabe. Takže mi nespílejte za to, že publikuju málo. Chtěla bych, jen to prostě není možné. Zatím.
Pak se vám to samozřejmě pokusím vynahradit. V plánu je dokončení této povídky, rozepsaná je i nová kratší povídka. Chtěla bych dopsat Alastara, protože jsem to kdysi slíbila, i když už je to asi víceméně jedno. Už jsem i přemýšlela, co dál s Od začátku, který už stojí no... skoro rok? Původně spoluautorskou povídku zřejmě převedu na klasickou a pokusím se ji dopsat sama, i když od toho příliš neočekávám. Vlastně možností je víc, ale zatím počítám s touhle variantou.
Teď si tak vzpomínám, že jsem totálně zazdila druhé narozeniny Šuplíku... no, oslavy budou, ale asi s hooodně velkým zpožděním. Doufám, že to stihnu ještě do dalších.
No, teď jsem na vás vychrlila až příliš informací, které vás asi nejspíš vůbec nezajímají, narozdíl od další části. Tak tady je... opět o ničem.


Třináctá část

19. dubna 2012 v 21:15 | Pret |  What I Like About You
Život je jen náhoda a platí to tedy parádně. Jednou nahoru, jednou dolu. Člověk má skvělou náladu, protože to, co vypadalo naprosto beznadějně, se najednou otočí, a vypadá zatraceně nadějně. Tak se nechá ukonejšit tím, že svět je vážně docela krásný místo. A pak to přijde... dva dny v dobré náladě a psychické pohodě, a pak taková ťafka. Skoro mám pocit, že se mi někdo tam nahoře parádně vysmívá. Doufám tedy, že se aspoň dobře baví. Už mi jedna povolaná osoba sdělila, že nemám právo na chyby, tak teď zřejmě přišlo zúčtování. No já si dokážu obhájit všechno, co jsem kdy udělala...
Ale proč takový rozšafný "optimistický" úvod? Protože nárok na chyby má každý, jsme jen lidi, dámy a pánové. A chybu udělá i Gabriel. A to celkem kolosální. Člověk se prostě občas utne. A Gabriel toho má na svědomí už docela hodně. Dneska dojde na tu hnusárnu, kterou Vítek ponese těžce a bude se za ni vinit sám. Lex to ponese hůř, ale rozhodně bude mít tendence to "srovnat". Gabriel se může těšit... ale to už prozrazuju moc :-) To až další části, jen jsem vás chtěla navnadit.
Dneska už se trochu poodhalí, co bylo startovní čárou k Honzovu odchodu. I když... to přece jen ještě nebude tak docela odhaleno... A pozor, tahle část je o krapínek delší než mívám zvykem.


Dvanáctá část

15. dubna 2012 v 19:25 | Pret |  What I Like About You
Po devítihodinové patlačce se sekvencemi toho mám vážně až sem. Parádně vyšťavená. Tak moc, že jsem skoro zapomněla na další díl. A možná ho i dám, až omezím záseky, kdy jen čumím na monitor a nic nedělám. Že by přepracování? Určitě!
Každopádně, lidičky, mám dost. I když se o mě má drahá polovička stará jak o princeznu... nosí mi jídlo, nutí mě jíst a tak (už je to se mnou hodně špatné, když se pro samou práci ani nenajím - občas nestíhám, občas prostě zapomenu... co jsem to za člověka, když zapomínám na jídlo?) ..., tak je to houby platný. Jsem na konci sil a po dnešku jsem vážně zralá na humánní utracení. Je tu někdo vlastnící střelnou zbraň?
A navíc nálada pod bodem mrazu. Jestli budu v tomhle stavu pokračovat v povídce, nechám všechny zajít ošklivou a bolestivou smrtí. Jo, já to vážně udělám!
Teď aspoň vidíte, jak na tom jsem. Tak nahoďte milou notu a napište mi něco hezkýho, jinak za sebe už vážně neručím a okamžitě se sesypávám... a budete mít po povídce, tak:-/

Ale k věci, už jsem tu kňourala dost. Schyluje se k průseru a pořádnýmu! Kapela se vrací z takového malého turné a pořádá se malá oslavička. A chlastat se vážně nevyplácí! Někdo něco vykecá, někdo se opije, někdo zmizí a někdo poruší slib. A pořád tu nad námi visí otázka... proč Honza odešel z kapely? Už někdo ví? A pokud neví, tak třináctá část napoví ještě víc. Ne-li to rovnou neprozradí. Tak poslední možnost na to, zkusit si tipnout. A možná za to bude i odměna!



Jedenáctá část

8. dubna 2012 v 12:11 | Pret |  What I Like About You
Vánoce, Vánoce... přicházejí! Ne, nezbláznila jsem se, ani jsem se neztratila v kalendáři... Ale když se podívám z okna, krásně tam chumelí, tak se nejspíš zbláznilo počasí. Zítra asi budou koledníci dost koukat :-))) A ještě novinku, kašlíky, kašlíky, Pret je nemocná a jelikož je nemocná, tak se nemohla soustředit na psaní diplomek, a soustředila se-hádejte na co? ...
dramatická chvilka, abyste měli prostor pro hádání
...

No na povídku! Ano! Takže jsem sedla a psala a psala a psala (člověk se doma fakt nudí, když nemůže vylézt z postele). Má skvělá beta všechno opravila v rekordním čase, takže... vzhledem k tomu, že přes léto toho asi moc nenapíšu (pokud nestihnu povídku dokončit, je mi líto, ale budete si na ni muset počkat), řekla jsem si, že se budu snažit napsat toho co nejvíc teď. Aspoň jednu kapitolku týdně. Snažím se psát i trochu delší. Ale není to o moc.

Dnešní část bude v duchu té minulé. Budeme poznávat členy kapely a prostě, zas se toho moc nestane. Ale začne se řešit, proč odešel předchozí klávesák. Můžete zkusit hádat proč.
Krásné Velikonoce,
Vaše Pret



Desátá čast

2. dubna 2012 v 16:37 | Pret |  What I Like About You
Tak mám za sebou vážně rozlítaný víkend... Praha, Brno, České Budějovice... V sobotu jsem absolvovala brněnské TechAgro a mám toho vážně až séééém. Sice mě zemědělská technika vůbec nezajímá, ale aspoň jsem si sedla do hodně velkého kombajnu :-D Ale ve výsledku docela zajímavě strávený den. Na to, že jsem tam původně vůbec neměla jet, to bylo fajn a dozvěděla jsem se například, co to je míčová napáječka... no fakt jsou tam míče :-D
Ale k povídce... sice jsem původně členy kapely, ke které má Vítek patřit, nechtěla moc rozebírat, ale nakonec jsem si řekla, že tihle kluci se nám postarají o trošku legrace. Mě tedy hodně. Zjistíte, kdo je nejsprostší člen kapely, kdo z nich nejvíc štve Gabriela, a že fakt hodně... A ještě pár jiných věcí...