Únor 2013

Díl třetí

26. února 2013 v 19:11 | Pret |  Čaroděj ze sousedství
Voldík mě chce totálně vyčerpat. Každý den publikovat skutečně nehodlám, ale úmluva je úmluva. Až si mě teď vyčerpáte a pak pár měsíců nic nebude, budete plakat vy. Já si budu vesele odpočívat... A uvidíte tu legraci :-) Takže pokračujeme... naše tempo je vražedné, naším revírem je blog.


Díl druhý

25. února 2013 v 10:55 | Pret |  Čaroděj ze sousedství
Jak jsem slíbila, tak plním. Voldík dal povídku, tak já dám taktéž. A pořád platí, můj milovaný Voldíku, že pokud budeš dávat ty jednou do měsíce, tak já taky. Jsem to přece slíbila :-D
Věnováno Voldíkovi, protože bez něj bych díl nepublikovala tak rychle :-D


Díl první

23. února 2013 v 8:53 | Pret |  Čaroděj ze sousedství
Tak zde je ten můj nový výplod. Chtěla jsem zkusit něco trošku jiného než je Zkouška, WALAY a Motýlek. Už toho na mě bylo najednou moc. Tak jsem provedla tenhle odskok. Snad to vážně skončí jen jako povídka s několika málo kapitolami. Ale znáte mě, neumím psát krátce. Buď jen jeden díl a nebo aspoň dvacet. Tak uvidíme, jestli se mi tentokrát krátká povede.


Osmnáctá část

21. února 2013 v 16:22 | Pret |  Motýlek
Tak jsem zase tu. S perfektní migrénou a skoro dopsaným třetím dílem Čaroděje. Prý bývám geniální, když mě bolí hlava. No, nevím. Asi to někdy otestuju. Čaroděje ze sousedství (fungl novou jednorázkovku - no doufejme!), vám předhodím možná večer, možná zítra. Čekám návštěvu, která u mě bude nocovat, takže ještě nevím, jak to bude s tím večerem vypadat. Máme si toho dost, co říct. No, už dost řečí (vykecávání nechám na FB).
Jen ještě autorský dodatek, aneb poznámka, kterou jsem si udělala k této kapitole... znění autentické a bez úprav: (pozn autora: psáno ve tři ráno po celodenním patláním se se sekvencemi, datasety, alignmenty a vším tím ošklivým humusem… podle toho to taky tak vypadá… kapitola dopsána před půl čtvrtou… autorka je borec!!!!!!!!!!!!!!)


Šuplík je světovej....

17. února 2013 v 18:21 | Pret |  Šuplík
Letem světem... Šuplík se vydal do světa a tak jsem mu vesele zřídila stránku na facebooku Ze Šuplíku (http://www.facebook.com/pages/Ze-%C5%A0upl%C3%ADku/450182508386591), případné zájemce tam ráda uvidím... původně jsem chtěla vytvořit jen skupinu... ale takhle to dopadá, když si člověk poplete skupinu a stránku... oujé. Takže se přidejde, jste vítaní...
Vaše Pret

Sedmnáctá část

14. února 2013 v 19:51 | Pret |  Motýlek
Tak dneska je toho Valentýna. Když pominu to, že se z něj stává spíše komerční svátek (pokud vám vaše drahá polovička nedonesla velkou čokoládu nebo krabici pralinek, vystavuje se nebezpečí lynčování), není to tak zlý. Mě by se líbil třeba takový svátek svaté Pret, kdy by mi všichni nosili čokoládu. Jo, to by mi určitě pomohlo. No, zanechám snění. V tomhle směru je naprosto nekonstruktivní.
A zjistila jsem jednu věc. Konference jsou zdraví nebezpečné. Po jedné takové ochcípala celá naše skupina. A nebo to bylo tím Brnem? Každopádně se zase v zájmu svého fyzického zdraví, budu nějakou dobu vyhýbat jak Brnu, tak konferencím. A nebo jen těm banketům? Ty jsou obzvlášť nebezpečné. Ale zase na druhou stranu... díky té naší skupince, která se tam sešla a byla naprosto úžasná, jsem na chvíli přišla na jiné myšlenky. Mrtvé člověk neoživí, ať už pro ně pláče sebeurputněji. Můžu potvrdit a podepřít vlastním výzkumem. A člověk by měl žít svůj život dál. Pokud možno pokračovat a pokud to jde, tak pokračovat lépe. Život máme jen jeden a kdo ví, co na nás čeká na druhé straně. Upřímně doufám, žeto bude tříhlavý Kerberos a že bude umět aportovat. A já bych žila fakt jako ráda, kdyby se mě konečně pustila ta chřipka. Pět dní v posteli člověka poznamená. Obzvlášť, když nemůže ležet (dusím se), spát (dusím se), jíst (dusím se) a vstávat z postele (budu zvracet). Vážně. Když už má přijít nějaká tragédie, tak mi věřte, nikdy nepřijde sama. Čeká jich za rohem víc. Tak si užívejte toho mezidobí.
Děkuju všem za moc milé komenty k minulé části. Díky Voldy i Yellow, za jejich velkorysou nabídku buzení kdykoliv. Budu si to na vás pamatovat (lekly jste se?). A děkuju všem, kdo na mě mysleli... nechci to rozebírat do detailů, ale možná... až se z toho vzpamatuju... trošku víc, tak vám řeknu, co přesně se stalo. Můj život není nic jednoduchého a přes kostlivce se mi už nevejde do skříně oblečení. (pozn. nenechávat milence ve skříni, občas ji zkontrolovat).
Vaše (už skoro i) optimistická Pret

No a když už jsme u toho optimismu. Hoši nám začínají upadat do depresí (kdo by to byl řekl). Roman je naštavaný, Kuba smutný, Martin uklidňuje, Gabriel je prostě Gabriel a Vítek ví, jak na něj. A Lex? Teď tak nějak přesně ví, za kým zajít, když je mu zatraceně smutno. A Míša je prostě... odvážný...


Šestnáctá část

4. února 2013 v 20:38 | Pret |  Motýlek
Hluboce se omlouvám všem, kteří už nějakou dobu marně čekáte na další díl. Věřte mi, že kdyby ke mě ta špatná zpráva dorazila dřív, než jsem dala patnáctou část, čekali byste ještě déle. Nebudu vás tu nudit tím, co se mi přihodilo. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tak už to bývá. A mě to zdrtilo. Tak moc, že jsem vypadla ze svých činností na celý týden. Snažím se srovnat s něčím, s čím to ani nejde. Bolí to a ještě dlouho bude. A já vážně uvažuju o tom, že přestanu psát a tento blog zruším. Honí se mi to hlavou už celý proklatý týden. Nebyla jsem schopná ani dát díl, přestože mám tři ještě v záloze. Nešlo to. Nechtěla jsem se zabývat banalitami, i když by mi to asi prospělo. Nevím, co dál. Přišel takový zásek, že je pro mě skoro nepředstavitelné, že začnu zase psát. Zatím. Mějte se mnou prosím trpělivost. Nedokážu určit, kdy to zase přejde a já se vrátím k psaní. Snad to nebude dlouho trvat. Možná se zítra probudím a zase to půjde, možná to nepůjde měsíc, dva. Netuším.
Děkuji všem, kteří mě podrželi. Z hloubi srdce vám všem děkuju. Věřím tomu, že čas je nejlepší lék, a že zas budu jednou ten veselý člověk. A nejen navenek, ale i uvnitř. A snad to bude brzy.